Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Posvícení bezdomovců. Kniha trpká jak krabičák

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
27. 2. 2014
 8 310

Jistota, že na pracovitého člověka nečeká spaní pod mostem, podle Jana Kellera postupně zaniká. V Posvícení bezdomovců sociolog nečekaně kritizuje i levicové liberály.

Posvícení bezdomovců. Kniha trpká jak krabičák

„Půl dne se ti s tou večeří chystám, a ty si při ní se mnou ani nepovídáš! Tlačíš to do sebe, jak kdybys nejedl týden!“

„Ale já nejedl týden.“

„Nojo. Zapomněla jsem.“

„Navíc se ti ta veverka moc povedla. Narodili jsme se jeden pro druhého. Já tu mršku umím sundat ze stromu šutrem a ty víš, jak se postarat o zbytek.“

„Jsi cukrouš. Ale povídat by sis mohl. Co novýho třeba.“

„Četl jsem posledního Kellera. Posvícení bezdomovců.“

„To tě obdivuju. Já si o svých problémech nedokážu ještě číst. Radši něco odpočinkového. Třeba Žižeka.“

Jan Keller: Posvícení bezdomovců

Jan Keller: Posvícení bezdomovců. Úvod do sociologie domova — Vydalo nakladatelství SLON v roce 2013, 292 stran, 259 Kč.

„Když ono to o nás zas tak úplně není. V podtitulku to má Úvod do sociologie domova a Keller to bere hodně zeširoka. Na bezdomovce se soustředí jen v první a poslední kapitole, ve zbytku píše o společnosti nejistoty a jejích projevech. — Chceš dolít dona simona?“

(Souhlasné mlasknutí.)

„Něco ti přečtu: Nástup masové nezaměstnanosti a stále nejistější zaměstnání pro mnoho z těch, kdo nějakou práci zatím ještě mají, vede v osmdesátých letech šíření konceptu zranitelnosti. Začíná se přiznávat, že existuje jakási střední pozice mezi spolehlivou integrací a úplným sociálním vyloučením. Narůstají počty lidí, kteří prozatím domov mají, pociťují však, že jim pevná půda ujíždí pod nohama.

„To nám už ujela.“

„Nech mě to dočíst: Může za to v první řadě nejistá práce, a tedy silně kolísavé příjmy. To je zapříčiněno proměnami ekonomiky. Stále více však za to může rostoucí křehkost partnerských a rodičovských vztahů, což je důsledkem nové mentality, která se prosazuje od let šedesátých a která je nesena vnitřně silně ambivalentním požadavkem větší osobní autonomie.

„Tak aspoň že my máme jeden druhého.“

„Kvůli tomu jsem ti to ale nečetl. Zaujalo mě na tom, jak Keller — stejně jako ten tvůj Žižek v Násilí — šije do liberálů, i těch levicových. Tak dlouho hájili autonomii jedince, až se někdy v devadesátých letech stala z práva povinnost. Každý ať je zodpovědný sám za sebe, stát ať do života kecá co nejmíň, vivat flexibilita. Takže si postmoderna podala ruku s neoliberalismem.“

„To je nějaký divný.“

„Není. Všimni si, kolik lidí na podzim váhalo mezi zelenými a svobodnými, i když se ty dvě party navzájem nesnášejí. Keller to vysvětluje líp, než se komu kdy podařilo, a přitom zelené ani svobodné výslovně nezmiňuje.“

„Zlatý naši komunisti.“

„A když jsme u té kritiky postmoderny a alternativních hnutí, tak si bere do parády taky Serge Latouche a ideu nerůstu. Kašpárek se při kritice Latouche předloni zmohl jen na zopakování liberálních dogmat. To Keller nerůsťáky tepe jako pravověrný socialista. Budu naposledy citovat: První obětí konce růstu a hospodářského propadu se stává veřejný sektor. Zapomíná se, že kritika růstu začala v době, kdy si nikdo nedovedl představit, že na chod veřejného sektoru by se mohlo peněz nedostávat. Nejzanícenější kritikové růstu působili a dodnes působí právě v těch oblastech veřejného prostoru, které jsou při zastavení růstu oklešťovány mezi prvními a škrceny co nejvýrazněji.

„To vypadá na parádní knížku.“

„Úplně do kolen jsem z ní nešel. Na to, že má bez rejstříku 269 stránek, jsem se toho zase tolik nedozvěděl. Keller mnoha a mnoha slovy popisuje to, co primátolog Volker Sommer označuje za cyklistickou reakci, tedy že člověk má tendenci hrbit se před těmi nahoře a šlapat po těch pod ním. Keller už se tím hodně zabýval ve Třech sociálních světech, teď zase. Celou kapitolu tak věnoval koloběhu šikany na vojně, ve kterém se z bažantů stávají mazáci. Mně to tam nesedlo. Stejně jako dvě strany o postmoderní architektuře.“

„Co čísla? Byl na ně zase skoupý?“

„Zase. Máloco dokládá statistikou nebo podobným sociologickým zkoumáním, je to spíš esejistika než nějaká falzifikovatelná věda. Ale úplně bych mu to tentokrát nezazlíval, pocit ohrožení se totiž kvantifikuje špatně. To mi spíš vadilo, jak je nekonkrétní, když mluví třeba o původně levicových filosofech, které nezmiňuje, jen odkazuje do Le Goffa. Trochu mi u Kellera přijde, paradoxně jako u Václava Klause, že si to radši efektně rozdá s fackovacími panáky, které sám postavil, než aby se pustil do mravenčí práce polemiky s konkrétními lidmi a jejich konkrétními texty. Jen jsem čekal, kdy i od něj uslyším: všichni ti páni Bursíkové, Liškové… — Neupejpej se, ta poslední nožička je tvoje, já měl ocásek.“

Kellerův nášup na Finmagu

Jan Keller

„S Kellerem nejen že by šlo donekonečna polemizovat - tipl bych dokonce, že jeho ostré názory velkou část liberálních čtenářů Finmagu už stačily popudit natolik, že z Událostí, komentářů přepínají, jakmile tam spatří neupravený špičatý knír.

Je to ale škoda, protože hlídáme-li si svoji svobodu stále úzkostlivěji před panovačným a zvědavým státem, stojí za to se občas stejně pozorně kouknout i do jiných směrů.“

Z recenze na Kellerovu knihu Tři sociální světy:

„Díky. — A jak ta knížka končí? Má nějakou pointu?“

„Má, ale byl jsem z ní na rozpacích. Keller píše, že lidi sociálně vyloučení a ti, kterým vyloučení hrozí, o svém osudu přemýšlejí vyloženě postmoderně. Prý si nalhávají, že je to všechno vlastně jejich svobodná volba, že se sami rozhodli žít život bez závazků, a že kdyby chtěli, tak si práci a bydlení rozhodně najdou. Keller k tomu jízlivě dodává, že by místo o homeless mohl mluvit o homefree.“

„To je ale pitoma! Vždyť my jsme si to tady v tom odstaveném vagóně přece taky vybrali sami! Kdykoliv bychom chtěli, můžeš se vrátit zpátky na akademii a já do divadla.“

„Přesně. Nic nám tu nechybí. Jasně, přes zimu to bylo trošku nepohodlnější a pár dnů teď nebylo co jíst, ale veverky za chvíli začnou mít mladý. Vyrobím si na ně prak.“

„A já se v noci vkradu do ekodvora pro plechy na nový rošt.“

„Ženo moje, úplně tu krásu vidím.“

„Ano, drahý. Uděláme si posvícení.“

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

bezdomovectvíekonomikajan kellerleviceliberalismusnerůstpostmodernaposvícení bezdomovcůpraviceserge latoucheslavoj žižeksociální vyloučeníspolečenské třídysvoboda volbyvolker sommer
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo