Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Irskou kávu, prosím. Ekonomka provádí těhotenstvím

Emily Osterová nabízí racionální pohled na to, jak přemýšlet nad doporučeními a zákazy lékařů.

„Kontroverzní“ je strašné slovo: omlouvají se jím zločinci a špiní nevinní. Podívejte se ale na čtenářská hodnocení knížky Expecting Better (Lepší očekávání) – zde vpravo → a sami uznáte, že pro ni je nálepka „kontroverzní“ příhodná. Půlka čtenářů ji miluje, půlka nenávidí.

Důvod k vášním? Filozofický střet profesorky ekonomie Emily Osterové se zdravotním systémem — přesněji s gynekology, praktiky a porodníky. „Být těhotná je téměř jako být znovu dítětem. Pořád vám někdo říká, co dělat. Začalo to okamžitě: že prý si můžu dopřát jen dvě kávy denně. Zajímalo mě, proč: jaké konkrétní to má minusy? (Plusy znám: miluju kafe!) Dají se rizika vyčíslit? Nikde jsem o tom neviděla ani zmínku.“

Osterová se tedy ponořila do medicínských výzkumů. Jejich výsledky interpretovala nikoliv s lékařskou opatrností (podle níž žádné riziko není dost malé), ale s ekonomickou vychytralostí (podle které člověk není svatý a některá zanedbatelná nebezpečí za vyčerpávající odříkání nestojí). Věnuje se všemu myslitelnému od početí po porod: stravě, sportování, infekcím nebo létání. „Smyslem téhle knihy není dávat konkrétní doporučení — ale ukázat, že když máte po ruce správné informace, můžete učinit správné rozhodnutí sama,“ píše v úvodu. A hned o pár stran dál to začíná porušovat: Expecting Better je plná instrukcí, o data se ale Osterová dělí nerada.

Emily Oster: Expecting Better: Why the Conventional Pregnancy Wisdom is Wrong and What You Really Need to Know — vydalo nakladatelství Orion v srpnu 2013, 320 stran, 14 dolarů (verze pro Kindle).

Irskou kávu, prosím. Popelník nenoste

Největším strašákem bývá v mém rozpařeném okolí totální abstinence. Ta je podle Osterové zbytečná. Výzkumy sice ukazují, že matky-alkoholičky přivádějí na svět méně zdravé děti než abstinentky, škody ale nevzrůstají plynule („nemůžeme říct, že když pět sklenek denně sníží dítěti IQ o deset bodů, jedna sklenka jej sníží o dva body“) a data nejsou očištěná od dalších vlivů („zjistila jsem, že ženy, které pily, také mnohem častěji užívaly kokain“). „Několik“ malých sklenek alkoholu týdně v prvním trimestru a až malá sklenka denně v druhém a třetím by prý měly být v pořádku.

Podobně skeptická je Osterová k tomu, že by dítěti škodilo uměřené pití kávy. Odvážně interpretuje výsledky experimentu, ve kterém polovina matek dostala k popíjení bezkofeinovou kávu a polovina kofeinovou, aniž věděly, do které skupiny patří. V podskupině těch, které vypily osm a více šálků denně, potratilo 1,2 procenta konzumentek bezkofeinové kávy a 1,9 procenta konzumentek kofeinové kávy. Podle Osterové zde není jasná příčina a následek: „S úmrtím plodu často nastává konec nevolností. To znamená, že týden nebo dva před tím, než vůbec zjistily, že potratily, se tyto ženy mohly začít cítit líp — a tedy si i dopřávat víc kávy.“ Podobný efekt by se ale patrně projevil i v druhé skupině a na důvěryhodnosti téhle části nepřidává ani to, že název odkazovaného článku je na celém širém webu zmíněný jen v úryvku z Expecting Better.

Chytrým nápadem je dvouosý graf rozdělující ryby podle toho, kolik je v nich škodlivé rtuti a kolik prospěšných mastných kyselin; vyhrává losos, prohrává červenice obecná:

Vtipné a přehledné — ale neúplné. Losos je totiž zároveň častým zdrojem listeriózy, před kterou sama Osterová v knize varuje.

Anketa

Jak moc dáte na radu lékaře?

V dělohách se nerozsvítilo

Ono bylo vůbec pošetilé myslet si, že lze rizika těhotenství vyložit nějakými jednoduchými, ideálně jednočíselnými ukazateli. (Přestože se nabízí protějšek mikrosmrti — mikropotrat.) Vždyť sama autorka velice dobře argumentuje proti přístupu „jedna velikost pro všechny“, například proti automatickému posílání matek starších pětatřiceti na riskantní vyšetření: různé matky posuzují cenu za potrat i cenu za odnošení a porození dítěte s chromozomální vadou různě. Přesto (a proto) se zařekla, že vnese do temna děloh světlo dat — jenomže Expecting Better je kniha přinejlepším šeravá.

Výzkumy o tisících účastnic tu splývají s výzkumy na desítkách matek, prestižní univerzity s takyvědci. Osterová štká, jak je těžké přestat pít kávu a co všechno nedostatek kofeinu dělá s tělem — cigarety ovšem zakazuje šmahem, aniž posuzuje sílu abstinenčních příznaků u silně závislých kuřaček. Celá kniha se odvíjí od osobních zkušeností Osterové s těhotenstvím a mateřstvím: díky tomu je sice o něco záživnější (a zdánlivě důvěryhodnější) pro ženy, které procházejí tím samým, zároveň jsem ale od obálky čekal něco věcnějšího, s větším nadhledem. Nezajímá mě něčí snaženíčko, těhulkování ani dojatý manža, mám toho plný Facebook. Zajímala mě skepticky interpretovaná data; a po téhle stránce nesnese Expecting Better srovnání například s knížkou z minulého týdne.

Jednu věc byste si z ní ale odnést mohli. Nenechejte se v ordinaci snadno odbýt neurčitými odpověďmi, ať už čekáte miminko, nebo se učíte žít s bypassem. Ptejte se, jaká konkrétní rizika vám hrozí z toho, před čím vás lékaři povšechně varují. Buďte v tom zdvořilí, ale neústupní. Nejste malé děti a zasloužíte si něco lepšího než seznam zákazů.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK