Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Štědře zapudrovaný vlk z Wall Streetu

Scorceseho „okamžitá klasika“ schovává pod tunou drog sarkastickou výpověď o naivitě, s jakou se nechává „dolních 99 procent“ oškubat.

Nikdo ještě nenatočil tak krátký tříhodinový film jako Martin Scorcese. Jeho Vlka z Wall Street totiž od první až po 173. minutu žene vpřed nadopovaný vypravěč závodním tempem tour de koks. Nejen že vám prozradí několik z nejzábavnějších příběhů, jaké letos uslyšíte. Navíc přitom stihne drze opravovat obraz — „Nenene, moje Ferrari bylo bílé jako Ferrari Dona Johnsona v Miami Vice, ne červené!“ — i utahovat si z diváků uprostřed vysvětlování machinací: „Vždyť já vím, že vám to jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Tak to zkrátíme. Bylo to legální? Nebylo.“ Takzvanou čtvrtou stěnou, oddělující jeviště od hlediště, projde DiCapriův Jordan Belfort víckrát než Vonnegut s Kunderou dohromady. Sám odsouzený makléř, jehož vzpomínkovou knihou je film inspirovaný, mimochodem v poslední scéně představuje DiCapria návštěvníkům jakési motivační vymývárny.

Kvůli netradičním vypravěčským postupům se o Vlkovi píše všude a nechci nic z toho opakovat, cinefilové pořídí třeba u Radomíra D. Kokeše. Rád bych přispěl jen dvěma poznámkami, které mi v jiných kritikách (přesněji pochvalách) chybí.

The Wolf of Wall Street — film USA; režie: Martin Scorsese; námět a scénář: Jordan Belfort a Terence Winter; produkce: Red Granite Pictures, Sikelia Productions a Appian Way; premiéra v ČR: 16. ledna 2014.

Tenká hranice mezi erotikou a uslintaným očumováním

První postřeh je k formě a spíš na okraj: nic proti drogám a sexu, ale obojího bylo ve Vlkovi zbytečně moc — na to, jak malou roli to v příběhu nakonec hrálo. Když nechal vystavovat kozičky a pipinky Jiří Menzel v Obsluhoval jsem anglického krále, recenze to strhaly jako projev stařeckého voyeurství. Když jeho vrstevník Scorcese zdvojnásobil množství, nepozastavil se nad tím nikdo. Tím nebojuji proti erotice ve filmu, ale právě naopak: bráním erotiku před senilním vystavováním koziček a pipinek. Filmy byly vždy nejerotičtější tím, co nerozbalily a neukázaly, aspoň ne hned. Ve Vlkovi je skutečně erotická scéna jen jedna, to když Margot Robbie sedí naoostro s krátkými šaty a doširoka roztaženýma nohama — a erotická je právě proto, že jí rám obrazu končí kousek pod pupíkem.

Vedle záměny Menzel-Scorcese nabízím ještě myšlenkový experiment prohazující syntetické drogy za alkohol. Ukáže totiž, že zbohatlí makléři ve Vlkovi zkoušejí všelicos nového, ale se starými výsledky: žvatlají, upadají, slintají, onanují a vůbec narušují dekorum. Ne že by to nebylo místy vtipné, ale gagy z teenagerských komedií natočené mistrem a s pivem vyměněným za metakvalon jsou pořád jen gagy z teenagerských komedií. Drogy přitom posunou děj dál jen jedenkrát: to když si Belfort šňupne a pustí se do vypatlaného „řešení“ manželské krize. Jinak tu jsou hory koksu a prášků jen na okrasu, tak jako v jiných žánrech bývají na okrasu… hory.

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

David Kirš likes this

Druhá poznámka míří k obsahu, a tím konečně k tématu blízkému čtenářům Finmagu. Vlk z Wall Street je film o Jordanu Belfortovi, který pohádkově zbohatl napalováním hejlů. To se dočtete v každém článku. Dovolil bych si to obrátit: Vlk z Wall Street je o těch hejlech. O troubech, kterým se zatmí, jakmile jim někdo — cizí! po telefonu! — naslibuje jistotu desetinásobku. Nenechejte se zmást tím, že ve filmu nejsou vidět. Všechny ty jachty, drogy a střílení trpaslíků na terč, všechno to byly jejich peníze a sny o tom, že to oni budou mít jachty, drogy a trpasličí akrobaty.

„Teď máte jistotu, že jste na Wall Street konečně našli makléře, kterému můžete věřit a který pro vás bude vydělávat,“ říká Belfort do telefonu a pantomimicky vsouvá palec zespoda do klientovy zádě. „Zní to fér?“ ptá se a na telefon přitom posunkuje: „Fuck yoooou.“ Podobně výmluvná je další z počátečních scén, ve které Belfort nabízí jedné ze svých zaměstnankyň deset tisíc dolarů za to, že si nechá před celou firmou oholit hlavu dohola. Když dozní povzbuzující skandování „Scalp her!“, boss rozproudí vášně znovu: „Slíbila, že si za to nechá udělat prsa. Teď má trojky, bude mít čtyřky.“ Opižlaná slípka se do ovací jen hystericky směje.

Vlk z Wall Street je ohromující memento toho, jak zázračně se dá zbohatnout na lidech, kteří chtějí zázračně zbohatnout, a ještě se na jejich účet pobavit. Pes dole není v tomhle filmu lepší než pes nahoře: jen hloupější. Tak jako se Hoří, má panenko a další filmy československé nové vlny vysmály představě mytického Lidu, v jehož zájmu podle komunistů musí téct krev, tak radikálně se dá číst i Vlk z Wall Street: v Americe neexistuje žádných mytických 99 procent okradených jedním procentem. Podstatný díl těch 99 % svoje úspory milionářům prostě vecpal: chceme patřit k vám.

A snad to ospravedlňuje i ten koks a kozičky: sice neposouvají děj dál, ale pokud moje radikální interpretace platí, smysl mají. Tohle byly vaše peníze na důchod, vaše milionové impérium, vaše sny o bohatství — tak ať z toho aspoň něco máte. Čumte.

Úvodní obrázek www.thewolfofwallstreet.com, plakát Bontonfilm 

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 20 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK