Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

The Circle: Kdo má tajemství, lže

Zneklidňující román amerického autora zobrazuje svět, ve kterém technologické start-upy připravily lidi o soukromí.

Čtyřiadvacetiletá Mae Hollandová se lopotí v kubiklu energetických závodů, splácí studentskou půjčku a trápí se kvůli nemocnému tatínkovi. Vše se změní, když jí kamarádka dohodí dreamjob: místo na zákaznické podpoře v Circle. Firmě tak úžasné, jako kdyby se Google spustil zároveň s Facebookem a Apple a pak si nebyl jistý, čí dítě se mu narodilo. Hosana: namísto nevábného kanclu moderní areál se sportovišti, místo dickensovských pracovních podmínek zdravotní pojištění pro celou rodinu. Bystrá a zapálená Mae rychle roste kariérním žebříčkem úžo startupu, až přímo se samotným vedením pracuje na ovládnutí světa a zničení všeho, co považujete za drahé: soukromí, svobody svědomí a možnosti žít si podle svého. Přesně tak. Z pohádky se stane horor dřív, než si to stačíte uvědomit.

Tenhle příběh najdete v novém románu Davea Eggerse The Circle. Knížku můžu doporučit ne kvůli tomu, že by nabídla bůhvíjaké čtenářské potěšení: měla být o třetinu, možná o polovinu kratší, technické pasáže by nikomu nechyběly. Jinak jde „jen“ o solidně zvládnuté, přímočaře vyprávěné sci-fi, kterému by slušelo spíš filmové plátno. The Circle musím udělat reklamu proto, že jednoduchým příběhem bez složitého filozofování ilustruje věci, o kterých guruové společenské a technologické kritiky — Slavoj Žižek, Jevgenij Morozov — umějí právě jen složitě filozofovat.

Dave Eggers: The Circle

Dave Eggers: The Circle — vyšlo v říjnu 2013 v nakladatelství Knopf. 504 stran, 10 dolarů (verze pro Kindle). Za tip na knihu děkuji Petrovi Koubskému.

Sametová kulturní revoluce

V The Circle se snadno najde každý, kdo si připadá divný, že se ráno netěší do své práce, přestože vlastně neví, co si od práce přát víc. Naposledy jsem tak úžasný výsměch novému a lepšímu korporátnímu prostředí viděl v prastarém dílu Simpsonových, kde začal Homer pracovat pro nového a báječného šéfa; shodou okolností se i z toho vyklubal světovládný magor.

Nejenom, že si v Circle svou práci můžete užívat, vy si ji musíte užívat. Mae dostane úplně vážně vyčiněno, že o tom, co dělá, málo píše na sociální sítě. Personalisté jsou taky nešťastní z toho, že novicka často jezdí domů a málo volného času tráví v areálu firmy, když je tam tolik báječných věcí, co se dají podnikat o večerech, sobotách a nedělích. Ráj pro vypatlané milovníky dynamických mladých kolektivů, peklo pro introverty nebo i pro ty, co zkrátka jen mají rodinu, koníčky a svůj vlastní život.

Když jsme u těch vypatlaných kolektivistů: Eggers vtipně připodobňuje technologický pokrok k řádění maoistů. Ve vedení Circle stojí „gang of forty“, parafráze čínského „gangu čtyř“. Nad knihou mě napadlo, že se zpožděním půl staletí může Západ ochutnat sametovou kulturní revoluci, nové a tentokrát nenásilné kolo boje proti „starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům“. Takovým „starým obyčejem“ je třeba nezdravý životní styl: Mae je celá říčná, že když každý její krok sleduje přes sociální sítě tolik lidí, konečně sportuje a zdravě jí. Spolu s vedením firmy usiluje o maximální transparentnost vždy a všude: oč by byl svět lepší, kdyby se o veřejných věcech rozhodovalo na základě zcela otevřených dat v referendech? Kdyby byly děti očipované a rodiče mohli sledovat každý jejich krok? Kdyby policisté díky brýlím napojeným na rejstřík trestů mohli v davu odhalit lidi s vroubkem? Kdyby šel společenský vliv kohokoliv snadno znázornit jedním číslem – „rankem“? Geekové takovým inovacím říkají „disruptivní“, zastánci tradičních hodnot „destruktivní“. Na druhý typ v The Circle málem nenarazíte: revoluci se snaží zastavit jen pár lidí, které má Mae za pomýlené blázínky. Patří k nim její bývalý přítel, který ji krásně, ale marně vysvětluje:

Neměli bychom vědět všechno, Mae. To tě nikdy nenapadlo, že lidská mysl může být zdravá jen při správném poměru známého a neznámého? Že naše duše potřebuje denní světlo i tajemství temné noci? Vy se ale snažíte stvořit svět, ve kterém svítí slunce pořád a na všechno — a já mám strach, že nás spálí zaživa.

Kdo v tom poznáváte Jevgenije Morozova — Eggers psal knihu pravděpodobně dřív, než mohl přečíst To Save Everything, Click Here — poznává správně. The Circle živě předvádí Morozovův internetcentrismus‚ sekulární náboženství, které považuje technologie za nedotknutelné božstvo, jehož milost nás zbaví odvěkých problémů. Zároveň dík románu líp pochopíte i odnož této víry, solucionismus — čili lásku k univerzálním technickým řešením všeho, co kdy člověka trápilo. Mae například věří, že stačí gamifikovat (tedy učinit zábavnějším) sdílení nemovitostí, a hurá, „vyřeší se“ bezdomovectví!

Třetí linka The Circle je méně nápadná, to jí ale neubírá na naléhavosti. George Orwell vetkl v románu 1984 totalitnímu státu na standartu nesmrtelná slova: „Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.“ Eggers je parafrázuje firemními hesly Circle: „Kdo má tajemství, lže. Kdo sdílí, stará se. Kdo chce soukromí, okrádá ostatní.“ Stvořil firmu, která ovládla svět a připravila lidi o soukromí a svobodu nikoliv násilím, ale zcela v mezích pravidel. Ta umožňují tvorbu monopolů, velebí inovace, nebrání vytěžování veřejného prostoru — tedy rozmísťování webových kamer po ulicích nebo analýze dat ze soukromé komunikace.

Anketa

Máte ještě soukromí?

Eggers správně ukazuje, že takový moloch nenabízí opt-out. To, že na Facebooku nemáte účet, ještě neznamená, že na něm nejste: vaše fotky jsou na jeho serverech, protože je tam nahráli jiní. Vaši e-mailovou adresu umí zařadit do sítě sociálních vztahů, protože se přinejmenším někteří vaši přátelé a příbuzní s Facebookem podělili o své kontakty. Dvě velké webové firmy vás znají líp, než se znáte vy sami. Nemůžete před tím uniknout: koupíte si chaloupku v lesích a můžete se jen těšit, až kolem ní projede auto s kamerami Google Street View.

Ještě před pár lety jsem považoval regulaci technologických firem, jako je rozdělování monopolů, prosazování práva na to být zapomenuti nebo zákaz sledování pohybu návštěvníků po stránkách bez jejich poučeného souhlasu, za čiré zlo: omezuje to přece soukromé podnikání a brzdí tempo inovací. Ne že bych teď tvrdil, že podobné zákony nic neomezují a nebrzdí. Dík knihám jako The Circle, To Save Everything, Click Here nebo Who Owns the Future ale začínám občasné a dobře promyšlené šlápnutí na brzdu považovat za přijatelnou daň.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Robert Antonio | 7. 11. 2013 09:08

Zjišťování osobních informací je už delší dobu mým koníčkem. A hlavními zdroji překvapivě nejsou Google ani Facebook. Z těch oficiálních to jsou registr podnikatelů a katastr nemovitostí. Že by to byly také nadnárodní korporace, kterým *dobrovolně* napráskáme první poslední? Ouha.
Mezi neoficiální zdroje patří hlavně leaknutá data od různých velkých firem. Jenže jak ty Zlé Nadnárodní Korporace získaly moje data? Proč při založení účtu v bance nebo uzavření mobilního tarifu musím zadávat své osobní údaje místo anonymizovaného ID*? Protože mne i korporaci k tomu nutí zákon. Ouha.
Google má peníze na to, aby projel všecky ulice a udělal jednorázově jejich snímky. Ovšem plošně instalovat kamery do ulic, udržovat je nonstop v provozu a pronájem majitelům nemovitostí, to je i pro Google moc velké sousto. Na to má peníze a moc jediná instituce, a není to žádná zazobaná internetová korporace. Ouha.
To, že kamarádi bez mého vědomí zveřejní moje fotky na Facebooku, je ještě neškodná sranda. Už dávno neuděláte skandál panu Novákovi z toho, že najdete fotku, jak se Novák zhulákal na pařbě. Takových fotek je plný internet a lidem už otrnulo. Kdo chce skutečný opt-out ze šmírování na internetu, má k dispozici SSL, Tor a Ghostery. Na takový opt-out je i Facebook krátký. Kdo ovšem není krátký, je rakouská či britská policie, která už párkrát zatkla lidi provozující výstupní uzel Toru – s klasickým zdůvodněním, že přes uzel prý šlo dětské porno. Ouha.
Kdo podepisuje ACTA, kdo vyvíjí INDECT a Echelon? Žádný šílený internetový podnikatel-solucionista. Ouha.

A proto na závěr článku je třeba si po žižko-kellerovsku povzdechnout, že podnikání na internetu „by se mělo“ více regulovat, arciže tou samou institucí, která šmíruje naše soukromí více než všechny dot-com firmy dohromady. Ježíšikriste!

* Spolehlivá a přitom anonymní identifikace je technicky řešitelný problém. Klíčové slovo zní Zero-knowledge proof. Doufám, že jsem se tímto nepasoval do role nenapravitelného solucionisty.

+3
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK