Umění války: manažerská sójovka

Mezi těmi dvěma jsou ale dva rozdíly: Che Guevara jistojistě existoval, u Sun-c’ o tom někteří historici pochybují. A zatímco portrét prvního z nich vlaje na tričkách rebelujících studentů, přepravujících se mezi fakultami na kolech bez přehazovačky, spis dávnověkého Číňana má své místo v kancelářích ředitelů a manažerů, kteří do práce jezdí osmičkovou audinou.

Nejlepší obrana může být i útěk

Nejčastěji se recepty z téhle válečné kuchařky shrnují takto: poznejte svého nepřítele, poznejte sami sebe, poznejte terén, ve kterém bojujete – a buďte kreativní a odvážní. Jakou smůlu má východní kultura na tohle západní zjednodušování – je to, jako když si do leča kydnete sójovku a říkáte tomu „čína“.

Předně, Umění války je skutečně především o umění války. Dozvíte se tu, že když na protějším svahu vidíte ptáky, neleží tam nepřítel; že máte protivníky napadat vždy seshora, nikoliv zezdola; že během tažení máte koně krmit trávou a nikoliv obilím a další věci, které se vám, doufejme, hodit nikdy nebudou.

Teprve pak přicházejí na řadu poučky, které lze využít i v open spejsu nebo kavárně při jednání: „Neopakujte taktiku, která vám přinesla jedno vítězství, ale přizpůsobujte své metody nekonečným variantám okolností.“

Velký důraz klade Sun-c’ na matení nepřítele, psychologické zastrašování a chytrou kombinaci prostředků, jakkoliv jsou nuzné. Nestydí se napsat, že nejlepší obrana je – útěk: „Pokud jsou naše síly desetkrát větší než nepřítelovy, obklíčíme ho. Pokud pětkrát, napadneme ho. Když jsme dvakrát větší, rozdělíme se do dvou pluků. Při srovnatelné velikosti můžeme nepříteli nabídnout bitvu, pokud jsme o něco slabší, můžeme se mu vyhnout, a pokud nás v každém ohledu přečísluje, můžeme utéci.“

Celou knihou prochází klasické motivy čínských filozofických systémů a bojových umění: malé může porazit velké, flexibilní vítězí nad strnulým. Velký přesah má poučka, že by pohyb armády měl připomínat pohyb vody. Znáte to i v jiných podobách: feng šuej radí, že byste při plánování bytu měli nábytek uspořádat tak, aby mezi ním mohl téct pomyslný potok (je to praktické, zkuste to), a David Allen v Mít vše hotovo nabádá duševní pracovníky, aby si udržovali „mysl jako vodu“, a tak absorbovali všechny podněty a výzvy.

Nejcennější rada je ale jiná: Dělejte věci, které od vás váš nepřítel nečeká. Doslova se tu píše o „vynalézavých odchylkách“. „Napadněte ho tam, kde není připravený, objevte se tam, kde vás nečeká.“ Paradoxem je, že právě ti, kteří mají ve své kanceláři Umění války mezi zaručenými návody, jak se stát vůdcem, takových „kreativních deviací“ často schopni nejsou.

Ing. Sun-c’, MBA

Není těžké si představit, proč si Umění války získalo v posledních letech takovou popularitu. Zaprvé, pokud jste zatvrdli v mimořádně nezábavném zaměstnání, může být kniha vynikající pomůckou při snění o tom, že telemarketing je vlastně jakousi obdobou válečných tažení, se všemi prohrami i triumfy. Asi jako když si koupíte první ojetinu, navaříte na ni pořádný výfuk a pak si při driftování kolem JZD představujete, že jste Sébastien Loeb.

Zadruhé, kniha je psaná úžasně neurčitým jazykem „self-help“ knížek. Pod taktickými radami si lze představit cokoliv, navíc to pochopí i člověk blbý jak dlabané necky, který se pak může hladit po dušičce tím, že zná tajemství válečné strategie, a v životě už ho nemůže potkat žádný neúspěch.

Třetí a poslední rýpnutí směřuje k samotnému autorovi – nebyl úplně normální. Když vás přítel požádá, abyste mu svou taktiku předvedli na jeho konkubínách, a vy dvě z nich necháte popravit proto, že se chichotaly při povelu „vpravo vbok“, tak jste unikátním případem muže, který by měl o něco méně myslet hlavou a o něco více penisem.

Všem šklebkům navzdory

Přes všechno, co bylo řečeno, ale zůstává Umění války už dvacet pět století inspirativní knihou – nic takového se nedá říct o žádné jiné publikaci, kterou jsme v knižních čtvrtcích prolistovali. Posledních pár let sice funguje jako sójovka pro všechny, kteří si své každodenní rozhodování potřebují dochutit něčím asijským a pikantním, nic ji to ale neubírá. Nakonec je to pozitivní výpověď o stavu onoho údajně prohnilého, upadajícího západního světa – nedostává se nám bitev skutečných, ve kterých se prolévá krev, a tak v kanclících přimhuřujeme oči a hrajeme si na válku jako pětiletí kluci. Držme si palce, ať už pro nás generál Sun-c’ bude co nejdéle jenom Ing. Sun-c’, MBA.

Foto: profimedia.cz