Proč se hokejisté rodí v lednu?

Když takový člověk napíše knihu o tom, co činí génie génii, úspěšné lidi úspěšnými a skvělé hokejisty skvělými, máte při rozbalování balíku s knihou Outliers: The Story of Success (česky vyšlo jako Mimo řadu: anatomie úspěchu) pocit, že v rukou držíte svatý grál. Klíč k pochopení naší společnosti a nakonec vlastně i inspiraci, jak naložit se svým životem. Sám jsem ale o dvě hodiny později zhasínal lampičku s hloupou útěchou, že mám za osm euro aspoň dobrý lék na nespavost.

IQ 120 stačí na cokoliv

Což o to: Gladwell není vůbec hloupý. Umí si klást dobré otázky a hledat odpovědi tam, kde byste nečekali. "Úspěch je výsledkem toho, čemu sociologové říkají kumulativní výhoda," píše hned na začátek a vysvětluje to na hokejistech. Všimli jste si někdy, kolik se jich narodilo v zimě? Jágr je únorový, Hašek lednový - a téměř nezávisle na tom, do kterého profesionálního týmu se podíváte, je jich zhruba půlka narozena v prvním čtvrtletí. Gladwell tuhle deformaci vysvětluje tím, že v žákovských soutěžích všude po světě mají výhodu kluci narození v lednu před těmi v prosinci, protože jsou ve stejném týmu či soutěži, a přesto o rok starší. To je u prvňáčků pořádný rozdíl: jen si vzpomeňte, jak jste se bili se druháky a byli bez šance.

V průběhu života se tyhle drobné, nenápadné výhody sčítají, takže ať už se podíváte na slavného sportovce nebo úspěšného byznysmena, je pravděpodobné, že s přispěním štěstí procházel jakýmsi vyřazovacím pavoukem až na vrchol. Nemusel při tom být bůhvíjak obdarován.

Další zajímavý postřeh je, že IQ nebývá klíč k úspěchu ani ve vědě. Od 120 bodů výš už je v podstatě jedno, jak chytří jste. Gladwell to ne úplně jasně dokládá nositeli nobelovek - za to správně argumentuje, že jsou důležité i jiné duševní dovednosti. Pokud máte IQ 160, ale žádnou fantazii nebo sociální schopnosti, vaše cesta za úspěchem, ať jím má být cokoliv, nebude jednoduchá.

Úspěšnější jsou podle Gladwella lidé, které v dětství rodiče posílali do kroužků, starali se o jejich volný čas a diskutovali s nimi, než ti, co v dětství běhali bez dozoru po ulici s kamarády ze sousedství. Z historicko-kulturních důvodů je pravděpodobnější, že se k úspěchu propracují Židé a Východoasiaté (těm druhým mimochodem jejich jazyky usnadňují počítání a pochopení matematiky). A pozor: abyste byli úspěšní, ať už ve hře na piáno, investování na burze nebo ve stolním tenise, musíte mít určité předpoklady dané geny a výchovou, ale zároveň dřít jak býk, minimálně deset tisíc hodin. Po světě prakticky nechodí "talenty od boha", kteří by se v jakémkoliv oboru dostali na špičkovou úroveň bez bolestivého tréninku.

Výchova géniů v postmoderně

Vidíte to sami: pár neotřelých postřehů se tu míchá s tím, co všichni víme. Jenomže Gladwell dokázal myšlenkový materiál použitelný pro jednu krátkou esej rozhňácat do 280 stran plných příběhů jak z ženských časopisů. Promíchal to s vědeckými poznatky (podle muzikologů jsou Mozartova dětská díla slabá, geniálním skladatelem byl až v dospělosti po letech tréninku, jako všichni ostatní) i s trochou nízkotučného darwinismu, který lidé tak rádi papají při čtení self-help knížek (nejvyšší strom v lese nevyrostl tak vysoko sám od sebe, ale proto, že musel přerůst ostatní...).

Autor nezapomněl všechno řádně zjednodušit, aby se to dobře četlo na pláži - klíčem k úspěchu a výjimečnosti je prý 10 000 hodin tréninku. Vzpomněl jsem si na Nassima N. Taleba a jeho dobrou radu: "Nebroď se přes řeku, pokud o ní víš jen to, že je v průměru půl metru hluboká." Někdo zkrátka potřeboval 3000 hodin, jiný 7000, u někoho to po 20 000 furt nebylo ono - matlála patlála, udělá se z toho průměr a vybafne na nás kouzelné číslo. Natočte minutku a račte si sednout k piánu, Carnegie Hall zaručena.

Měl jsem z Outliers stejný pocit, jako když jsem před několika lety přečetl mého posledního Viewegha, Výchovu dívek v Čechách. Obě knihy hladí čtenáře po kebulce, chválí ho, že svede pochopit tak nepochopitelné věci (ať už je to genialita nebo Česko v 90. letech) - jenomže ze čtenáře se stává ještě větší pitoma, utvrzený ve svých zažitých předsudcích, názorech, lžích a polopravdách.

Mimoděk to ironicky doplnil úryvek z recenze z The Times, kterým se nakladatel chlubí na obálce: "(M.G.) je nejlepším druhem spisovatele - tím, který vás přinutí myslet si o sobě samých, že jste géniové, spíš než abyste si to mysleli o autorovi knihy." Můžu vás ujistit, že v knižních čtvrtcích budeme dál sledovat hlavně ty spisovatele, kteří za osm euro svým čtenářům neříkají: "už jste chytří dost", ale kteří je přinutí vyrůst na svou vlastní úroveň.
---
Malcolm Gladwell: Outliers: The Story of Success. Vydalo nakladatelství Penguin Books v roce 2009, 320 stran, 8,09 euro.

Foto: unitedwayottawa