Za bohatstvím na rozhlednu

Můžete rozkliknout Cílkoviny a přeskakovat tam z článku na článek a televizního pořadu na pořad - anebo se začíst do Krajin vnitřních a vnějších a Makomu: knihy míst. Radím vám: sáhněte po knihách. Nejlépe o víkendu a někde v přírodě.

Neodvracet zrak, ale naopak najít hodnotu v ošklivosti

Až bude venku o trochu přívětivěji, vyražte na kopec za město a otočte se: uvidíte nejvyšší věž kostela, o něco nižší starou radnici a kolem ní měšťanské domy historického jádra. Dovedeme si těchto opakujících se vzorů ještě všímat? Cílek naštěstí ano! Vy pak díky němu držíte jakýsi návod k používání a vychutnávání krajiny. Koukněte se znovu na město. Na střechy. A slyšte: "Mám představu, že kdybychom sestavili mapu oblasti, kde znají jablkový štrůdl, kryla by se s tou částí Evropy, kde lidé dobře rozumějí Štefanu Zweigovi, některým básníkům, určité fortelnosti řemesla a jistému sklonu střech."

Tak nějak společně s Cílkem bloumáte českou krajinou: učíte se všímat si donedávna přehlížených prvků krajiny a nacházíte souvislosti mezi přírodou a lidskou duší, nebo dokonce kolektivním vědomím i nevědomím.

Dojdete třeba k železničnímu náspu nebo kamenolomu. Že jsou hnusné? Tak se podívejte blíž: za ta desetiletí se i tady utvořily unikátní ekosystémy. Rostou tu zvláštní kytky a poletují neobyčejní motýli, které jinde nenajdete. A to bláto, rez a pavouci - to snad není příroda?

"Pozorný čtenář si uvědomí, že mluvím nejenom o lomech, ale také o jedné velké mentální změně - v 60. letech jsme nad přírodou vítězili, v 70. snili o panenských krásách přírodních rájů, v 80. letech začali uvažovat globálně a od 90. let minulého století se s přírodou učíme žít pod jednou střechou. Možná se mýlím, ale současné pokusy o záchranu zanedbaných industriálně-přírodních koutů, jako jsou nejenom lomy, ale také mosty, náspy, předměstské parky a opuštěné hřbitovy, vnímám jako součást stejného procesu, který nás vede k hledání spolužití s romskou komunitou nebo k osobní mentální hygieně - k objevování, opětovnému opatrnému sžívání s těmi méně upravenými stránkami společnosti, krajiny a nás samotných."

Zelená s lidskou tváří

Václav Cílek je zastáncem nepopulárních názorů: měli bychom méně jezdit auty, méně žrát a ještě méně betonovat. Je ale vcelku pravděpodobné, že si jeho texty oblíbíte, i když s ním ve spoustě věcí nebudete souhlasit - koneckonců, je to můj případ.

Na rozdíl od valné části účastníků české veřejné diskuse (ta touha použít tu uvozovky!) si Cílek odpouští rétorické neduhy. Nepodniká osobní výpady, přestože by člověk na každé druhé stránce čekal kopnutí do Václava Klause. Nehořekuje jak tetka na návsi, že by s tím automobilismem měla vláda nebo Brusel něco dělat - apeluje přímo na čtenáře. Dělá to pokorně, srozumitelně, bez citového vydírání nebo řečnického blafování. Pokud si chcete rozšířit své technokratické obzory o to, cože vlastně ti ekologové tvrdí, začněte Cílkem. Nevypěníte zlostí na desáté stránce a ještě v sobě možná objevíte vlastnosti, o kterých jste netušili - skromnost, pokoru k přírodě a hroznou chuť škrábat se do kopců na rozhledny.

I kancelářské krysy mají ekosystém

Architekt Adam Gebrian a designér Maxim Velčovský zmínili ve - výborném - rozhlasovém pořadu Bourání tenhle postřeh: inovace vznikají buď přenesením myšlenky z kontextu do kontextu, nebo jejich evolucí.

Když se ponoříte do Cílkových knih a následně do krajiny, připravte se na proud nápadů, který zavalí vaši hlavu. Zahrajte si hry, které popisuje v Makomu:"Lehnout si do trávy a poslouchat ten hukot, jak roste.Vzít tužku a sepsat všechny barvy, které kolem sebe člověk vidí. Jít jedním směrem dvěma rychlostmi..." Pak se vraťte ke své práci a všimněte si, jak vám ty blbé nápady pomohly přenesením z kontextu do kontextu nabýt to, co je nezbytné pro mistry karate i ředitele firem se sto zaměstnanci: mysl začátečníka.

Koneckonců, co jiného je jakýkoliv byznys, než komplikovaný ekosystém, ve kterém najdete ty nejlepší příležitosti, právě když odložíte všechny zažité šablony a klišé. Ale já vám to říkal už na začátku, že si ukážeme, jak najít bohatství tam, kde by ho člověk jen tak nehledal.

Václav Cílek: Makom, kniha míst; vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2004, 300 stran, 253 Kč

Václav Cílek: Krajiny vnitřní a vnější; vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2005, 272 stran, 298 Kč.

Foto: profimedia.cz