O tajné souvislosti mezi platy farářů a cenou rumu

| 19. 9. 2013

S šedesátiletým zpožděním vyšla klasická kniha Jak lhát se statistikou. Naštěstí vůbec nezastarala.

O tajné souvislosti mezi platy farářů a cenou rumu

Komu je méně než čtyřicet, ten se mohl už v dětství od Dády Patrasové dozvědět následující:

Statistika nuda je,
má však cenné údaje,
neklesejme na mysli,
ona nám to vyčíslí.

Hned dvě věci jsou v tomhle formovacím songu špatně: za prvé, statistika vůbec není nuda. Za druhé: může nám to vyčíslit, ale taky těmi čísly dovede pravdu zastřít. O obojím vás přesvědčí krátká, ale obsažná knížka Jak lhát se statistikou, ve které Darrell Huff už v roce 1954 odhalil nejčastější způsoby, jak si novináři, marketéři a politici vycucávají zrovna taková čísla, která se jim hodí. Teprve teď vyšel Huffův ironický návod i česky. Omluvou za zdržení budiž obohacující komentáře Evy Zamrazilové z bankovní rady ČNB za každou kapitolou. Přestože knihu opravdu obohacují, je tak nadčasová, že by obstála i bez nich.

Když zbržděné není dítě, ale dospělí

Rovnou si prozradíme, že Jak lhát se statistikou není pro nerdy a pro geeky. Pokud čtete blog Nate „znám dopředu výsledek voleb“ Silvera a pochopíte všechny vtipy ukryté v komiksu XKCD, Huff vás ničím nepřekvapí.

Jak lhát se statistikouKniha je pro vaše blízké, kteří vám tu a tam mávají před nosem novinami a volají věci jako: Tak už mají lék na rakovinu! To tvoje dítě je podle vědců retardovaný! Plasty jsou zaručená investice! Zkrátka všem, kteří jsou dost chytří na to, aby strávili lehce psanou publikaci plnou zábavných příkladů – ale zase ne tolik, aby okamžitě prokoukli některý z deseti způsobů vědomé nebo nevědomé manipulace. Těm čelíme denně, v roce 1954 jako 2013.

Neporazitelnou příšerou běsnící na stránkách novin a časopisů bohužel i po šedesáti letech zůstává záměna korelace a kauzality. Věděli jste, že před Castrovou revolucí cena rumu v Havaně podivuhodně přesně kopírovala mzdu presbyteriánských duchovních? Nehledejte v tom vědu, je to chyták: ceny práce i zboží postupně rostou všude na světě.

Větší důvtip už musel Huff projevit při vyvrácení následujícího „objevu“: „Jeden lékařský časopis poukázal s velkými obavami na zvýšený výskyt rakoviny u lidí, kteří pijí mléko. Ukázalo se, že se rakovina vyskytuje stále častěji v Nové Anglii, v Minnesotě, ve Winsconsinu a ve Švýcarsku, kde se vyrábí a konzumuje mnoho mléka, zatímco na Cejlonu, kde je mléko vzácné, zůstává výskyt rakoviny řídký. (…) Stačí jen základní úvaha, abychom našli celou řadu možností, jak tato čísla vysvětlit, ale jeden faktor stačí sám o sobě, abychom měli jasno. Rakovina je především nemoc, která napadá lidi ve středním nebo pozdějším věku. Švýcarsko a další zmíněné země mají všechny obyvatelstvo s relativně delší dobou života. Anglické ženy se v době, kdy byla tato studie vytvářena, dožívaly v průměru o dvanáct let vyššího věku než ženy japonské.“

Ono údajně retardované dítě je dílem jiného nešvaru – chybějících vysvětlujících popisků: „[Tatínkové a maminky] si přečetli […] v sobotní příloze novin, že ‚dítě‘ se naučí sedět zpříma ve věku tolika a tolika měsíců, a samozřejmě začali hned myslet na své vlastní děti. Když si jejich dítě nedokáže v tom věku sednout, dojdou rodiče k závěru, že jejich potomek je ‚retardovaný‘ nebo ‚podprůměrný‘ nebo něco podobně odporného. Vzhledem k tomu, že v uvedeném věku si nedokáže sednout skoro polovina dětí, bylo nešťastných rodičů poměrně hodně. Když to vezmeme čistě matematicky, tak je toto neštěstí samozřejmě vyváženo radostí té druhé poloviny rodičů, kteří zjistí, že jejich děti jsou ‚pokročilé‘. Snahy nešťastných rodičů, kteří budou nutit své děti, aby se přizpůsobily normám a přestaly být pozadu, mohou však dětem vážně uškodit.“ Stačilo samozřejmě uvést percentilové rozdělení – a zdůraznit, že průměrný nerovná se automaticky (jediný) správný.

Dál Huff rozcupuje – nebo vlastně vychválí, protože knížka je ironická – nepřehledné grafy, zavádějící ilustrace, zmatky v průměrech, modech a mediánech nebo takzvaná polovičatá čísla. Tedy: „Nemůžete prokázat, že vaše medicína léčí nachlazení, můžete ale zveřejnit (velkými písmeny) místopřísežné prohlášení laboratoře, že půl unce toho vašeho léku zničilo ve zkumavce během jedenácti vteřin 31 108 bakterií.“ Asi chápete, že jde o čísla, která působí důležitě a přesvědčivě, dokonce ani nelžou – jen vůbec nic neznamenají. Podobnou úspěšnost by měl i revolver.

Až přečtete všech deset kapitol, můžete si nabyté znalosti ověřit třeba na Šokující statistice o homosexualitě na humoristickém webu EUportál.

Když statistiky vůbec nejsou statistiky

V Jak lhát se statistikou mi chyběl jediný druh lží nějak souvisejících se statistikou: říkám mu pseudočísla. Tedy čísla, která nejsou ani polovičatá, protože nepopisují sebemenší výsek skutečnosti, jen něčí smyšlenky. Znáte to třeba z komentářových válek na zpravodajských webech: 4 z 5 cyklistů jezdí jak sebevrazi! – 9 z 10 řidičů jsou agresivní hovada!

Jako konkrétní příklad pseudočísel poslouží blog Petra Závladského Jaká data stát tají. Závladský předkládá jakési tajné „statistiky akademie věd“, popisující, kolik Romů si bere své přímé příbuzné, kolik jich nemá doma splachovací záchod a kolik se jich „podílí na kriminalitě“. Takové vágně definované údaje o etniku promíchaném s většinovou populací by byl problém zjistit s přesností na řád, konspirátor ale nabízí procenta, někde i promile. Sociologický ústav Akademie věd ČR se od „dat“ pochopitelně distancoval – ale hoax se šíří.

Možná se pseudočísla rozmnožila právě až s internetem, který pustil takové mašíbly ke slovu. Huffovi proto pominutí vyčítat nebudu.

Na knížce tak zamrzí jen lehce vrzající překlad: místo „kdy byla studie vytvářena“ se přece dá česky napsat „kdy studie vznikala“. „Třípalcový (cca 7,5 cm) omyl“ se obejde bez hnusného účetního „cca“, možná i bez jedné z veličin; klidně bych nechal palce, nebo aspoň centimetry rozepsané slovy. Presbyteriáni mají faráře, nikoliv kněze. Jsou to vesměs drobnosti, ale zamrzí: kandidát na vánoční knižní hit by si zasloužil ještě pár hodin editorské práce.

Ovšem v průměru je Jak lhát se statistikou nadprůměrně dobré čtení.


Darrell Huff: Jak lhát se statistikou – statistika vtipně a jinak. Vydalo nakladatelství Brána v roce 2013 v překladu Martina Švehly, 200 stran, 249 Kč na webu nakladatele.

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (3 komentáře)

Robert Kubíček | 19. 9. 2013 19:45

Ta píseň byla v originále v pohádce Princové jsou na draka, zpíval to malý Martin Kubíček, jehož představitel byl jednohiťák.
V samotné pohádce byl význam písně asi takový: "Chci vám, milý Hlaváčku, říct, že jsme si dobře spočítali, že ve všech případech, kdy se utkal Honza s drakem, to vždy dopadlo stejně. Z toho důvodu nemáme vážné pochyby o naše království a věříme, že pokud se váše šestnáctihlavá stvůra chce utkat s naším Honzou, tak do toho."
Nevím jak vy, ale pro mě je to téměř osudová píseň ještě vedle "Hlupáku najdu Tě" a "Dělání, dělání". Nechci tím nikterak snižovat význam tohoto článku, ale když si děláte statistiku a píšete pořád stejný výsledek, zjistíte, že je to poněkud nudné. To jen aby bylo jasné, co bylo dřív, jestli slepice nebo vejce.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Kubíček | 19. 9. 2013 19:55

Jo a 3 palce: 2,56 x 3 = 7,68. Klidně by mohlo být 8. :)

(přiznávám se, dělám si švandu, Vaše nadsázka byla docela pěkná)
-4
+
-

Luděk Brumovský | 19. 9. 2013 16:33

jednoduchý návod jak se nenechat obelhat... nečíst!
+0
+
-
Michal KašpárekMichal Kašpárek
Provozuje weby BrnoNow.com a PoznejBrno.cz. Na ZitBrno.cz si spolu s kolegy utahuje z vedení moravské metropole. Na Finmagu a Peníze.cz se snaží přijít...více o autorovi.

Diskuze

Martin Brezina | 24. 4. 2014 11:51

To se vám divím, že dobrovolně žijete v koncentráku. Já bych to nedělal, ale de gustibus...

Kdo řídí dolar?

Petr Hampl | 24. 4. 2014 10:34

V případě USA je to složitější. Radikálně rostou náklady na úředníky (americká armáda jich zaměstnává skoro třičtvrtě milionu, přičemž jejich počet roste), ale to je vykoupeno poklesem výdajů na všechno, co souvisí s reálným......více

Nač chodit do války? Levnější je sedět doma a louskat buráky

Petr Hampl | 24. 4. 2014 10:30

Jsem vděčný za to, že FinMag články pana Palaty tiskne (stejně jako za články toho fanatického bojovníka proti kouření v soukromých prostorách, jméno si teď nevybavuju). Jsou to krystalicky čisté ukázky defektního neobolševického......více

Evropská energetická unie? Putin je ještě málo zlý

Petr Síla | 24. 4. 2014 10:07

V tomto bodě se mýlíte, nejsem pan Traxler. A zřejmě máte na mysli jiného pana Traxlera než já. Anebo si z jeho doporučení vybíráte jen některé věci.

Velký investiční seriál: Od koho si nechat poradit a komu se radši vyhnout

Petr Síla | 24. 4. 2014 10:03

"Čína, druhá v žebříčku SIPRI, vyčlenila v roce 2013 na vojenské výdaje 188 milionů dolarů, třetí Rusko 87,8 milionu." - obávám se, že se z těch čísel autorovi zamotala hlava a popletly se mu nuly. Správně by to měly být......více

Nač chodit do války? Levnější je sedět doma a louskat buráky

Martin Konecny | 24. 4. 2014 09:56

co na to napsat....? myslim ze v prispevcich nize je to vystizeno dostatecne....
Drive jsem si panu Kohouta, Sedlacka a dalsich vazil, meli sve nazory, byly konzistentni, bohuzel oba jmenovani se nam zda se zaradili......více

Kdo řídí dolar?

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!