Cesta do hlubin whitetrashákovy duše

| 22. 8. 2013

Novela Jaroslava Rudiše Národní třída představuje bitkaře, který se rozhodl udělat pořádek. Nahlédněte do světa spoluobčanů, které stále častěji vídáte ve zprávách.

Cesta do hlubin whitetrashákovy duše

Jsou dva druhy chcípáků. Ten první se roztomile motá životem. Klikatá světočára kopíruje jeho vnitřní citový chaos. Bývá to humorné, něžné a těžkými myšlenkami nekomplikované, takže generace dospělých dětí mezi patnácti a třiceti lety o nich ráda sleduje filmy (Samotáři) a čte knížky (Nebe pod Berlínem).

Druhý typ chcípáka už tak roztomilý není. Životem se protlouká a profetovává. Nechcete ho za souseda. Nechcete vedle něj ani sedět v tramvaji. White trash. Bílý odpad. Populární kultura se takovým chcípákům věnuje o dost míň, přitom je jich kolem nás víc než hipsterů: socky, smažky, bitkaři…

A vlastně všechno to dohromady je Vandam z nové novely Jaroslava Rudiše Národní třída. Autor zmíněného Nebe pod Berlínem projednou vynechal literárně přemnožené žebravé muzikanty a dal hlas někomu, kdo v próze hlas skoro nemá. Korbě ze sídliště. Bivojovi, který si v nálevně Severka vybírá, koho by "poučil o životě". Pěstmi, samozřejmě. A čelem: "Deš k němu na těsno, usmíváš se, skoro se zdá, že ho chceš obejmout, a pak ho najednou pěkně prudce švihneš čelem do nosu." A právě takhle vás do nosu švihne Rudiš svou patkou… pardon, Národní třídou.

Těžký boty až nahoru zavázaný. A v nich knihomol

Převážná většina knížky je takhle "na tykačku", což ji spolu s krátkými větami, obvykle jedinou na každý odstavec, dává spád: 65 normostran, 22 500 slov a fertig. Rudiš vás ale během té hodiny a půl stihne provést po mysli přesně toho člověka, nad kterým možná také vždycky žasnete: to tu žije s námi a má volební právo. Agresivní, paranoidní a všechny okolo i sebe samotného obelhávající nýmand.

Jaroslav Rudiš: Národní třída

Vandam není čistokrevný nácek. Jen lehce nahnědlý příznivec pořádku: "Mně nevaděj bezdomáči, když nedělaj bordel. Mně nevaděj ciginy, když nedělaj bordel. Mně nevaděj pankáči, když nedělaj bordel. Mně nevaděj úkáčka, když nedělaj bordel. Mně nevaděj smažky, když nedělaj bordel. Mně nevaděj socky, když nedělaj bordel. Mně nevaděj žádný lidi, když nedělaj bordel. Já s nima nemám problém. Ale když bordel dělaj, tak s nima malej problém mám."

Vandam není blbej: "Makej. Ale taky hodně čti. Knížky nejsou pro blbce. A ty seš chytrej kluk. Čti si o válkách a bitvách a velkejch slavnejch válečnících. Čti si stejně jako já. Cvič a čti a makej a čti a cvič, abys byl připravenej, až to zas bouchne." Kolegové kritici to Rudišovi nebaští, ale já říkám: stravte večer v předměstské nálevně a zjistíte, že narazit na znalce germánské mytologie a vojenské historie můžete i jinde než na filozofické fakultě. A taky že sečtělost nebo scestovalost automaticky nepřinášejí humanistický pohled na svět. Právě v tomhle "objevu" je Národní třída obrovsky cenná - ale nedoceněná.

Znáte mě z YouTube a televize

Mrazilo mě z toho, jak osudy Vandamovy rodiny kopírují osudy známých, které jsem si udělal v dětství v paneláku: skoky z balkónu, chorobné plnění mrazáku, z vaření perníku do normální živnosti a někdy zpátky… Naprostá neschopnost přiznat si chybu - kriminál na vás vždycky "ušijou" - se v Národní třídě prolíná se selektivní pamětí. Vandam je vůbec jedním z nejpozoruhodnějších vypravěčů současné české literatury: střídavě vám ho bude líto a střídavě vás bude dožírat, jak si skoro všechno přibarví tak, aby z toho vyšel jako poslední římský válečník nebo aspoň ukřivděné ňuňu. Výborná práce s dávkováním informací!

I přes efektní prvoplánovitý závěr patří Národní třída k tomu nejlepšímu, co u nás v poslední době vyšlo. A navíc právě včas: média se vyžívají v referování o pouličních bitkách a z Daliborka a jeho obušku se stal facebookový hit. Proto se hodí nakouknout do nakrátko ostříhaných hlav vandamů. Rudiš bez jakéhokoliv omlouvání nebo budování sympatií ukazuje, co se v nich mele. Že white trash není nutně nevzdělaný. Že gorily nejsou nutně opice. Že sametová nebyla pro všechny úplně sametová.

Národní třídu si přečtěte. Nechejte Vandama, aby vás poučil o životě.


Jaroslav Rudiš: Národní třída. Vydalo nakladatelství Labyrint v létě 2013. 152 stran, 145 Kč (e-book) nebo 225 Kč (pevná vazba).


Chcípáky jsem v české kultuře neobjevil já; doporučuji při téhle příležitosti výbornou a stále platnou esej Petry Hanákové Hrubiánství narcisismu aneb O chcípácké tendenci v současném českém filmu.

Ekonomického knižního hardcore se dočkáte po prázdninách, v létě se v recenzní rubrice soustředím na romány a knihy, které se obsahu Finmagu dotýkají spíš volně.

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

Jaroslav Krátký | 16. 9. 2014 21:35

Vtipný článek. Pro mne laika tam chybí odstavec o aktuálních starostech či slastech průměrného a) živnostníka b) zaměstnance c) důchodce d) podnikatele.

Argentinské kolečko

Josef Fraj | 16. 9. 2014 18:23

Neomezené a neregulované utrácení je "svaté právo" majitele peněz. Liberálové, které si berete do úst, to formulují v tezi: "každý má právo nakládat se svým tělem a majetkem podle svého svobodného uvážení". Pro ty, kteří......více

Finanční fair play: UEFA bere šejkům hračky

Petr Molik | 16. 9. 2014 17:37

A proč by prosím mělo být neomezené utrácení svaté právo neregulovatelné evropskou fotbalovou "samosprávou" tedy UEFA, když kluby dobrovolně dodržují tolik jiných pravidel? Stejně jako nemůže jeden tým ignorovat offside nebo......více

Finanční fair play: UEFA bere šejkům hračky

Josef Fraj | 16. 9. 2014 16:40

Liberál by v první řadě neřešil, za co někdo jiný utrácí svoje peníze.

Finanční fair play: UEFA bere šejkům hračky

Petr Shenkawski | 16. 9. 2014 16:37

Uplne tomu mozna nerozumim, ale neni UEFA nahodou soukroma spolecnost? V tom pripade at si regulujou jak chteji a delaji si s tim co chteji. Pokud se to nekomu nezda, at si zalozi konkurenci a pokusi se ty kluby pretahnout,......více

Finanční fair play: UEFA bere šejkům hračky

Josef Fraj | 16. 9. 2014 15:47

píšete: "Nevěřím však na fotbalový trucpodnik miliardářů ..."

Není to náhodou nejčistější řešení, aby ti, kteří mají pocit, že mají právo utrácet svoje peníze podle vlastního uvážení, tak mohli opravdu činit. Jak......více

Finanční fair play: UEFA bere šejkům hračky

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!