Cesta do hlubin whitetrashákovy duše

| 22. 8. 2013

Novela Jaroslava Rudiše Národní třída představuje bitkaře, který se rozhodl udělat pořádek. Nahlédněte do světa spoluobčanů, které stále častěji vídáte ve zprávách.

Cesta do hlubin whitetrashákovy duše

Jsou dva druhy chcípáků. Ten první se roztomile motá životem. Klikatá světočára kopíruje jeho vnitřní citový chaos. Bývá to humorné, něžné a těžkými myšlenkami nekomplikované, takže generace dospělých dětí mezi patnácti a třiceti lety o nich ráda sleduje filmy (Samotáři) a čte knížky (Nebe pod Berlínem).

Druhý typ chcípáka už tak roztomilý není. Životem se protlouká a profetovává. Nechcete ho za souseda. Nechcete vedle něj ani sedět v tramvaji. White trash. Bílý odpad. Populární kultura se takovým chcípákům věnuje o dost míň, přitom je jich kolem nás víc než hipsterů: socky, smažky, bitkaři…

A vlastně všechno to dohromady je Vandam z nové novely Jaroslava Rudiše Národní třída. Autor zmíněného Nebe pod Berlínem projednou vynechal literárně přemnožené žebravé muzikanty a dal hlas někomu, kdo v próze hlas skoro nemá. Korbě ze sídliště. Bivojovi, který si v nálevně Severka vybírá, koho by "poučil o životě". Pěstmi, samozřejmě. A čelem: "Deš k němu na těsno, usmíváš se, skoro se zdá, že ho chceš obejmout, a pak ho najednou pěkně prudce švihneš čelem do nosu." A právě takhle vás do nosu švihne Rudiš svou patkou… pardon, Národní třídou.

Těžký boty až nahoru zavázaný. A v nich knihomol

Převážná většina knížky je takhle "na tykačku", což ji spolu s krátkými větami, obvykle jedinou na každý odstavec, dává spád: 65 normostran, 22 500 slov a fertig. Rudiš vás ale během té hodiny a půl stihne provést po mysli přesně toho člověka, nad kterým možná také vždycky žasnete: to tu žije s námi a má volební právo. Agresivní, paranoidní a všechny okolo i sebe samotného obelhávající nýmand.

Jaroslav Rudiš: Národní třída

Vandam není čistokrevný nácek. Jen lehce nahnědlý příznivec pořádku: "Mně nevaděj bezdomáči, když nedělaj bordel. Mně nevaděj ciginy, když nedělaj bordel. Mně nevaděj pankáči, když nedělaj bordel. Mně nevaděj úkáčka, když nedělaj bordel. Mně nevaděj smažky, když nedělaj bordel. Mně nevaděj socky, když nedělaj bordel. Mně nevaděj žádný lidi, když nedělaj bordel. Já s nima nemám problém. Ale když bordel dělaj, tak s nima malej problém mám."

Vandam není blbej: "Makej. Ale taky hodně čti. Knížky nejsou pro blbce. A ty seš chytrej kluk. Čti si o válkách a bitvách a velkejch slavnejch válečnících. Čti si stejně jako já. Cvič a čti a makej a čti a cvič, abys byl připravenej, až to zas bouchne." Kolegové kritici to Rudišovi nebaští, ale já říkám: stravte večer v předměstské nálevně a zjistíte, že narazit na znalce germánské mytologie a vojenské historie můžete i jinde než na filozofické fakultě. A taky že sečtělost nebo scestovalost automaticky nepřinášejí humanistický pohled na svět. Právě v tomhle "objevu" je Národní třída obrovsky cenná - ale nedoceněná.

Znáte mě z YouTube a televize

Mrazilo mě z toho, jak osudy Vandamovy rodiny kopírují osudy známých, které jsem si udělal v dětství v paneláku: skoky z balkónu, chorobné plnění mrazáku, z vaření perníku do normální živnosti a někdy zpátky… Naprostá neschopnost přiznat si chybu - kriminál na vás vždycky "ušijou" - se v Národní třídě prolíná se selektivní pamětí. Vandam je vůbec jedním z nejpozoruhodnějších vypravěčů současné české literatury: střídavě vám ho bude líto a střídavě vás bude dožírat, jak si skoro všechno přibarví tak, aby z toho vyšel jako poslední římský válečník nebo aspoň ukřivděné ňuňu. Výborná práce s dávkováním informací!

I přes efektní prvoplánovitý závěr patří Národní třída k tomu nejlepšímu, co u nás v poslední době vyšlo. A navíc právě včas: média se vyžívají v referování o pouličních bitkách a z Daliborka a jeho obušku se stal facebookový hit. Proto se hodí nakouknout do nakrátko ostříhaných hlav vandamů. Rudiš bez jakéhokoliv omlouvání nebo budování sympatií ukazuje, co se v nich mele. Že white trash není nutně nevzdělaný. Že gorily nejsou nutně opice. Že sametová nebyla pro všechny úplně sametová.

Národní třídu si přečtěte. Nechejte Vandama, aby vás poučil o životě.


Jaroslav Rudiš: Národní třída. Vydalo nakladatelství Labyrint v létě 2013. 152 stran, 145 Kč (e-book) nebo 225 Kč (pevná vazba).


Chcípáky jsem v české kultuře neobjevil já; doporučuji při téhle příležitosti výbornou a stále platnou esej Petry Hanákové Hrubiánství narcisismu aneb O chcípácké tendenci v současném českém filmu.

Ekonomického knižního hardcore se dočkáte po prázdninách, v létě se v recenzní rubrice soustředím na romány a knihy, které se obsahu Finmagu dotýkají spíš volně.

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

Karel Šebesta | 19. 12. 2014 09:12

Co to je, ti "levicový liberálové"? Squateři, se.oucí na všechno? Zelení příkazníci? Socialističtí přerozdělovači?
Nějak si nedovedu představit, jak levičák prosazuje jednoduché zákony, platící pro všechny a zodpovědnost......více

ČSSD chystá půdu své radikální alternativě

Jan Krejčí | 19. 12. 2014 08:11

Jak přesně souvisejí nebo mají souviset politika nebo program ČSSD a myšlenky emancipace? Jsou to protiklady.

ČSSD chystá půdu své radikální alternativě

Jan Daniel | 18. 12. 2014 15:39

"mýtus, že Čínu s rychlou modernizací potkala i epidemie projevů bezohlednosti"
To není žádná nová epidemie. Čína taková prostě je. Není to soucitná společnost. Pokud je někdo v problémech, je to tím, že si to zavinil......více

Jak se iPhone a bankovky s Maem snášejí v jedné kapse

Jan Daniel | 18. 12. 2014 15:34

Mao je v Číně všudypřítomný. Ovšem jen jako zcela vyprázdněný symbol, kterým se každodenní život běžného Číňana už desítky let neřídí. Jeho myšlenky jsou dávno mrtvé, ale nikdo to nahlas neřekne. Pro ně to je stále Velký......více

Jak se iPhone a bankovky s Maem snášejí v jedné kapse

Jaroslav Krátký | 18. 12. 2014 15:05

Epochy se střídají, po starověkém Řecku přišla éra Římského impéria. Dnes třímá žezlo USA, ale všichni vidíme, že je na sestupu a navíc se zdá, že to střídání hegemonů se zrychluje, už to nebudou stovky let, ale jen desítky.......více

Práce versus kapitál 0 : 1

Jan Daniel | 18. 12. 2014 15:00

Naše bomba zasáhla v Bělehradě jejich velvyslanectví, když jsme bez schválení OSN napadli suverénní stát, a teď bychom je měli v témž Bělehradě poučovat o demokracii. Nad tím by hoši z Pekingu asi nevěřícně kouleli očima.......více

Čína uspořádala v Bělehradu sjezd své části Evropy. Česko taky jelo

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!