Cesta do hlubin whitetrashákovy duše

| 22. 8. 2013

Novela Jaroslava Rudiše Národní třída představuje bitkaře, který se rozhodl udělat pořádek. Nahlédněte do světa spoluobčanů, které stále častěji vídáte ve zprávách.

Cesta do hlubin whitetrashákovy duše

Jsou dva druhy chcípáků. Ten první se roztomile motá životem. Klikatá světočára kopíruje jeho vnitřní citový chaos. Bývá to humorné, něžné a těžkými myšlenkami nekomplikované, takže generace dospělých dětí mezi patnácti a třiceti lety o nich ráda sleduje filmy (Samotáři) a čte knížky (Nebe pod Berlínem).

Druhý typ chcípáka už tak roztomilý není. Životem se protlouká a profetovává. Nechcete ho za souseda. Nechcete vedle něj ani sedět v tramvaji. White trash. Bílý odpad. Populární kultura se takovým chcípákům věnuje o dost míň, přitom je jich kolem nás víc než hipsterů: socky, smažky, bitkaři…

A vlastně všechno to dohromady je Vandam z nové novely Jaroslava Rudiše Národní třída. Autor zmíněného Nebe pod Berlínem projednou vynechal literárně přemnožené žebravé muzikanty a dal hlas někomu, kdo v próze hlas skoro nemá. Korbě ze sídliště. Bivojovi, který si v nálevně Severka vybírá, koho by "poučil o životě". Pěstmi, samozřejmě. A čelem: "Deš k němu na těsno, usmíváš se, skoro se zdá, že ho chceš obejmout, a pak ho najednou pěkně prudce švihneš čelem do nosu." A právě takhle vás do nosu švihne Rudiš svou patkou… pardon, Národní třídou.

Těžký boty až nahoru zavázaný. A v nich knihomol

Převážná většina knížky je takhle "na tykačku", což ji spolu s krátkými větami, obvykle jedinou na každý odstavec, dává spád: 65 normostran, 22 500 slov a fertig. Rudiš vás ale během té hodiny a půl stihne provést po mysli přesně toho člověka, nad kterým možná také vždycky žasnete: to tu žije s námi a má volební právo. Agresivní, paranoidní a všechny okolo i sebe samotného obelhávající nýmand.

Jaroslav Rudiš: Národní třída

Vandam není čistokrevný nácek. Jen lehce nahnědlý příznivec pořádku: "Mně nevaděj bezdomáči, když nedělaj bordel. Mně nevaděj ciginy, když nedělaj bordel. Mně nevaděj pankáči, když nedělaj bordel. Mně nevaděj úkáčka, když nedělaj bordel. Mně nevaděj smažky, když nedělaj bordel. Mně nevaděj socky, když nedělaj bordel. Mně nevaděj žádný lidi, když nedělaj bordel. Já s nima nemám problém. Ale když bordel dělaj, tak s nima malej problém mám."

Vandam není blbej: "Makej. Ale taky hodně čti. Knížky nejsou pro blbce. A ty seš chytrej kluk. Čti si o válkách a bitvách a velkejch slavnejch válečnících. Čti si stejně jako já. Cvič a čti a makej a čti a cvič, abys byl připravenej, až to zas bouchne." Kolegové kritici to Rudišovi nebaští, ale já říkám: stravte večer v předměstské nálevně a zjistíte, že narazit na znalce germánské mytologie a vojenské historie můžete i jinde než na filozofické fakultě. A taky že sečtělost nebo scestovalost automaticky nepřinášejí humanistický pohled na svět. Právě v tomhle "objevu" je Národní třída obrovsky cenná - ale nedoceněná.

Znáte mě z YouTube a televize

Mrazilo mě z toho, jak osudy Vandamovy rodiny kopírují osudy známých, které jsem si udělal v dětství v paneláku: skoky z balkónu, chorobné plnění mrazáku, z vaření perníku do normální živnosti a někdy zpátky… Naprostá neschopnost přiznat si chybu - kriminál na vás vždycky "ušijou" - se v Národní třídě prolíná se selektivní pamětí. Vandam je vůbec jedním z nejpozoruhodnějších vypravěčů současné české literatury: střídavě vám ho bude líto a střídavě vás bude dožírat, jak si skoro všechno přibarví tak, aby z toho vyšel jako poslední římský válečník nebo aspoň ukřivděné ňuňu. Výborná práce s dávkováním informací!

I přes efektní prvoplánovitý závěr patří Národní třída k tomu nejlepšímu, co u nás v poslední době vyšlo. A navíc právě včas: média se vyžívají v referování o pouličních bitkách a z Daliborka a jeho obušku se stal facebookový hit. Proto se hodí nakouknout do nakrátko ostříhaných hlav vandamů. Rudiš bez jakéhokoliv omlouvání nebo budování sympatií ukazuje, co se v nich mele. Že white trash není nutně nevzdělaný. Že gorily nejsou nutně opice. Že sametová nebyla pro všechny úplně sametová.

Národní třídu si přečtěte. Nechejte Vandama, aby vás poučil o životě.


Jaroslav Rudiš: Národní třída. Vydalo nakladatelství Labyrint v létě 2013. 152 stran, 145 Kč (e-book) nebo 225 Kč (pevná vazba).


Chcípáky jsem v české kultuře neobjevil já; doporučuji při téhle příležitosti výbornou a stále platnou esej Petry Hanákové Hrubiánství narcisismu aneb O chcípácké tendenci v současném českém filmu.

Ekonomického knižního hardcore se dočkáte po prázdninách, v létě se v recenzní rubrice soustředím na romány a knihy, které se obsahu Finmagu dotýkají spíš volně.

Vložit komentář

Pravidla pro diskutující
Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla férové a slušné diskuse. Vítáme střet názorů, snažme se je ale vždy vést v rámci slušné a kultivované debaty. Pokud se budete chovat jako sprostý rasistický nevychovanec, budete urážet ostatní komentující nebo nám zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, vaše příspěvky smažeme. My vám na oplátku slibujeme, že vaše příspěvky nebudeme editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 a 2007 novinář v MF DNES a Metropolisu, v letech...více o autorovi.

Diskuze

Martin Risik | 18. 4. 2015 20:13

"Průběžný důchodový systém je v pořádku, když jedinou chybou jsou bezdětní jako černí pasažéři, takže navrhuji vyloučení černých pasažérů, nikoliv zrušení průběžného systému."

Myslim, ze ti vasi cierni pasazieri......více

Otakar Hampl: Důchodový systém trestá rodiče, že mají děti

Richard Fuld | 18. 4. 2015 18:47

Zaměstnanost je dlouhodobě okolo 95%, což znamená, že tedy cca 95% budoucích generací budou přispívat na důchody. Emigrace je problém, který by se měl řešit např. tím, že odvody bude daný člověk odvádět státu, v němž žijí......více

Otakar Hampl: Důchodový systém trestá rodiče, že mají děti

Hamral | 18. 4. 2015 17:23

Text by byl funkční v případě, že by ona fatální fertilita nebyla známa i statisticky. Jenže Kašpárek si klidně lajsne bagatelizaci porodnosti, protože se fixuje na striktně aktuální rozměr. Druhová četnost je výhled a předcházení......více

Zpátky na stromy! Nebo aspoň do chaloupek

Martin Risik | 18. 4. 2015 16:25

A co to nechat na prevadzkovatela tramvaje, nech to vyriesi podla seba s ciernymi pasaziermi.
Ale nech nikoho nenuti do tej tramvaje nastupit.

Ako chcete plodit deti, ked muzom odrezete penisy?

Otakar Hampl: Důchodový systém trestá rodiče, že mají děti

Martin Brezina | 18. 4. 2015 13:38

"Ked si myslite, ze niekto je cierny pasazier v pyramidovej hre zvanej priebezny dochodkovy system, preco nenavrhujete zrusenie takeho systemu, alebo aspon dobrovolnost pri rozhodovani, ci do takeho systemu vstupit, alebo......více

Otakar Hampl: Důchodový systém trestá rodiče, že mají děti

Martin Risik | 18. 4. 2015 13:11

Pan Fuld, ako viete,ze tie deti z rodin budu v buducnosti prispievat do toho neudrzatelneho dochodkoveho systemu? Co ked budu vsetky na socialnych davkach? Co ked vacsina z nich emigruje?

A co bezdetni, ktori napriklad......více

Otakar Hampl: Důchodový systém trestá rodiče, že mají děti

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!