Jak sype a jak bolí porno

| 8. 8. 2013

Knižní zpověď „Girlvert“ funguje stejně jako exkurze na jatka. Třeba z vás neudělají zapřisáhlé vegetariány, ale aspoň budete vědět, odkud se bere maso na vašem talíři a vaší obrazovce.

Jak sype a jak bolí porno

Kdo by od knížky s podtitulem Memoáry pornoherečky čekal zábavné, lechtivé čtení, nad Girlvert oněmí úžasem a hrůzou. Úžasem nad tím, jak pružné jsou některé části lidského těla; hrůzou z toho, jak drsný je pornoprůmysl. Tím spíš, když do něj vstoupíte jako holka – a holka nijak zvlášť hezká, takže na vaše softcore snímky v průsvitné košilce není nikdo zvědavý. Jediná cesta ke slušným honorářům pak vede přes to, že ze sebe uděláte kus masa k sadistickým hrátkám. Vede přes praktiky, u kterých by safeword vykřikl i císař Caligula.

Oriana Smallová: GirlvertOriana Small (na úvodním snímku) pracovala v oboru pod jménem Ashley Blue od roku 2002 do roku 2009 a v Girlvert to bere popořadě: od odpovědi na inzerát modelingové agentury, přes kariérní růst k prvním cenám, ale taky k rozchodu s přítelem, syndromu vyhoření a odchodu na odpočinek. Velkou část knihy zabírají detailní popisy toho, jak se kdy zkoksovala a s kým pak co prováděla. Pokud čekáte, že to bude vzrušující, tak nebude: tu se s bolestivou grimasou chytnete za rozkrok, tu se vám oběd bude drát zpátky do hltanu. Girlvert stojí za pozornost hlavně kvůli částem, které nesouvisí s lidskou anatomií: Oriana totiž podobně detailně popisuje ekonomické i provozní zázemí pornoprůmyslu a mimoděk odhaluje, s jakými psychickými a rodinnými problémy byly její slušné honoráře spojené.

Koks jako pracovní pomůcka

K těm honorářům: v první scéně účinkovala se svým přítelem a dostali dohromady 1500 dolarů. Příplatky za skupinový sex a podobné vylomeniny dosahovaly několika set dolarů a pětistovku si Oriana vydělala i rozhlasovou reklamou. Oceňuju její sdílnost: trochu jsem čekal, že na konci knihy nalistuju skeny daňových přiznání.

Statisícové roční výdělky rostoucí hvězda protáhla nosem; k závislosti na kokainu se postupně nabalilo nezřízené pití, experimenty s LSD a extází a nakonec i kouření pervitinu. Zlatý důl by tedy pornoprůmysl byl jen pro čisté – takové tu ale budete hledat hůř než na Tour de France. Drogy totiž pomáhají snášet nevyhnutelnou fyzickou bolest a zahánět hlad, když tělu zmučenému půsty a klystýry chybí živiny. (Škoda, že nejdou dát do nákladů.) Na nájemní dům si v oboru prostě nenaspoříte, natož jako muži, pomineme-li gay filmy: „Holky v pornu vždycky vydělají víc než chlapi. Obvykle třikrát tolik. Nového herce většinou vypakují ze dveří, pokud s sebou nepřivádí novicku.“

Zaujala mě složitá pravidla kariérního růstu: kývnutím na některé praktiky nebo některým studiím se automaticky vyšachujete z možnosti vrátit se k měkčím praktikám nebo dostat se do prestižnějších studií. A pak ta patálie s podpisem model release: jakmile souhlasíte, že se všechno bude natáčet a prodávat, můžete producentovi naivně kývnout na soukromou nechutnou libůstku za příplatek stranou. Octnete se pak na obalu tematického DVD a nemůžete ani ň – jako se to stalo začínající Orianě.

Z bažanta kápem

Děly se jí vůbec hrozné věci. Na jednom z prvních castingů ji producent znásilnil, což se prostě stává: „Jedna holka mi řekla, že z toho domu utekla s křikem. Musela si vypůjčit telefon, aby mohla zavolat agentovi. Všem řekla, že se ji Viktor pokusil znásilnit. Nikoho to nezajímalo, nikdo nezakročil – protože to byla jen krásná devatenáctiletá feťačka.“ Několikrát se nakazila pohlavní nemocí, o zánětech nemluvě. Přítel na Orianu žárlil – nejen kvůli tomu, že před kamerou souloží s jinými, ale hlavně proto, že byla v branži úspěšnější než on sám. Jejich vztah se proto po několika letech rozpadl. O kariéře v pornu se dozvěděla Orianina matka a taky otčím, který od ní chtěl pomoc při hledání místa v oboru – jen si takovou rodinnou návštěvu představte.

Dvě věci mi přišly obzvlášť smutné. Za prvé, v Orianině vyznání jsem našel pud společný mnoha ženám, které jsem blíž poznal: chorobnou, destruktivní touhu zavděčit se svému muži, být oblíbená, milovaná: „Potom, co jsem mu zahnula, jsem po Tylerovi začala chtít, aby mě v posteli vždycky pořádně popadnul a tahal za vlasy. Chtěla jsem při sexu cítit bolest. […] Toužila jsem po fyzickém trestu, protože jsem se cítila špatně kvůli své nevěře. Chtěla jsem Tylerovi ukázat, že pro mě je důležitý, a tak jsem mu dovolila stát se mým pánem.“ - Tahle „politika“ ale funguje i naopak: „Sex mi dával pocit moci. Sex je moc. Cítila jsem se díky němu pěkná, žádaná, potřebná a chytrá.“ Nevím, jestli je to od přírody nebo od výchovy: ale přijde mi to jako cesta do pekel.

A pak mě ještě na Girlvert trápí jedna věc: takhle dobře napsaná kniha by si zasloužila pointu, katarzi. Nedočkáte se jí. Oriana začala jako hadr na tělesné tekutiny – jen aby o pár let později natáčela vlastní sérii filmů s dominantní tematikou, ve kterých dělala hadr z jiných. Takový dramaturgický oblouk by byl v románu laciný, jenže když ho napíše život, zaslouží si zhodnocení. Oriana to ale přechází bez reflexe. Škoda. Ani se nedozvíme, co že dělá teď: „visual artist“ může být cokoliv, včetně věšení halenek na figuríny ve výloze.

Pokud máte silný žaludek, Girlvert si přečtěte. Čím dřív, tím líp: nemusí vám být ani osmnáct. Funguje totiž stejně jako exkurze na jatka. Třeba z vás neudělají zapřisáhlé vegetariány, ale aspoň budete vědět, odkud se bere maso na vašem talíři a vaší obrazovce.


Oriana Small: Girlvert: A Porno Memoir – vydalo nakladatelství Rare Bird Books v roce 2011. 312 stran, 7,69 dolarů (verze pro Kindle).

Vložit komentář

Pravidla pro diskutující
Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla férové a slušné diskuse. Vítáme střet názorů, snažme se je ale vždy vést v rámci slušné a kultivované debaty. Pokud se budete chovat jako sprostý rasistický nevychovanec, budete urážet ostatní komentující nebo nám zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, vaše příspěvky smažeme. My vám na oplátku slibujeme, že vaše příspěvky nebudeme editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 a 2007 novinář v MF DNES a Metropolisu, v letech...více o autorovi.

Diskuze

internacional | 6. 5. 2015 15:02

Byly doby, kdy vědci tvrdili, že nositelkou genetické informace je DNA. A tyto objevy vznikali na univerzitách, které zakládali nejdřív mniši, následně panovníci a králové a dnes státy. A jsou to objevy, na kterých stojí......více

Z deníku europoslance: Dubnová dávka regulací. Žádný apríl

Slávek | 6. 5. 2015 15:00

Bacha na to, kemo! Ne všichni v Brně só Kašpárci!

Upřímné blahopřání ke Dni matek

Slávek | 6. 5. 2015 14:59

Klasický Kašpárek. Zase hledá příklady diskriminace všude.
A opět klouže po povrchu, vybírá si bulvární témata a paušalizuje. Děti bezmezně adoruje. Tipnul bych, že žádné dítě nemá
a většina jeho ženských známých......více

Upřímné blahopřání ke Dni matek

Petr Síla | 6. 5. 2015 14:15

Protože je dobré znát odlišné názory. Z jednoho názoru, který není podrobován kritice, se stává dogma. A aby normální člověk nemusel číst Žižeka, tak je tu Michal Kašpárek, který udělá špinavou práci za nás.

Žižek naložil jako Semelová na psilocybinu

Richard Fuld | 6. 5. 2015 14:01

Pěkný pokus :-) Vzápětí zjistíte, že marný :-) Jejich víra je neochvějná. I víra v to, že se nejedná o víru. :-)

Z deníku europoslance: Dubnová dávka regulací. Žádný apríl

Richard Fuld | 6. 5. 2015 13:55

Diskuze na téma svobody s pány Altmanem a Frajem je zcela zbytečná. Zvláště, pokud si od ní slibujete, že je nějak přesvědčíte, že se mýlí. Oni jsou ve své víře ve všeobjímající absolutní svobodu naprosto nezlomní :-) Je......více

Z deníku europoslance: Dubnová dávka regulací. Žádný apríl

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!