Jak sype a jak bolí porno

| 8. 8. 2013

Knižní zpověď „Girlvert“ funguje stejně jako exkurze na jatka. Třeba z vás neudělají zapřisáhlé vegetariány, ale aspoň budete vědět, odkud se bere maso na vašem talíři a vaší obrazovce.

Jak sype a jak bolí porno

Kdo by od knížky s podtitulem Memoáry pornoherečky čekal zábavné, lechtivé čtení, nad Girlvert oněmí úžasem a hrůzou. Úžasem nad tím, jak pružné jsou některé části lidského těla; hrůzou z toho, jak drsný je pornoprůmysl. Tím spíš, když do něj vstoupíte jako holka – a holka nijak zvlášť hezká, takže na vaše softcore snímky v průsvitné košilce není nikdo zvědavý. Jediná cesta ke slušným honorářům pak vede přes to, že ze sebe uděláte kus masa k sadistickým hrátkám. Vede přes praktiky, u kterých by safeword vykřikl i císař Caligula.

Oriana Smallová: GirlvertOriana Small (na úvodním snímku) pracovala v oboru pod jménem Ashley Blue od roku 2002 do roku 2009 a v Girlvert to bere popořadě: od odpovědi na inzerát modelingové agentury, přes kariérní růst k prvním cenám, ale taky k rozchodu s přítelem, syndromu vyhoření a odchodu na odpočinek. Velkou část knihy zabírají detailní popisy toho, jak se kdy zkoksovala a s kým pak co prováděla. Pokud čekáte, že to bude vzrušující, tak nebude: tu se s bolestivou grimasou chytnete za rozkrok, tu se vám oběd bude drát zpátky do hltanu. Girlvert stojí za pozornost hlavně kvůli částem, které nesouvisí s lidskou anatomií: Oriana totiž podobně detailně popisuje ekonomické i provozní zázemí pornoprůmyslu a mimoděk odhaluje, s jakými psychickými a rodinnými problémy byly její slušné honoráře spojené.

Koks jako pracovní pomůcka

K těm honorářům: v první scéně účinkovala se svým přítelem a dostali dohromady 1500 dolarů. Příplatky za skupinový sex a podobné vylomeniny dosahovaly několika set dolarů a pětistovku si Oriana vydělala i rozhlasovou reklamou. Oceňuju její sdílnost: trochu jsem čekal, že na konci knihy nalistuju skeny daňových přiznání.

Statisícové roční výdělky rostoucí hvězda protáhla nosem; k závislosti na kokainu se postupně nabalilo nezřízené pití, experimenty s LSD a extází a nakonec i kouření pervitinu. Zlatý důl by tedy pornoprůmysl byl jen pro čisté – takové tu ale budete hledat hůř než na Tour de France. Drogy totiž pomáhají snášet nevyhnutelnou fyzickou bolest a zahánět hlad, když tělu zmučenému půsty a klystýry chybí živiny. (Škoda, že nejdou dát do nákladů.) Na nájemní dům si v oboru prostě nenaspoříte, natož jako muži, pomineme-li gay filmy: „Holky v pornu vždycky vydělají víc než chlapi. Obvykle třikrát tolik. Nového herce většinou vypakují ze dveří, pokud s sebou nepřivádí novicku.“

Zaujala mě složitá pravidla kariérního růstu: kývnutím na některé praktiky nebo některým studiím se automaticky vyšachujete z možnosti vrátit se k měkčím praktikám nebo dostat se do prestižnějších studií. A pak ta patálie s podpisem model release: jakmile souhlasíte, že se všechno bude natáčet a prodávat, můžete producentovi naivně kývnout na soukromou nechutnou libůstku za příplatek stranou. Octnete se pak na obalu tematického DVD a nemůžete ani ň – jako se to stalo začínající Orianě.

Z bažanta kápem

Děly se jí vůbec hrozné věci. Na jednom z prvních castingů ji producent znásilnil, což se prostě stává: „Jedna holka mi řekla, že z toho domu utekla s křikem. Musela si vypůjčit telefon, aby mohla zavolat agentovi. Všem řekla, že se ji Viktor pokusil znásilnit. Nikoho to nezajímalo, nikdo nezakročil – protože to byla jen krásná devatenáctiletá feťačka.“ Několikrát se nakazila pohlavní nemocí, o zánětech nemluvě. Přítel na Orianu žárlil – nejen kvůli tomu, že před kamerou souloží s jinými, ale hlavně proto, že byla v branži úspěšnější než on sám. Jejich vztah se proto po několika letech rozpadl. O kariéře v pornu se dozvěděla Orianina matka a taky otčím, který od ní chtěl pomoc při hledání místa v oboru – jen si takovou rodinnou návštěvu představte.

Dvě věci mi přišly obzvlášť smutné. Za prvé, v Orianině vyznání jsem našel pud společný mnoha ženám, které jsem blíž poznal: chorobnou, destruktivní touhu zavděčit se svému muži, být oblíbená, milovaná: „Potom, co jsem mu zahnula, jsem po Tylerovi začala chtít, aby mě v posteli vždycky pořádně popadnul a tahal za vlasy. Chtěla jsem při sexu cítit bolest. […] Toužila jsem po fyzickém trestu, protože jsem se cítila špatně kvůli své nevěře. Chtěla jsem Tylerovi ukázat, že pro mě je důležitý, a tak jsem mu dovolila stát se mým pánem.“ - Tahle „politika“ ale funguje i naopak: „Sex mi dával pocit moci. Sex je moc. Cítila jsem se díky němu pěkná, žádaná, potřebná a chytrá.“ Nevím, jestli je to od přírody nebo od výchovy: ale přijde mi to jako cesta do pekel.

A pak mě ještě na Girlvert trápí jedna věc: takhle dobře napsaná kniha by si zasloužila pointu, katarzi. Nedočkáte se jí. Oriana začala jako hadr na tělesné tekutiny – jen aby o pár let později natáčela vlastní sérii filmů s dominantní tematikou, ve kterých dělala hadr z jiných. Takový dramaturgický oblouk by byl v románu laciný, jenže když ho napíše život, zaslouží si zhodnocení. Oriana to ale přechází bez reflexe. Škoda. Ani se nedozvíme, co že dělá teď: „visual artist“ může být cokoliv, včetně věšení halenek na figuríny ve výloze.

Pokud máte silný žaludek, Girlvert si přečtěte. Čím dřív, tím líp: nemusí vám být ani osmnáct. Funguje totiž stejně jako exkurze na jatka. Třeba z vás neudělají zapřisáhlé vegetariány, ale aspoň budete vědět, odkud se bere maso na vašem talíři a vaší obrazovce.


Oriana Small: Girlvert: A Porno Memoir – vydalo nakladatelství Rare Bird Books v roce 2011. 312 stran, 7,69 dolarů (verze pro Kindle).

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

pavel kratochvil | 28. 8. 2014 21:34

Má poznámka spíš mířila k tomu, že hranice mezi svobodným jednáním a jednáním z donucení můžou být pěkně rozplizlé. Do jaké míry neseme zodpovědnost za to, co jsme udělali pod nátlakem, ať si každý posoudí sám.

Jeden za všechny? Radši hezky každý sám za sebe

pavel kratochvil | 28. 8. 2014 21:14

Data z výzkumů se netají.
Zvládli jsme to půl milionu let i bez zemědělství, není náhodou taky proti přírodě?
GMO plodiny se skoro na celém světě (kromě EU) úspěšně pěstují už dvacet let, tam kde se pěstují se......více

Konspirační teorie: Geneticky modifikované potraviny

pavel kratochvil | 28. 8. 2014 21:03

Je to ještě mnohem horší.
V roce 2000 představili Ingo Potrykus a Peter Beyer takzvanou zlatou rýži, rýži obohacenou o tři geny tak, aby produkovala vitamín A. Ta byla určena pro chudé oblasti, kde jsou lidé odkázáni......více

Konspirační teorie: Geneticky modifikované potraviny

Jiří Suchý | 28. 8. 2014 17:02

Lidstvo to zvládlo bez GMO dodnes a zvládne to i nadále. Jediný argument, proč GMO máme udájně používat, je hladomor. Pokud je někde na světě hlad, je to prakticky výhradně z politických důvodů, ne proto, že by plodiny měly......více

Konspirační teorie: Geneticky modifikované potraviny

28. 8. 2014 15:16

Jsem strašně rád, že nás v 39 neokupovalo Německo, ale jenom Hitler a několik jeho podřízených.

Jeden za všechny? Radši hezky každý sám za sebe

Gabriel Pleska | 28. 8. 2014 13:00

Od zhruba poloviny, tedy od začátku praktické části, je to vážně i vtipný.

Všechno to jsou kydy

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!