S čím si dělat starosti

| 15. 8. 2013

Napadlo vás někdy, že by sluneční erupce mohla z hodiny na hodinu paralyzovat civilizaci nebo že vaše vnoučata můžou být jen podržtašky laboratorně vyšlechtěných Číňanů?

S čím si dělat starosti

Ročenka kroužku Edge.org se už loni osvědčila jako skvělé čtení na léto: sto padesát intelektuálních celebrit v ní vždy odpovídá na jedinou společnou otázku. Stručně, jasně a obvykle i nápaditě. Nalistujte třeba podle jména – nechybí naši známí Nicolas Nassim Taleb, Evgeny Morozov nebo Cory Doctorow – a začtete se do chvíle, než vás slunko zase zažene do vody.

Jako vždy, i letos nese špalík název po jednotném zadání: What Should We Be Worried About? - tedy Kvůli čemu bychom si měli dělat starosti?

„Ne, tohle tedy na dovolené číst nebudu, mám svých starostí dost,“ slyším. No právě, odpovídám. O evergreenech jako je globální oteplování nebo nedostatek pitné vody se dočtete jen v pár odpovědích. Zbytek varování je tak nápaditý a místy i děsivý, že vzrušením zapomenete na hypinu, lízačku i to, že se mladej nedostal na gymnázium. Někteří respondenti navíc odmítli strašit – a nabídli naději.

Příliš křehká infrastruktura

V odpovědích lze najít několik vzorců. Samozřejmě spíš než reálný význam hrozeb kopírují výběr respondentů, ale stejně: do následujících šablon se vejdou zhruba dvě třetiny obav.

Technický pokrok. Některé jeho důsledky si asi domyslíte: totální ztrátu soukromí (o tom píší Melanie Swanová a Juan Enriquez) nebo likvidaci schopnosti na cokoliv se soustředit (Haim Harari, Marcel Kinsbourne a další). O některých už se tak často nepíše. Susan Blackmorová a Christine Finnová si všímají, že kvůli strojům a počítačům přicházíme o hmat: stále víc lidí potřebuje prsty už jen k šudlání gorilího skla. Nicholas Humphrey míní, že přicházíme i o paměť a schopnost cokoliv do ní pomalu a soustředěně ukládat: „V roce 1867 navštívil Dostojevský basilejskou katedrálu a strnul v ní úžasem před Holbeinovým obrazem mrtvého Krista. Podle deníkových zápisků paní Dostojevské si přisunul židli, vylezl na ni a dobrou půlhodinu si prohlížel každičký detail. O dva roky později dokázal v románu Idiot malbu zcela přesně popsat, jako by ji vyfotografoval očima.“

Jasně: proč trápit mozek, když jeden mozek nosíme v kapse, druhý čeká na stole a třetí v síti. Teď ta jobovka: John Tooby a Randolph Nesse připomínají, jak křehká je infrastruktura internetu, který sice přežije lokální jadernou válku, nemusel by ale ustát sluneční erupci ze srpna roku 1859. „Geomagnetické bouře zní jako hrozba sama o sobě. Nedělají mi ale zdaleka takovou starost, jako možné následky různých událostí na komplexní systémy, na nichž jsme závislí. Řada jevů, které bychom dřív zvládli, by nyní vyústila v katastrofu. Komplexní systémy, jako jsou trhy, doprava nebo Internet, působí neotřesitelně. Kvůli své komplexitě jsou ale z principu křehké.“ Huš přečíst znovu Antifragile.

Věda v ohrožení. Ubližují jí bulvárně podané zprávy o „revolučních objevech“, odměňování za publikační impakt, důraz na aplikovaný výzkum a samozřejmě tmářství militantních konzervativců. Nejzajímavější – a nejsmutnější – jsou ale příspěvky, které varují, že se výzkum v některých oblastech zpomaluje, nebo dokonce narazil na své limity. Xeni Jardinová počítá, že navzdory vyhlášení války rakovině v 70. letech zemřelo jen v posledních dvou dekádách na rakovinu prsu víc žen, než kolik padlo ve všech válkách 20. století amerických vojáků. Několik fyziků a matematiků pochybuje, jestli se skutečně podaří rozklíčovat všechno, co nás na vesmíru zajímá. Nejtrudnější je Peter Woit: „Po staletích obrovského pokroku, kdy jsme mířili k hlubšímu a hlubšímu pochopení vesmíru, žijeme, přinejmenším možná, v nové éře. Stane se intelektuální pokrok pouhou vzpomínkou? Ocitne se lidstvo ve stázi? Tohle myslím začíná být dobrým důvodem pro starosti.“

Starosti samotné. Virginia Heffernanová nabádá, že bychom měli přejmout bezstarostné východní myšlení. J. Craig Venter se chlubí: „Coby vědec, optimista, ateista alfa samec se ničím netrápím.“ Nejbližší mi je Dan Sperber: starosti jsou přirozené, jen je nutné je správně nasměrovat. Na antologii s tímhle názvem je vůbec hodně příspěvků bezstarostných – bezstarostných poněkud inteligentnějším a méně americkým způsobem, než jakým se snaží dodat optimismus třeba Peter H. Diamandis v dříve recenzované knize Abundance.

Jak se humanistická Evropa vyrovná s eugenikou?

Mohli bychom pokračovat ještě sto třiceti jmény. Vypíchnu už jen tři: astronom Seth Shostak je znepokojený tím, kolik signálů už jsme vyslali do vesmíru. Pravděpodobnost, že je zachytí nějaká zlovolná a o řád vyspělejší civilizace, je maličká – v sázce je ale úplně všechno. Už zmíněný genetik Venter se představuje jako libertarián, kterému vadí povinnost jezdit na motorce v přilbě, jenže hned dodává: „Odmítat očkování znamená dávat v sázku zdraví všech. Není to otázka občanských svobod.“ Varuje pak před temnou budoucností plnou mutujících breberek a smrtících epidemií. A jako námět na sci-fi povídku působí hned první odpověď Geoffreyho Millera: znepokojuje ho čínský eugenický program, usilující o výběr těch „neinteligentnějších“ z oplodněných vajíček. Jak na něco takového asi zareaguje konzervativní, humanistická Evropa?

Jako humanista tuhle starost radši vytěsním a budu se zaobírat tou, kterou přispěl historik David Christian: co je to vlastně, ke všem čertům, dobrý život?

Ale třeba nám na to už za pár generací odpoví superinteligentní vyšlechtění Číňani.


Sborník vyjde knižně v roce 2014. Příspěvky jsou dostupné on-line.

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

Robert Antonio | 21. 11. 2014 11:40

Jízdné zdarma se vztahuje pouze na vlaky objednané Ministerstvem dopravy, nikoliv na komerční vlaky. Proto stát bude platit ušlé tržby Regiojetu pouze na lince Bratislava–Komárno.
Na ostatních spojích (Praha–Košice,......více

Slovenské dráhy: Polovička Slováků jezdí zdarma. Ta druhá to platí

Petr Novák | 20. 11. 2014 18:59

Přesně tak, žádná golbální teplota neexistuje. Když se podíváte zpět, tak boj s ozonovou dírou byl takový průzkum. Zásadní vliv na stav ozonové vrstvy má sluneční záření. Takže se jedná o cca 11 let cyklus a kupodivu je......více

Nedomyšlená revoluce Naomi Kleinové

Jiří Suchý | 20. 11. 2014 18:21

Moc tomu nerozumím.

"Na rozdíl od Česka nevznikla na slovenských tratích domácí konkurence, část trhu si ale chtějí urvat firmy české – průkopníkem byl Jančurův RegioJet na trati z Bratislavy do Komárna, nedávno......více

Slovenské dráhy: Polovička Slováků jezdí zdarma. Ta druhá to platí

Jiří Suchý | 20. 11. 2014 18:05

Neexistuje nic jako globální teplota, nikdy nic takového nebylo definováno. Logicky, protože by to byl nesmysl. Není nic proměnlivějšího než počasí. I dnešní superpočítače nedokážou předpovídat víc než pár dní dopředu. Jak......více

Nedomyšlená revoluce Naomi Kleinové

Petr Síla | 20. 11. 2014 13:05

Nějak mi z článku není jasné, co autorka vlastně chce. Respektive čím chce ten kapitalismus nahradit a jak by to mělo vypadat. Anebo tak, jako to není v článku, to není ani v knize? Přiznávám, že číst se mi kvůli tomu nechce.......více

Nedomyšlená revoluce Naomi Kleinové

Josef Fraj | 20. 11. 2014 12:36

Nerad vedu debatu o debatě, proto bude toto můj posledni příspěvek v tomto vlákně. Nejsem žádný příznivec pana Palaty, ale myslím si, že hlavním účelem vašeho příspěvku byla vaše potřeba uplivnout si na pana Palatu, kterého......více

Slovenské dráhy: Polovička Slováků jezdí zdarma. Ta druhá to platí

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!