S čím si dělat starosti

| 15. 8. 2013

Napadlo vás někdy, že by sluneční erupce mohla z hodiny na hodinu paralyzovat civilizaci nebo že vaše vnoučata můžou být jen podržtašky laboratorně vyšlechtěných Číňanů?

S čím si dělat starosti

Ročenka kroužku Edge.org se už loni osvědčila jako skvělé čtení na léto: sto padesát intelektuálních celebrit v ní vždy odpovídá na jedinou společnou otázku. Stručně, jasně a obvykle i nápaditě. Nalistujte třeba podle jména – nechybí naši známí Nicolas Nassim Taleb, Evgeny Morozov nebo Cory Doctorow – a začtete se do chvíle, než vás slunko zase zažene do vody.

Jako vždy, i letos nese špalík název po jednotném zadání: What Should We Be Worried About? - tedy Kvůli čemu bychom si měli dělat starosti?

„Ne, tohle tedy na dovolené číst nebudu, mám svých starostí dost,“ slyším. No právě, odpovídám. O evergreenech jako je globální oteplování nebo nedostatek pitné vody se dočtete jen v pár odpovědích. Zbytek varování je tak nápaditý a místy i děsivý, že vzrušením zapomenete na hypinu, lízačku i to, že se mladej nedostal na gymnázium. Někteří respondenti navíc odmítli strašit – a nabídli naději.

Příliš křehká infrastruktura

V odpovědích lze najít několik vzorců. Samozřejmě spíš než reálný význam hrozeb kopírují výběr respondentů, ale stejně: do následujících šablon se vejdou zhruba dvě třetiny obav.

Technický pokrok. Některé jeho důsledky si asi domyslíte: totální ztrátu soukromí (o tom píší Melanie Swanová a Juan Enriquez) nebo likvidaci schopnosti na cokoliv se soustředit (Haim Harari, Marcel Kinsbourne a další). O některých už se tak často nepíše. Susan Blackmorová a Christine Finnová si všímají, že kvůli strojům a počítačům přicházíme o hmat: stále víc lidí potřebuje prsty už jen k šudlání gorilího skla. Nicholas Humphrey míní, že přicházíme i o paměť a schopnost cokoliv do ní pomalu a soustředěně ukládat: „V roce 1867 navštívil Dostojevský basilejskou katedrálu a strnul v ní úžasem před Holbeinovým obrazem mrtvého Krista. Podle deníkových zápisků paní Dostojevské si přisunul židli, vylezl na ni a dobrou půlhodinu si prohlížel každičký detail. O dva roky později dokázal v románu Idiot malbu zcela přesně popsat, jako by ji vyfotografoval očima.“

Jasně: proč trápit mozek, když jeden mozek nosíme v kapse, druhý čeká na stole a třetí v síti. Teď ta jobovka: John Tooby a Randolph Nesse připomínají, jak křehká je infrastruktura internetu, který sice přežije lokální jadernou válku, nemusel by ale ustát sluneční erupci ze srpna roku 1859. „Geomagnetické bouře zní jako hrozba sama o sobě. Nedělají mi ale zdaleka takovou starost, jako možné následky různých událostí na komplexní systémy, na nichž jsme závislí. Řada jevů, které bychom dřív zvládli, by nyní vyústila v katastrofu. Komplexní systémy, jako jsou trhy, doprava nebo Internet, působí neotřesitelně. Kvůli své komplexitě jsou ale z principu křehké.“ Huš přečíst znovu Antifragile.

Věda v ohrožení. Ubližují jí bulvárně podané zprávy o „revolučních objevech“, odměňování za publikační impakt, důraz na aplikovaný výzkum a samozřejmě tmářství militantních konzervativců. Nejzajímavější – a nejsmutnější – jsou ale příspěvky, které varují, že se výzkum v některých oblastech zpomaluje, nebo dokonce narazil na své limity. Xeni Jardinová počítá, že navzdory vyhlášení války rakovině v 70. letech zemřelo jen v posledních dvou dekádách na rakovinu prsu víc žen, než kolik padlo ve všech válkách 20. století amerických vojáků. Několik fyziků a matematiků pochybuje, jestli se skutečně podaří rozklíčovat všechno, co nás na vesmíru zajímá. Nejtrudnější je Peter Woit: „Po staletích obrovského pokroku, kdy jsme mířili k hlubšímu a hlubšímu pochopení vesmíru, žijeme, přinejmenším možná, v nové éře. Stane se intelektuální pokrok pouhou vzpomínkou? Ocitne se lidstvo ve stázi? Tohle myslím začíná být dobrým důvodem pro starosti.“

Starosti samotné. Virginia Heffernanová nabádá, že bychom měli přejmout bezstarostné východní myšlení. J. Craig Venter se chlubí: „Coby vědec, optimista, ateista alfa samec se ničím netrápím.“ Nejbližší mi je Dan Sperber: starosti jsou přirozené, jen je nutné je správně nasměrovat. Na antologii s tímhle názvem je vůbec hodně příspěvků bezstarostných – bezstarostných poněkud inteligentnějším a méně americkým způsobem, než jakým se snaží dodat optimismus třeba Peter H. Diamandis v dříve recenzované knize Abundance.

Jak se humanistická Evropa vyrovná s eugenikou?

Mohli bychom pokračovat ještě sto třiceti jmény. Vypíchnu už jen tři: astronom Seth Shostak je znepokojený tím, kolik signálů už jsme vyslali do vesmíru. Pravděpodobnost, že je zachytí nějaká zlovolná a o řád vyspělejší civilizace, je maličká – v sázce je ale úplně všechno. Už zmíněný genetik Venter se představuje jako libertarián, kterému vadí povinnost jezdit na motorce v přilbě, jenže hned dodává: „Odmítat očkování znamená dávat v sázku zdraví všech. Není to otázka občanských svobod.“ Varuje pak před temnou budoucností plnou mutujících breberek a smrtících epidemií. A jako námět na sci-fi povídku působí hned první odpověď Geoffreyho Millera: znepokojuje ho čínský eugenický program, usilující o výběr těch „neinteligentnějších“ z oplodněných vajíček. Jak na něco takového asi zareaguje konzervativní, humanistická Evropa?

Jako humanista tuhle starost radši vytěsním a budu se zaobírat tou, kterou přispěl historik David Christian: co je to vlastně, ke všem čertům, dobrý život?

Ale třeba nám na to už za pár generací odpoví superinteligentní vyšlechtění Číňani.


Sborník vyjde knižně v roce 2014. Příspěvky jsou dostupné on-line.

Vložit komentář

Pravidla pro diskutující
Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla férové a slušné diskuse. Vítáme střet názorů, snažme se je ale vždy vést v rámci slušné a kultivované debaty. Pokud se budete chovat jako sprostý rasistický nevychovanec, budete urážet ostatní komentující nebo nám zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, vaše příspěvky smažeme. My vám na oplátku slibujeme, že vaše příspěvky nebudeme editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 a 2007 novinář v MF DNES a Metropolisu, v letech...více o autorovi.

Diskuze

Martin Risik | 27. 4. 2015 22:34

A ako v takej tlupe opic prebiehaju volby, ked uz je tam ta politika?

Babiš není problém. Problém je systém, který plodí Babiše

jiri faltynek | 27. 4. 2015 22:29

Takže, kdo spoří, sbírá de facto bezcenné papírky. Když je bude chtít použít, rozpoutá inflaci. Tak to myslíte?

To je ale nápad: Poslat fakturu za válku 70 let po ní

Pat Bateman | 27. 4. 2015 14:52

Přesně tak, už Frederick Bastiat prohlásil, že "demokracie přestala fungovat v okamžiku, kdy politici zjistili, že mohou uplácet voliče jejich vlastními penězi!"
A toto je bohužel nevyhnutelný důsledek všeobecného volebního......více

Babiš není problém. Problém je systém, který plodí Babiše

Zlý Jabko | 27. 4. 2015 12:08

Taktéž ve Švédsku, Finsku, skoro zpoloviny v Německu a Francii.
A další milion na cestě.

Británie na cestě za dobrodružstvím

Tomas Kaleta | 27. 4. 2015 11:31

Politici su len odrazom spolocnosti. Ak ich chcete vymenit/odstranit, bez podpory vacsiny ludi to (dlhodobo) nepojde.

Ja som v podstate rad ze politici su aki su, pretoze to zvysuje sance ze aj priemernemu Honzovi......více

Babiš není problém. Problém je systém, který plodí Babiše

tomas kaleta | 27. 4. 2015 11:26

politika existuje aj v tlupe opic (a v podstate v kazdom druhu ktory sa zdruzuje do skupin). Pan Brezina ma v tomto uplnu pravdu.

Babiš není problém. Problém je systém, který plodí Babiše

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!