Když máš PROČ, zjistíš JAK

| 1. 8. 2013

Matka všech knih o osobním rozvoji připomíná, že štěstí i úspěch obvykle přicházejí jako vedlejší produkty úsilí o něco důležitějšího, než jsou štěstí a úspěch.

Když máš PROČ, zjistíš JAK

Psychiatr Viktor Frankl prožil neobyčejně plodný a užitečný život plný cestování. Prodal desítky milionů knih a zachránil bez nadsázky tisíce sebevrahů a skorosebevrahů.

Tajemství úspěchu? Když bylo Franklovi dvacet sedm, rozhodl se, že nebude dál hrát krysí závod a bude se věnovat už jen tomu, co ho baví. S manželkou začali nabízet videotréninky – on Vybudujte milionšilinkové impérium, ona Třítýdenní program pro zvýšení sebevědomí. A protože stačí dělat to, co máte rádi, a peníze a sláva se přivalí, Frankl se zakrátko mohl nechat fotografovat, jak moudře hledí do notebooku na pláži…

Jejda, promiňte. Špatná záložka. Tady to mám:

Když mu bylo 27, náglové Frankla poslali do Terezína, pak do Osvětimi a odtud do Dachau. Sehnal sice pro sebe americké vízum, pak si ale v domě svých rodičů všiml rozbité desky s fragmentem Desatera z vypálené vídeňské synagogy: Cti otce i matku svou… Rozhodl se s nimi zůstat. Nakonec jim to nebylo nic platné. Celá Franklova rodina zahynula v koncentračních táborech. Včetně jeho mladičké manželky, která umřela hlady v Bergen-Belsenu. Byla těhotná.

Frankl mezi tím v lágrech otrocky dřel, snášel bití pro absurdní záminky a trpěl v hygienických podmínkách, proti kterým je každý chlív hotel Pupp.

Jednou v noci začal mukl vedle něj řvát ze spaní. Frankl s ním chtěl zatřást, pak si to ale rozmyslel: „Došlo mi, že žádný sen, i kdyby byl sebestrašnější, nemůže být horší než realita koncentráku, do které jsem se ho chystal probudit.“ Dopřál spoluvězni úlevnou noční můru.

Fast forward: osvobození, bezuzdné přežírání se, žal nad osudem rodiny, návrat k práci. A bestseller.

Bůh, rodina, dílo

Několik měsíců po návratu na svobodu vydatloval Viktor Frankl svoji nejslavnější práci, ke které dodnes odkazují knihy o osobním rozvoji, včetně Sedmi návyků nebo Konce prokrastinace. V angličtině vyšla v roce 1959 jako Man’s Search for Meaning: Hledání smyslu života. Název originálu z roku 1946 ale zní ... trotzdem Ja zum Leben sagen: ... a přece říci životu ano.

Frankl v ní vzpomíná na koncentrák pohledem lékaře. Kvůli své specializaci psychologa se ani tak nezajímal o to, co dělá s lidským tělem shnilý tuřín coby základ stravy – ale co se děje s lidskou duší, když člověk přijde o svou identitu, rodinu, všechny úspěchy i hrdost. Když se z Někoho stane jen číslo.

Byli takoví, co to vzdali:

„[R]áno v pět odmítli vstát do práce a namísto toho zůstali ležet ve slámě nasáklé močí a výkaly. Mohli jste je prosit, mohli jste jim vyhrožovat, a nic. Následovala typická scéna: hluboko z kapsy vytáhli cigaretu a zapálili si. V tu chvíli nám bylo jasné, že následující dva dny budeme už jen koukat na to, jak odcházejí. Přestali si uvědomovat, proč je důležité žít. Ovládla je touha po okamžitém potěšení.“

Jiní ale vydrželi až do osvobození. I když Frankl správně zdůrazňuje, že každý z nich měl taky obrovskou kliku, půjčuje si od Friedricha Nietzscheho jasný klíč k přežití: „Kdo má PROČ žít, dokáže unést skoro každý způsob, JAK přežít.“

V Man's Search for Meaning najdete antitezi populárních rad, které lze pokrátit na žijte príma život, zasloužíte si to. Frankl říká: najděte smysl v tom, co príma není. Nemůžete přece ovlivnit všechno, co se vám děje. Vždy si ale můžete vybrat, jak se k tomu postavíte. Včetně takových pohrom, jako je ztráta blízkých.

„[M]luvím o tragickém optimismu, tedy o optimismu tváří v tvář tragédii, s vědomím toho, co všechno mohou lidé dokázat. Tedy za prvé: obrátit utrpení v dílo a čin. Za druhé: vzít pocit viny jako příležitost změnit se k lepšímu. Za třetí: chápat vlastní konečnost jako podnět k odpovědnému jednání.“

Frankl si v koncentráku upevnil svou víru, knihu ale strávíte i jako militantní ateisté. Nemusíte se v bezvýchodných situacích upnout jen k Bohu – můžete se hryznout do rtu i kvůli své práci a své rodině. To jsou totiž tři hlavní zdroje smyslu v lidském životě. Koneckonců Frankl sám dal mukám, kterými prošel, smysl vědeckou a terapeutickou prací, ve které vytrval až do devadesátých let.

„Každý člověk si i ve strašlivých podmínkách sám vybírá, co ze sebe udělá: duševně i duchovně. Svou důstojnost si může uchovat i v koncentračním táboře. Dostojevský jednou řekl, že se bojí jediné věci: toho, že nebude hoden svého utrpení.“

Vypadá to jako recept na pruská kasárna, nikoliv šťastný život, jenže zdání klame. Frankl totiž hned na začátku připomíná, že štěstí i úspěch obvykle přicházejí jako vedlejší produkty úsilí o něco důležitějšího, než jsou štěstí a úspěch. Hoňte se za nimi a skončíte jako hlupáček, co chtěl najít konec duhy.

Buduju si doma stoickou knihovničku. Jsou v ní publikace rozvíjející přístup k životu, který lze stručně vystihnout verši Ivana Diviše: „Je to k posrání – ale jen se neposrat.“ Mám tam Antidote od Olivera Burkemana, Bed of Procrustes a Antifragile od Nassima Nicholase Taleba a samozřejmě Bibli, už jen kvůli knize Kazatel. Franklovo Man’s Search for Meaning jde hned vedle ní.


Viktor Frankl: Man’s Search for Meaning – poprvé vyšlo v roce 1946, česky naposled v Karmelitánském nakladatelství v roce 2006. Recenze vychází z anglického vydání. Překlad pasáže o tragickém optimismu s využitím diplomové práce Martina Wagenknechta.
Úvodní fotografie Viktora E. Frankla od Prof. Dr. Franze Veselého podléhá licenci Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Germany license.            

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (3 komentáře)

Petr Pravda | 7. 8. 2013 11:14

Má kniha z roku 1946 v dnešní době jinou než sběratelskou hodnotu?
+1
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Dalibor Pešek | 8. 8. 2013 14:07

Ano.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Lucka Balcarová | 7. 8. 2013 13:19

Dobrý den,
ta kniha je nádherně nadčasová. Pan Frankl prožil něco příšerného a i tak měl chuť k životu a práci. V knize dává mimo jiné pár "návodů" jak na to - když se tím necháme inspirovat, tak pro nás naše běžné starosti budou jednou možná i zábavou :-).
+0
+
-
Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

Michal Weinfurtner | 31. 10. 2014 13:16

Znovu jsem si přečetl tu recenzi na Abundance a pak četl toto http://www.techplus24.com/etc/ambulance-drone-save-life-flying-defibrillator-future/

a nevím nevím, jestli Michal Kašpárek měl tehdy tak moc pravdu,......více

Chcete se: [ ] léčit, [ ] uzdravit, nebo [x] pohoršovat

Martin Kovář | 30. 10. 2014 18:37

Dobrý den,
tak revoluce se snad bát nemusím. Ale krom vnitropolitických vlivů existují i externí. Když se třeba podíváte na měnovou politku ECB, no je to doslova tikající bomba. Takovou další hezkou věcí je energetická......více

Velký investiční seriál: Státní důchody nás neuživí. Přesto si sami nespoříme!

Michal Weinfurtner | 30. 10. 2014 11:13

A ještě si neodpustím jednu poznámku ( omlouvám se za tento zbrklý způsob komunikace )

Státy dnes subvencují kulturu, kinematografii, divadla, koncerty. Znamená to snad, že bez státu by neexistovala kultura ? Že......více

Jak je důležité míti u dvora alchymistu Kelleyho

Michal Weinfurtner | 30. 10. 2014 11:01

A ještě doplním, ta potřeba centrálně neřízené komunikační sítě vznikla z hysterie kolem jaderných zbraní.

Takže stejnou logikou dojdeme k faktu, že za internet vděčíme především studené válce, horečnému zbrojení......více

Jak je důležité míti u dvora alchymistu Kelleyho

Michal Weinfurtner | 30. 10. 2014 10:59

Ach jo. Tyhle nekompetentní rozbory technologií.

1) iPhone hardware vyrábí Samsung. Ten má i rozsáhlý vývoj technologií počínaje čipy.
2) Apple vyvíjí především, jak správně autor poznamenal, užitnou hodnotu......více

Jak je důležité míti u dvora alchymistu Kelleyho

Petr Novák | 30. 10. 2014 10:40

Pokud se Vám zdá 100 let jako dlouhá doba, tak prosím. Nicméně jestliže vememe v úvahu, že 100 let je "poločas rozpadu" demokratického státu, tak to riziko je v následujících 40 letech asi 20 procent. A to stále nebereme......více

Velký investiční seriál: Státní důchody nás neuživí. Přesto si sami nespoříme!

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!