Úvod do studia hipstrů

| 25. 7. 2013

Je generace mladých ironiků jen konzumní „subkultura vyprodukovaná neoliberalismem“, anebo zástup potměšilých švejků v konverskách?

Úvod do studia hipstrů

„Pro hipstry dobrý,“ prsknul jsem na konci poslední recenze napůl žertem. Přišla proto chvíle konečně vysvětlit, co to ten hipstr je. Napůl vážně. Nesáhneme tentokrát po jedné, ale hned po třech knihách, které nám tyhle mladé ironiky aspoň částečně pomůžou pochopit.

Brehmův svět hipstrů

Nejpovrchnější, za to však nejzábavnější vhled do hipsterského světa nabízí příručka The Hipster Handbook Roberta Lanhama, bohatě ilustrovaná Bretem Nicelym a Jeffem Bechtelem. Podle jejich obrázků hipstry poznáte jako daňky podle atlasu stop:

Atlas hipstrů

Stejně jasných je i jedenáct dokladů, že jste hipstr: „Alespoň jednou jste se líbali s osobou stejného pohlaví a neváháte se tím pochlubit při nezávazné konverzaci,“ nebo „Stěžujete si na stěhování bělochů do černých čtvrtí, i když sami děláte přesně to samé.“

Kniha nabízí vyčerpávající seznamy těch správných kapel, cigaret i koktejlů. Nejzábavnější je ale hipsterská typologie, ve které nechybí mí milovaní WASH – waitstaff and service hipsters:

Typologie hipstrů

Jedinou slabinou je, že The Hipster Handbook vyšel před deseti lety, takže například v jedenácti znameních, že nejste hipstr, najdete: „Nosíte zimní svetry se Santa Clausem, strašidelnými dýněmi či vzorem sněhových vloček.“ Což už hipstři dávno dělají. Aby se tak ironicky vysmáli hipstrům, samozřejmě.

Ironický kmen

Na hipstry nezapomněla nádherná česká kniha Kmeny: současné městské subkultury. Jak ale název dává tušit, Kmeny nabízejí pouze rychlokurz. Editoři Vladimír 518 a Karel Veselý museli dát spravedlivý prostor queer kultuře, cirkusu, ska i skinheadům, takže na hipstry vychází šest stránek textu a pár velkých fotek.

Ze začátku eseje Člověkem ve věku ironie to vypadá, že se ponoříme do pořádné hloubky, přinejmenším k teoretikovi kulturního kapitálu Pierrovi Bourdieu:

Šplhat na strahovský kopec je jistý druh iniciace. Ve stínu spartakiádního monstra se zde krčí studentské koleje a v jejich nejvzdálenějším bloku legendární klub 007. Velikostí připomíná mírně nadpůrměrný obývací pokoj a dovnitř se vejde stěží sto lidí. Tísnit se mezi nimi má ale nesmírnou cenu v měně kulturního kapitálu – platidlu, které se dá směnit za status a společenskou relevanci v minivesmíru klubového cool.

Kdo ale po úvodních větách čeká zevrubnou analýzu hipsterství, ten bude z poslední kapitoly Kmenů zklamaný. Dozví se více méně to, že hipstři čtou Pitchfork a Vice a mají rádi Berlín. Což není mnoho a není to chyba Karla Veselého, ale omezeného rozsahu a širokého rozpětí knížky.

Takže pokud chcete hipstrům opravdu rozumět, musíte sáhnout po knize s děsivým názvem: What Was the Hipster?: A Sociological Investigation.

Obejmi netvora

„Je tohle vtip? Pokud ne, tak je to opravdu, ale opravdu smutné,“ pochyboval o panelové diskusi na téma hipstři pořádané americkým kulturním magazínem n+1 jeden ze čtenářů. Vtip to nebyl a z panelu se zrodila tenká, ne docela vyrovnaná, ve svých několika vrcholech ale poutavá antologie Kdo to byl hipstr? Konečně na tuhle otázku dostanete odpovědi, ve kterých nefiguruje typ brýlí nebo značka cigaret.

Nejbrysknější je zakladatel n+1 Mark Grief. V západní kultuře, kde už být bílý či bílá není normální, ale zvláštnost, hipstři podle něj zviditelňují svou rasovou a kulturní příslušnost: „Tak jako bílí negři [přezdívka první generace hipstrů v 50. letech, pocházející ze stejnojmenné eseje Normana Mailera, pozn. M. K.] fetišizovali černošství, bílí hipstři fetišizují násilí, pudovost a vzpurnost bělochů z nižší střední třídy nebo z venkova.“

Rázem všechno zapadá do sebe. Proto ty nátělníky, baseballové čapky, lahvové pivo, polaroidy, kluci s knírky a dívky v džínových šortkách. Proto ta slabost pro špatné jídlo a hassliebe k Mimibazaru. Proto ta posedlost brněnských hipstrů panelákovým Adamovem a zpustlým Jižním centrem. Proto kvásek!

Nemám rád psychoanalýzu, ale tady by skoro byla užitečná. Mohla by tu hipsterskou obsesi white-trashem, tedy sociálně vyloučenými bílými, vysvětlit jako objetí netvora. Celé dětství vám tlučou do hlavy, že když se nebudete dobře učit, skončíte u pásu nebo u dobytka. Děláte tedy doktorát, spíte pět hodin denně - ale fobii městské střední třídy (co je špatného na práci v zemědělství?) přemůžete teprve tím, že začnete „ironicky“ žít život, kterého se nejvíc bojíte. Život Lojzy a Tonky.

Konzumní hmyz – nebo švejkové?

Griefovi jedna dobrá definice nestačí a nakládá jako Gerendáš:

Hipstr je jiné označení pro hip spotřebitele, nebo – slovy Toma Franka – rebelujícího spotřebitele. Hipster už ze své definice netvoří skutečné umění. (…) Je to typ lidí, kteří nejspíše chápou (…) nakupování – například obstarožních triček, džínů nebo i toho správného jídla – jako formu uměleckého projevu.

Skvělý postřeh: hipstři se projevují nakupováním podobně, jako se generace před nimi projevovaly psaním, skládáním hudby nebo jakoukoliv jinou tvorbou. Úsilí vložené do vyhrabání toho správného kousku šatstva v dosud neobjeveném butiku v přehlíženém městě často odpovídá úsilí vloženému do uháčkování vlastního svetru. A stejné je to s aplausem, který za to mezi hipstry můžete sklidit.

Tyhle dva motivy – hipstr jako (ironicky?) hrdý běloch a hipstr jako (ironicky?) nadšený spotřebitel – procházejí většinou příspěvků. Není těžké si domyslet odsudek, kterého se hipstři dočkají od editora hned v předmluvě: jsou podle něj „subkultura vyprodukovaná neoliberalismem“, konzumní a konformní hmyz. Brání je jenom Kyle Sturgeon, který připomíná marxistu Slavoje Žižka: „Ten přece říká, že když čelíte ekonomické tragédii, máte zůstat pasivní. (…) Říká doslova: Do ničeho se nepouštějte. Nemusíte dělat vůbec nic.“ Hipstři jsou tedy podle Sturgeona takoví postmoderní švejkové. Ani u hipstrů, ani u Švejka si ostatně nemůžete být jistí, co myslí vážně a kdy už si dělají legraci. Následuje debata pro fajnšmekry:

Moe Tkacik: „Pracoval jsem v butiku American Apparel a Žižek byl jediný intelektuál, o kterém tam kdy kdo slyšel.“

James Pogue: „(…) Mně se prostě zdá, že hipstry politika nezajímá.“

Kyle Sturgeon: „Zajímá! Třeba jeden z největších klubů, kde se hraje populární moderní žánr cumbia, se jmenuje Zizek.“

Pogue: „Já vím. Ale sejde na tom?“

Sturgeon: „Právě. Je to úplně prázdné. Přijali politickou filozofii, která nemá žádný obsah.“

Christan Lorentzen: „Nemyslím, že hipstři vůbec tuší, co to je politická filozofie.“

Pogue: „Přesně.“

Což vedle nátělníků, lahváčů a polaroidů vysvětluje i popularitu knížete-punkera Karla Schwarzenberga. Víc už si snad od americké sociologické antologie člověk přát nemůže. A to nemyslím ironicky.


Robert Lanham, Bret Nicely, Jeff Bechtel: The Hipster Handbook – vydalo nakladatelství Anchor v roce 2003. 176 stran, 11 dolarů.

Tomáš Souček, Karel Veselý, Vladimír 518: Kmeny. Současné městské subkultury - vydalo nakladatelství BIGBOSS v roce 2011. 520 stran, 558 korun. První vydání rozebrané, připravuje se dotisk.

n+1, Mark Greif, Christian Lorentzen a Jace Clayton: What Was The Hipster?: A Sociological Investigation – vydalo n+1 Foundation v roce 2010. 200 stran, 8 dolarů (verze pro Kindle).


Disklejmr: autor článku má troje konversky a momentálně si pěstuje ironický knír. Ve druhém kole prezidentské volby volil Karla Schwarzenberga jako menší ze dvou zel. Placku nenosil.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (3 komentáře)

Jan Krejčí | 25. 7. 2013 22:34

Další info o "hipsterech&quo t;.http://www.youtube.com/watch?v=lVmmYMwFj1I
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Aleš Müller | 25. 7. 2013 11:00

Jsme asi starý chlap, já tomu nerozumím. Každé dvacáté slovojsem si musel vygooglovat, ale i tak jsme neposkládal význam. Ale snad to nevadí, člověk nemusí rozumět všemu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Honza Moudrý | 25. 7. 2013 02:57

Máme v ČR vůbec nějaké organizované hipstery? Jak jezdím a chodím křížem krážem Prahou, hipstery prakticky vůbec nepotkávám. Možná ale nechodím do těch správných podniků, kde jsou všichni zašití.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!