Zoufale vydřené Hejno bez ptáků

| 18. 7. 2013

Ekonomovi Filipu Douškovi se podařilo udělat ze svého filozofického románu kult ještě dřív, než ho vydal. Bohužel je to zároveň taky to největší, co se mu podařilo.

Zoufale vydřené Hejno bez ptáků

Proč se v ekonomickém magazínu zabývat románem? Filip Doušek ekonomii vystudoval a po škole se živil jako „poradce firemních procesů“. Hlavní postava jeho 620stránkové prvotiny o dvou svazcích (Příběh a Kniha), statistik Adam, zkoumá velká data a slepé skvrny západního myšlení – čemuž se v téhle rubrice věnujeme ob týden. Knihou se mihne bůh liberalismu Friedrich Hayek, v autorových úvahách se taky vrátíme ke zrodu účetnictví nebo k souboji socialismu s kapitalismem.

Navíc je Hejno bez ptáků zajímavé i jako podnikatelský projekt: Doušek si ho vydal sám a podpořil jej největší marketingovou kampaní na českou knihu od Reportáže, psané na oprátce. Zaplatil reklamy v pražském metru. Vystupoval na akcích jako Barcamp a Pecha Kucha Night, kde ovlivňoval ovlivňovače ovlivňovačů. Dostal se do tipů ELLE a dalších magazínů. Knize šel za kmotra ekonom dobra a zla Tomáš Sedláček. Dvoutisícový náklad díky tomu zmizel během pár týdnů, přestože krásně vysázené a svázané Hejno stojí dvakrát víc, než je u románů obvyklé: 590 korun.

Před pár týdny vyšla knížka i v elektronické podobě. Zaplatit můžete, kolik chcete – a když bude váš příspěvek nadprůměrný, dostanete jako bonus tenký třetí svazek. Bez ironie: bomba.

Tedy až na takovou drobnost: Hejno bez ptáků je sice pozoruhodný start-up a promyšlený event, není to ale dobrý román.

Pomsta nerdů na krásné litetatuře

Odpusťte, pokud tím opět podpaluju váš pokojíček, ve kterém má každý svůj vkus a svou pravdu, ale dobrý román jde od špatného rozeznat tak snadno jako hřib pravák od mochomůrky:

Za prvé – čtenář může postavám dobrého románu uvěřit a vcítit se do nich – což nutně neznamená sympatizovat s nimi. Mají nějaké společenské a ekonomické zázemí, své sny a srozumitelné motivace. Procházejí vývojem: na konci jsou jiné než na začátku. Autor dávkuje informace o postavách postupně, díky tomu překvapují nebo znejišťují. Samozřejmě můžete tahle pravidla vědomě porušit, jenže Hejno bez ptáků nejsou experimentální Plačky nad Finneganem: pak by asi Doušek na Facebooku neprosil nedlouho před dokončením knihy (!) své fanoušky, aby mu pomohli postavy realisticky prokreslit. Jediná figura procházející aspoň nějakým vývojem je pološílený programátor Adam, realisticky působí ještě jeho katolická babička. Zbytek - punkerská puťka Nina, kamarád Markýz nebo školitel z Cambridge – jsou jen ploché kulisy, „žvanící fleky“. Ten termín jsem si vypůjčil z komentáře k filmu Davida Ondříčka Šeptej. Právě Ondříčkovy filmy mi Hejno připomínalo: je plné těžko uvěřitelných samotářů žijících banální osudy přestárlých dětí. Tenhle deficit dohánějí „zajímavostí“ svých životních stylů a názorů. Číst Hejno je proto jako poslouchat hlasité mlamoje v kavárně v Holešovicích nebo na Veveří. Ne-li otravnější.

Za druhé – vypravěč dobrého románu nabízí čtenáři informace tak rafinovaně, že ho občas napne, občas vyděsí, občas pobaví, občas uvede v omyl – zkrátka pravidelně ho nutí přehodnotit, co všechno ví a co si jenom myslí, že ví. Nic proti experimentálním dílům bez přímočarého příběhu – jenže ani takové Hejno není. Doušek hned na začátku knihy Příběh nabízí čtenáři několik poutavých záhad: podaří se Adamovi naprogramovat Faustomat a odhalit v rozsáhlých databázích „řád, co hýbe světem“? Vysvětlí se nějak, že hrdina nachází své vlastní portréty sto, dvě stě, tři sta let staré? Nebo proč mu univerzita klade při programování Faustomatu podivné překážky? Jak dopadne jeho romance s Ninou? Otázka visí i nad svazkem Kniha: dostane se Adam v pořádku z Indie zpátky do Evropy? Vzrušující, jenže… Snad neprozradím moc, když vám řeknu, že se to všechno nakonec rozuzlí, ale jen tak na okraj, aniž byste kvůli tomu museli nedočkavě obracet stránky.

Za třetí se dobrý román pozná podle suverénní práce s jazykem. S Hejnem je to jako na houpačce: některé pasáže si nadšení čtenáři fotí na Instagram. Jinde to ale kvůli pronikání anglických slov a frází vypadá, že knížku psal Lendl s Jágrem: „Hledal jsem je, Nino, ale selhal jsem.“ (O klíčích. Česky: nenašel.) – „Něžně, víš[,] že jsem zapomněla pilulku.“ (Česky: dávej si pozor.) – „Ty že jsi Fausta četl jen vágně, ano?“ (Nepozorně.) – „Podívej, jak je to romantický, mrkal, když jí ukazoval scénické silničky na Google Maps.“ (Malebné.)

Tradiční románové kvality v Hejnu bez ptáků ustupují autorovým intelektuálním ambicím. Dialogy skoro neslouží k prokreslení postav – fungují spíš jako kluziště pro samoúčelné piruety:

„Každej chlap, kterej vytrvale hledá, jednou najde svoje dokonalý ňadra, osahá je a pustí domů. A už nikdy to nebude lepší. Rozumíš?“ Černovláska se rozesmála. „A moje ňadra jsou dokonalá?“ „Dokonalá.“ Markýz sledoval, jak se pohupují při smíchu. „Jsou tao.“ „Povídej mi o nich.“ Prstem obkroužil temnou bradavku. „Tao, jež lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao.“ „Tao přišlo, lehlo si k tobě do postýlky a je tvoje.“ „Tao přišlo, uneslo mě a pomalu se chystá odejít.“ Dívka ho pohladila po tváři. „Nechystá.“ „Zůstane tu?“ „Zůstane.“ „Neměnné, velké a dokonalé?“ Přikývla, znejistěně. „Navždy?“ „Pokud to budeš chtít.“ Naklonil se a políbil ji na čelo. „Nebudu.“

Takové intelektuální melodrama se dá vyrobit z, promiňte mi, očumování koz. Ta kniha je vůbec zbytečně dramatická a afektovaná. Doušek používá vykřičník tam, kde by stačila tečka. Místo „vzorce“ hledá Adam ve svých datech „fraktální übervzorec“. Kdyby někdo Hejno bez ptáků přečaroval na lidskou bytost, bude z ní posluchač prvních semestrů informatiky a sociálních věd. Tak teatrální a do sebe zahleděný, že mu k charismatu nepomůže ani úctyhodný rozhled. Nesnesitelný nerd.

Pro hipstry dobrý

Jako román se Hejno bez ptáků dá číst jen se sebezapřením – co jako esej? To už je lepší. Především tenčí a hutnější svazek Kniha, který poměrně vynalézavě odhaluje nedostatky západního myšlení. Doušek navíc leze o patro výš a utahuje si i z duality Východ-Západ: „Někdo by to nazval transcendencí. To slovo ve m[n]ě vyvolává úsměv. Transcendence… je šipka ukazující špatným směrem. Směrovka západ ukazující k východu. Vždyť není co překračovat.“

Ze svazku Příběh vystupuje alespoň kapitola Galerie skoků do slunce, ve které namísto žvanících skvrn dostanou prostor svěží úvahy o kultuře:

Ač to na první pohled může zarážet, umění dlouhodobě předbíhá vědu o desítky, ba i stovky let. Architekti vystavěli renesanci dlouho před Descartem, Keplerem a Galileem. Baroko se zase objevilo v době, kdy se společnost opájela úspěchy vědy. Převládající racionalismus podrylo hudbou, pohybem a kontrastem, tvarovou a výrazovou rozmanitostí tak bohatou, že přehlcovala smysly. To Bacha a Caravaggia potom Hume vrhl v empirickém útoku proti racionalismu. A podobně začal impresionismus zkoumat soukromý vesmír nějakých třicet let před Einsteinovou teorií relativity. Umělci svými cestami vyjadřují to, co doba cítí, co postrádá, ale co její slova ještě neunesou. Jsou to proto právě umělci, kdo mívají to potěšení šokovat nepřipravenou společnost.

Velká škoda, že jen málokdy autor nechá čtenáři prostor k volné interpretaci děje a k vlastnímu přemýšlení. Obvykle jej prostřednictvím Adama vzrušeně školí: o filozofii, umění, psychologii…

Doušek ke svým oblíbeným autorům řadí Milana Kunderu. Snadno to poznáte i z knížky samotné. Hejno bez ptáků je podobný mix romance a filozofie, postele a posluchárny jako Nesnesitelná lehkost bytí nebo Nesmrtelnost. Právě tohle srovnání nám ale umožní odhalit nenaplněné ambice Hejna: Kundera nedusí příběh pod tíhou svých myšlenek. Jeho knihy jsou čtenářsky přístupnější – a přitom toho o složitých problémech říkají víc. Exulant narozený v roce 1929 měl totiž při psaní odžito. Věděl, že jsou na světě větší dramata a důležitější otázky než to, jestli mladý, bílý, zdravý kosmopolitní hejsek bez dětí, existenčních starostí, zodpovědnosti za druhé a vůbec bez čehokoliv, co činí život obtížným a hlubokým, naprogramuje jakýsi software, nebo ne.

V Kunderových knihách navíc všechno plyne tak nějak samo. A to je poslední poznávací znamení veledíla, za které už pár bloggerů stihlo Hejno bez ptáků mylně označit. Jak napsal Marek Prchal o Kurtu Vonnegutovi: „máte dojem, že si to tahá odněkud z prdele právě teď před vámi.“ Naposledy jsem to zažil na koncertu Chicka Corey: strnul jsem před tím dědkem úžasem právě proto, že svoje kompozice hrál tak, jako kdyby to byla ta nejjednodušší a nejsamozřejmější věc na světě.

Hejno je ale zoufale vydřené. Snaha všechno doložit nějakým citátem nebo podepřít teorií patří do literatury faktu, ne do románu. Douškův omletý reklamní příběh o tom, jak knihu psal jedenáct let (a kniha zároveň psala jeho), působí kontraproduktivně. Očekávání jsou prostě příliš velká – a nenaplněná, všem podařeným místům navzdory. Můžete sice čtenáře vábit na to, že jste roky nahlas přehrávali dialogy svých postav, jenomže když vám pak ty fleky žvaní divnou směsí angličtiny a knižní češtiny, nečekejte shovívavost. A vůbec: ze seriálu Family Guy víme, jak otravní jsou autoři, kteří se můžou chlubit jen procesem, ne výsledky:

Marketing Hejna bez ptáků tedy vítězí nad jeho obsahem. Intelekt v knize vyhrává nad fantazií, sebedramatizace nad ironickým nadhledem, snaha zapůsobit nad odvahou sdělovat nepříjemné, nesamozřejmé skutečnosti. Ale soudě dle Twitteru a Instagramu: pro hipstry dobrý.


Filip Doušek: Hejno bez ptáků. Vydalo Toito v roce 2012. 620 stran ve dvou svazcích, 590 korun.

Autor recenze hodnotil e-book, který si sám koupil, původně bez ambice psát recenzi. S Filipem Douškem se dvakrát osobně potkal, přátelí se spolu na Facebooku.

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (1 komentář)

Robert Drozda | 18. 7. 2013 08:49

To jsem rád, že v tom nejsem sám. Před čtením mě hype kolem knihy minul, po přečtení jsem napsal recenzi - http://www.goodreads.com/review/show/580019889 se kterou jsem ale moc nepochodil :) Pak teprve jsem objevil celý ten svět kolem Hejna i autora.I pro mě byla největší potíž nevěrohodnost postav a obecně nezvládnutý příběh, ale intelektuální šermovačky, zvlášť v "tenké" jsem si docela užil.
+0
+
-
Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

Jan Altman | 29. 7. 2014 08:40

Druhý a třetí pilíř NEsnižuje závislost jedince na státu!
Tyto pilíře jsou silně regulovné a kontrolované státem, významná část prostředků je investována do státních dluhopisů a hlavně člověk je institucionalizován,......více

Vladimír Bezděk: Deficit penzijního systému nebude tragický. Když se bude zvyšovat důchodový věk

František Marek | 29. 7. 2014 08:07

"Další skupinou obyvatel, kterou se chce důchodová komise zabývat, jsou živnostníci. Ti, kteří si v rámci pojistného odvádí jen povinné minimum a nespoří si dost bokem, můžou mít v důchodu také velké problémy. Jde tahle situace......více

Vladimír Bezděk: Deficit penzijního systému nebude tragický. Když se bude zvyšovat důchodový věk

Jiří Suchý | 28. 7. 2014 20:55

Na každou válku potřebujete peníze. I když budete mít armádu složenou z fanatiků, kteří bojují bez žoldu, tak musí něco jíst, za něco je musíte vyzbrojit a vycvičit. Kde asi berou mladí palestinští muži prachy? Pokud jde......více

Hamás třeba končí. Na jeho místo se ale tlačí sekáči, co se nezakecají

Petr Vorlíček | 28. 7. 2014 11:23

Co ta pozitiva? Růst o 75% je pozitivum, když si za stejnou dobu SaP připsal 200%? Manipulace ECB s tržní cenou bondů zkrachovalých zemí, jejímž následkem jsou nyní úroky blízko hodnot, kdy bylo Řecko opěvovaným evropským......více

Ve zhoubném cyklu

Pavel Joch | 28. 7. 2014 11:06

V článku chybí zásadní informace - demografický vývoj Palestinců v pásmu Gazy za posledních 50 let. Podle perspektivy se dá říct, že zde za posledních 50 let došlo k nárustu obyvatel z 0.25mil na 1,5mil. A to nejen díky......více

Hamás třeba končí. Na jeho místo se ale tlačí sekáči, co se nezakecají

Ivo Patta | 26. 7. 2014 05:12

Tak to ani náhodou nesedí na ekonoma V. Bezděka, cituji: "Jen těžko byste hledali někoho, kdo by zasvěceněji promluvil o českém důchodovém systému a o změnách, které by mu mohly zajistit dlouhodobou stabilitu".
Místo......více

Plný autobus: Na shodu má důchodová komise moc členů. Vladimír Bezděk je rád, že není řidič

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!