Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Hýčkej si svého vnitřního psychopata

Co nás můžou svatí, špioni a sérioví vrazi naučit o úspěchu?

Stojíte u železniční výhybky. Rychle se přibližující vlak míří přímo na pět svázaných lidí. Stačí ale zatáhnout za páku, mašina sjede na vedlejší kolej a tam ubezduší jediného ňoumu. Jasná volba, řekl bych.

Ta samá matematika znovu: tentokrát s tím ňoumou stojíte na nadjezdu a zbylou pětku zachráníte jedině tak, že ho pod vlak vlastnoručně shodíte i s tím dobrotivým kukučem.

Uděláte drc a zvesela odkráčíte povzneseni skutečností, že jste vykonali dobrý skutek? Pokud ano, pak je možné, že jste psychopat: přinejmenším máte na dlouhé škále nepsychopat–psychopat blíže ke druhému konci. Ale žádný strach, podle psychologa Kevina Duttona to je spíš výhra.

Že na tom něco pravdy je, to dokládá jeho výčet sedmi předností psychopatů. Jsou jimi bezohlednost, osobní kouzlo, houževnatost, neohroženost, duchaplnost, činorodost a „SOS mentality“, kterou v češtině nejlíp vyjadřuje heslo „na tragickej život jsem já pes“. Zašeptejte tenhle seznam do ucha někomu z HR oddělení: nejpozději u činorodosti zařve UDĚLEJ MI TO TADY A TEĎ!

Padouch, nebo hrdina, všichni jedna osobnost

Dutton poukazuje na to, že i když si veřejnost pod šablonou „psychopat“ představí nelítostného vraha nebo aspoň pořádně ujetého stalkera, je psychopatie vlastně docela normální lidská vlastnost, která vás stejně jako do vězení může dostat do síně slávy kteréhokoliv oboru. „Co kdybych vám řekl, že žhář, který vám podpálil dům, by v paralelním vesmíru mohl být naopak hrdinou, který by se nezalekl plápolajících trámů a z rozpadající se budovy by vynesl vaše blízké? Nebo že by kluk s kudlou, který vás přepadl za kinem, v takovém vesmíru bravurně zacházel s chirurgickým skalpelem? Těžko se tomu věří, ale je to pravda. Psychopati jsou neohrožení, sebejistí, charismatičtí, nelítostní a cílevědomí. Navzdory rozšířenému mýtu ale nutně nemají násilnické sklony.“ Dokonce můžou být úžasní, jak to Dutton dokládá vzpomínkami na svého psychopatického otce: prý nikdy v životě neztratil nervy.

Zkrátka: „Psychopatie je jako špičkové sportovní auto. Meč, který má dvě ostří.“

Obrázek nakreslený televizním zpravodajstvím pak Dutton nahrazuje docela pestrou mozaikou toho, co všechno psychopatie obnáší. Vypráví o vrahu, který svou oběť po činu vysvlékl z bundy, na tu pak dokonce sbalil holku – a nepřišlo mu na tom nic divného. O Neilu Armstrongovi, kterému při přistávání na měsíci klesl srdeční tep. O různých typech násilníků: o chladnokrevných kobrách, napadajících bez výčitek cizí lidi, i o sklíčených pitbulech, kteří se vybíjejí na svých partnerech. Zkrátka o lidech, na jejichž chování může „normální“ člověk reagovat jen vyděšeným W-T-F? A právě tohle je na knize nejcennější: nepsychopatům ukazuje, co se děje v hlavách jejich ujetých přátel a příbuzných. Že své neomalené, nezdvořilé a zdánlivě zlé projevy nemají pod plnou kontrolou – a že tohle hulvátství přináší i něco dobrého.

Non, je ne regrette rien

Pokud jste četli jakoukoliv jinou knížku z žánru „co se můžeme naučit od…“, pak už vlastně o The Wisdom of Psychopats víte všechno. Dutton míchá osobní příběhy a vědecké výzkumy. Občas hrubě zevšeobecní, ale zase se to snadno čte. Pro fanoušky Dextera Morgana nebo Jamieho Lannistera jsou Psychopati jasná knížka k vodě a pro nakladatelství Jan „kupujeme práva na všechno, co pochválí Kašpárek“ Melvil tip na překlad. Po Síle introvertů by to mohla být další vánoční pecka: „kniha o psychopatech – a napsal to borec, co vypadá jako dospělej Artur Štaidl!“ Když se tomu opět pomůže líbivým článkem v Respektu jako těm introvertům, hipstři dostanou novou vzorovou roli a všechno to falešné hraní na plaché myslitele konečně vystřídají pořádné oťukávací dialogy: „Jednou jsem kolegovi namočil na pracovní stůl.“ – „To nic není, já ukopala kočku.“ – „A víš co je na tom nejlepší?“ - „Vím. Že ničeho nelitujeme.“

Kdo chcete tričko Byl jsem psychopat dřív, než to bylo cool, hlaste se u mě.


Kevin Dutton: The Wisdom of Psychopaths: What Saints, Spies, and Serial Killers Can Teach Us about Success – vydalo nakladatelství Scientific American v říjnu 2012, 288 stran, 18 dolarů (pro Kindle)

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Brezina | 11. 7. 2013 13:20

Myslím, že to, co popisujete, není obvykle označováno jako psychopatie, nýbrž sociopatie, neboli přesněji v současné psychiatrické nomenklatuře disociální porucha osobnosti. Sociopatie je jednou z subforem psychopatie.
Nebylo by až tak podstatné rozlišení, kdyby se ve vašem textu (a zřejmě v oné recenzované knize) nenaznačovalo to vnitřní prolnutí antisociálních psychopatů s jejich prosociálními "kolegy". Neboli, ono "padouch nebo hrdina, všichni jedna psychopatická rodina". Domnívám se, že to je dost zjednodušující.

-1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK