Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Na tuhle bolest nejsou prášky

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
30. 5. 2013

Výrobci léků mají své finty, jak vás přimět chroupat toho víc a za dražší peníze. Skandály a spiknutí ale v knize Bena Goldacreho nehledejte.

Na tuhle bolest nejsou prášky

Rakovinu vyléčíte půstem, AIDS je biologická zbraň a farmakologické firmy drží v sejfu zázračné léky, aby mohli pacientům dál prodávat jalové prášky. Kdo by od knížky s názvem Bad Pharma čekal opakování konspiračních teorií, toho lékař studovaný v Oxfordu a Londýně a sloupkař Guardianu Ben Goldacre potěší (či zklame) už v úvodu: „Tyhle povídačky v sobě skrývají leda jakousi poetickou pravdu: všichni máme nejasné důvody tušit, že je v medicíně něco špatně.“ Následně se pouští do čtyřsetstránkové diagnózy farmakologického průmyslu, ve které se vyhýbá klišovitým vzorcům, podle kterých vše vyřeší a) více regulace, b) méně regulace.

Hlavní poselství knihy nicméně nepřekvapí: za svoje peníze nedostáváte tak účinné preparáty, jak byste mohli, kdyby…

… farmakologické firmy publikovaly výsledky všech zkoušek svých léků. Ne jenom závěry těch testů, které dopadly aspoň jakž takž (což najatí profesionální textaři dovedou ve vědeckých článcích podat jako strhující úspěch). Medicínou se to line už dekády: „Problém poprvé zdokumentoval psycholog Theodore Sterling v roce 1959. Prošel všechny články publikované ve čtyřce velkých žurnálů svého oboru a zjistil, že 286 z 294 obsahovalo statisticky významné výsledky.“ Že by jen tři procenta testů dopadla neurčitě? Spíš takové závěry nejsou dost sexy pro publikaci. Goldacre se detektivně pídí po objemu „ztracených“, tedy povolených, avšak nepublikovaných výzkumů a cituje autory, kteří se problémem zabývali před ním: něco mezi třetinou a půlkou testů léků zkrátka nedopadne a nikdo se o nich nedozví. Což je tragédie, protože „doktoři jsou drženi v temnotách a pacienti podstupují podřadnou, neefektivní, zbytečnou a drahou léčbu (…)“ Mít k dispozici všechna data z experimentů, vědci by mohli podnikat jejich meta-analýzy a výzkum léků tak výrazně urychlit. Nejhůř jsou pak na tom lidé trpící vzácnými chorobami, na které by mohl zabrat některý ze zavrhnutých prostředků.

… kdyby odborníci nepřecházeli z farmakologických firem do úřadů kontrolujících léčiva a naopak.

… kdyby nebyli doktoři zahlceni informacemi: jen prolétnutí všech článků týkajících se oboru by praktickému lékaři vzalo každý měsíc šest set hodin.

…kdyby tohle zahlcení „neřešili“ výrobci léků konferencemi a různými obecně tolerovanými formami pozorností a úplatků.

… kdyby úplatky a střety zájmů doktoři přiznávali. Podle Goldacra je transparentnost lepší než zákazy, ačkoliv přichází i s málo vídaným a chytrým argumentem proti takové otevřenosti. Tedy že doktor jejím prostřednictvím získá licenci na nemorální chování podle hesla „varoval jsem vás, takže jsem čistej“.

… kdyby do reklamy na léky nešla celá čtvrtina peněz v oboru – tedy víc než na vývoj. Jeden z důsledků popisuje Goldacre na příkladu studie, jejíž účastníci nakráčeli do ordinace svých obvoďáků s požadavkem na lék proti „poruše přizpůsobení“, což je jen nóbl označení (č. F43.2) pro smutek následující po smutných událostech. „To je sice pochopitelně nepříjemné, ale zároveň zcela normální, takže není dobrý nápad řešit to prášky. Jenže když pacienti, kteří s touto diagnózou přišli do ordinace, požádali o konkrétní lék, 50 procent z nich jej od lékaře dostalo, oproti desíti procentům těch, kteří si o žádné prášky sami neřekli.“

Možná se vám některé z těchto objevů budou zdát banální. Největší hodnota knížky nespočívá v tom, že by zjevovala děsivou a netušenou pravdu, ale že dává nejasným tušením o čemsi shnilém konkrétní tvar, podložený pečlivou prací se zdroji a uváděním konkrétních příkladů.

Vedlejší účinky

Bad Pharma udělá jen těžko někomu radost, i kdyby ta radost měla být škodolibá. Popisuje totiž bezzubou regulaci i neefektivní tržní prostředí a problémy, ze kterých je těžké najít jednoduchou cestu ven. Řečeno s Josefem Škvoreckým: na tuhle bolest nejsou prášky.

Sympatické mi je, že se Goldacre vyhýbá závěrům střihu „mělo by se udělat“ a každou kapitolu uzavírá praktickými radami pro konkrétní druhy čtenářů. Pravda, někdy to jsou moudra střihu Jste doktor? Tak neberte úplatky! Většinou ale jde o chytrá řešení s malými náklady: když už nedovedeme z akademických žurnálů vyplít „ghostwriting“, tedy zaměstnávání profíků pro psaní přesvědčivých článků s dobře zakamuflovanými slabými místy výzkumu, ať redakční rady alespoň zavedou „filmové titulky“ čili kompletní soupis všech, kteří se nějakým způsobem na textu podíleli. Goldacre při tom ale lehce sklouzává k tomu, čemu Evgenij Morozov říká „transparentnost pro transparentnost“: například kdyby žurnály zveřejňovaly, kolik jim která firma zaplatila za inzerci, jistě by to bylo zajímavé, ale jaký by to mělo praktický význam? Co konkrétního by ta čísla mohla změnit v myšlení vědců a rozhodování lékařů? Neříkám, že je to zbytečné – jen bych chtěl po autorovi trochu konkrétnější vysvětlení.

Ale budiž: Bad Pharma neslibuje zázračnou účinnou látku a rozproudit debatu o farmakologickém průmyslu se jí podařilo výborně, zatím alespoň v anglicky hovořících zemích. Než se do ní pustíte, musím vás jenom varovat před jedním vedlejším účinkem: jakkoliv Goldacre umí napsat čtivý novinový sloupek, v knize hovoří tak unylým jazykem lékařských konferencí, až jsem snad poprvé od střední školy zalomil při čtení a probral mě až náraz kindlu o podlahu. Malichernost, namítnete – ale chtěl jsem pro vaše dobro publikovat kompletní data.


Ben Goldacre: Bad Pharma: How Drug Companies Mislead Doctors and Harm Patients – vydalo nakladatelství Faber & Faber v roce 2012. 448 stran, 14,51 dolaru (Kindle).

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

Ben GoldacreEvgeny Morozovfarmaceutický průmyslregulacetransparentnostzdravotnictví
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo