Michal Kašpárek: Jak a proč hodnotím na Finmagu knihy

| 22. 5. 2013

Nasaďte si ochranné brýle, budou tu lítat střepy. Rozbijeme několik mýtů o kritice.

Michal Kašpárek: Jak a proč hodnotím na Finmagu knihy

Publikováno s odstupem.

Recenze knih píšu pro Finmag už čtvrtým rokem, ale reakce Tomáše Hajzlera na nelítostnou kritiku jeho knihy Peníze, nebo život? byla spolu s následnou diskuzí probíhající hned na několika místech vlastně první takto rozsáhlou zpětnou vazbou. Dobrá příležitost rozhalit kimono a vysvětlit dvě věci: proč knihy hodnotím a jak je hodnotím.

Smyslem kritiky není posmívat se autorům, ale pomáhat čtenářům

Kritika v první řadě funguje jako filtr. Ušklíbám se nad všemi rozumbrady, co „na rozdíl od ovčanů mají vlastní hlavu a svůj vlastní názor“. Velkou část toho, co každý člověk ví, se totiž dozvěděl právě přes některý z filtrů. Nikdy jsem nebyl v Paříži – přesto vím, že je krásná. Nikdy jsem neviděl naživo krále Zikmunda – přesto vím, že byl ryšavý. Moudrý člověk bere existenci filtrů na vědomí, vybírá si ty nejlepší, a i přesto se je snaží vnímat se skeptickým odstupem. Vyznání „já mám vlastní hlavu“ a „nenechám si od kritiků nic vsugerovat“ je poměrně spolehlivým klíčem k určení tupce slepého ke svým slepým místům, pyšného na svou pohodlnou ignoranci.

Méně doceněnou – taky často odfláknutou – funkcí kritiky je obohacení diskuze a vzdělání čtenáře. Dobrý kritik přestavuje pozadí a souvislosti, srovnává knihu s jinými ve stejném žánru a dřívějšími počiny tvůrce. Nabízí tak čtenáři nové duševní náčiní, díky kterému se může popasovat i s kousky, na které by dřív nestačil. Zapíná mu v mozku nová čidla, pájí nová spojení.

V nádherně sebereferenčních kritikách kritiků se objevuje povzdech, že recenzenti jsou lidé, kteří říkají, jak by něco dělali, kdy to uměli. Co kdy ten Fila natočil, že uráží Trošku? a tak dále. Jádro dobré kritiky ale nespočívá v tom, že by byl sám kritik měřítkem dokonalosti. Nejde o to něco vychválit či strhat z pomyslného trůnu, jak to lidé v zemi s kratičkou demokratickou zkušeností často chápou. Kritik musí vždy nabídnout kvalitní, věcné, ověřitelné argumenty, jak že dílo kulhá nebo čím nabízí extrovní potěšení. Ty argumenty se vám budou snáz hledat, pokud jste sami někdy něco vytvořili a přemýšleli u toho nad tím, jak uspokojit publikum, případně do jakých kompromisů ještě jít a do jakých už ne. Není to ale podmínkou a někteří fachidioti se naopak vzdali potřebného odstupu, takže se od nich věcné kritiky ve vlastním oboru nedočkáte.

Recenze na Finmagu v kostce: o co autorovi jde, a jak se mu to daří naplnit?

Všechny knížky hodnotím podle stejných klíčů:

  • Cíl knihy – Tahle kategorie u mě funguje spíš jako filtr. Finmag je magazín pro lidi přemýšlející nad tím, v čem se ukrývá bohatství, což mě omezuje na ekonomickou, společenskovědní a psychologickou literaturu s občasnými úkroky do beletrie, environmentalistiky či kuchařek. Co už projde filtrem, to se snažím nehodnotit podle toho, jak cíl ladí s mým středopravým světonázorem. (Pro část čtenářů jsem extrémní levičák a pro část extrémní pravičák, ale o tom jindy.) Ne vždycky se mi to podaří. Například Steal This Book vyzývá čtenáře ke krádežím, podvodům a dalším věcem, které považuju za sviňárny. Pak se ale aspoň snažím vysvětlit, v čem je podle mě autorovo přesvědčení špatně – typicky, že jeho dobré úmysly mohou v důsledku ublížit těm, kterým chtěl pomoci. Odstup se ale samozřejmě snažím držet i od knih, které mi ladí, s čímž souvisí druhé, nejdůležitější kritérium hodnocení:
  • Naplnění slibů – Můžete si vytyčit obrovská, svět měnící předsevzetí (v poslední době třeba Tomáš Hajzler nebo Thomas Sowell, ale obecně většina autorů) a padnout vyčerpáním na antuku v půlce okruhu. Taková kniha je špatná: neplní, co slíbila. Nebo můžete slíbit něco prostého (třeba že čtenáře naučíte, jak lépe prezentovat) a s přehledem to naplnit. Jen výjimečné jsou knihy, které mají velké ambice a dostojí jim (Konec experimentu, Chyby se staly, Budoucnost svobody, Myšlení, rychlé a pomalé).
  • Metodika – Jak autor nad problémem přemýšlí? Vychází z ověřitelných zdrojů? Podporuje svá tvrzení dostatečně důkladně? Jsou jeho zjištění původní, nebo jen nekriticky kompiluje práci či dokonce jen výroky jiných? Neprotiřečí si? – Hodnocení souvisí s cílem knihy a jejím žánrem. Knize o ekonomické historii budu vyčítat mizernou práci s prameny spíš než sbírce fejetonů. Bez ohledu na škatulku odsoudí knihu ke špatnému hodnocení truismy-pravdoplky („každý ví, že bychom na sebe měli být milejší“), pletení příčin a následků a špatná intepretace statistik obecně. Velmi oblíbený je mezi ekonomickými autory klam přeživšího: „vykašlete se na školu, Bill Gates a Steve Jobs taky nedostudovali“ a podobné vadné závěry.
  • Styl – Jak se to čte? Nekazí zážitek sloh páťáka nebo naopak dlouhá souvětí plná cizích slov, pro která má čeština lepší ekvivalent? Nejsou v tom hrubky? Neplevelí knihu pubertální vtípky, osobní invektivy, citoslovce? A hlavně - nemohla být kniha kratší?
  • Zpracování a cena – Tahle kritéria jsou propojená. E-booku za stovku nebudu vyčítat, že jsou někde tři tečky místo trojtečky; od výpravné publikace za tisícovku ale čekám perfektní zpracování.

Držím se tedy slavných rad spisovatele a recenzenta Johna Updika. K nim patří ještě dvě další zásady, které jsem si osvojil: vždy cituji alespoň jednu delší pasáž z knihy, a když je recenze nepříznivá, snažím se doporučit publikaci, která s podobným cílem uspěla.

Žádné listování, žádný spěch

Všechny knihy čtu pečlivě, stránku po stránce, což můžu doložit svými výpisky. Někdy mi to vezme hodinu, někdy deset, obvykle kolem pěti hodin čistého času. Hajzlerova poznámka, že jsem jeho knihu „asi nečetl“, je samozřejmě kec.

Od loňského podzimu píšu recenzi nejdříve za čtyři dny po přečtení knihy. Text pak nechám ještě den odležet, abych si jej mohl přečíst s čerstvýma očima. Občas si tak všimnu, kde jsem příliš emocionální a málo věcný – taková místa se snažím smazat nebo přepsat.

Většinu knih si sám kupuji nebo půjčuji od známých. Nebráním se recenzním výtiskům (preferuji recenzní kopie do čtečky) od nakladatelství a autorů. O takové skutečnosti ale od loňského léta vždy informuji v zápatí článku. Podobně odkrývám i další případné mezi mnou a nakladatelem nebo autorem. Český knižní trh je malý, takže se s mnoha z nich znám z různých společenských událostí; těm stykům by se dalo vyhnout, ale obvykle to jsou docela chytří lidé, a kdybych se jim vyhýbal, trpěl by tím můj rozhled a tedy i knižní rubrika.

Radši chválím, z principu ale nemůžu být pozitivní pořád a na všechny

Občas čtu výtku, že jsem příliš přísný nebo jízlivý; mrzí mě to. Největší radost ze své práce totiž mám, když můžu doporučit dobré, neřkuli život měnící čtení. Zároveň ale párkrát do roka přijde kniha jako Peníze, nebo život? nebo Nahá pravda – s halasnou reklamou, nekritickým kmenem autorových fandů, velkým mediálním pokrytím a razantním nástupem do žebříčků prodejů. A přitom plná blábolů. Řeknete si: špatná kniha, že to komu stojí za rozčilování. Jenomže u knih jde o víc než o tři, čtyři stovky utracené za výtisk. Lidé jim věnují hodiny svého soustředění. Knihy o investování, produktivitě nebo životním stylu navíc tlačí své čtenáře do zásadních životních kroků. Rád bych před tím nabídl alternativní, střízlivý, kritický pohled – ač na recenzi o to déle čekají knihy mnohem kvalitnější.

I proto na Finmagu najdete vedle pochvalných tipů recenze ostré a nelítostné. Mimochodem: právě kvůli nim jsem musel odhalit svůj pracovní postup. Za ty roky jsem si všiml, že dokud člověk chválí, nikdo ho za „neobjektivitu“ neplísní.

Poslední argument, proč občas kousnout, si vypůjčím od April Winchellové, autorky blogu Regretsy: „Na [řemeslném webu] Etsy je každý stejně šikovný jako všichni ostatní. Nic není výjimečné – protože výjimečné je přece všechno. (…) Těžko se ale můžete učit a zlepšovat, když si lidé odmítají nahlas přiznat, že některé věci prostě nejsou dokonalé.“ O knihách „o bohatství“ platí to samé.

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (4 komentáře)

Aleš Müller | 23. 5. 2013 22:46

Recenze od Michala Kašpárka mne fascinují. Kde proboha v dnešní době bere čas na to, aby v podstatě týdně přečetl dvě knihy? Uěmljsem řečíst knihu za den či dva, ale to jsem byl svobodný a navíc to bylo za totality. To jsem nepracoval 10 hodin denně a nestaral se o děti.
Doufám, že to MK vydrží dlouho a že nás bude nadále zásobovat kritikou, postřehy, doporučeními.
+0
+
-

Petr Síla | 22. 5. 2013 13:52

Zatím mám s recenzemi Michala Kašpárka jen dobré zkušenosti. Ale je pravdou, že čtu jen knihy, které doporučí. Ostatně k tomu má dobrý kritik sloužit, ušetřit čtenáři čas oddělením zrna od plev.
Chtěl jsem si tedy pro porovnání přečíst i knížku pana Hajzlera, abych mohl ohodnotit i negativní recenzi. Nicméně žádná taková knížka oficiálně nikdy nevyšla, není zastoupena ani mezi povinnými výtisky ve vědecké knihovně. A kupovat si ji kvůli tomu rozhodně nehodlám.
+0
+
-

snoblondrei | 22. 5. 2013 12:07

Nejhorší na celé této kauze je, že si kniha pana Hajzlera odnáší díky negativnímu PR daleko více reklamy než sama zaslouží.
+0
+
-

Martin Brezina | 22. 5. 2013 11:48

Jen tak mimochodem, výborný text. Má poznámka možná není zrovna informačně výživná, ale citím, že by to tady mělo zaznít.
+0
+
-
Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

Josef Fraj | 23. 11. 2014 12:33

Je to další krok k systematické likvidaci malých a středních podnikatelů, kterou zahájil už Vladimír "Zdroje jsou" Špidla. Živnostníci a majitelé menších firem jsou poslední větší skupina obyvatel, která dokáže existovat......více

Očima expertů: Měsíční hlášení DPH. Bič na podvodníky, nebo buzerace malých firem?

Josef Fraj | 23. 11. 2014 11:44

Alternativou ke kapitalismu je socialismus, centrální plánovaní, chudoba a totalita. Všechno v jednom balíčku, převázané rudou mašlí.

Nedomyšlená revoluce Naomi Kleinové

Jiří Suchý | 21. 11. 2014 17:49

Díky za objasnění, článek to nijak nevysvětloval. Stále si ale myslím, že ze všech těch nesmyslných státních výdajů, patří tento mezi ty "nejnevinnější". Proto moc nechápu, proč se okolo toho dělá takový povyk.Pokud to tedy......více

Slovenské dráhy: Polovička Slováků jezdí zdarma. Ta druhá to platí

Jiří Suchý | 21. 11. 2014 17:41

Jen tak mimo záznam. Dnes jsem se byl podívat na Hladové hry. Jak jsem tam seděl, tak mě napodlo, jestli se může tento film vysílat na Ukrajině?

Nedomyšlená revoluce Naomi Kleinové

Robert Antonio | 21. 11. 2014 11:40

Jízdné zdarma se vztahuje pouze na vlaky objednané Ministerstvem dopravy, nikoliv na komerční vlaky. Proto stát bude platit ušlé tržby Regiojetu pouze na lince Bratislava–Komárno.
Na ostatních spojích (Praha–Košice,......více

Slovenské dráhy: Polovička Slováků jezdí zdarma. Ta druhá to platí

Petr Novák | 20. 11. 2014 18:59

Přesně tak, žádná golbální teplota neexistuje. Když se podíváte zpět, tak boj s ozonovou dírou byl takový průzkum. Zásadní vliv na stav ozonové vrstvy má sluneční záření. Takže se jedná o cca 11 let cyklus a kupodivu je......více

Nedomyšlená revoluce Naomi Kleinové

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!