Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Michal Kašpárek: Jak a proč hodnotím na Finmagu knihy

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
22. 5. 2013
 5 680

Nasaďte si ochranné brýle, budou tu lítat střepy. Rozbijeme několik mýtů o kritice.

Michal Kašpárek: Jak a proč hodnotím na Finmagu knihy

Publikováno s odstupem.

Recenze knih píšu pro Finmag už čtvrtým rokem, ale reakce Tomáše Hajzlera na nelítostnou kritiku jeho knihy Peníze, nebo život? byla spolu s následnou diskuzí probíhající hned na několika místech vlastně první takto rozsáhlou zpětnou vazbou. Dobrá příležitost rozhalit kimono a vysvětlit dvě věci: proč knihy hodnotím a jak je hodnotím.

Smyslem kritiky není posmívat se autorům, ale pomáhat čtenářům

Kritika v první řadě funguje jako filtr. Ušklíbám se nad všemi rozumbrady, co „na rozdíl od ovčanů mají vlastní hlavu a svůj vlastní názor“. Velkou část toho, co každý člověk ví, se totiž dozvěděl právě přes některý z filtrů. Nikdy jsem nebyl v Paříži – přesto vím, že je krásná. Nikdy jsem neviděl naživo krále Zikmunda – přesto vím, že byl ryšavý. Moudrý člověk bere existenci filtrů na vědomí, vybírá si ty nejlepší, a i přesto se je snaží vnímat se skeptickým odstupem. Vyznání „já mám vlastní hlavu“ a „nenechám si od kritiků nic vsugerovat“ je poměrně spolehlivým klíčem k určení tupce slepého ke svým slepým místům, pyšného na svou pohodlnou ignoranci.

Méně doceněnou – taky často odfláknutou – funkcí kritiky je obohacení diskuze a vzdělání čtenáře. Dobrý kritik přestavuje pozadí a souvislosti, srovnává knihu s jinými ve stejném žánru a dřívějšími počiny tvůrce. Nabízí tak čtenáři nové duševní náčiní, díky kterému se může popasovat i s kousky, na které by dřív nestačil. Zapíná mu v mozku nová čidla, pájí nová spojení.

V nádherně sebereferenčních kritikách kritiků se objevuje povzdech, že recenzenti jsou lidé, kteří říkají, jak by něco dělali, kdy to uměli. Co kdy ten Fila natočil, že uráží Trošku? a tak dále. Jádro dobré kritiky ale nespočívá v tom, že by byl sám kritik měřítkem dokonalosti. Nejde o to něco vychválit či strhat z pomyslného trůnu, jak to lidé v zemi s kratičkou demokratickou zkušeností často chápou. Kritik musí vždy nabídnout kvalitní, věcné, ověřitelné argumenty, jak že dílo kulhá nebo čím nabízí extrovní potěšení. Ty argumenty se vám budou snáz hledat, pokud jste sami někdy něco vytvořili a přemýšleli u toho nad tím, jak uspokojit publikum, případně do jakých kompromisů ještě jít a do jakých už ne. Není to ale podmínkou a někteří fachidioti se naopak vzdali potřebného odstupu, takže se od nich věcné kritiky ve vlastním oboru nedočkáte.

Recenze na Finmagu v kostce: o co autorovi jde, a jak se mu to daří naplnit?

Všechny knížky hodnotím podle stejných klíčů:

  • Cíl knihy – Tahle kategorie u mě funguje spíš jako filtr. Finmag je magazín pro lidi přemýšlející nad tím, v čem se ukrývá bohatství, což mě omezuje na ekonomickou, společenskovědní a psychologickou literaturu s občasnými úkroky do beletrie, environmentalistiky či kuchařek. Co už projde filtrem, to se snažím nehodnotit podle toho, jak cíl ladí s mým středopravým světonázorem. (Pro část čtenářů jsem extrémní levičák a pro část extrémní pravičák, ale o tom jindy.) Ne vždycky se mi to podaří. Například Steal This Book vyzývá čtenáře ke krádežím, podvodům a dalším věcem, které považuju za sviňárny. Pak se ale aspoň snažím vysvětlit, v čem je podle mě autorovo přesvědčení špatně – typicky, že jeho dobré úmysly mohou v důsledku ublížit těm, kterým chtěl pomoci. Odstup se ale samozřejmě snažím držet i od knih, které mi ladí, s čímž souvisí druhé, nejdůležitější kritérium hodnocení:
  • Naplnění slibů – Můžete si vytyčit obrovská, svět měnící předsevzetí (v poslední době třeba Tomáš Hajzler nebo Thomas Sowell, ale obecně většina autorů) a padnout vyčerpáním na antuku v půlce okruhu. Taková kniha je špatná: neplní, co slíbila. Nebo můžete slíbit něco prostého (třeba že čtenáře naučíte, jak lépe prezentovat) a s přehledem to naplnit. Jen výjimečné jsou knihy, které mají velké ambice a dostojí jim (Konec experimentu, Chyby se staly, Budoucnost svobody, Myšlení, rychlé a pomalé).
  • Metodika – Jak autor nad problémem přemýšlí? Vychází z ověřitelných zdrojů? Podporuje svá tvrzení dostatečně důkladně? Jsou jeho zjištění původní, nebo jen nekriticky kompiluje práci či dokonce jen výroky jiných? Neprotiřečí si? – Hodnocení souvisí s cílem knihy a jejím žánrem. Knize o ekonomické historii budu vyčítat mizernou práci s prameny spíš než sbírce fejetonů. Bez ohledu na škatulku odsoudí knihu ke špatnému hodnocení truismy-pravdoplky („každý ví, že bychom na sebe měli být milejší“), pletení příčin a následků a špatná intepretace statistik obecně. Velmi oblíbený je mezi ekonomickými autory klam přeživšího: „vykašlete se na školu, Bill Gates a Steve Jobs taky nedostudovali“ a podobné vadné závěry.
  • Styl – Jak se to čte? Nekazí zážitek sloh páťáka nebo naopak dlouhá souvětí plná cizích slov, pro která má čeština lepší ekvivalent? Nejsou v tom hrubky? Neplevelí knihu pubertální vtípky, osobní invektivy, citoslovce? A hlavně - nemohla být kniha kratší?
  • Zpracování a cena – Tahle kritéria jsou propojená. E-booku za stovku nebudu vyčítat, že jsou někde tři tečky místo trojtečky; od výpravné publikace za tisícovku ale čekám perfektní zpracování.

Držím se tedy slavných rad spisovatele a recenzenta Johna Updika. K nim patří ještě dvě další zásady, které jsem si osvojil: vždy cituji alespoň jednu delší pasáž z knihy, a když je recenze nepříznivá, snažím se doporučit publikaci, která s podobným cílem uspěla.

Žádné listování, žádný spěch

Všechny knihy čtu pečlivě, stránku po stránce, což můžu doložit svými výpisky. Někdy mi to vezme hodinu, někdy deset, obvykle kolem pěti hodin čistého času. Hajzlerova poznámka, že jsem jeho knihu „asi nečetl“, je samozřejmě kec.

Od loňského podzimu píšu recenzi nejdříve za čtyři dny po přečtení knihy. Text pak nechám ještě den odležet, abych si jej mohl přečíst s čerstvýma očima. Občas si tak všimnu, kde jsem příliš emocionální a málo věcný – taková místa se snažím smazat nebo přepsat.

Většinu knih si sám kupuji nebo půjčuji od známých. Nebráním se recenzním výtiskům (preferuji recenzní kopie do čtečky) od nakladatelství a autorů. O takové skutečnosti ale od loňského léta vždy informuji v zápatí článku. Podobně odkrývám i další případné mezi mnou a nakladatelem nebo autorem. Český knižní trh je malý, takže se s mnoha z nich znám z různých společenských událostí; těm stykům by se dalo vyhnout, ale obvykle to jsou docela chytří lidé, a kdybych se jim vyhýbal, trpěl by tím můj rozhled a tedy i knižní rubrika.

Radši chválím, z principu ale nemůžu být pozitivní pořád a na všechny

Občas čtu výtku, že jsem příliš přísný nebo jízlivý; mrzí mě to. Největší radost ze své práce totiž mám, když můžu doporučit dobré, neřkuli život měnící čtení. Zároveň ale párkrát do roka přijde kniha jako Peníze, nebo život? nebo Nahá pravda – s halasnou reklamou, nekritickým kmenem autorových fandů, velkým mediálním pokrytím a razantním nástupem do žebříčků prodejů. A přitom plná blábolů. Řeknete si: špatná kniha, že to komu stojí za rozčilování. Jenomže u knih jde o víc než o tři, čtyři stovky utracené za výtisk. Lidé jim věnují hodiny svého soustředění. Knihy o investování, produktivitě nebo životním stylu navíc tlačí své čtenáře do zásadních životních kroků. Rád bych před tím nabídl alternativní, střízlivý, kritický pohled – ač na recenzi o to déle čekají knihy mnohem kvalitnější.

I proto na Finmagu najdete vedle pochvalných tipů recenze ostré a nelítostné. Mimochodem: právě kvůli nim jsem musel odhalit svůj pracovní postup. Za ty roky jsem si všiml, že dokud člověk chválí, nikdo ho za „neobjektivitu“ neplísní.

Poslední argument, proč občas kousnout, si vypůjčím od April Winchellové, autorky blogu Regretsy: „Na [řemeslném webu] Etsy je každý stejně šikovný jako všichni ostatní. Nic není výjimečné – protože výjimečné je přece všechno. (…) Těžko se ale můžete učit a zlepšovat, když si lidé odmítají nahlas přiznat, že některé věci prostě nejsou dokonalé.“ O knihách „o bohatství“ platí to samé.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
6
+

Sdílejte

Diskutujte (4)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

Aprill Winchelle-knihyfachidiocieknihykritikaMarkéta ŠichtařovárecenzeThomas Sowelltomáš hajzlerVladimír Pikora
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo