Dvě hodiny práce denně. Co závidět a nezávidět přírodním národům

| 21. 3. 2013

Nová kniha zkoumá, čím byli bohatí neandrtálci, indiáni i čeští venkované.

Dvě hodiny práce denně. Co závidět a nezávidět přírodním národům

Velkou část knih o ekonomii a společnosti byste mohli osekat na docela banální osnovu: popiš problém, navrhni řešení. Často to nabývá mesiášských rozměrů, což skvěle vystihl Umair Haque krásným označením „průmysl zjevení“. Bažíte po Osvícení? Zmáčkněte tlačítko – BUY na Kindlu, PLAY na Khan Academy – a je to. Rázem víte, co dělat. Nejsou další otázky. Podložíte pod CML takovej čudlíček – a Země je hned mimo nebezpečí, konec světa se nekoná, budeme humidovat.

Haque ani já nechceme takové knihy pálit; on je ostatně sám píše a já často chválím. Důležité je ale číst i něco jiného. Tedy knížky, které neradí, které nevarují, které nelze vůbec nijak využít k získání moci či peněz. A přesně taková je Ekonomie přírodních národů Zdeňka Justoně. Šestisetstránková expedice po životě neandrtálců, prérijních indiánů, kalaharských !Kungů i našich venkovských prabáb.

Monografie jednasedmdesátiletého ekonoma a antropologa pojednává o ženách a mužích, vodě a ohni, válce a míru, bohatých a chudých, zimě a létu, domácím a cizím, vesnici a městu; o desítkách zmizelých národů; o tom, jak lidé hledali obživu a čeho si považovali. Nepodlehněte prvnímu dojmu: Justoň navzdory širokému spektru témat neplácá páté přes deváté a vyprávění vede suverénně. Jen nikde nedává jasný povel co si z toho odnést. Za sebe navrhuji tři závěry:

1. Naše představa „přirozeného“ je dosti umělá

Svobodná tržní směna zboží a služeb za peníze či za protihodnotu kdykoliv a s kýmkoliv? Manželství z lásky? Atomické rodiny? Národní státy? Práce od rána do večera? – Máloco mi po dni stráveném nad Ekonomií přírodních národů přijde tak málo „přirozené“ a „normální“.

Zdeněk Justoň. Ekonomie přírodních národůNechápejte to špatně: autor nijak nepolemizuje s (post)modernitou a ani já sám netvrdím, že mají lidé od všech těch skvělých vynálezů upustit. Pokud je ale chcete účinně bránit, začněte argumentovat něčím lepším, než že jsou přirozené. Protože prostě nejsou. Kdyby náš druh obýval planetu jeden den, neznal by je až do pozdního večera – někteří lidé dokonce ještě pár minut před půlnocí.

Zároveň odhalíte, kolik módních výstřelků má kořen ve vlastnostech, které jsou lidem dané po desítky tisíc let. Péče o postižené, například: paleolitci podle archeologických dokladů vykazovali mnohem intenzivnější pud solidarity než je standardem v internetových diskuzích. Nebo práskáte rukama „ó časy, ó mravy“ nad foodies, zhýčkanými labužníky s blogískem? Z brazilských indiánů Ňambikwárů byste se teprve zbláznili: „Jejich představu o ideálním životě splňoval sen o hojnosti pečeného masa a manioku. Proto o letním období hovořili, jako by šlo o ráj na zemi, zatímco zimní toulání savanou pro ně bylo jakýmsi indiánským očistcem. Na deštivé léto vzpomínali s viditelným vzrušením, které u nich vyvolávalo nadšení z gurmánských zážitků, zatímco o slunečné zimě mluvili s nezastíranou melancholií jako o době, kdy museli rezignovat na své kulinářské sny.“

2. Paleodieta z vás udělá lovce asi tak, jako z vás špagety udělají Itala

Justoňovy postřehy dílem potvrzují víru paleofantastů – fanoušků módní pravěké diety, která z jídelníčku ze zdravotních důvodů vylučuje potraviny mladší deseti tisíc let. Kniha připomíná, že se přinejmenším na některých místech po vynálezu zemědělství lidem paradoxně zhoršilo zdraví. Bylo to ale opravdu jen tím, že začali jíst dnes tolik odmítané zrní a pít mléko? Nemůže za předčasná úmrtí a civilizační choroby spíš to, že se lidé začali na poli dřít mnohem víc, než jsou tělo a mysl uzpůsobeny vydržet? To mi začalo vrtat hlavou nad pasážemi jako je tato:

„[P]racovní týden !Kungů představoval 10 až 25 hodin práce jednoho dospělého člověka, sběrače nebo lovce. Kdybychom to chtěli srovnat s našimi dnešními vstupy práce, pak 17 hodin by byly dva naše pracovní dny za týden nebo při pětidenním pracovním týdnu asi 3,5 hodiny práce denně. (…) Tato čísla ukazují, že život !Kungů nebyl neustálý boj o živobytí, jak si mnohdy o přírodních národech myslíme. Naopak. Kalaharští obyvatelé měli přebytek času na jiné činnosti: na odpočinek, na zábavu a hry, na neustálé vyprávění historek, na tanec a rituální obřady, ale i na sexuální hrátky. Hodně času strávili na cestách, když navštěvovali své příbuzné v jiných táborech.“ Podobně na tom byli tanzánští Hadzové, kterým dokonce stačily k obživě méně než dvě hodiny práce denně, bez ohledu na roční období.

Pokud tedy chcete své křehké zdraví spasit odkazem pralidí a přírodních národů, nezapomeňte vedle jídelníčku upravit i svůj životní styl. Pracujte jen deset až dvacet hodin týdně, hodně odpočívejte a choďte na dlouhé procházky. Jednoho přírodního člověka totiž živilo území rozsáhlé stovky čtverečních kilometrů; čtyřicetičlenná rodina Austrálců potřebovala dokonce až 5200 kilometrů čtverečních pustiny; to je desetinásobek rozlohy Prahy. S přihlédnutím k těmto skutečnostem je poněkud nedůkladné snídat vejce v kokosovém hnízdě – a pak SUVečkem odfrčet na čtrnáct hodin do klimatizovaného kanclu.

3. Co charakterizuje naši éru? Třeba tahle posedlost ekonomií

Jestli něco Ekonomii přírodních národů vytknout, tak to je lehce zavádějící název. Těšil jsem se na čtení o směně statků, o vlastnictví výrobních prostředků, o vynalézání abstraktní měny – tedy na ekonomii, jak ji známe z ekonomických rubrik médií. A hele, kniha je hlavně o pravidlech sňatků, přípravě jídla a vztahu živých k mrtvým. Justoň totiž ekonomii na začátku definuje „jako vztah, který se utvářel mezi přírodou a kulturou“. Pro mě je prostředníkem mezi námi a přírodou právě kultura, kterou nikoliv sám vnímám v širším významu: jako nehmotný prostředek adaptace člověka na vnější prostředí. Ekonomie a ekonomika jsou toho podmnožinou, ne samostatným mostem do přírody. Vím: detail. Ale některé čtenáře by to mohlo zmást.

Kniha nakonec svým názvem promlouvá i o naší kultuře. O éře, která fetišizuje ekonomii a odhaluje ji všude: v dobru i zlu, v rasismu i felaci. Poněkud paradoxně přes všechny ty chytré věci, které jsme o tvorbě bohatství a směně statků zjistili, pořád žijeme v permanentním strachu z chudoby, stagnace, nerůstu, propadů a kolapsů. Teskní jak Ňambikwárové v zimě.


Zdeněk Justoň: Ekonomie přírodních národů – vydalo nakladatelství Dauphin v prosinci 2012. 600 stran, 698 korun (ebook ve formátu PDF za 248 korun). 

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

Josef Fraj | 16. 9. 2014 18:23

Neomezené a neregulované utrácení je "svaté právo" majitele peněz. Liberálové, které si berete do úst, to formulují v tezi: "každý má právo nakládat se svým tělem a majetkem podle svého svobodného uvážení". Pro ty, kteří......více

Finanční fair play: UEFA bere šejkům hračky

Petr Molik | 16. 9. 2014 17:37

A proč by prosím mělo být neomezené utrácení svaté právo neregulovatelné evropskou fotbalovou "samosprávou" tedy UEFA, když kluby dobrovolně dodržují tolik jiných pravidel? Stejně jako nemůže jeden tým ignorovat offside nebo......více

Finanční fair play: UEFA bere šejkům hračky

Josef Fraj | 16. 9. 2014 16:40

Liberál by v první řadě neřešil, za co někdo jiný utrácí svoje peníze.

Finanční fair play: UEFA bere šejkům hračky

Petr Shenkawski | 16. 9. 2014 16:37

Uplne tomu mozna nerozumim, ale neni UEFA nahodou soukroma spolecnost? V tom pripade at si regulujou jak chteji a delaji si s tim co chteji. Pokud se to nekomu nezda, at si zalozi konkurenci a pokusi se ty kluby pretahnout,......více

Finanční fair play: UEFA bere šejkům hračky

Josef Fraj | 16. 9. 2014 15:47

píšete: "Nevěřím však na fotbalový trucpodnik miliardářů ..."

Není to náhodou nejčistější řešení, aby ti, kteří mají pocit, že mají právo utrácet svoje peníze podle vlastního uvážení, tak mohli opravdu činit. Jak......více

Finanční fair play: UEFA bere šejkům hračky

Gabriel Pleska | 16. 9. 2014 15:29

Jojo, redakce by si to taky přála...

Argentinské kolečko

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!