Čím měříte svůj život? Clayton Christensen má pár dobrých tipů

Prokousat se poslední knihou harvardského profesora Claytona M. Christensena dá zabrat. Celý život psal o inovacích v podnikání a přednášel manažerům, takže jsou to procesy, procesy a zase procesy. How Will You Measure Your Life?, tedy Čím změříte svůj život?, je další 240stránkovou bichlí, která měla mít stran 120. Nanejvýš.

Jenomže v tom hypnoticky vláčném slohu plavou důležité rady. Od chlapíka na sklonku života, který měl po dekády možnost pozorovat, jak se z jeho univerzitních spolužáků stávají pohádkově bohatí a papírově úspěšní manažeři, ale zároveň opuštění, rozvedení, zlomení a uvnitř mrtví chlapi. A který spolu se svými studenty hledal recept na to, jak neobětovat svůj život fatamorgánám, ale naopak ho naplnit něčím smysluplným.

Aimee Groth vydestiloval pro Business Insider z knihy hned patnáct doporučení. Opravdu zásadních je podle mě pět postřehů:

„Spokojenost“ a „nespokojenost“ s prací není spojitá škála – ale dvě různé veličiny

Christensen na tohle nepřišel sám, ale připomíná půl století starou teorii dvou faktorů psychologa Fredericka Herzberga. Tu už sice odborníci považují za příliš zjednodušující, pro otevření očí lidem nešťastným pro svou kariéru ale postačí. „Spokojenost a nespokojenost jsou dvě odlišné veličiny. Proto můžete například práci milovat a nenávidět zároveň. Dovolte mi to vysvětlit. Tahle teorie rozlišuje dva typy faktorů: hygienické a motivační. Na jedné straně rovnice najdete ty věci, související s prací, které když nebudou klapat, tak budete nespokojení. Říká se jim hygienické faktory. Patří k nim status, plat, jistota místa, pracovní podmínky, firemní směrnice a chování nadřízených. (…) Podstatným Herzbergovým objevem je to, že i kdyby se najednou zlepšily hygienické faktory vaší práce, ještě ji nezačnete milovat. V nejlepším případě ji jen přestanete nenávidět.“

Na druhé straně pomyslné rovnice jsou podle Herzberga „motivátory“. Tedy třeba pracovní výzvy, uznání, vědomí zodpovědnosti a osobní růst. „Pocit, že děláte na něčem smysluplném, vyrůstá z nitra samotné práce. Těžko vás může někdo motivovat pošťuchováním a vnějšími podněty. Mnohem důležitější je to, co máte uvnitř a co nacházíte ve své práci.“

Neznamená to, že byste si neměli říkat o dobré peníze – ale že stěží budete šťastni, když budete pracovat pouze pro ně.

Vyberte si, čím budete měřit svůj život

Christensen je tak silně a otevřeně věřící, že s tím můžou mít materialističtí čtenáři problém: „Až si mě Bůh zavolá, budeme si povídat o lidech, kterým jsem pomohl posílit sebevědomí, upevnit víru a zbavit je nepohodlí. O tom, že jsem konal dobro, bez ohledu na okolnosti. Tohle jsou veličiny, ve kterých chci měřit svůj život.“

Bez ohledu na případné rozdíly ve vyznání je ale těžké nesouhlasit s autorovou poznámkou, že největším zdrojem radosti v životě jsou příbuzní a přátelé. A s těmi to aspoň občas máte nejspíš stejně, jako já: není na ně čas, protože „jenom“ doděláte tenhle projekt a vyřídíte tuhle záležitost a pak jim to všechno vynahradíte. Pohleďte do dálky – jste v ní osamělí a nešťastní!

Soustřeďte se na dlouhodobé cíle, ne krátkodobé výhry

Právě ty krátkodobé výhry jsou totiž jako droga. Ještě jedna zakázka – a začnete se víc soustředit na rodinu. Ještě jedny vánoční prémie – a odejdete dělat něco, co vám dává smysl. Ještě jeden vyřízený e-mail – a pustíte se do programování…

Vzpomněl jsem si při tom na Stephena Coveyho a jeden z jeho sedmi návyků efektivních lidí: Začněte s myšlenkou na konec. Vždy využívejte svůj čas, peníze a energii tak, abyste se mu přiblížili. „[V] tom, jak naložíte se svými zdroji, se pneumatika dotýká silnice,“ básní Christensen.

Nejděte po diplomech, ale po zkušenostech a dovednostech

Je prý v pořádku, pokud vlastně nevíte, co že vám dává smysl a naplňuje život. Máte na to jít jako Honda, když se snažila ve Spojených státech prodávat motorky: nejdřív Japonci zažili fiasko s choppery, až úplnou náhodou zjistili, že mají Američané zájem o lehké crossové stroje. Zkrátka: nebát se – po troškách – experimentovat, nebát se obracet kurz. Jinak než sběrem zkušeností na nic nepřijdete a nikam se neposunete. Pamatujte na to, nejen když hledáte smysl své existence – ale i když se snažíte dát do života to nejlepší svým potomkům:

„Mnoho rodičů má přirozený sklon budovat svým dětem životopis: dobré známky, sportovní úspěchy, a tak dále. (…) Udělejte to naopak: nabídněte jim takové zkušenosti, které jim pomůžou vytvořit si schopnosti potřebné k úspěchu.“

Jak jednou najdete svou cestu, držte se jí

Výjimky nepotvrzují pravidlo – výjimky korodují morálku. Nejde být svině jen projednou, jen projednou dát přednost práci před rodinou. Stane se z toho zvyk. Nezdá se to, ale skutečně je „snazší držet se svých principů po sto procent času než po osmadevadesát“. My odnaučení kuřáci víme.

„Rozhodněte se, za čím si budete stát. A stůjte za tím bez přestání,“ radí Christensen. Trochu mu závidím, že už má tak jasno – naštěstí i to rozhodování a hledání je docela naplňující.

Clayton M. Christensen: How Will You Measure Your Life? Vydalo nakladatelství HarperBusiness v květnu 2012. 240 stran, 14,50 dolaru.