Rozkládání státu: na Česku hodují červi. Sežrali už i naději?

| 8. 11. 2012

Politoložka Vladimíra Dvořáková napsala objevnou knihu o zemi, ve které politický účel světí i smradlavé prostředky a kde státu nevěří ani sami státníci.

Rozkládání státu: na Česku hodují červi. Sežrali už i naději?

Jak ukázalo nadšeně kousavé pokrytí 23. sjezdu ODS, břitcí glosátoři politického dění Česku nechybějí. O to větší nouzi máme o esejisty, kteří by na stu a více stranách vysvětlili, kde jsme, jak jsme se tam dostali a jak z toho ven. Jiří Gruša už rok probírá budování státu s Pavlem Tigridem a Ferdinandem Peroutkou. Nadějí je ale první česká profesorka politologie Vladimíra Dvořáková.

Tedy, nadějí… Dobrou zprávou je jen to, že její zjara vydaná kniha o směrování české politiky nabízí na sto sedmdesáti stranách velkou porci argumentů a souvislostí. Radost číst a v duchu polemizovat. Jenže bohužel, aniž Dvořáková straší tak černými konci jako Slavoj Žižek nebo Jan Keller, novinka už vůbec není o budování – ale o Rozkládání státu.

Pravda, mnoho z nás má ke slovu „budování“ pochopitelný odpor a někteří by půlku nebo i tři čtvrtiny státu rádi oželeli. V Česku ovšem zdá se nejde o řízené zeštíhlování, ale o kolaps životních funkcí.

Účel světí prostředky

Jak se takový kolaps pozná? Třeba když stát outsourcuje věci, kvůli kterým původně vznikl. Když armádní budovy a muniční sklady hlídá bezpečnostní agentura. Nebo když ministr Karel Schwarzenberg nechává prověřit svého vládního kolegu Jiřího Čunka detektivní kanceláří Kroll, která tak v důsledku rozhoduje o složení kabinetu. Dvořáková na to nabízí osvěžující pohled: „Mnoho lidí, včetně novinářů, to považovalo za skvělý nápad a čin hodný šlechtice. Větší políček vlastnímu státu ale dát nešlo. Člen vlády nedůvěřuje ve schopnost státu, který spravuje, objektivně případ vyšetřit. Jak má potom tomuto státu důvěřovat občan?“

Od jednotlivých střípků se dostaneme k definici obecných problémů. V Česku podle Dvořákové „cíl stanovuje pravidla“. Ryzím příkladem je to, jak ODS a ČSSD (ne)podporují referenda o přijetí eura nebo výstavbě amerického radaru – podle toho, jak se jim hodí očekávaný výsledek. Své „cíle“ strany obzvlášť milují; alternativy svých reforem, alternativy, které v jiných zemích dobře fungují, proto rády ústy svých představitelů označují za cesty do pekel.

Stejně vážným projevem bezskrupulózního pragmatismu v Česku je neúcta k justici chovaná politiky i úředníky. Další, související fobií představitelů českého státu je učiněná hrůza z toho, že by jim občané mohli koukat přes rameno. Dokonale se v tomhle ohledu o víkendu odkopal ministr spravedlnosti Pavel „Sanšajn Lós“ Blažek: „Dnes aby se ve vládě málem každý bál, jak hlasovat, protože se to hned všichni dozví.“

Brněnský patron by si vůbec zasloužil fotku na obálce Rozkládání státu: jeho starší slova o tom, že politik by neměl mít žádnou koncepci, by zapadla do pasáže o „tržních komsomolcích“, trpících odporem k dlouhodobému plánování, kteréžto podle Dvořákové vnímají jako levicový přežitek. Boj proti koncepcím ale není žádný liberální pragmatismus, naopak vede k chaotickému spalování veřejných peněz. Školky totiž zavírají pár let před tím, než do nich dorostou děti populačně silných ročníků – zatímco miliardy mizí v nesmyslných dopravních stavbách. (Které přesně to jsou, autorka neříká; okamžitě jsem si vzpomněl na dvě souběžné dálnice z Brna na jih a vozidelprázdnou čtyřproudovku mezi Vyškovem a Kroměříží).

„Proč se kupovaly pandury? K čemu je potřebujeme z hlediska obrany ČR či z hlediska našeho působení v rámci NATO?“ volá Dvořáková po koncepčním myšlení a definice dlouhodobých českých cílů ji nechybí jen ve školství, hospodářství, zdravotnictví nebo armádě, ale i v zahraniční, především evropské politice.

Posttotalitní mindrák a arogance

Úvodní bilanční esej vrcholí v několika momentech, kdy autorka opouští přízemní svět přízemních rozhodnutí přízemních politiků a dostává se k těžko polapitelnému tématu národní psyché: „Psychologové […] upozorňující na specifický rys politické kultury v postkomunistických zemích hovoří o tzv. posttotalitním syndromu. Jedním z nejvýznamnějších rysů tohoto syndromu je kombinace mindráku a arogance. […] Nejde přitom jen o politiku; promítá se to do způsobů chování na pracovišti, ve školách, ve zdravotnických zařízeních apod.“

Na příklady si asi vzpomenete sami.

Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem transparentní

Dosud šlo knize vytknout jen lehce skřípající sloh. Autorka o sobě někdy píše v první, jinde ve třetí osobě. Na straně 58 Moravákovo srdce probodne místní určení „v Čechách“, kterým se ovšem myslí „v Česku“. Slovní hříčka „rozkládání/rozkrádání státu“ z obálky esej zbytečně posouvá směrem k bulváru…

Nejvíc provokovat ale bude závěrečná kapitola Cesta ke změně. Dvořáková předepisuje několik trpkých pilulí: předně přestat odkládat platnost zákona o státní službě, aby už cesta k úřednickému stolu nevedla přes loajalitu, ale přes výběrová řízení. Hned pak se musí „zprůhlednit procesy čerpání peněz z evropských fondů“ a „trvat na maximální transparentnosti a zveřejňování informací.“ A právě v těchto místech na mě začala doléhat bezvýchodnost. Je milé, kolik lidí znepokojil Blažkův delirický boj proti „sanšajn lós“. Tmu tu ale spíš než ministr dělají drobní úředníčci z magistrátů, radnic, ministerstev a dalších úřadů, kteří zákony o prosvětlené veřejné správě dokonale obcházejí. Tu výběrová řízení vyvěšují jen naskenovaná a sotva čitelná, tu přisprostle odmítají poskytnout informace s tím, že pokud je chcete, můžete se samozřejmě dlouhavě a nákladně soudit. A jak Dvořáková sama píše, případný rozsudek má nakonec pro českého byrokrata malou váhu. Viz pomyslný zdvižený prostředník namířený z Úřadu na ochranu osobních údajů směrem k Nejvyššímu správnímu soudu, který přikázal českým úřadům zveřejňovat platy důležitých zaměstnanců. (Připomeňme si v téhle souvislosti, že detailní údaje o svém hospodaření musí zveřejňovat každé soukromé eseróčko. Proč by nemohla i prezidentská kancelář?)

Dvořáková chce taky průhledné a regulované volební kampaně. I tady už jsme zažili švejkování. Když má Miloš Zeman na svém transparentním účtu sto korun a zároveň billboardy po celé zemi nebo když Jan Fischer vezme novináře na výlet po Státech a vykáže to jako „ubytování v USA + asist. služba a salonek“, je mi skoro milejší upřímné blažkovské „buďte rádi, že o mně nevíte všechno“.

Mezi autorčinými recepty bude mnoha čtenářům chybět radikální zeštíhlení státní správy. Pravda, není to všelék. Jak už upozornili jiní přede mnou, i minimální stát bude mít nějakou armádu a ta nějaké Pandury. Korupce v Česku navíc není není nemocí pouze státních zaměstnanců, ale i soukromého sektoru. Například doktorů, kteří se rádi nechávají venčit farmaceutickými firmami podobně jako novináři Fišerem. Těšil jsem se ale, jak se s tímhle často zmiňovaným návodem popere samotná Dvořáková – a ejhle, proklouzla kolem něj. Škoda, skoro ostuda.

Že se ale do 176 stran nevešel zaručený a prostý recept na vymýcení korupce, to autorce odpustím: nikde jeho předložení koneckonců neslibuje. Samotná diagnóza se jí povedla výborně. Pro jednoduché návody na záchranu rozkládajícího se státu si počkejme na předvolební debaty prezidentských kandidátů. Mimochodem: dvě transparentní-netransparentní princezny koloběžky, Zeman a Fišer, vedou v průzkumech. Dohání je Vladimír Franz, který zatím nedovedl věrohodně říct, jestli před dvaceti lety byl, nebo nebyl echt nácek. Proto naposled souhlas s tím, co jinými slovy říká Dvořáková: zákony můžou zářit do lejster a účtů jak stowattová žárovka, ale k čemu to, když se nikdo nekouká.


Vladimíra Dvořáková: Rozkládání státu. Vydalo nakladatelství Universum v roce 2012, 176 stran, 229 korun. 

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (48 komentářů)

Stanislav Dvořák | 10. 11. 2012 09:57

Narážka pana Jana Daniela na to, že novodobé ideologie ať levicové či pravicové se stávají novodobým náboženstvím je vyhmátnutím podstaty prohlubujícího se mediálního ohlupování lidí v dnešním světě. Díky bohu za internet a diskusní fóra jako je FINMAG.
Zde již nejde o hledání pravdy (tradice mistra Jana Husa), ale o moderní sofistiku (kde se člověka nemusí naučit myslet, mluvit a jednat, k tomu, aby hledal pravdu, ale aby dostal za pravdu, a k tomu použil také jakýchkoliv řečnických triků a logických úskoků.
Přidám ještě pár myšlenek, které jsem si vypsal z učebnice psychologie:
-Téměř vždy mají (nejen nábožensky) věřící lidé mezi sebou a Bohem nějakého zprostředkovatele. Zprostředkovatel vše vysvětlí pomocí svatých textů.
-Povinností (nejen nábožensky) věřícího člověka není rozumět, ale věřit a víra je dovede ke správnému porozumění.
-Hluboká víra ve vlastní názor vypne rozum.
+0
+
-

Jan Altman | 9. 11. 2012 14:17

Ale to přeci nemusí být pravda. Dovedu si velmi lehce představit situaci, kde neakceptovat nepříjemný rozsudek bude mít daleko nepříjemnější důsledky, než rozsudek sám. To už záleží jen na společnosti a na jejím postoji k jedincům s protispolečenským chováním.

A k druhé části: ale já (resp. většina lidí v soukromé sféře) dosahuji svého zisku tak, že druhá strana nepociťuje křivdu.Jinak by s námi do obchodního vztahu nevstupovali, kdyby to nebylo oboustranně výhodné. To právě jen ve vztahu ke státu a jeho úřadům nejde o dobrovolnost, ale násilné donucení a tedy i o pocit křivdy.
Nebo u vás je to jinak? Když se s někým domulvíte, že pro něj něco uděláte za X Kč (nebo on pro vás), že mu něco prodáte za Y Kč (nebo on vám), tak pak cítíte křivdu??
A naopak když vám stát sebere polovinu výdělku a koupí za to letadla Casa či nějaký hejtman vilu či si za to nějaký politik koupí hlasy lidí s odporem k práci, to pak křivdu necítíte?
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 9. 11. 2012 15:39

Ano, je to přesně, jak píšete... I já si dovedu představit svět, kde lidé budou mít otevřenou mysl a volit své zástupce zodpovědně, nikoli na základě manipulací kandidátů. Realita nám ale ukazuje jiný svět, nežli ten náš vysněný... u nás obou nám to ukazuje. A souhlasím s vámi, že

"záleží jen na společnosti a na jejím postoji k jedincům s protispolečenským chováním."

Dn esmá společnost postoj takový, že spoléhá na samovolné vyřešení. A já nevěřím, že to kdy bude jinak.

"ale já (resp. většina lidí v soukromé sféře) dosahuji svého zisku tak, že druhá strana nepociťuje křivdu"

Předp okládám,že soukromou sférou máte na mysli drobné živnostníky, kteří nemají mocenské výhody, jako velké firmy zasahující do mocenských hrátek... Pak lze souhlasit. Ale lidská povaha směřuje k minimalizaci nákladů a bezohlednosti. Dejte bezohlednosti příležitost a křivda se objeví... Pro ilustraci uvedu běžné křivdy nezávislé na mocenském uspořádání světa:
1) Zkažené potraviny, které jsou na první pohled poživatelné.
2) Lživá tvrzení a manipulace s klientem za účelem koupě extra výhodných hrnců.
3) Lichva - jednání, které primárně spoléhá na platební neschopnost či porušení pravidel o splátkách.
4) Zneužití výhody (dočasné) výsostného postavení na trhu.
5) Výsky vícepráce, pod které je možné schovat cokoliv...

Je běžné, že lidé chtějí mít více pohodlí, nebo mít větší vliv na ostatní. Možná existují i jiné motivace. Poenta je, že tato jednání směřují k ovládání druhých, jakožto nástroji pro dosažení vlastního blaha. A to jak v pravěké minulosti volného trhu, tak i dnes.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 11. 2012 23:34

Jenže dnes ta společnost nemá prakticky jinou volbu. Lidi nic nemohou řešit sami, ale jedině kolektivně přes stát. Vzhledem k tomu, že nefunguje ani družstevní barák s 15ti partajemi, těžko to může fungovat v 10ti milionech lidí. Průsečíkem zájmů takového kvanta lidí, resp. nejmenším společným jmenovatelem, je jen šedé bahno.

Velké firmy svou moc uplatňují právě díky vašemu státu, jeho zkorumpovatelnosti, nadbíhání politiků velkokapitálu, atd...
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 12. 11. 2012 12:30

Ale společnost dnes ještě má volbu. A co by měli lidé řešit sami? Vždyť jako "problémy" se v poslední době vynořily nadbytečné jevy - kdo stál o solární energii? Kdo stojí o zvýšení práv myslivců? Tohle by parlament přece neměl řešit.

Samozřejmě, že pokud se budou řešit samé sporné věci, nebude stát fungovat. Ale to přece má být úlohou soudů, řešit spory. Dnes soudci nechtějí označit své exekutorské kolegy za parazity, tak žádají parlament o politické rozhodnutí a změny zákona.

Není to "můj" stát, já stát klidně vyměním za jiný ochranný štít před Alexandry Makedonskými, Napoleony a Staliny - to jsou agresoři, kteří nevidí obyvatelstvo, dokud nevidí armádu. Ale zároveň v čele jiného státu, i například obří pojišťovny, bude zase někdo, kdo myslí především na své blaho, nikoliv na blaho svých klientů.
+0
+
-

Martin Risik | 9. 11. 2012 12:37

Hm, trochu odbocim od temy, ale finmag je asi jedina web stranka, kde diskusia pod clankami je mnohokrat zaujimavejsia ako clanok samotny.

Zaujimavy fenomen, dufam, ze to bude pokracovat takto aj dalej.
+0
+
-

Jan Altman | 8. 11. 2012 14:16

"Jak má potom tomuto státu důvěřovat občan?"

No jestli má v hlavě patřičný orgán, tak nemá a nemůže. A nejen tomuto státu, ale této instituci obecně.
Sice stále můžeme vzhlížet k západu, že tam je (snad) korupce nižší a politická kultura vyšší (ale byl jste někdy někdo v Bruselu či v Paříži??). Stejně tak je tam vyšší i životní úroveň. Ale to je dáno pouze tím, že padají (ve všech těchto ukazatelích) z větší výšky. Absolutně jsou nad námi, trend je však stejný. Je daný povahou systému a bez jeho změny je nezměnitelný.

http://ww w.mises.cz/literatura/anatomie -statu-14.aspx

Opravduby mne zajímalo, kdo si skutečně může myslet, že situaci zvrátí zákon o státní službě. To snad nikdo nemůže myslet vážně!
Mimochodem: jak moc by asi "klientům" koncentračního tábora pomohlo, kdyby vedením kempu nebyl jmenován gaulaiterův kamarád, ale SS by na tuto pozici vypsala transparentní výběrové řízení?? Jak moc by nám bývalo pomohlo, kdyby byla bývala výběrová řízení na vyšetřovatele StB, členy Ústřední plánovací komise, na pozice cenzorů, výběrčích daní, střelce na hranicích, celníky, atd?

Průhledné volební kampaně? Co tak se spíše zamyslet nad tím, jestli opravdu chceme a jestli je správné, aby kdokoli mohl hlasovat o cizím životě a majetku (a tak si ho i nárokovat). Díváte se někdo masochisticky na zprávy na TV Nova? Vidíte tam ty lidi, kteří pláčou, že se nechali ukecat do hrnců či vysavače za 50 tisíc? Jak to, že jim nikdo neodebere volební právo? Jestli někdo souhlasí, aby tito lehce ovlivnitelní lidé rozhodovali o jeho životě a majetku, tak ať o něm rozhodují. Já to ale nechci.
+0
+
-

Jan Daniel | 8. 11. 2012 11:46

Tahle bizarní snaha levičáků o kvadraturu kruhu mě nikdy nepřestane fascinovat. Stát je neprůhledný a neefektivní ze své podstaty. Je tak konstruován a je neopravitelný. Neexistuje důvod proč by měla být politická třída a státní správa transparetntní a efektivní. Nemají k tomu žádnou motivaci a žádnou takovou motivaci nelze v praxi nastavit. Vždy to budou pouze dočasní správci a uživatelé cizích prostředků a k tomu navíc disponují mocenskými nástroji. Jak se asi budou chovat?
A jaké je řešení levičáků? Více regulace a více státu.
Pokud jde úctu/neúctu lidí k institucím, je to fascinující úkaz: v každodenním životě lidé nevěří skoro žádnému základnímu praktickému atributu státu: policii, justici, poslancům parlamentu, ministrům. A přesto zároveň věří v nadpřirozené schopnosti Státu: že zajistí růst HDP, prosperitu a zaměstnanost, že se o ně postará, že bude řídit světové klima...(...že bude chodit po vodě, proměňovat vodu ve víno a z několika chlebů a pár ryb nasytí zástupy). Je v tom něco náboženského. Na Stát se přesunula přirozená lidská religiozita a potřeba být spasen. S tím lze těžko bojovat racionálními argumenty.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 8. 11. 2012 15:35

Fascinuje vás také podobně víra libertariánů v nutnost vítězství rozumu? V historii ještě nikdy nezvítězil rozum nad násilím... A zarputilé odmítání existence násilí se pak taky jeví jako kvadratura kruhu, jenom z opačného konce.

Víra v to nebo ono jakožto záruku stabilní prosperity, jak říkáte přirozená lidská religiozita, nějak omezuje každého.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 8. 11. 2012 18:23

Žádný libertarián nevěří v dokonale spravedlivou společnost bez násilí.
Jen nahlas říká, že násilí je nelegitimní a naopek legitimní je obrana proti němu.
Stát je organizované násilí, jak ve své světlé chvilce přiznal sociální demokrat Uljanov. To znamená, že etatistický systém je přímo principiálně založen na násilí. Násilí není nějakým excesem, ale každodenní praxí, základním principem systému.

Odstranění státu tedy znamená odstranění zločinu povýšeného na systém. Znamená odstranění průběžného okrádání a znásilňování všech (při každém nákupu jste okraden o DPH, každý váš krok je sešňěrován regulacemi, které ani nemáte šanci všechny znát).
Odstranění státu ale samozřejmě neznamená odstranění násilí. To zde bude vždy, jen ale nebude základním mocí legalizovaným principem, ale excesem. Jak častým, to je otázka druhá. Ale zločin přestane být záležitostí systémovou a stane se záležitostí protisystémovou. I když budete tvrdit, že v systému bez státu budete bezbranný vůči silnějšímu či bohatšímu (s čímž ale nesouhlasím), tak stále budete mít tu elementrární možnost a právo na sebeobranu. I když třeba neuspějete, i když vám náhodou nepomohou ostatní (cítící stejné ohrožení), i když vám nepomohou známí ani příbuzní ani vaše pojišťovna, stále máte nějakou šanci. Kdežto šanci proti současnému zlu povýšenému nad zákon, proti systému, který sebeobranu (zejména proti onomu systému) zakazuje a znemožňuje, nemáte žádnou.

Žádný boháč nikdy nebude mít moopol na vzdělávání a vymývání mozků všech svou propagandou. Vždy bude mít konkurety a potencionální konkurenty. Nikdy se mu nepodaří přesvědčit všechny, že sebeobrana právě proti němu je morálně špatná. Kdežto státu s jeho monopolem na vzdělávání se to daří docela dobře (a je jedno, jestli je to stát komunistický, demokratický, fašistický, ...).

Když v rámci ochrany svého majetku zastřelíte mafiánského vymahače výpalného "za ochranu", budete mít sympatie a dost možná i podporu od mnoha lidí. Když uděláte principiálně totéž s pracovníkem finančního úřadu či s celníkem, zastání se nedočkáte. Rozhodně ne od soudců placených státem, médií licencovaných státem, učitelů placených státem, právníků vzdělaných státem, neziskovek dotovaných státem, atd...
Můžete si snad na ochranu před Kalousky a Sobotky najmout Pinkertony (když se vám snaží sebrat váš majetek, či vám diktovat, co se svým majetkem a životem musíte/nesmíte dělat) či se proti nim pojistit? Ne, jste zcela bezbranný. Nezbývá vám než čekat na nevyhnutelný kolaps degenerovaného a perverzního systému.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 9. 11. 2012 12:48

"To zde bude vždy, jen ale nebude základním mocí legalizovaným principem, ale excesem."

No, to je zase jen víra. Historické zkušenosti i logika říkají, že tam, kde existuje nespokojená strana sporu, tam vznikne násilí. Tento fakt společně s mocenskými choutkami různých estabilishmentů vedl ke vzniku států.

Právě před rozparcelováním země na sféry mocenských vlivů existovali boháči, kteří neměli monopol a konkurovali si. Jenže konkurence byla za účelem získání nadvlády nebo bezohledného zisku. Konkurence sama o sobě neznamená dobro.

"Můžet esi snad na ochranu před Kalousky a Sobotky najmout Pinkertony (když se vám snaží sebrat váš majetek, či vám diktovat, co se svým majetkem a životem musíte/nesmíte dělat) či se proti nim pojistit?"

An o,lze proti nim bojovat. Přijetím faktu, že na zemi nejsme sami, ale jsme ovlivňováni svým okolím. Proto můžeme spolupracovat s okolím a vlastní zisk vyrábět tak, že druhá strana nebude cítit křivdu. Násilí má různé formy, nejen ty, které vnímáte vy. Dokonce se můžete dnešnímu stavu bránit tak, že si seženete spolubojovníky. Můžete si je koupit a pokusit se bránit, stejně tak, jak byste se bránil ve svobodném prostředí.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Kasparek | 9. 11. 2012 00:10

Milý pane Altmane, zvládl byste mi vysvětlit, jak by se toto vaše vysněné (ne)uspořádání kvalitativně lišilo od toho, které funguje tam, kde "degenerovaný a perverzní systém" už zcela zkolaboval, jako jsou části Somálska, Sudánu nebo Čadu? Nekoukám se sice zasněně do Skandinávie jako jiní, ale taky nemám pocit, že by ve zmíněných místech subsaharské Afriky bylo násilí "exces", jak píšete. Zdůrazňuji, že nemám namysli tamní tyranie a dikatury, ale opravdu místa, kde není přítomna státní moc - úředníci, soudy, národní armáda. Proč myslíte, že by se vaše utopie (to nemyslím pejorativně) od této reality lišila? Díky.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 11. 2012 09:35

Já myslím, že "argumentace&qu ot;Somálskem byla již mnohokráte diskutována a vyvrácena.

http://marti nbulak.blog.sme.sk/c/311775/Co -je-to-anarchia-a-preco-Somals ko-nie-je-prikladom.html
Promne ja ale primární toto: jak může strach Michala ze Somálska legitimozovat omerzní práv a odebrání majetku Janovi?
Já mám také strach z různých věcí. Ale plyne z toho snad, že mám právo vám proto sebrat polovinu výdělku a diktovat vám, co máte/nesmíte dělat se svým tělem na svém pozemku?
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 9. 11. 2012 12:58

Pro mě je zase primární toto: Proč se snažit znovu nastolit řád, který v minulosti vedl ke dnešnímu nevyhovujícímu stavu?

Já bych také rád změnil dnešní nevyhovující přítomnost. Ale z toho neplyne, že bych byl ochotný opakovat staré chyby. Spíše raději poukazuji na původ křivd - bezohlednost.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 11. 2012 14:09

Předpokládám tedy, že za minulého režimu jste konzistentně kladl stejnou otázku...
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 9. 11. 2012 08:56

Vážený pane Kašpárku, pokusím se odpovědět na Váš dotaz i když není přímo směřován na mne. Jak můžete dávat za příklad „vysněného uspořádání“ např. Somálsko, byl jste tam snad někdy? Od dob vypuknutí nepokojů tam systém co navrhuje pan Altman nevládne ani náhodou. Bojují tam různé skupiny podporované vládou ať už sousedních států (Keni, Etiopie) tak USA a bývalých koloniálních velmocí zejména Britů a pokud vůbec tam nějaká rovnováha kdy existovala, je těmito násilnými pokusy o prosazení vlastních zájmů jen narušována. Velkou oblibou podobných sociálních inženýrů je zaměňování příčiny a důsledku. Nebo by Vás snad nenaštvalo, kdyby Vám někdo proměnil Váš dvorek ve skládku toxického odpadu, jak to dělá Evropa s tamními vodami? Podobně hloupou otázku, bych mohl položit i já Vám, jak je možné, že přes všechny vládní operace a Vámi vysněné státní zřízení, válka v Iráku (blesková operace) trvala přes 8 let? Jestli chcete hledat harmonii a pořádek (v bezstátní podobě) doporučuji se např. podívat na život v Austrálií a Novém Zélandu před kolonizací.
„Proč myslíte, že by se vaše utopie (to nemyslím pejorativně) od této reality lišila?“
-- Na tuto otázku již pan Altman odpověděl v příspěvku na který reagujete, zkuste příště číst pozorněji.
Pokud stále nevěříte, že pan Altman má pravdu a že to bez státu opravdu může fungovat lépe, doporučuji Vám k přečtení knihu "Původ ctnosti" od Matta Ridleyho, kterou zde již propagoval pan Jeřábek pod jiným článkem a tímto mu za to děkuji. Děkuji za komentáře panu Altmanovi i Danielovi. Přeji pěkný den.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Kasparek | 9. 11. 2012 13:16

Moje otázka „Proč myslíte, že by se vaše utopie (to nemyslím pejorativně) od této reality lišila?“ ovšem platí stále. Jak by se prosím Česko, které by prozřelo, zrušilo stát a přichýlilo se k anarchokapitalismu, mohlo ubránit takovýmto ničivým vlivům zahraničních vlád a deviantním estatistům?
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 9. 11. 2012 15:04

Na tuto otázku již odpověděl pan Altman. Trochu odbočím. Proč prosím, když si chci koupit a dovést zboží ze státu mimo EU musím k „běžné ceně“ platit ještě přirážku v podobě cla? Proč podobným clem musí být exportní soukromá firma v ČR, která vyrábí a následně vyváží zboží do zahraničí znevýhodněna proti domácím výrobcům? Mohu se také zeptat, jak lze tuhle situaci zlepšit? Nebo si snad někdo myslí, že uvedený příklad je pro některou z ekonomik výhodný. Dokud bude ve většině společnosti převládat názor přesně opačný, nemá cenu se pokoušet o změnu. Stejně tak, dokud bude většina pokládat stát za nějakou božskou bytost a státní úředníky, případně jeho zaměstnance za nadlidi, nemá problém řešení. Jiná alternativa neexistuje dokud ji nikdo nevidí? Samotná fáze přerodu je ovšem otázka na kterou neznám odpověď.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 11. 2012 23:53

No k jistému přerodu (otázka je kterým směrem), dojde nejpozději v den státního bankrotu, hyperinflačního kolapsu nekrytých měn, či prostě v okamžiku, kdy nám nějaký budoucí Kalousek oznámí, že není na penze a zdravotní péči.

Jak přesně to proběhne a co bude následovat, to netuším, a ovlivnit to lze jen mírně - šířením těch správných" myšlenek. Jsem si však jist, že k tomu dojde.

Tím státním bankrotem samozřejmě nemysím situaci v Řecku.To je zatím jen taková soft varianta, i když už i tam lidé umírají pro nedostupnost léků. Nadcházející hard varianta bude totální a globální.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 11. 2012 14:08

Na to je jednoduchá odpověď: pokud existuje poptávka po určitém produktu či službě, trh ji zákazníkům nabídne. Obrana není výjimokou.

To byste se stejně tak mohl ptát: "Kdyby stát nerovozoval České dráhy, to bychom pak chodili pěšky". Nebo: "Kdyby stát zrušil Českou poštu, to bychom pohledy adresátovi museli odnášet sami?".
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Kasparek | 9. 11. 2012 15:28

Myslíte si, že by moderní rytířské řády skutečně dokázaly ubránit své klienty před estatickými vnějšími i vnitřními nepřáteli?
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 11. 2012 23:48

USA vyhrály studenou válku proti CCCP (a před tím horkou proti Evropské nacistické unii) právě díky tomu, že oproti nacistům a komunistům měli svobodnější ekonomiku, která je nutně produktivnější.
Díky svobodnější ekonomice USA mohly dávat na zbrojení pŕocentuálně daleko méně, než CCCP a přesto to absolutně bylo daleko více a pořídíli si za to lepší technologie a zbraně.

Tzn. pokud by existovalo území praktikující ekonomiku řádově svobodnější, než dnešní Západ (což vzhledem k tamnímu nárůstu byrokracie, impotence, regulací a socialismu není až takový problém), opět by stačilo na obranu (pojištění proti bombardování a zabrání pozemku) vydávat procentuálně podstatně méně.
Navíc konkurence vždy přináší vyšší efektivitu (vyšší kvalitu, nižší ceny), takže soukromí poskytovatelé obrany by vyžadovali i menší absolutní částky.
Navíc investice do obrany jsou daleko efektivnější, než do útoku/agrese. Pro 50:50 šanci na úspěšné ubránění potřebujete daleko méně prostředků, než na obdobnou šanci pro úspěch útoku - např. vývoj a výroba stealth bombardéru stojí asi tak o 4 řády více, než vývoj radaru, který jeho neviditelnost zruší (Tamara) a střely, která ho sundá.

Takže já bych opravdu neměl strach. Pokud ho vy máte, tak je to váš legitimní názor. Co již ale není legitimní, je nutit mne financovat vaši státní monopolní armádu podle vašich představ.

Další nevýhodou státního monopolu na obranu a centralizace obrany je zranitelnost. Každý centrálně řízený systém je lehce zranitelný. Proto třeba Internet byl navržen decentralizovaně, aby fungoval i po jaderném útoku. U centralizovaného systému stačí postrašit jednoho Beneše či Háchu a máte zemi bez boje - to v případě decentralizované obrany, odhodlaného obyvatelstva držícího zbraně, pojišťoven s ekonomickým zájmem nepřijít o platící klienty a nemuset proplácet škody, zkrátka neplatí.
Při decentralizované komerční obraně nestačí odvézt pár hlavounů do Moskvy a nechat je pár dní vycukat.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 12. 11. 2012 14:31

" že oproti nacistům a komunistům měli svobodnější ekonomiku"

Ne byloto spíše proto, že nacisté si ukrojili příliš veký krajíc a bojovali na příliš mnoha frontách? Pokud je mi známo, továrny na území USA nikdo nebombardoval... A s tím také souvisí váš další kontroverzní odhad:

"Navíc investice do obrany jsou daleko efektivnější, než do útoku/agrese."
Hitlerinvestoval do útoku a podařilo se mu tím vele-úspěšně zaskočit celou Evropu. Pokud by nepíchal do vosího hnízda SSSR a Velké Británie, tehdejší mocnosti neměly válečné chutě a zachoval by se nový status.

"vývo ja výroba stealth bombardéru stojí asi tak o 4 řády více, než vývoj radaru, který jeho neviditelnost zruší"
U Tamary je především nejprve nutné vědět, že existuje "neviditelný&qu ot;letoun. Kouzlo účinnosti zbraní a válečné strategie spočívá v jejich překvapivosti a utajování až do poslední chvíle.

"U centralizovaného systému stačí postrašit jednoho Beneše či Háchu a máte zemi bez boje"
To je jenom teorie a víra. Co bránilo tehdejšímu obyvatelstvu v neuposlechnutí výzvy a k zakládání necentralizované dobrovolně dohodnuté svobodné obraně? Jenom názorová roztříštěnost a také pohodlnost nebo malé odhodlání položit život za svobodu svého souseda.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 9. 11. 2012 22:40

Sicilská mafie zvládá tento úkol vcelku obstojně.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 9. 11. 2012 12:55

"Bojují tam různé skupiny podporované vládou ať už sousedních států (Keni, Etiopie) tak USA a bývalých koloniálních velmocí zejména Britů a pokud vůbec tam nějaká rovnováha kdy existovala, je těmito násilnými pokusy o prosazení vlastních zájmů jen narušována."

Zkusteporovnat s:

"...systém co navrhuje pan Altman":
&qu ot;Žádnýboháč nikdy nebude mít moopol na vzdělávání a vymývání mozků všech svou propagandou. Vždy bude mít konkurety a potencionální konkurenty. Nikdy se mu nepodaří přesvědčit všechny"


Pořádse vám zdá, že vámi popisovaný současný stav není takový, který zmínil pan Altman?
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 9. 11. 2012 15:03

Dobře zkusme najít společnou řeč. Pokud Vám dobře rozumím, lze se shodnout na tom, že Vám stejně jako mě vadí „násilí“ ze své podstaty (v jakékoliv formě a že jich je mnoho netřeba diskutovat). Dále naopak vidím rozdíl zásadní. Systém, který je primárně založen na „násilí“, jehož vývoj a životaschopnost se opírá jen o slepou víru (ať už jde o tradice, náboženství a jiné zdroje manipulace), nebude ve výsledku srovnatelný se svobodnou společností. Nebude dokonce ani jeho konečná fáze, jak možná předpokládáte přirozeným vývojem. Je to paradox sám o sobě, protože pokud by byla pravda, že násilí je efektivnější než svobodná spolupráce, člověk by již dávno vyhynul. Parazitizmus ve srovnáni se svobodnou a pro obě strany výhodnou kooperaci nemá šanci na úspěch. Pochybujete, přečtěte si tu knihu. Bohužel, značná vyspělost dnešní civilizace mu zároveň dává dostatek zdrojů na to nepadnout rovnou, ale vrátit se třeba jen o krok zpět a nastolením totality uvolní další skryté rezervy.. Stejně jako ve válečném stavu, lze i správně mířenou hrozbou omluvit ledacos. Systém se ale nakonec zničí sám.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 9. 11. 2012 21:28

Co bylo dříve? Násilí nebo stát? V pravěku státy neexistovaly, ale nakonec přirozeným vývojem vznikly.

Zkuste to vnímat jako volbu trhu, prostě trh vybral vítěze. Není ideální, ale většinové populaci vyhovuje, čehož jsou výsledky voleb (spíše volební účast) jasným důkazem.

"Par azitizmusve srovnáni se svobodnou a pro obě strany výhodnou kooperaci nemá šanci na úspěch."

Ale jistěže má. Možná krátkodobě, ale určité procento parazitů bude existovat vždy. Vtip je v tom, že parazita poznáte až za dobu, za kterou si dokáže nakrást tak, že už nepotřebuje parazitovat. A poté změní životní strategii a stává se ctihodným mocným vládcem. A to ukazuje historie, nikoli myšlenkové experimenty v knize.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 9. 11. 2012 23:00

No to se uvidí pane Ferdinande. Jak se říká, není všem dnům konec. Komunisté si také mysleli, nebo to alespoň předstírali, že socialismus v jejich provedení je další vývojový stupeň společnosti, že jej lidé vybrali jako vítěze a měli jsme se s tím všichni smířit.

On v tomhle výběru ten vítěz asi nebude definitivní na věky věků.

Problém také je, že když se podíváte na detaily, tak různé státy používají různou míru násilí proti vlastním lidem. Náš stát se chová momentálně hůř než ten totalitní v mnoha ohledech.

Jistě, ideál je ideál. Dosažení ideálu bývá velmi obtížné. Ale když dosáhneme kompromisu, tedy takové míry násilí, která nebude společnost poškozovat a hlavně nebude narůstat, mohli bychom si všichni oddechnout.

Konkrétní příklad. V Británii i u nás máme stavební úřady a stavební legislativu. U nás když postavíte stavbu bez dovolení úřadu a nejste miliardář kterého se všichni bojí, tak vám jí úřad nařídí zbourat. V británii toto násilí funguje trochu jinak. Tam když postavíte stavbu bez dovolení a sousedé nic proti tomu nenamítají ( nenahlásí stížnost na úřad ) má se po pěti letech za to, že stavba je schválena.
Stejné násilí, stejná regulace s kvalitativně docela jinými důsledky pro lidské soužití.
V takovém státě se pak to násilí jevím méně obtěžující.

Samozřejmě je úplně děsivé, když vám úřad vnucuje prostřednictvím norem, že ve svém vlastním domě musíte mít minimální početmístností, minimální počet dveří mezi koupelnou a kuchyní, minimální výšku místnosti, minimální plochu místnosti, minimální poměr mezi stropem a podlahou a tisíce a tisíce dalších detailů, které vám stavbu nejen prodraží, ale také ovlivní subjektivní pocit užitku.

Stavebnictví uvádím jako příklad násilí v oblasti která není tak vyhrocená, jako je třeba oblast bezpečnosti a pod.

Stát dnes reguluje a kontroluje většinu lidských činností, které si dovedete představit.

Zkuste najít nějakou činnost, na kterou neexistuje žádná norma, zákone nebo vyhláška.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 12. 11. 2012 12:17

No ano, pokud existuje nespokojenost, existuje taky vůle ke změně. Komunisté předstírali, že jsou spokojení všichni, proto ani nebylo možné věřit, že jejich svět se nezmění.

Ale státy jakožto abstraktní mocenské jednotky, vznikly jako řešení nějakých problémů minulosti. Může dojít ke zrušení států a jejich přerodu... Ale vždy budou existovat lidé, kteří budou chtít ovládat jiné lidi. Vždy budou existovat lidé, kteří budou chtít dosáhnout svého osobního uspokojení bez ohledu na to, jestli někoho poškodí. Z toho případně vznikne spor a násilné vymáhání rozhodnutí sporu.

Něco jiného je snaha o odstranění zmetkovitých násilných zákonů. Když máme v současné době možnost určovat si pravidla spolužití, existuje možnost je určit rozumně, s nadhledem, aby vyhovovaly široce, nikoli úzkým zájmovým skupinám.

Libertariáni takový způsob dohod označují za obecné dohody. Dnes se tyto dohody pokouší zrealizovat zastupitelská demokracie, jakožto způsob spolužití. Vždy je rozdíl mezi realizací a ideálem.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 9. 11. 2012 22:37

Trh žádného vítěze nevybral. Kolikrát v historii vznikl stát tak, že lidé si svobodně zvolili svého vládce? A kolikrát v historii naopak přišel vládce za lidmi se slovy "tady vládnu já a komu se to nelíbí, tomu moji kumpáni zpacifikují"?
To,co vy popisuje, je ve skutečnosti tzv. násilná teorie vzniku státu – státy vznikly z násilných střetů jednotlivců a skupin, jakožto evolučně stabilní strategie. Tím ale zbavujete stát jakéhokoliv morálního kreditu, protože evoluce nezná morálku. Stát prostě existuje nikoliv proto, že je "lepší" nežli anarchie, ale proto, že byl v daném čase a místě silnější.
Proto v takovém případě nemůžete odsoudit ani jakýkoliv násilný čin proti státu (odboj, terorismus...), jelikož v násilné teorii státu neexistuje žádný morální kodex ve vztahu občan-stát.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 12. 11. 2012 12:01

Ale to je právě trh, jaký popisujete. Silnější vyhrává. Dnes opovrhujete silou, kterou prokazovali v dávných dobách. Já taky. Ale stejně jako před dávnými dobami, i dnes silnější ovládají, a odpovídá to popisu volného trhu.

Dnešní síla se poměřuje penězi a množstvím majetku, nebo taky množstvím zmanipulovaných příznivců. Ale i z dnešní síly vniká násilí a křivdy.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 9. 11. 2012 22:32

To, že to většině vyhovoje neznamená, že lidi nemůžou změnit názor, takže není žádný důvod přestat se pokoušet o změnu.

Stejně tak to, že státy vznikly, neznamená, že musí vzniknout i příště - lidi nejsou vševědoucí a neznají všechny možné společenské systémy, aby vždy přišli okamžitě s nejlepším řešením.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 12. 11. 2012 11:58

Vždycky přišli s nejméně nákladným řešením. Samozřejmě, že to se potom musí měnit, jelikož je dobré jen krátkodobě a pro určité zájmy a účely...
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 12. 11. 2012 22:46

Řekl bych, že oni s tím nepřišli... Spíš jim toto řešení bylo vnuceno a neměli se jak bránit... (Tehdejší trh byl úplně něco jiného než ten dnešní.)
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 13. 11. 2012 12:48

To máte pravdu, že byli donuceni. Ale takhle většinou funguje vývoj - nachází se řešení existujícího (vnuceného) problému. Léky se taky nalézají z donucení, protože paraziti (viry, bakterie) neberou ohled na vůli hostitele.

Trh asi vnímám šířeji, jako životní prostor a životní pravidla zde na zemi...
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 11. 2012 09:39

Možná by odpůrci svobody mohli místo Somálska rovnou argumentovat třeba "anarchií" během třicetileté války. Nebo bezvládím během spanělské občanské války, se všemi těmi frakcemi podporovanými z růsných stran ze zahraničí.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Dvořák | 8. 11. 2012 14:47

A jaké racionální argumenty nabízíte pro tuto zemi Vy?
a) Fašistickou diktaturu?
b) Anarchii?
c) Vládu mafie?
d) Nějaké kombinace výše jmenovaného?
Děkuji, mě sice návrhy paní politoložky nezaujaly.
Vy jste mimo kritiky nic nenabídl.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 8. 11. 2012 17:11

Vážený kolego, já jsem neměl v úmyslu Vám nic nabízet. Pouze jsem vyjadřil osobní úžas nad tím, že se najde spousta lidí, kteří se domnívají, že neefektivní, zlodějský, korupcí prolezlý moloch lze opravit tím, že z něj uděláme ještě větší moloch.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Hampl | 8. 11. 2012 17:07

Existuje řešení. Je to konstituční monarchie, kdy se monarcha dělí o moc s parlamentem. Parlament je volen, ale volební právo je omezené.

Je v zásadě jedno, jakým způsobem je volební právo omezené. Jde o to, aby lidé, kteří volí, si toho vážili jako privilegia. Potom budou číst politické programy a rozvažovat koho zvolit. Když má volební právo každý, začne být pokládáno za bezcenné a je zneužíváno.
A je taky v zásadě jedno, kdo je králem. Podstatné je, aby měl jistotu, že když zemi poškodí, bude to jednou řešit on nebo jeho děti. Že jeho "volební období" nikdy neskončí.

Není to žádná fantazie. To je uspořádání, které se historicky osvědčilo.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 9. 11. 2012 13:24

"To je uspořádání, které se historicky osvědčilo."

N o,pokud někde na světě existuje, tak se historicky osvědčilo. A kdeže to konkrétně je, to funkční osvědčené uspořádání?
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 9. 11. 2012 13:30

Lichtenštejnsko?

http:/ /knihy.abz.cz/prodej/stat-ve-t retim-tisicileti
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 9. 11. 2012 15:47

Aha, osvícený monarcha... No, Švýcarsko je naproti tomu dokladem o tom, že státní uspořádání není rozhodující... Podobně by se totiž dalo psát, že demokracie se historicky osvědčila...
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 9. 11. 2012 13:23

"Podstatné je, aby měl jistotu, že když zemi poškodí, bude to jednou řešit on nebo jeho děti."

Ve stavu "kdy se monarcha dělí o moc s parlamentem" asi zemi moc poškodit nemůže, ne? Důkazem budiž evropské země současnosti.

" ;Parlamentje volen, ale volební právo je omezené."
A volební právo budou mít pouze ti, kteří se v pravý čas přidají na vítěznou stranu v křižáckých či jiných válkách? Nebo ti, kteří si dovedou nakrást dostatečné jmění, aby mohli zaplatit nálepku voliče?
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 8. 11. 2012 17:27

V monarchii se člověk stává vládcem shodou okolností – tak, že se narodí do vládnoucí dynastie. Je proto menší pravděpodobnost, že to bude špatný člověk. Naproti tomu demokratická politika je systém, který zajišťuje, že vzhůru vzlínají ti nejhorší.
Nemluvě o rozdílných motivacích: monarcha - vlastník, uvažující dlouhodobě; demokratická vláda – dočasný správce, snažící se vydrancovat co nejvíce do příštích voleb.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 9. 11. 2012 13:18

Těmi dlouhodobě uvažujícími vlastníky myslíte španělské krále, drancující severní Ameriku? Nebo Alexandra Makedonského, drancujícího východní území? Nebo jiné psychotiky, kteří násilně kolonizovali cizí území? Nebo tím snad myslíte francouzské krále, kteří tak moudře spravovali své území, až vznikla revoluce?

Co takhle namísto nálepek trochu zanalyzovat skutečnost a porovnat ji s vírou?
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Procházka | 28. 11. 2012 13:27

Z druhé stranu je třeba též uvážit Výmarskou republiku a velice osobní téma voleb 1948 v ČSR.
Ukažte mi, prosím, v současnosti alespoň jednu demokraticky zvolenou vládu, která má dlouhodobě uvažující vládce?
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Radek Doležal | 8. 11. 2012 19:03

Ona se ta monarchie dá ještě vylepšit např. tím že dědicem trůnu není vlastní potomek ale osvojený a pro tyto účely vychovaný člověk. Viz. Adoptivní císařové ze Římské říše a slavný Markus Aurelius. Tuším že i Mamelucká říše (středověký Egypt) byl takto spravovaný.

Důvod všeho tím že potomek nemůže automaticky dědit mi ubírá důvod pro sebe hromadit bohatství a funkce. Na druhé straně mi dává důvod činit tak abych byl přínosem pro okolí tak aby se o mé osobě pěly chvalozpěvy po dlouhou dobu :)
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 8. 11. 2012 14:19

Marie Terezie dobře věděla, proč zavést povinnou školní docházku (přestože i před tím drtivá většina dětí do škol chodila), zmonopolizovat školství pod kuretelou státu, monopolně vychovávat učitele, udělat z nich státní zaměstnance, sjednotit osnovy, zavést "Občanské výchovy", ...
+0
+
-
Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

Pavol Czonka | 22. 12. 2014 22:11

Pokud jste, i přes "tolik slov", nepochopil ten message, tak ještě jednou speciálně pro Vás: tvrdit, že EU dokáže osnovat spiknutí kohokoliv proti čemukoliv je stejně chytré jako věřit, že osud 2. světové války rozhodlo Slovenské......více

Rubl: Krize jako obvykle

Michal Weinfurtner | 22. 12. 2014 17:24

Tolik slov a přitom stačilo napsat - Kohoute, na EU mi nesahej.

Rubl: Krize jako obvykle

Pavol Czonka | 22. 12. 2014 16:48

Komentáře Pavla Kohouta (ovšem nejen jeho, podobně působí i řada dalších „tržních guru“ v čele se slovutným exprezidentem) mi někdy připomínají dětské hračky s plovoucími figurkami v průhledném obalu: za normálních okolností......více

Rubl: Krize jako obvykle

Gabriel Pleska | 22. 12. 2014 11:33

Dobrý postřeh :))

ČSSD chystá půdu své radikální alternativě

Michal Weinfurtner | 22. 12. 2014 07:59

„Uklizení a oživení budovy domu hrůzy vzniklého vinou nečinného státu nevnímám jako revolucionářský útok na princip soukromého vlastnictví“

O jakém soukromém vlastnictví je tu řeč? Vždyť ta budova je ve vlastnictví......více

ČSSD chystá půdu své radikální alternativě

Josef Fraj | 20. 12. 2014 00:52

Oni samozřejmě vidí, že žijeme na úkor budoucích generací, ale je jim to úplně jedno. Jsou tam proto, aby zajistili sebe s svojí rodinu na několik generací dopředu a víc je nezajímá. Klidně naslibují příspěvky na děti s vědomím,......více

Očima expertů: Sto miliard minus. Dělá vláda s rozpočtem dobře?

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!