Občan K. toho řekne málo o identitě, hodně o zoufalé touze po pořádku

| 22. 11. 2012

Jak to dopadne, když si dvanáct výlupků protočí občanky? Nikdo si toho nevšimne, ale všechny to pak rozzuří.

Občan K. toho řekne málo o identitě, hodně o zoufalé touze po pořádku

Společensky kritická umělecká skupina Ztohoven se do povědomí nejvíc zapsala v roce 2007 pirátským odvysíláním atomového hřibu v pořadu Panorama na ČT2. „Výbuch mi přijde jako puberta, tahle věc je dospělá,“ říká teď v novém filmu jeden z dvanácti „Občanů K.“, kteří si před dvěma lety protočili občanské průkazy a několik měsíců komunikovali se státem pod cizí identitou.

Nešlo při tom jen o nějaké placení popelnic: volili a cestovali, jeden si pořídil zbrojní pas a jeden, pochopil-li jsem přes smích publika scénu dobře, si vzal za manželku cizí ženu, přičemž fyzicky při tom byl za svědka svému kolegovi ze Ztohoven a jeho skutečné partnerce. To všechno bylo možné díky tomu, že si dvanáctka zašla na úřady pro nové občanky – a protože jako průkazové fotky použili své snímky prolnuté s portréty podobně ostříhaných kolegů, mohli začít žít pod jiným jménem, aniž si toho někdo (s čestnou výjimkou jedné zubařky) všiml.

Výstavu k projektu v roce 2010 předčasně ukončila horlivá policie, osvětu teď dohání sedmdesátiminutový film Občan K. nasazený do docela široké distribuce. Originální a ambiciózní nápad s protočením občanek z něj ale moc dospěle nevychází.

Panwerich pirátem

Snímek v režii Michala Romea Dvořáka, jednoho z aktivistů, jde do kin s nálepkou dokument. Zasekl se ale na tom, že jenom dokumentuje: ukazuje pár komických i znepokojujících incidentů a nechává zhruba půlku z tuctu zúčastněných umělců volně mluvit o tom, co pro ně experiment znamená. Nijak jim neoponuje, nenabízí souvislosti, s výjimkou pár lidí z ulice nedává prostor ke komentáři nikomu mimo Ztohoven. Funguje spíš jako pohyblivý katalog k výstavě spíchnutý příliš nadšeným kurátorem bez odstupu i rozhledu. Celou dobu rozehrává v podstatě jediný motiv, kterým je identita jedince a jeho střet s dohlížejícím systémem.

Zajímá vás, jak se umělci vyrovnávali s tím, že je jejich doppelgänger může dostat do dluhů nebo jiného průšvihu? Nedozvíte se to, vlastně to celé byla taková švanda: vol za mě koho chceš, jen ne Paroubka. Podobně vybublá i motiv zubařky, která akci prokoukla díky pozoruhodné intuici: jméno z občanky jí prostě nějak nesedělo ke tváři. Jak je to možné? Odpověď nečekejte. Namísto toho se budete koupat v obecných řečech o byrokracii a dozoru. „Jsme společnost, vytváříme systém a hlídáme se navzájem,“ „nebudeme figurkami na hracím poli velkých hráčů,“ „jsme kartičky,“ „pravdu má ten, kdo je nejvíc slyšet,“ „chcete se dožít doby, kdy děti při narození dostanou čip?“ – Z plátna zní plytká protibyrokratická moudra, jako kdyby Panwerich vstoupil do Pirátské strany: když už je člověk jednou kartička…

Ztohoven si přitom občanky neprotočili proto, že by Systém nenáviděli a chtěli dokázat jeho prohnilost; prý si chtěli jen ujasnit vlastní názory na „racionalizaci společnosti“, všudypřítomné bezpečnostní kamery a poukázat na díry v dohledu. Tolik práce si s tím dali, ale nakonec o ničem neřeknou víc než kterýkoliv vysokoškolák s lehce anarchistickými sklony nebo středoškoláci, kteří se půjčováním dokladů zachraňují před pokutami za jízdu načerno. Zavádění biometrických prvků navíc dokládá, že „velcí hráči“ o dírách v Systému ví. Kdo taky ne…

Normalizace neskončila

Film je tak nakonec nejsilnější v rozměru, který se do něj nejspíš dostal neplánovaně. Zatímco o souvislostech a jemnovýznamech protočení občanek toho říká málo, daří se mu mimoděk podat výpověď o tom, jak přehnaně vážně bereme pravidla, jejichž smysl nám přitom často uchází.

V červnu 2010 ukončila policie pražskou výstavu dvanácti občanek se zmorfovanými obličeji hned den po otevření. Dokument nabízí docela působivé záběry nezvládnutého zákroku. Když se Roman Týc ptá jednoho z policistů, čím výstava porušuje zákon, dozví se, že jde o „Poškozování cizích práv!“ – „A koho?“ – „Snad orgánů republiky!“ Týc pak chce zpátky svou občanku, bez které se pochopitelně nemůže legitimovat; balancuje při tom mezi asertivní komunikací a trollováním příslušníků. Končí proto na zemi s přišlápnutou kostrčí. To celé jen proto, aby o několik měsíců později soud rozhodl o tom, že nejde o trestný čin, předal problém Úřadu městské části Praha 1 a ten aféru uzavřel s tím, že se umělci nedopustili ani přestupku.

Nevědouc o tom, že ji natáčí skrytá kamera, užívá si svou moc i paní na jednom z obecních úřadů, když se jí se žádostí o výměnu dostane do ruky již prošlá občanka. „Dostanu pokutu?“ ptá se jí kterýsi z umělců. „To si ještě rozmyslím,“ zní z tisícipatrové úřední věže; nakonec se to obejde bez penále, úřednici stačí předvést, že tady je psem nahoře ona.

Nejvíc jsem ale žasl nad náhodnou chodkyní před galerií s výstavou: „Roupama nevědí, co. Ráda bych viděla, kdo ty pány živí,“ nabízí recyklovatelný komentář na cokoliv provokativního a angažovaného, momentálně společensky nejpřijatelnější důvod k tomu zacpat si uši před jakýmkoliv nepohodlným sdělením. Pak vyměkne a složí Ztohoven svéráznou poklonu: „Ty taškařice mě dřív bavily.“ – Ale poškozování práv orgánů republiky, to už je moc!

Původní projekt Občan K. ani stejnojmenný dokument nenaplnily očekávání, pokud jde o výpověď o identitě občanů a jejím hlídání. Film ale ukázal, že v sobě třiadvacet let po Listopadu leckteří policisté a úředníci pořád nosí malé esenbáčky a slušní obyčejní lidé malého Milouše Jakeše. V duchu nejlepších normalizačních tradic v dokumentu předvádějí, jak dramaticky dovedeme bránit pravidla, která přitom kolikrát ani nechápeme, a která sami pravidelně porušujeme. Jak moc toužíme po tom, aby byl „pořádek“, ať už to znamená cokoliv. Proto velký dík Ztohoven za to, že nám – byť s kolísavou objevností a uměleckou úrovní – takhle kazí „klid na práci“.


Občan K. – Dokumentární film ČR. Režie: Michal Romeo Dvořák. Stopáž: 72 minut. Premiéra: 7. listopadu 2012.
Úvodní výřez z plakátu ze Ztohoven.com, trailer Aerofilms

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

Jan Vrbka | 19. 9. 2014 01:27

Mám rád články Michala Kašpárka, i když s ním nesouhlasím.

Su pragocentrista

Jan Altman | 18. 9. 2014 22:44

Ti normálnější, neagresivnější, chcete-li slabší již dávno vymysleli proti silným a agresivním obranu:
v jednotě a množství je síla, řekli si.
A svá sídla opevnili, vzájemně si pomáhali (i s obranou), pachatele......více

Nezávislé Skotsko může překvapit

Josef Fraj | 18. 9. 2014 14:39

Restaurace NENÍ veřejný prostor. Je to prostor majitele či nájemce a ten má legitmní právo nakládat s ním podle svého uvážení. Je na každém, zda do takového prostoru vstoupí a zůstane nebo ne. Když do toho nebude stát mluvit,......více

Zapomenuté téma komunálních voleb: Kouření na veřejných prostranstvích

Jan Krejčí | 18. 9. 2014 13:49

Ježiš, to nepište, nebo se toho hned někdo chytne! A brzy tu budou řeči o uklizečské lobby, úřad pro kontrolu mokrých podlah, odbor na ministerstvu zdravotnictví a inspektor s právem vstupu do Vašeho soukromého domu, aby......více

Zapomenuté téma komunálních voleb: Kouření na veřejných prostranstvích

Josef Fraj | 18. 9. 2014 13:47

Takže jsme se aspoň shodli, že ta ústava nic nezměnila :-)

Pokud jde o to přesvědčování většiny, tak to už je jiná debata.

Nezávislé Skotsko může překvapit

Petr Novák | 18. 9. 2014 13:00

No tak na veřejných prostorech se nekouří, pokud není označeno jinak. KDyž už se tedy považuje cigaretový dým za zdraví ohrožující, tak snad bych měl i jako náhodný návštěvník vědět, kde se kouří a kde ne. Mokrá podlaha se......více

Zapomenuté téma komunálních voleb: Kouření na veřejných prostranstvích

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!