Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

120 dnů korporátní Sodomy

Pokud jste vděční za práci v mladém dynamickém kolektivu, zaměstnanecké benefity a open space s klimatizací a garážemi, možná vám neuškodí nahlédnout skrz jeden francouzský román do hlav těch, kteří tenhle život nenávidí. Nebojte se, Rozšíření bitevního pole je tenká knížka.

Hned první odstavec jeho životopisného hesla na Wikipedii srovnává současného francouzského spisovatele Michela Houellebecqa s markýzem de Sade. Není to špatné přirovnání.

Houellebecq se, pravda, nesnaží o popis co nejperverznějších orgií. Hned v prvním románu, Rozšíření bitevního pole, si ale vybral podobně znepokojující a pro obyčejného čtenáře snad i stejně odpudivé téma. Příběh člověka, který si neužívá život a nemá v něm žádné cíle, a i když svět kolem sebe dokáže bryskně komentovat, vlastně mu ani nemá potřebu rozumět. Stojí mimo.

Žádná sexualita, žádné ambice, žádné povyražení

Hrdinu knihy dobře znáte. Je to ten neduživý třicátník z IT oddělení vaší firmy, se kterým se vždycky snažíte strávit co nejmíň času. Tušíte, že vydělává slušné peníze, ale netroufáte si odhadnout, co s nimi dělá. Ženu a děti nemá. Za oblečení očividně neutrácí. Na firemním večírku se napije, ale s nikým moc nemluví. Máte z něj pocit, že ho baví snad jenom masturbovat a kouřit cigarety. A vlastně to tak je.

Tenhle oblomov znalostní ekonomiky v kratičkém románu – přečtete jej v autobuse mezi Prahou a Brnem – absolvuje coby expert na informatiku pár porad, firemních večírků a služebních cest. Při všem z toho by raději chyběl. „Tenhle svět potřebuje vše kromě nových informací.“

Částečně ho vysvobodí srdeční příhoda a později pár facek vlepených kolegyni a dobrovolný pobyt v psychiatrické léčebně. Vše se odehraje zhruba v půl roce, během kterého se zavrtáváme stále hlouběji do beznaděje, což zlehka evokuje právě vzpomínky na de Sadových 120 dnů Sodomy.

Zmatek i shon jsou značné

Bezejmenný „hrdina“ si dobře uvědomuje, že je jiný než ostatní – „žádná sexualita, žádné ambice, žádné povyražení“. Nikdo z okolí ho v té tísni nesvede pochopit, všichni se příliš soustředí na to, aby splatili hypotéku a dostali se sekretářce pod sukni.

Jediný soucit přijde ve chvíli, kdy nešťastník v hlavní roli svede před šéfem své neúspěchy na to, že mu ukradli auto. „Držte se,“ konejší ho potom s vážnou tváří nadřízený.

Houellebecqovi se skvěle daří popsat svět korporátních zombií, snažících se plně rozvinout svůj potenciál, proplout pracovní dobou pokud možno bez jakýchkoliv pochyb či myšlenek o svém poslání a o víkendu ukojit svoje tělesné potřeby pravidelnou porcí směšných pohybů v uličce za diskotékou.

Odtud se koneckonců bere i název knihy: „Ekonomický liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Stejně tak sexuální liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Po ekonomické stránce patří Rafael Tisserand k vítězům. Po stránce sexuální k poraženým. Někteří vítězí na obou polích, jiní na obou prohrávají. Podniky se perou o určité mladé absolventy. Ženy se perou o určité mladé muže; muži se perou o určité mladé ženy; zmatek i shon jsou značné.“

Není potom divu, že v takovém světě může třeba i objednávání postele dohnat lidi k sebevraždě. Houellebecq se sadistickým potěšením popisuje, jak frustrující musí být pro všechny Bridget Jonesové objednat si z obchodu s nábytkem jednolůžko – stěhovákům tím se srdcem na dlani vyklopíte, že jste rezignovali na snahu najít si v desetileté záruční lhůtě sexuálního partnera.

Každý den odvahu

Proti téhle mašinerii posílá autor několik směšných figurek. Příliš slabých a demotivovaných na to, aby proti zombiím bojovaly; aspoň ale dostatečně inteligentních a citlivých, aby si všimly své odlišnosti.

„Uvědomuji si, že kouřím stále víc. Musím být někde kolem čtyř krabiček denně. Kouření cigaret se stalo jedinou skutečně svobodnou součástí mé existence. Jedinou činností, ke které se bezvýhradně hlásím, za kterou si z celé duše stojím. Mým jediným projektem,“ vyznává se hrdina.

Váš moleskin je samozřejmě projektů plný. Máte svoje zdraví i peníze příliš rádi na to, abyste kouřili. Po stránce ekonomické i sexuální vítězíte – a jestli ne, aspoň dřete na tom, aby se to změnilo. To je přece hlavní. Vždyť tím se lišíte od těch, co na sobě a svých projektech nepracují.

Nenechte se tím uspat. Napoleon to taky dotáhl až k Moskvě. Stejně jako francouzský generál, my všichni se každý den pohybujeme na bitevních polích; jednou se můžeme probudit uprostřed noci a zjistit nejenom, že už nevyhráváme, ale že ty války nedávají vůbec žádný smysl.

„Odvahu, kamaráde,“ přeje hrdinovi v románu jeho známý. Reakce stojí za zaznamenání: „Popřál jsem mu totéž. Měl pravdu. Odvaha je něco, co se může vždycky hodit.“


 

Michel Houellebecq: Rozšíření bitevního pole. Vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 2006, 146 stran.

Foto: profimedia.cz

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK