Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

120 dnů korporátní Sodomy

| 3. 2. 2011

Pokud jste vděční za práci v mladém dynamickém kolektivu, zaměstnanecké benefity a open space s klimatizací a garážemi, možná vám neuškodí nahlédnout skrz jeden francouzský román do hlav těch, kteří tenhle život nenávidí. Nebojte se, Rozšíření bitevního pole je tenká knížka.

120 dnů korporátní Sodomy

Hned první odstavec jeho životopisného hesla na Wikipedii srovnává současného francouzského spisovatele Michela Houellebecqa s markýzem de Sade. Není to špatné přirovnání.

Houellebecq se, pravda, nesnaží o popis co nejperverznějších orgií. Hned v prvním románu, Rozšíření bitevního pole, si ale vybral podobně znepokojující a pro obyčejného čtenáře snad i stejně odpudivé téma. Příběh člověka, který si neužívá život a nemá v něm žádné cíle, a i když svět kolem sebe dokáže bryskně komentovat, vlastně mu ani nemá potřebu rozumět. Stojí mimo.

Žádná sexualita, žádné ambice, žádné povyražení

Hrdinu knihy dobře znáte. Je to ten neduživý třicátník z IT oddělení vaší firmy, se kterým se vždycky snažíte strávit co nejmíň času. Tušíte, že vydělává slušné peníze, ale netroufáte si odhadnout, co s nimi dělá. Ženu a děti nemá. Za oblečení očividně neutrácí. Na firemním večírku se napije, ale s nikým moc nemluví. Máte z něj pocit, že ho baví snad jenom masturbovat a kouřit cigarety. A vlastně to tak je.

Tenhle oblomov znalostní ekonomiky v kratičkém románu – přečtete jej v autobuse mezi Prahou a Brnem – absolvuje coby expert na informatiku pár porad, firemních večírků a služebních cest. Při všem z toho by raději chyběl. „Tenhle svět potřebuje vše kromě nových informací.“

Částečně ho vysvobodí srdeční příhoda a později pár facek vlepených kolegyni a dobrovolný pobyt v psychiatrické léčebně. Vše se odehraje zhruba v půl roce, během kterého se zavrtáváme stále hlouběji do beznaděje, což zlehka evokuje právě vzpomínky na de Sadových 120 dnů Sodomy.

Zmatek i shon jsou značné

Bezejmenný „hrdina“ si dobře uvědomuje, že je jiný než ostatní – „žádná sexualita, žádné ambice, žádné povyražení“. Nikdo z okolí ho v té tísni nesvede pochopit, všichni se příliš soustředí na to, aby splatili hypotéku a dostali se sekretářce pod sukni.

Jediný soucit přijde ve chvíli, kdy nešťastník v hlavní roli svede před šéfem své neúspěchy na to, že mu ukradli auto. „Držte se,“ konejší ho potom s vážnou tváří nadřízený.

Houellebecqovi se skvěle daří popsat svět korporátních zombií, snažících se plně rozvinout svůj potenciál, proplout pracovní dobou pokud možno bez jakýchkoliv pochyb či myšlenek o svém poslání a o víkendu ukojit svoje tělesné potřeby pravidelnou porcí směšných pohybů v uličce za diskotékou.

Odtud se koneckonců bere i název knihy: „Ekonomický liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Stejně tak sexuální liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Po ekonomické stránce patří Rafael Tisserand k vítězům. Po stránce sexuální k poraženým. Někteří vítězí na obou polích, jiní na obou prohrávají. Podniky se perou o určité mladé absolventy. Ženy se perou o určité mladé muže; muži se perou o určité mladé ženy; zmatek i shon jsou značné.“

Není potom divu, že v takovém světě může třeba i objednávání postele dohnat lidi k sebevraždě. Houellebecq se sadistickým potěšením popisuje, jak frustrující musí být pro všechny Bridget Jonesové objednat si z obchodu s nábytkem jednolůžko – stěhovákům tím se srdcem na dlani vyklopíte, že jste rezignovali na snahu najít si v desetileté záruční lhůtě sexuálního partnera.

Každý den odvahu

Proti téhle mašinerii posílá autor několik směšných figurek. Příliš slabých a demotivovaných na to, aby proti zombiím bojovaly; aspoň ale dostatečně inteligentních a citlivých, aby si všimly své odlišnosti.

„Uvědomuji si, že kouřím stále víc. Musím být někde kolem čtyř krabiček denně. Kouření cigaret se stalo jedinou skutečně svobodnou součástí mé existence. Jedinou činností, ke které se bezvýhradně hlásím, za kterou si z celé duše stojím. Mým jediným projektem,“ vyznává se hrdina.

Váš moleskin je samozřejmě projektů plný. Máte svoje zdraví i peníze příliš rádi na to, abyste kouřili. Po stránce ekonomické i sexuální vítězíte – a jestli ne, aspoň dřete na tom, aby se to změnilo. To je přece hlavní. Vždyť tím se lišíte od těch, co na sobě a svých projektech nepracují.

Nenechte se tím uspat. Napoleon to taky dotáhl až k Moskvě. Stejně jako francouzský generál, my všichni se každý den pohybujeme na bitevních polích; jednou se můžeme probudit uprostřed noci a zjistit nejenom, že už nevyhráváme, ale že ty války nedávají vůbec žádný smysl.

„Odvahu, kamaráde,“ přeje hrdinovi v románu jeho známý. Reakce stojí za zaznamenání: „Popřál jsem mu totéž. Měl pravdu. Odvaha je něco, co se může vždycky hodit.“


 

Michel Houellebecq: Rozšíření bitevního pole. Vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 2006, 146 stran.

Foto: profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (1 komentář)

Aleš Müller | 3. 2. 2011 14:31

Tak to je výkop zajímavým směrem. Co je vlastně úspěch? Šéfovat všem open spaceům ve firmě? Nebo je mít na háku? Splatit hypotéku domu s bazénem či bydlet v paneláku? Nebo mít za milenku či manželku fešnou blondýnu? Nebo nějakou obyčejnou ale příjemnou a věrnou ženskou?
Osudy hrdiny knihy asi také nejsou vzorem k následování.
Honění, pachtění - někdo to umí, ten stoupá po firemním žebříčku, ostatní jsou jen čísla, nebo poslouží jako schůdky přes které se stoupá. Což se na to vyfláknout?
Kde je hranice mezi výkonností a efektivitou a odlidštěným systémem?
Každý si musí odpovědět sám.
Ale otřes konzumní společnosti se blíží - už máme vlastně všechno - na všechny potřeby je řada nabídek, už téměř není jasné kam vývoj vlastně spěje. Jestli mám 6 nebo 25 druhů past je jedno. Jestli mám 3 nebo 25 jogurtů je také jedno, protože o žádném z nich nevím, zda neobsahuje jedy nebo falešné suroviny. Budoucnost bude zajímavá :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!