Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Svědivá mykóza střední třídy

Michalu Vieweghovi se podařilo napsat trpký román o tom, jak se jedna středostavovská manželka pokoušela bojovat s prázdnotou života v satelitním městě.

 

Jsem vděčný za každý román, který chytře a s odstupem popisuje společnost, ve které žijeme. Vychází jich málo - kritikou obdivovaní čeští spisovatelé obracejí svoji pozornost všelikam, od socíku až po Mongolsko, málokdy se ale dostanou k tomu, co se děje v satelitních městečkách v té hluché čtvrthodině mezi Ulicí a Televizními novinami, kdy si spolu rodiny chtě nechtě musí povídat.

A pak je tu Michal Viewegh. Přestal jsem ho číst po Účastnících zájezdu - autobus plný šablonovitých postav valící se do Itošky byl moc i na tak trpělivého čtenáře, jako jsem já. Do ruky jsem ho zase vzal až před pár týdny, když vyšla Biomanželka. A - světě div se - přečetl jsem ji na jeden zátah.

Já, moje žena, a naše dula

Tedy ne že by to byl bůhvíjaký špalek - těch sto šedesát stran dáte během cesty z Brna do Prahy. Nebudete se muset ani potýkat s moc složitým příběhem. V roce 2000 potkává Mojmír, "nejprodávanější český spisovatel", éterickou Hedviku. Velká láska. Postupem času ale Mojmír nepozorovaně padá z prvního místa Hedvičina hodnotového žebříčku někam do druhé desítky.

Zajímavé je to, co jej nahrazuje: zdravý životní styl v souladu s přírodou, esoterika, objevování vlastní ženské identity. "Nikdy bych nevěřil, že budu před šukáním koukat z vokna a studovat lunu," stěžuje si racionálně založený Mojmír na svou spirituálně hladovou ženu kamarádovi. Tou dobou už v jejich domě bydlí dula, průvodkyně mateřstvím a "ženskými věcmi", která má k Hedvice blíž než Mojmír sám.

Zde jsem člověkem, zde nakupuji

Viewegh se mezi všemi těmi hláškami a trochu prvoplánovitým vykreslováním konfliktu mezi racionálním a magickým myšlením dotýká jedné z největších starostí české střední třídy. Starosti jen málokdy přiznané. Pořídíte si dům za městem, se zahradou. Auto. Dítě. Máte všechno, ale schází tomu autentičnost. "Jen občas mi něco chybí, a nevím vlastně, co to je. To se pak tajně zavírám do svýho panelovýho pokoje," pojmenoval krizi středního věku muže ze střední třídy o generaci dřív v jedné písni Jan Burian.

Hedvika narozdíl od písničkáře ví, co jí chybí: drápání se holýma rukama v hlíně, ze které vzešla, pěstování bylinek, studium ezoterických nauk a nakonec vybudování mateřského centra, "takového maloměstského ženského meeting pointu".

Co je blbě? Vodítko mi poskytl můj kamarád, který na svém blogu citoval Umberta Eca: "Tito lidé jsou všežraví." Prázdno je tak velké, že jako vlčáci skočíte po všem, co vám slibuje jej zaplnit. A ani se neobtěžujete zkoumat, kdo že vám všechny ty kurzy a zboží nabízí.

Nevím, jestli je to náhoda, nebo Vieweghův promyšlený záměr, ale zatímco Mojmírův úspěšný kamarád Felix vymetá nejlepší pražské vinotéky, restaurace a bordely a slízává ze života to nejlepší, čím se dají nakrmit smysly, Hedvika se stejným gustem slízává vlastně úplně stejně tržní a konzumní radovánky ducha. Čím méně souvisejí s pracným a zdlouhavým duševním růstem, a čím více slibují okamžitou záchranu světa či aspoň duše Hedviky a jejích dětí, tím lépe.

Óm nadsamec

Abychom to ukotvili v magazínu o financích: díky Biomanželce se můžete vcítit do kůže zoufalých lidí měsíc co měsíc nechávajících v kapsách šarlatánů desetitisíce.

Kniha shodou okolností vyšla v době, kdy si na stránkách denního tisku začaly vylévat srdce bývalé žákyně jedné české duchovní školy. Kontroverznímu guruovi věnovaly tisíce za osobnostní rozvoj. Ten se ale jaksi nedostavil. Některé se navíc svým učitelem, přezdívaným Óm nadsamec, nechávaly "odháčkovat" - vyléčit se ze svých neúspěšných vztahů prostřednictvím sexu. Tenhle psychologický trik ovládá kdejaký kluk od kolotočů, ještě nikoho ale nenapadlo za to zároveň vybírat peníze. Hlad po duševním naplnění očividně nikdy nebyl tak velký.

To Mojmír, hlavní postava románu, své trápení s partnerskou krizí vyřeší relativně jednoduše: "Musí něco udělat, umiňuje si. Přemýšlí. Už ví. Napíše o tom knihu. Zdánlivě humoristický román. Tak."

V reálném světě ale problém zůstává. A je daleko trvalejší a vážnější než románová "Banální svědivá mykóza, vyléčená Balzámem rodinného štěstí". Jisté je bohužel jedno - že když rychle a povrchně žijícím lidem nabídnete zaplnění prázdných míst v jejich životech, urvou vám ruce. A pokud to uděláte chytře, přijdou za pár týdnů nebo měsíců zas.

 


 

Michal Viewegh: Biomanželka. Vydalo nakladatelství Druhé město v roce 2010. 168 stran, 249 Kč.

Foto: profimedia.cz

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK