Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kaddáfího Zelená kniha: Tak trochu jiná demokracie

„Zelená kniha vysvětluje mnohá nedorozumění,“ píše Kaddáfí v úvodu své bible. Po jejím přečtení ale budete mít pocit, že nerozumíte už vůbec ničemu.

Občas si v komentářích všimnu povzdechů, že se tu věnuju převážně knihám profousů, kteří nikdy nevydělali žádný velký majetek a jsou „jen chytří“. Dnes si tedy prolistujeme bestseller člověka, který se 42 let navzdory úkladům drží v prestižní manažerské pozici. Nejnižší mnou nalezený odhad majetku jeho rodiny je pěkných 20 miliard dolarů. Navíc je to self-made man: ačkoliv pochází z chudé rodiny beduínského kočovníka, kamarádí se s největšími hlavouny.

Tedy kamarádil. Donedávna.

Z raketového auta, které sám vynalezl, právě vystupuje... plukovník Muammar al-Kaddáfí, Vůdce Velké revoluce 1. září.

Věci lidové

Když se Kaddáfí dostal na přelomu šedesátých a sedmdesátých let k moci, pustil se do práce na Zelené knize, vysvětlující, jak by měl fungovat stát. Psal ji skoro deset let. Výsledkem je přesto útlý sešitek, ale nevadí – do těch pár desítek stran jsem si zapsal víc poznámek „WTF!“ než do mnoha pětisetstránkových publikací.

Jak by tedy měla vypadat Libye, potažmo jakákoliv země, která se rozhodne vydat ve stopách „bratrského vůdce“?Rozhodně by měla zapomenout na všechny „pseudodemokratické“ a „tyranské“ prostředky, jako jsou volby, parlamenty a referenda. Přece nemůžete po lidu chtít, aby na něco řekl bezpodmínečné „ano“ nebo „ne“, nebo aby za sebe nechal vládnout nějaké osly!Jediná skutečná demokracie se totiž dělá v lidových kongresech. V těch se na úrovni kmenu, vesnice či odborové organizace svobodně prodiskutuje vše, co malého človíčka pálí. Výstup se pak předá výš, do Všeobecného lidového kongresu, který na oplátku pošle dvakrát do roka zpátky zákony.

Pokud si myslíte, že by bylo dobré, kdyby se při tom názory vyměňovaly a tříbily ve svobodném, nezávislém tisku, jste vedle jak ta palma, protože nikdo nemá právo mluvit za ostatní: „Demokraticky nemůže být fyzické osobě dovoleno, aby vlastnila jakékoli publikační nebo informační prostředky. Má však přirozené právo vyjádřit se prostředky jakýmikoli, i kdyby šlo o choromyslný způsob prokazující její duševní chorobu.“ Kaddáfí se jaksi zapomněl nechat zatknout za to, že sám mluví za zbytek svého národa – ale na Zelené knize jsou půvabné právě tyhle paradoxy.

Byt, či dům. To je, oč tu běží!

Nejzajímavější je samozřejmě pasáž o tom, jak vyřešit všechny ekonomické problémy. Člověk by čekal socialistický proslov o solidaritě, ale kdepak. Kaddáfí by klidně mohl pracovat jako tiskový mluvčí banky, která vám půjčí na splnění všech vašich snů: „Když někdo vlastní dům, v němž bydlíte, vozidlo, které řídíte, nebo příjem, z něhož žijete, vlastní vaši svobodu, nebo část vašich svobod, které jsou nedělitelné. Aby člověk mohl být šťastný, musí být svobodný, a aby byl člověk svobodný, musí sám vlastnit, co potřebuje.“

To zní ještě docela překousnutelně, i když si nejsem jistý, jestli pak má mít každý svou vlastní dálnici, když potřebuje někam jet, nebo svou vlastní zoologickou zahradu, když chce v neděli vytáhnout rodinu za odpočinkem. Horší je to dál – protože ta cesta k materiální svobodě bude dosti trnitá a dlouhá.

Kaddáfí je fanouškem podvýroby: „V socialistické společnosti není možnost osobní produkce přesahující uspokojení potřeb jednotlivce.“ Pokud tomu rozumím dobře, lidé si nemohou svobodně vyměnit přebytky, a tedy ani dělit práci.

Asi se dovtípíte, že bratrský vůdce zároveň přeje přerozdělování: „Jestliže jedinec oné společnosti potřebuje jen jednu jednotku bohatství k uspokojení svých potřeb, pak jedinec, který vlastní více než jednu jednotku, se ve skutečnosti zmocňuje práva jiných členů společnosti.“

A do třetice se Kaddáfí drží odvěkého bludu, že je na světě neměnné množství bohatství, a když někdo zbohatne, jiný tím zákonitě zchudne: „Předpokládáme-li, že bohatství společnosti činí deset jednotek a její obyvatelstvo deset osob, podíl každého na bohatství společnosti je 10/10 — jen jedna jednotka na osobu. Ale jestliže někteří členové společnosti vlastní více než jednu jednotku, pak jiní členové téže společnosti nevlastní nic. Důvodem je, že jejich podílu jednotek bohatství se zmocnili jiní.“

Kdepak tedy trh. Nespravedlivější a nejpružnější alokaci zdrojů totiž provádějí lidové výbory, které vaše přebytky hezky prodiskutují, „pošlou výš“ a za půl roku dostanou lejstro, které plody vaší práce přiřknou tady Rasulovi odvedle, co má ruce dozadu. Tedy pokud nejste ó sám bratrský vůdce, který v Zelené knize nezapomněl na šikovnou výjimku: „V nové socialistické společnosti jsou rozdíly v individuálním bohatství přípustné jen pro ty, kdo konají nějakou veřejnou službu. Společnost jim přiděluje určitý podíl bohatství odpovídající této službě.“

Cizímu „WTF“ se směje snáz než vlastnímu

Na třech kapitolách, napsaných s rozestupy několika let, je vidět, co se synem pastevce udělá příliš velká moc a příliš mnoho kokainu. V poslední části, nazvané Sociální základna třetí světové teorie už Kaddáfí mele z rauše stejná moudra, jako Haškův plukovník Bedřich Kraus. Ano, ten který „byl úctyhodným pitomcem: když něco vypravoval, mluvil samé pozitivní věci, tázaje se přitom, zdali všichni rozumí nejprimitivnějším výrazům“. Nastojte:

„Kmen je rodina, která se rozrostla plozením. Kmen je tedy velká rodina. Stejně národ je kmenem, který se rozrostl plozením. Národ je pak velkým kmenem. (…) Žena je samice a muž je samec. Podle gynekologa žena menstruuje nebo churaví každý měsíc, kdežto muž, protože je samec, nemenstruuje ani nemá měsíční periodu spojenou s krvácením.“

Tak jsme se nasmáli šaškovi, jehož jméno už je nejspíš nasprejováno na nějakém poctivě naládovaném Tomahawku. Zelená kniha je ale v jedné věci mimořádně znepokojivá. Co jsem ji přečetl, vrtá mi hlavou, jak inteligentně a smysluplně by vše, čemu věří naši „bratrští vůdci“ vypadalo vtěsnáno do pár desítek stran, do kterých by neměl příležitost ani odvahu zasáhnout žádný poradce nebo tiskový mluvčí. A jestli bych si do nich náhodnou nemusel zamalovat pár poctivých velkých barevných „WTF!“


 

Muammar al-Kaddáfí: Zelená kniha. Vydalo nakladatelství Dialog v roce 1990. ISBN-8085194-11-2.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

marek | 12. 4. 2011 17:02

Ďalší z prozápadných agresívnych článkov. Na internete ich je k nájdeniu na mraky, tých serióznych je čím ďalej tým menej. Ja by som sa iba opýtal či autor pochopil aspon vyjadrenie názvu knihy z kontextu, keďže, pochopenie obsahu mu ušlo. Inak nie je velmi na čo reagovať, čo veta to scestná, vyjadrujúca iba subjektívnu zaujatosť proti čomukolvek ne-západnému pre tých ktorí vedia čítať medzi riadkami.

+13
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK