Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Když pošťák nosí štěstí

Tony Hsieh, zakladatel proslulého obchodu s obuví Zappos.com, vás ve své autobiografii skvěle namotivuje do podnikání. Zároveň ale ukáže, že není snadné zůstat při tom normální.

O Zappos se v Česku píše docela často, a to i přes to, že tohle on-line obuvnictví nemá českou pobočku. Tony Hsieh totiž měl a má, spolu se svými partnery, originální přístup k péči o zákazníky i zaměstnance. Boty můžete vrátit rok po zakoupení, a ještě za vás Zappos uhradí poštovné. Jednu dobu tahle firma taky nabízela svým zaměstnancům peníze za to, když dají výpověď – aby ji nebrzdili lidé, kterým jde o peníze, nikoliv o „rozdávání štěstí“.

Právě kolem toho se motá celá kniha Delivering Happiness: A Path to Profits, Passion a Purpose, tedy česky Doručujeme štěstí: cesta za ziskem, vášní a za smyslem. Hsieh ji napsal v několika dlouhých zátazích jako beatnici a popisuje v ní svou cestu za... no ano, za ziskem, vášní a smyslem.

Přes prohry přijít k úspěchu

Hned v úvodu se autor omlouvá za to, že si nenajal profesionálního psavce, který by za něj vše zformuloval – a že je tedy kniha psaná neučesaným slohem. A právě to je přitom důvod, proč se do ní dá tak snadno začíst.

Hsieh úžasně vykresluje až stereotypní dětství syna imigrantů z jihovýchodní Asie, tedy tvrdý dril od šesti ráno až do večera. S pomocí drobných očůrávek – jako je pouštění klavíru z magnetofonu, místo toho, aby na něj skutečně hrál – si ale našel čas na to, na co jsme jako čtenáři takové knihy nejzvědavější: na vydělávání peněz.

„Přes prohry jsem přišel k úspěchu,“ cituje Thomase Edisona a úplně po právu. Hsieh začal jako školák pěstováním žížal. Podvrtaly mu ohrádku a utekly na svobodu. Pak prodával školní časopis. Koupilo ho pár kamarádů. Následně nabízel inzerci v jednom časopise. Objednal si ji jeden kadeřník.

Nenechal se zlomit a ještě na škole se mu vydařilo pár projektů, při kterých mohl přestat rýt ústy v zemi, a i když nezbohatl, aspoň si slušně přilepšil; vyráběl zvonky na dveře a přeprodával jídla z fastfoodu. Teprv po absolvování Harvardu si při snadné, leč nudné práci ve firmě Oracle uvědomil, že chce podnikat na plný úvazek.

Tak se s kamarádem z drobných kšeftů na Harvardu pustil do programování systému na výměnu a pronájem reklamních bannerů na internetu, LinkExchange. Za pár měsíců z ničeho vybudovali firmu s tržní hodnotou několika milionů dolarů a úspěšně ji prodali Microsoftu.

Hsieh se chvíli bavil pokerem. Přichází tak nejlepší, protože nejinspirativnější pasáž knihy, ve které se dozvíte, co se z téhle hry naučil. Především:

  • „Nehrajte hry, kterým nerozumíte, i když třeba vidíte, že v nich jiní vyhrávají spoustu peněz.“
  • „Nejdůležitějším krokem je vybrat si správný stůl. A je v pořádku stůl vyměnit, když se vám u toho současného nedaří.“
  • „Když jste slabí, tvařte se silně. Když jste silní, nedávejte to najevo.“

Dál to trochu přestává být čtení o obchodování a podnikání – a z Delivering Happiness se stává spíš kniha o hledání a rozdávání štěstí. Moc šťastný jsem z druhé půlky ale nebyl.

Šokujte zákazníky úrovní péče

Hsieh je tedy „vykešován“ ze svého podniku Microsoftem a hledá, co by s několika desítkami milionů dolarů podnikl. „Napsal jsem si seznam nejšťastnějších období ve svém životě a došlo mi, že žádné z nich nesouviselo s penězi. Zjistil jsem, že jsem byl spokojený, když jsem mohl něco dělat a být při tom kreativní a inovativní.“

Pustil se tedy do práce na několika projektech; kniha dál sleduje jen osudy on-line obuvnictví Zappos. Pokud sledujete scénu internetového byznysu, asi víte, že Zappos už dva roky patří Amazonu, který za něj původním majitelům zaplatil celkem 1,2 miliardy dolarů.

Taky byste chtěli mít tak úspěšnou společnost? Ne vždycky se Zappos dařilo a několikrát byl tenhle obchod jen několik týdnů od uzavření. Vše se zlomilo ve chvíli, kdy se Hsieh se svými spolupracovníky rozhodl, že Zappos nebude jen přeposílat objednávky externím dodavatelům, ale že si firma pořídí vlastní sklad a bude zákazníky „šokovat“ mimořádnou péčí a výhodami.

Podařilo se. Ze všech „fičur“ Zappos bych si přesto pro vlastní práci a podnikání absolutní příklad nebral. Hsieh sám tvrdí, že mu na všude inzerovanou infolinku volají ňoumové, kteří chtějí jen poradit, jaké ze svých bot si mají vzít na svatbu, anebo kde koupit pizzu. Přesto by si touhle částí zasloužil třísknout o hlavu leckterý majitel restaurace, který si na svoje bávo před podnikem vydělává dle hesla „vy jste se sem přišli nažrat, vaše blbost“...

Nebudeš míti jinou rodinu než Zappos

Docela jsem se zakuckal ve finále knihy, kde se Hsieh bezelstně – neznaje československé budovatelské filmy a literaturu – rozpovídá o tom, jak šťastní jsou všichni jeho zaměstnanci.

Tak třeba: „Ve většině společností se do počítače přihlašujete svým jménem a heslem. V Zappos máme ještě jeden krok: na obrazovce se ukáže portrét náhodně vybraného kolegy a pak musíte z několika možností vybrat, jak se jmenuje. Nakonec si můžete prohlédnout jeho životopis, takže se takhle dozvíte o ostatních. Přestože za špatnou odpověď netrestáme, sledujeme skóre jednotlivých lidí. Říkáme tomu Face Game.“

Běda, jestli své špatné skóre ve Face Game vysvětlíte Hsiehovi na koberečku tím, že vám všichni Asiati připadají stejní...

Pak ty hemzy o tom, že jsou v Zappos všichni jako rodina: buď to autor nemyslí úplně doslova, pak jsou to ale desítky stran prázdného kecání. Anebo to doslova myslí, a až mu zaměstnanci zestárnou a budou senilní, bude je u lůžka držet za ruku a občas jim utře zadek, tak jako se to dělá u skutečné rodiny.

Legrace to přestává být ve chvíli, kdy se Hsieh chlubí, že jedna jeho zaměstnankyně zprávu o náhlé smrti svého muže zavolala kolegům do Zappos dřív než zbytku své rodiny. A dílo nechtěné ironie korunuje asi o pět stránek dál vzpomínka na to, jak v roce 2008 propustila firma osm procent zaměstnanců, přičemž dostali dvouměsíční, nikoliv obvyklé dvoutýdenní odstupné. Přesně tak fungují rodinné firmy, viďte: „Mami, ty do Vánoc, tati, ty do Tří králů, ať ještě pomůžeš s uzávěrkou. Teď alou do práce, projevit vděk!“

Al Bunda farářem

To už ale do Hsieha rýpu moc ošklivě. Zaslouží si respekt za to, jakou vybudoval firmu (firmy) – a  samozřejmě i kvůli tomu, že v Zappos pro své zákazníky a pro své zaměstnance dělá mnohem víc, než vyžadují zákony nebo tlak konkurence. Jen jsem jaksi alergický na to, když někdo vystupuje z role prodavače bot a stylizuje se do pozice rozdávače radosti, nositele pokroku, a pomalu i jakéhosi new-age kněze.

Nechtěně to svědčí o tom, jakým fetišem jsou v naší společnosti všechny kozačky, kecky a polobotky – a jak moc jsme přesvědčení o tom, že nám štěstí může přinést pošťák v krabici. Tím spíš, když to pak můžeme celý rok bezplatně vrátit.


Tony Hsieh: Delivering Happines. A Path to Profits, Passion, and Purpose. Vydalo nakladatelství Business Plus v roce 2010, 253 stran, 14 dolarů.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK