Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak žili, pracovali a podnikali Edisonové východního bloku

Osmdesátá léta měla své podnikatele – a nejenom veksláky. Pozapomenutou minulost odhaluje vzácná kniha amerického obchodníka.

John W. Kiser měl v 80. letech zajímavé povolání. Cestoval po východním bloku a hledal technologie, vynálezy a postupy, které pak dohazoval k odkoupení nebo licencování americkým firmám. Potkal při tom spoustu Čechoslováků, Rusů, Němců, Maďarů a Poláků, kteří byli v nejlepším slova smyslu podnikateli, přestože je za ně tehdy nikdo nepovažoval.

„Říkám jim tak, protože mají vlastnosti spojované s podnikáním. Snaží se něčeho dosáhnout, mají pevnou vůli a neberou ohledy na pravidla. Dík své vzpurnosti vybudovali produktivní a kreativní instituce v prostředí, které odměňuje lidi spíše za to, že dělají, co se jim řekne, méně už za projevy vlastní iniciativy.“

Tahle citace pochází z knihy Communist Entepreneurs, kterou Kiser napsal těsně před pádem železné opony. Dostala se ke mně ve vzácném prvním vydání z roku 1989. Nebyl to ale jediný důvod, proč bylo čtení radost.

Třísknul dveřmi a založil vlastní firmu. V roce 1983

Z dvousetstránkové knihy výrazně vystupují dvě postavy. První je Ferenc Darvas, jeden ze špičkových reprezentantů v maďarském národním sportu: matematice. V sedmdesátých letech ve státním podniku EGYT vyvinul několik průlomových algoritmů, které usnadnily vývoj a výrobu nových léků. Z jejich využití zahraničními firmami dostával půlprocentní licenční odměnu, což se může zdát málo, ale byly to pěkné peníze nejen na poměry sovětského satelitu. To se ale nelíbilo šéfovi EGYTu, který na své programátory tlačil, aby se těchto peněz vzdali ve prospěch lidu. Darvas byl jedním ze dvou, kteří si postavili hlavu a odmítli. Následovala, jak jinak, šikana.

V roce 1983 tedy rychle využil toho, že reformy přinesly příležitost otevřít si soukromý podnik. Vykašlal se na šéfa a založil si firmu Compudrug, které mimochodem šéfuje doteď. Svoje algoritmy EGYTu dál dodával externě. Aby byl happyend dovršen, šikanující šéf musel skončit poté, co ve státní svátek vyvěsil po továrně málo vlajek...

„Maďarská kapitola“ připomíná málo známou skutečnost: zatímco v Československu se začalo s opatrnými reformami na konci 80. let a sametová revoluce obrátila zemi během týdnů vzhůru nohama, Maďarsko přecházelo na tržní systém postupně dobrých deset let. K rozmazání hranic mezi „tehdy“ a „dnes“ přispívá i tento Kiserův postřeh: „Země je příšerně zadlužená, ceny rostou a lidé si dělají starosti. Jestliže se Maďarsko pokusí něco udělat s dluhem, ceny vystřelí ještě výš. Stát nemá ukázněnost tržních ekonomik, postrádá ale i bič ekonomik plánovaných.“ Kniha vyšla před 21 lety...

Nesvobodná Amerika, pestré Rusko a záchodové kabinky, do kterých je vidět

Druhou hlavní postavu byste možná tipli sami. Je jí Otto Wichterle. Jeho „příběh plnej zrady, krve, pěstí, závisti a nenávisti“ je v Kiserově knize podán spíš jako černá groteska. Autor Wichterleho navštívil na jeho statku v obci Stražisko kousek od Olomouce, nechal ho mluvit – a snad překvapivě se zneuznaný vynálezce gelových kontaktních čoček socialismu chvílemi zastával:

„Amerika mi připomíná totalitní společnost. (…) V Americe je menší pestrost myšlenek než v Rusku, a to přesto, že se pro to Američané rozhodli dobrovolně. Jakmile se v Rusku s někým sblížíte a pozve vás domů, zjistíte, že každý v jeho rodině má své vlastní názory. V Americe jsem nikdy nezažil kvalitní politickou diskusi,“ naříkal si.

Kiser tak českému čtenáři částečně boří „Wichterleho mýtus“ vyprávějící o zničeném, umlčeném, zcela oškubaném vědci. Z Communist Entepreneurs se dozvíte i málo známou skutečnost, že Wichterle v 70. letech patřil mezi nejbohatší Čechoslováky. Poněkud paradoxní situace, vzhledem k tomu, že po jeho angažovanosti v osmašedesátém musel prakticky zmizet z veřejného života. Jakýs takýs klid na práci i cestování pak získal nejen díky svým - dnešním jazykem - „hard skills“, tedy vědecké erudici, ale taky kvůli příkladně pěstovaným „soft skills“. Byl zkrátka talentovaným obchodníkem. Jakoby se na tuhle stránku jeho osobnosti v českých médiích zapomínalo. Stejně jako na to, že přestože se snadno mohl pomstít lidem, kteří se ho křivým svědectvím v 80. letech pokusili okrást o patenty, nikdy to neudělal.

Nadčasové jsou i Wichterleho postřehy k motivaci lidí v normalizační éře: „Problém s dnešním Československem je v tom, že lidé mají život příliš jednoduchý. Vše je až přehnaně pohodlné. Dělníci mají samé jistoty a nemusí pracovat moc tvrdě. Práce v administrativě je kompletní výsměch. V Baťových časech byla pracoviště prosklená. Toalety měly snížené dveře. Nikdo se nemohl ulít. Dnešní český úředník miluje svůj klídek víc než cokoliv jiného.“

Aby to bylo ještě pestřejší, o kousek dál dává Kiser prostor slušovickému magnátovi Františku Čubovi, který se na Baťu dívá pohledem moderního liberála: „Studoval jsem jeho systém, ale náš je založen na jiném principu. Ten Baťův stojí na přísném režimu. Pracovníci si museli štípnout včas, upnout se k přesné pracovní době, beze zbytku dodržovat předpisy. My se naproti tomu snažíme dát lidem svobodu samostatně se rozhodovat a dělat iniciativní kroky.“ Skutečně: pracovalo by se vám dobře, kdyby se na vás ostatní koukali při tom, když... tlačíte?

A nakonec jsem zjistil, že jsem pěkná fňukna

Kiserova cesta po rozbitých silnicích východního bloku je zábavná nejen kvůli tomu, že jsou stránky už trochu zažloutlé a že nad nimi člověk lehce zažije primitivní vlastenectví „až tak daleko se píše o těch našich Slušovicááách!“

Odstup dvaceti let, několika změn režimů (zahnívající socialismus, trh bez přívlastků, sociální stát, véčkařské bezčasí) a Kiserovy „čerstvé zámořské oči“ – ta kniha funguje jako umyvadlo plné studené vody, do kterého strčíte znavenou hlavu, a hned si všimnete několika věcí, které jste dosud nevnímali.

Například: pořád v nás, Východoevropanech, přežívá spíš podnikatel-vynálezce než podnikatel-reformátor. Je to vidět na všech těch kutilech, kteří jdou do Dne D se Zlepšovákem Z. Někdy je geniální, někdy blbý jako necky – skoro pokaždé mu ale chybí odlišení od konkurence a další „drobnosti“, bez kterých nemůže na trhu přežít. Nemůže za to ale jen socialismus, jak se říkává – podle Kisera taková byla už pruská, taktéž na těžký průmysl orientovaná ekonomika.

Překvapující je, jaké ostrůvky svobody si v 80. letech dokázali vyrobit vědci a inovátoři téměř ve všech zemích východního bloku. Nešlechtí to samozřejmě totalitní režimy, ale samotné drzé vědce. A nejen vědce, ale třebas i ekonomy: Alžběta Birmanová (googlujte ovšem Birman Erzsébet) vybudovala v Maďarsku deset let před definitivním přechodem k tržnímu hospodářství investiční fond zaměřený na inovativní „stártapy“.

A nakonec, Communist Entepreneurs fungují trochu i jako lahev se vzkazem, který vylovíte z moře po třech dekádách. Stojí na něm tohle: „My, vynálezci a dobrodruzi z východního bloku, jsme dokázali v laboratořích, montovnách i zasedačkách hrát pořádný rock ’n’ roll. Vymysleli jsme takové věci, které se jinde na světě před námi nikomu jinému nepovedly – a všem byrokratům, soudruhům náměstkům i obyčejným pitomcům navzdory jsme je přivedli k životu. Riskovali jsme při tom mnohdy celou kariéru, nebo i svobodu. Pokud si stýskáte na to, že musíte kvůli podnikání oběhat na začátku pár úřadů a jednou za čas jim poslat nějaké lejstro, nejste podnikatelé, ale jenom fňukny.“

Nevím přesně proč, ale další osud obchodního cestujícího Kisera mi přijde jako dobrá pointa: v roce 1994 předal firmu Kiser Research společníkům a od té doby se věnuje psaní a chovu prasat.


John W. Kiser III: Communist entepreneurs. Unknown innovators in the global economy. Vydalo nakladatelství Franklin Watts v roce 1989, 230 stran.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK