Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Satelitní kaše: Proč stát dotuje bydlení za městem?

Když benzin stojí 35 korun za litr, život v satelitním městečku se prodraží. Napadlo by vás ale, že by mohl na tenhle životní styl doplácet i daňový poplatník, který v satelitu nebydlí? Kniha Sprawl Costs tvrdí, že ano.

Estét vám řekne, že jsou satelitní městečka, obří sklady a obchodní centra na okraji měst ohyzdná. Ekolog zase, že nás tahle „sídelní kaše“ přímo či nepřímo obírá o zemědělskou půdu, o čistý vzduch a o tichá rána, za kterých se na předměstských lukách pasou srny. Co ale ekonom?

Asi instinktivně cítíte, že by jim v tom měl oponovat: lidé chtějí bydlet podle svých představ, utratit za to co nejmíň – a pak je satelitní městečko ideální řešení. Jak říkají američtí realitní agenti: Drive until you qualify, tedy Sedni do auta a jeď ven z města, dokud na to nebudeš mít. A že v té pustině bude muset vyrůst obchoďák, aby měli lidé tím autem kam jezdit nakupovat? Výborně, jen ať se tak kola ekonomiky roztáčejí...

Málokdo si dal tu práci, podívat na „sídelní kaši“ očima účetního, ne akademika z jedné nebo druhé strany, a spočítat, jestli společnost zastavováním zemědělské či divoké krajiny bohatne, či chudne. Robert Burchell, Anthony Downs, Sahan Mukherji a Barbara McCannová to před šesti lety zkusili na projekci tehdy čerstvých dat ze Spojených států do budoucího čtvrtstoletí. Výsledek? Splněný sen, samostatně stojící domek v krajině, musí lidem částečně dotovat stát, a to hned několika způsoby.

Jak ušetřit 420 miliard dolarů? Stavět v polích o pětinu míň

Čtveřice ekonomů a urbanistů vše staví na dvou scénářích: „kašovém“ a „kompaktním“. Podle obou mělo v USA vyrůst mezi lety 2000 a 2025 celkem necelých 53 milionů obytných a neobytných „jednotek“ (domů, bytů, kanceláří). „Kašový scénář“ z toho umísťuje do dosud volné krajiny 19 milionů jednotek, „kompaktní“ jen 16 milionů; zbytek vždy přijde do měst a již zastavených oblastí. (Kvůli hypoteční krizi budou samozřejmě čísla vypadat jinak – důležité jsou tu ale samotné poměry, nikoliv imaginární absolutní hodnoty.)

Rozdíl tří milionů jednotek mezi oběma scénáři zdánlivě není velký, v měřítku Spojených států jsou ale výsledné rozdíly dopadů na veřejné finance obrovské. Kdyby se místní administrativy a developeři drželi „kompaktního scénáře“, ušetřilo by se během čtvrt století podle propočtů autorů 110 miliard z veřejných peněz na stavbě a údržbě silnic (927 vs. 817 miliard). Typické satelitní samostatně stojící domky nadále vyžadují až o stovky procent větší investice do veřejné vodovodní sítě než městské řadovky, či dokonce bytové domy. A aby „uprchlíci“ z měst nebyli docela izolovaní, musí stát platí víc školek, škol, radnic i hasičů... Dohromady by tak na služby navíc padly každý rok čtyři miliardy.

Celková úspora, pro stát i samotné stavitele, by v rozmezí jednoho čtvrtstoletí při „kompaktním“ rozvoji měst činila 420 miliard dolarů – 7 bilionů korun. Pro srovnání: to je půlka přímých nákladů USA na osmiletou válku v Iráku.

I ve městě by šlo žít levně – kdyby laskavý úředník dovolil

Zajímavý je boj autorů proti argumentu, že nekontrolované zastavování krajiny okolo měst snižuje cenu bydlení. I ve městě by se totiž podle nich dalo bydlet levně...

  • Kdyby místní samosprávy nedržely tolik územních rezerv.
  • Kdyby se nekladly tak vysoké stavební nebo administrativní nároky na stavby ve městě.
  • Kdyby zastavování městských proluk a volných ploch stimulovaly daňové pobídky, zatímco člověk bydlící daleko od civilizace by za dražší služby připlatil na dani z nemovitosti. (V improvizované formě to tak už funguje na českém venkově. Bydlíte-li daleko za vsí, bývá nutné pošťačku a cesťáky pobídnout ke službám čokoládou, respektive rumem.)

Co tedy s tím? Autoři knihy nejsou fanoušky univerzálních a jednoduchých řešení, rozuměj zákazů. Naopak: ráno a navečer zašpuntované výpadovky směrem k satelitům by podle nich pomohla vyřešit třeba deregulace hromadné dopravy. Hlavní je podle nich přestat opakovat truismy o tom, jak je město smradlavé a život v něm vždy nekvalitní, zatímco třicet kilometrů za ním začíná pohádka.

Kamarád před lety těžce nesl, že na louce za Brnem, kam chodíval cvičit na kytaru, vykolíkovali pozemky pro vcelku ohyzdné typové domy. Ze vzteku pak kolíky jednou pod rouškou noci přesázel. Ničeho tím samozřejmě nedocílil. Sprawl Costs dává lidem, kteří tak nějak v žaludku vědí, že stavět ve městě a poblíž města je lepší než daleko za ním, lepší zbraň než sentimentální urbanistické poučky nebo jalový vandalismus: čísla. Takže, s trochou nadsázky: sedněte do auta a jeďte do města, dokud na to nebude mít radniční i státní kasa. Vo ty přece všem nám rozumným lidem de!


Robert Burchell, Anthony Downs, Sahan Mukherji, Barbara McCan: Sprawl Costs: Economic Impacts of Unchecked Development. Vydalo nakladatelství Island Press v roce 2005. 208 stran, 27,50 dolarů.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK