Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Do háje s obavami, prostě se do toho pusťte, říká miliardář Branson

Pozoruhodný život dobrodruha a nadšeného podnikatele je inspirativní, i když máte menší ambice než vlastnit vesmírnou cestovku. Ale opět pozor na kouzlo osobnosti, které dokáže z hloupoučkých banalit na chvíli udělat velká moudra.

Zkuste na Googlu hledat obrázky ilustrující „aktivní stáří“ a na prvním místě vám vypadnou stařečci házející pétanqovou koulí z invalidních vozíků. Pak se ještě můžete těšit na běhání po louce, následně chůzi po louce, nesmělé psaní esemesek a nakonec na nervy při malování květináče vzpouzejícími se údy.

No a pak je tu sir Richard Branson, 254. nejbohatší člověk planety. Na prahu šedesátky se nechal fotit na vodních lyžích s nahou modelkou na zádech (neotvírejte v kanceláři). Pro radost si koupil tým formule 1. Drží několik světových rekordů v disciplínách, v nichž se stáváte světovým rekordmanem v podstatě ve chvíli, kdy pokus „jen“ přežijete. Založil vesmírnou cestovku. S labelem Virgin Records vydal jediné studiové album pankáčů Sex Pistols. Od doby, co je Steve Fossett po smrti a z Reinholda Messnera se stal evropský poslanec, je Branson vzorem kluků, kteří si na ten drát spadlý na zem prostě musí sáhnout.

V tenké – cestou mezi Prahou a Brnem ji máte přečtenou před Humpolcem – a dostupné – šest dolarů a je v Kindlu – knize Screw It, Let’s Do It vysvětluje, jak toho všeho dosáhl.

Rodina, kde je normální nebýt normální

Ptáte se, co děláte blbě, že je vám x-desát let a na Mácháči vám po zádech lezou leda vosy, nikoliv nahé modelky? Třeba vás utěší, že to může být dílem špatnými geny a nevhodnou výchovou: „Bratrancem mého dědečka byl známý dobrodruh Robert Scott. Měl obrovskou odvahu. Dvakrát se vypravil na Antarktidu. (...) Když lidi říkají, že se za druhé místo nedávají medaile, vzpomenu si na něj. Vždyť je přece známý pro to, že se jako druhý dostal na jižní pól. Taky jako první přeletěl Antarktidu v balonu, ale to se málo ví.“

„Moje babička žila na maximum. V osmdesáti devíti letech se stala nejstarším diplomovaným britským absolventem kurzu latinskoamerických tanců pro pokročilé. V devadesáti jako nejstarší člověk v historii trefila na golfu jamku jedním úderem. Nikdy se nepřestala učit. Když jí táhlo na devadesát pět, přečetla Stručnou historii času od Stephena Hawkinga a stala se tak jedním z mála lidí vůbec, co tu knihu kdy přelouskali celou!“

Když vyrůstáte v takové rodině, asi se naučíte psychicky zacházet s rizikem, neúspěchem a s velkými výzvami jinak, než když je vaším největším vzrušením krást spícímu fotrovi startky.

Virgin Airways se zrodily na dovolené

V praxi to vypadá takhle: na střední vydáváte studentský časopis, který vnucujete čtenářům na potkání na školní chodbě a inzerenty obvoláváte z mincového automatu tamtéž. Ve dvaceti založíte hudební label Virgin Records a vydáváte desky umělcům, kteří jsou příliš progresivní na to, aby o ně stála konkurence – proslavíte třeba Mikea Oldfileda anebo smažky ze Sex Pistols.

Děláte jen věci, které vás baví, protože život je příliš krátký na to, otrávit si ho čímkoliv jiným. Nemusíte tedy odpočívat, ani když vás do toho nutí přátelé. „Co bych jako dělal? ptám se jich. Maloval bys obrazy. Hrál golf. Bavil se. Ale já se bavím právě teď. Moje práce mě baví.“ A nejsou to jen plané řeči člověka, co si válí šunky u moře, občas ťukne něco do Blackberry a prsí se, jaký je to dříč:

„Chtěli jsme se dostat do Portorika, ale když jsme se dostali na letiště, dozvěděli jsme se, že let zrušili. Lidé se bezradně motali halou. Nikdo nic nedělal. Já ale ano – někdo prostě musel. Zamluvil jsem si za dva tisíce liber letadlo. Vydělil jsem tu cifru počtem sedel. Vycházelo to na 39 liber na jednoho. Půjčil jsem si tabulku a napsal na ni: Virgin Airways. Portoriko – 39 L. A tak jsem, uprostřed dovolené, vymyslel svou leteckou společnost.“

Test hipsterským Hitlerem: za čtyři minus

Navíc podnikáte spoustu dobrodružných cest rozličnými dopravními prostředky. Když nasedáte do motorového člunu s cílem dostat se z Ameriky do Irska v rekordním čase a loučí se s vámi těhotná manželka, nabývá to podivný rozměr: „Jen do toho, běž, řekla. Dítě se nenarodí dřív než za dva týdny. Do té doby se vrátíš. Vyrazili jsme prolomit vlny ve člunu Virgin Atlantic Challenger. Na konci prvního dne jsem dostal zprávu, že se narodil můj syn Sam.“ Branson to neotočil, nicméně o pár stran dál vysvětluje, že musíte klást rodinu vždy na první místo. Jeho soukromí je jeho věc, kniha si takhle ale protiřečí, a nejen tady.

V několika dalších pasážích bylo nutné ověřit hloubku autorových myšlenek speciálním testem: záměnou za hipsterského Hitlera. To je populární, poněkud nekorektní komiksová postavička, která v sobě spojuje nacistického diktátora a vymóděné fracky z uměnovědných oborů. Pokud něco, co z úst váženého člověka zní dobře, působí vloženo do úst hipsterského Hitlera jako úsměvná banalita, pak... to je úsměvná banalita. Následující výroky patří Bransonovi::

fuhrer

 

Nesnažil jsem se teď oklikou dokázat, že je Richard Branson převlečený Hitler. Jen jsem měl už v minulém článku zdůraznit jednu věc, ale pohříchu to neudělal: čteme-li knihy úspěšných lidí, musíme si umět představit, že jejich myšlenky existují nezávisle na autorovi. Jsou dobře vyargumentované? Neprotiřečí si? Nezaměňují se v knize plody náhody a štěstí za obecná pravidla? Je to něco víc než jen nalejvárna pozitivní psychologie? Screw It, Let’s Do It tímhle testem neproplouvá elegantně na vodních lyžích s modelkou na zádech, spíš se škrábe na břeh v posledním tažení a pod nánosem chaluh.

Byla to třetí – a na nějakou dobu poslední – success story v téhle rubrice v řadě. Ayrton Senna nic napsat nestačil, protože se zabil na vrcholu kariéry. Tomio Okamura toho napsal dost, ale řekl málo. Branson je tak někde mezi: nečekejte od toho spisku víc než zábavu na konec léta a lehčí pošťouchnutí směrem k vlastním cílům a budete spokojení.

fuhrer bronson

 


Richard Branson: Screw It, Lets Do It. Vydalo nakladatelství Virgin Books v roce 2006, 111 stran, 6 dolarů.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK