Raději Sashu Grey než Paulu Wild. Seth Godin vydal manifest divných lidí

| 6. 10. 2011

Nesnažte se cokoliv prodávat masám, nestojí to za námahu, říká marketér v novém manifestu. Zaměřte se na lidi, kteří se rozhodli odlišit od normálu.

Raději Sashu Grey než Paulu Wild. Seth Godin vydal manifest divných lidí

Z prvního nakladatelství specializovaného na manifesty, The Domino Project, vypadává jedna kniha hodná pozornosti za druhou. Už jsme tu spolu prolistovali Poke the Box Setha Godina a Do the Work Stevena Pressfielda. Tenhle týden na nás čeká zase Godin: na stovce a tuctu stran We Are All Weird obhajuje motiv procházející staršími knihami a články: „Nejsme normální. Jsme divní. Všichni.“

Od průmyslové revoluce byl snem podnikatelů masový úspěch. Jenže dosáhnout ho je stále těžší. Automobilky už nemůžou chrlit jeden černý Ford T za druhým, protože zákazníci jsou rozmazlení a vymýšlejí si. Najednou je totiž v pořádku, dokonce oceňované, mít divné chutě, koníčky a požadavky. A proto: „Odteď už bude masový úspěch na trhu výjimkou, černou labutí. Masy jsou mrtvé. Seznamte se s podivíny.“

Zrod pošuka

Není těžké dovtípit se, co k rozvoji tržních nik vedlo:

  • Díky technologickému pokroku už členy střední třídy netrápí, čím zahnat hlad, ale jak to bude chutnat. Podle Godina marketing ber, nebo nech funguje jen na chudé. Středostavovský spotřebitel už si může dovolit speciální přání, ví to a užívá si to.
  • Díky elektronickým médiím se společnost vrací ke kmenové organizaci, o čemž psal Godin i Marshall McLuhan. Jak připomíná první z nich, sledovanost nejpopulárnějších televizních pořadů jde dolů, masová média ztrácejí vliv. Jak před lety prorokoval ten druhý, díky internetu nejste odkázáni na své fyzické okolí, váš kmen může být kdekoliv, a tak není problém být hinduistou ve Strážnici nebo cimbalistou v Himáčalu Pradéši. Je snazší než dřív být divný – a najít si komunitu lidí, kteří to vyloženě ocení.
  • Proměna trhů nabírá podle Godina na rychlosti a velikosti jako sněhová koule puštěná ze svahu. Vymyslete si zvláštní hobby, jako je lovení ryb na drahé pruty nebo poslouchání hudby s pomocí drahých audiokabelů; napíšou o vás oborové časopisy, přidají se další lidé; nika se prohloubí a udělá místo pro drazší, exkluzivnější pruty nebo kabely.
  • Chytří marketéři vědí, že „divného“ zákazníka nemusí hledat, ale mohou si ho rovnou vytvořit. Zakladatele služby Instagram asi nikdo nebombardoval dopisy: „Udělejte prosím z našich drahých telefonů laciné kinofilmové fotoaparáty!“ Prostě hipsterům nabídli možnost stát se ještě většími hipstery.

Pepíčku, jsi úplně mimo. Píšu ti za jedna

Asi přijdete i na to, co tenhle vývoj brzdí. Zaprvé to jsou politici, kteří se stále snaží oslovit masy a národy a pracují s jednoduchou logikou „my vs. oni“. Občané podle Godina už ale nepatří do jedné vše zastřešující množiny; jsou členy různých kmenů, které nedbají na hranice států.

Druhou brzdou je školství. „Reformy vzdělávacího systému se stále zaměřují na zlepšení výsledků těch, co jsou někde uprostřed. Ten střed byl ostatně důvod, proč jsme si vytvořili školy: abychom dali společnosti co nejvíc normálních členů.“ Godin radí: „Neztrácejme čas a peníze tím, že se budeme děti snažit tlačit směrem, kterým nechtějí jít. Místo toho odhalujme jejich podivné vlastnosti, ve kterých vynikají, a dejme jim kuráž je dál rozvíjet. Pak ustupme z cesty.“

Jsme divní. Ale jen zlomek času

Když jste aspoň trochu, aspoň v něčem divní, čte se to krásně. Jenomže Godin – jako obvykle – nevychází při psaní, kázání a prorokování z dat. Staví na historkách, kterými přikrmuje svoji víru. Samozřejmě: představa, že divným patří království nebeské, se mi líbí. Parafrází Ladislava Bátory: raději phó než bramboračku, raději pétanque než kopanou, raději Čokovoko než Anetu Langerovou, raději volnou pracovní dobu než štípačky v osm a v půl paté, raději žaludek zvedající Sashu Grey než Paulu Wild v softcore kalendáři… a už vůbec ne poctivýobyčejnýlidismus, instantní gastronomismus, televiznínovinismus, bibionismus a mallorkismus.

Nemůžu se ale ubránit dojmu, že si Godin plete proměnu trhů s proměnou společnosti. Ano, asi je stále normálnější mít nenormální koníčky: investovat hodně času a peněz do rybaření na moři, namísto šmajdání po Růžohorkách vyrazit na italské ferraty, vařit v garáži pšeničné pivo, sledovat béčkové italské horory. Do toho všeho ale lidé investují deset, dvacet, třicet procent svého času a svých peněz. Není možné, že o to větší pak mají chuť být ve zbytku svého života jako ostatní, zapadnout, zamaskovat svoji „nenormalitu“? Jak píše Michal Pullmann v Konci experimentu, Češi dnes pracují s jazykem podobně jako za normalizace: schovávají se za floskulemi, aby si dali naději, že společnost ještě funguje, že vlastně všichni věří těm samým hodnotám. Masovost mohla zmizet z volného času, zůstala ale u výrobního pásu a v kanceláři. Pořád se u nich drtivá většina lidí schází mezi šestou a devátou ráno; pořád brblají, kolik toho odvedou politikům, které osmdesát procent z nich stejně volilo; pořád je pravděpodobnější, že dělají na něčem, co skončí ve škodovce nebo volkswagenu, než na rukodělných špercích. Tipuju, že se tomu bude americká realita podobat. Že to všechno večer místo Budem Light zapijí pivy z malých pivovarů, není důležité.

„Všichni jsme divní“ je sympatický vzkaz, hlavně pokud se považujete za divné. Jestliže ale chcete pochopit měnící se ekonomiku na základě grafů a čísel, přečtěte si raději Dlouhý chvost od Chrise Andersona. Godin totiž tentokrát nezvládl trefně popsat trendy. Dal dohromady jen milou self-help knížku pro podivíny.


Seth Godin: We Are All Weird. Vydalo nakladatelství Domino Project v září 2011. 112 stran, 5,74 dolarů (Kindle) nebo 16,50 dolarů (pevná vazba).

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!