Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Pro hrst čtvrťáků. Jak promarnit život bojem o světový rekord

Bizarní dokument o rekordmanech v hraní starých plošinovek ukazuje, jak snadno člověk podlehne iluzi vlastní důležitosti.

Je advent, navíc státní smutek a Petr Nečas poprosil média, aby třídennímu truchlení „uzpůsobila skladbu svého působení“. Článek o rekordmanech ve hraní videoher tedy může působit jako provokace. Jenomže i když má filmový dokument The King of Kong: A Fistful of Quarters líbivé a zábavné téma, do povrchního světa ichtylů honících se za nejvyšším skóre dělá už po pár minutách průrvu. Za ní můžeme sledovat univerzálně platné absurdní drama o zoufalcích, kteří se snaží dát svému vezdejšímu pinožení nějaký smysl.

V hlavních rolích:

Donkey Kong. Arkádová, čtvrťáky krmená plošinovka uvedená Nintendem v roce 1981, dodnes populární v komunitě sportovních hráčů. Nahoře na obrazovce drží zlý opičák Kong v zajetí roztomilou zrzku. Dole stojí připravena k akci vaše postavička. Od Konga a zrzky vás dělí několik pater překážek. Ledva je zdoláte, unese Kong svou rukojmí do další úrovně. Když už se vše zdá skončit happyendem, Kong je přemožen a páreček se začne pusinkovat, hra začíná znovu, na těžší obtížnost. Končí až ve dvaadvacátém levelu, kdy hrdinu zabije programátorská chyba. Poměrně existenciální záležitost sama o sobě.

Billy Mitchell. Dlouholetý držitel světového rekordu v Donkey Kongovi i dalších hrách. Idiot omílající mantry o úspěchu – „Na mém telefonu se píše: nikdy se nevzdávej“ – a zároveň zbabělec, vyhýbající se přímým soubojům o trofeje. Své herní výkony točí doma na video, pokud se tedy zrovna nestará o firmu na výrobu pálivých omáček. Dlouhé vlasy, košile zapnuté ke krku, potištěné kravaty. Záporák, jakého jste neviděli.

Steve Wiebe. Taťka od rodiny. „Když mě vyhodili z práce, přemýšlel jsem, co dělat. Potřeboval jsem cítit, že mám nad něčím kontrolu.“ Začíná tedy v garáži na starém originálním automatu hrát Donkey Konga s cílem pokořit Billyho rekord. A chytne ho to. Natolik, že na jedné z kazet se hrou poslaných rozhodčím je slyšet, jak na něj malý synek dlouho marně volá, ať mu táta přijde na nočník utřít prdýlku.

Velké ambice na malé úhlopříčce

Jak to dopadne, je přece úplně jedno. Hodinu a půl můžete sledovat čtyřicátníky, jak se pokoušejí o nejvyšší skóre ve čtvrt století staré hře, pláčou, vyhrožují si, pomlouvají se a nesvedou se na své soupolení podívat s nejmenším odstupem. Pokud se ale těšíte na příjemné rozptýlení, bacha. Jak se zklidní bránice, nastupuje depka.

Hráči do kamery opakují sloveso „pursuit“: „jít si za“. To svou nejslavnější roli sehrálo ve Vyhlášení nezávislosti, kde američtí revolucionáři už v osmnáctém století označili cestu za štěstím za základní lidské právo.

King of Kong mimoděk parafrázuje příběhy o americkém snu, které vám „udělají dobře“. Od Rockyho, ze kterého si půjčuje píseň Eye of the Tiger, až po Sennu, Moneyball nebo The Social Network. Ukazuje, jak k popukání je cesta ze dna na vrchol, když ji podniknete v nějakém nezvyklém rámci, třeba v herně, obklopeni geeky v pozdní pubertě. Když se místo do historie boxu nebo automobilových závodů chcete zapsat do dějin klání, které nezajímá desetimilionové publikum, ale jen posledních pár stovek přežívajících nadšenců. A většinou jsou to ti lidé, u kterých se modlíte, aby se s vámi v autobuse nedali do řeči.

Tahle cesta za americkým snem vám dobře neudělá. Přinutí vás přemýšlet, jestli vaše vlastní lopota dává nějaký smysl. Vystoupit ze své bubliny a podívat se na své životní triumfy čerstvýma očima. Nejsou stejně směšné, pomíjivé a zbytečné, jako souboj Billa a Stevieho o to, kdo nacvaká vyšší skóre?

Ředitel světových rekordů Billy Mitchell. Slyšeli jste někdy o něm?

Zároveň je King of Kong svědectvím o fenoménu sebedramatizace. Nejsem si jistý, jestli to začalo v éře romantismu nebo jestli masám vnukla myšlenku prožívat svůj život jako obrovské drama až pohodlná konzumní realita 20. století. Přebytek zboží, volného času i možností sebevyjádření napovídá tomu druhému.

Billy se do telefonu představuje jako ředitelství světových rekordů. Steve pláče, když se mu nepodaří zahrát milion bodů. Další z postav skládá o Billovi a jeho výkonech folkovou píseň a brnká ji před kamerou. Kolem rekordmanů se motají geekové nyjící po tom zažít nějaký Velký příběh; vidět bájnou poslední obrazovku Donkey Konga a snad o tom jednou vyprávět vnoučkům, protože i když se tam neproklikali oni sami, aspoň „byli u toho“.

V sebereflexivním divákovi z toho hrkne. Ta fotka polapeného sumce, zdolané skalní stěny nebo nového auta, kterou jste vrzli na Facebook, možná plavala ve stejné patetické vývojce jako snímky rozzářených rekordmanů arkádových her pro oborové časopisy. Bacha, pokud vás to ani jedenkrát nenapadne. O to víc totiž hrozí, že jste zvenku podobně kouzelně zahledění do svého malého světa jako postavy King of the Kong.

Ve filmu, kde vystupují téměř výhradně muži středního věku, je nakonec jediným moudrým člověkem Stevova šestiletá dcerka. Ta se svého otce cestou na turnaj, jehož vítěz má poputovat do Guinessovky, neúspěšně pokusí ukotvit v realitě:

„Nevěděla jsem, že je Guinessova kniha rekordů tak populární.“ – „Čte ji hodně lidí.“ – „Aha. A někteří si možná i zničí život, aby se tam dostali.“

Přeji vám, abyste si přes svátky našli čas přemýšlet o hrách, které hrajete. Anebo aspoň někde potkali takhle chytré dítě.


The King of Kong: A Fistful of Quarters. USA, 2007, 79 minut. Režie: Seth Gordon.

*

PS: O King of the Kong jsem se dozvěděl díky Jaroslavu Švelchovi a jeho sérii přednášek o hrách na brněnské fildě. Odnesl jsem si z nich ještě jednu pikošku: nejoblíbenější autor Finmagu, Pavel Kohout, si jméno v komunitě udělal na začátku 90. let naprogramováním textové hry A to snad ne pro Commodore 64. Vyzkoušejte!

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK