Dej blbci funkci, vymyslí lejstro

V žádném případě vám neradíme se s těmito našimi společnými nepřáteli smířit - ale určitě neuškodí, když je líp poznáte. Liberál Ludwig von Mises (1881-1973, Rakousko a USA) publikoval knihu "Byrokracie" v roce 1944. Ani za tu dobu ale kniha neztratila na své platnosti, bohužel, nic. Svět se totiž změnil jen málo - k lepšímu ale například v tom, že si můžete Byrokracii zdarma stáhnout z internetu, přesněji ze stránek Liberálního institutu.

Jak přichází byrokrat na svět

Mises proti sobě staví dva principy moci: „ziskový management“ a "byrokratický management". Význam prvního je jasný, druhý vysvětluje takto: "Byrokratický management je metoda řízení uplatňovaná v oblasti správních vztahů, jejíž výsledek nemá na trhu peněžní hodnotu. Pamatujte, že neříkáme, že úspěšné nakládání s veřejnými záležitostmi nemá hodnotu. Říkáme, že nemá hodnotu na trhu, že jejich hodnota nemůže být zjištěna tržními transakcemi a následně nemůže být vyjádřena v penězích."

Spokojenost zákazníka je v byrokratickém managementu vystřídána jinou nejvyšší metou, kterou je "přísné podřízení se množství byrokratických pravidel."

Jestli doufáte, že se z magnetizmu těchto dvou pólů dá vykličkovat, Mises vás zabrzdí: "V tržním hospodářství je hlavním principem motiv zisku. V totalitě je to disciplína. Neexistuje třetí možnost. Pokud člověka nebude hnát přání vydělat na trhu peníze, pak mu musí být předepsáno zákonem, co má dělat a jak to má dělat."

Na desítkách stran pak Mises svižně popisuje rozdíl mezi - podle něj - optimistickou, podnikavou a svobodomyslnou Amerikou a byrokracii, korupci a stát milující Evropou. Ze spousty příkladů uvedu jen výňatek z jeho korespondence s italskými fašistickými studenty: "Chceme dobýt francouzské a britské kolonie, abychom v jejich správě mohli získat místa, která mají nyní v držení francouzští a britští byrokraté." Děsivé? I dnes spousta lidí používá tenhle bizarní myšlenkový vzorec.

Mises překvapuje svojí střízlivostí. Netvrdí, že byrokracie by měla být vymýcena, že by stát neměl existovat vůbec anebo jen v maximálně okleštěné podobě. Nehněvá se na stereotypně líného člověka za přepážkou - "Konec konců najdeme mnoho úředníků, jejichž nadšená horlivost nabývá dokonce podoby sebeobětování." Tvrdí jen tolik, že se byrokracie nesmí rozrůst natolik, aby přiškrcovala soukromý sektor s jeho zdravou touhou po výdělku, snahou inovovat a uspokojit přání spotřebitelů.

Kniha pro každého, ale žádná "kuřecí polévka"

Misesovu Byrokracii poměrně pochopitelně nejvíc ocení živnostníci a další svobodomyslné duše. Četl jsem ji v týdnu, kdy jsem absolvoval trojboj "daně-zdravotní-sociální" a kniha mi sedla do nálady stejně, jako sedá Deník Bridget Jonesové nezadaným třicátnicím.

Pravičáci, kteří doufají, že můžou veřejné záležitosti zlepšit nevolením lidí, jako je Zdeněk Škromach, a naopak zvolením řekněme Martina Jahna nebo Stanislava Bernarda, můžou přijít o iluze: "Pokusy reformovat byrokratickou správu dosazením podnikatelů do vedoucích pozic různých resortů jsou marné. Kvalita podnikatele není dána jeho osobností, nýbrž postavením, které v rámci tržní společnosti zastává."

Mises nedrží v ruce magickou hůlku a nepřesvědčí zarytého levičáka o tom, že je lepší trhy neregulovat. Projevuje se ale jako výborný psycholog, dobře analyzuje argumenty zastánců silného státu a jeho vlastní tvrzení tak mají jakýsi chuťový ocas, díky kterému může volání po regulaci alespoň zhořknout v ústech. (Na druhou stranu si Mises trochu ubírá na nadčasovosti tím, že například mladým fašistům vytýká promiskuitu a homosexualitu - kéž by tohle bylo na hnědých košilích to nejhorší.)

Liberálně-konzervativní omladina zas díky Byrokracii zjistí, že diskuse o "tloušťce" státu se v západních zemích vedla už před 70 lety. "Dnes jsme svědky vítězného tažení socialistických myšlenek," napsal Mises k předmluvě k vydání z roku 1944 a hned v úvodu knihy popisuje, jak "léčba" Velké hospodářské krize zbyrokratizovala Spojené státy. To samozřejmě ještě neznamená, že člověk lačný po štíhlé státní správě by dnes měl být v klidu - kategorická prohlášení ve stylu "s Lisabonem přichází socializmus" si ale při pohledu zpět žádají korekturu na: "Jeden typ byrokracie střídá druhý." Aspoň, že zmínky o nuceném hlášení změny adresy při kterémkoliv přenocování mimo domov dnes působí pravěce.

Vzhledem k tomu, že Mises popisuje evropské dějiny přinejmenším od 19. století jako dějiny byrokracie, jen schované pod různé režimy a jejich "bohulibé" účely, je jasné, že se s nesmrtelnou úřednicí, která "akorát plní rozkazy", budeme potkávat ještě dlouho. Až jí (opět) budeme přesvědčovat (či uplácet), aby alespoň na chvíli zkusila být samostatně přemýšlejícím tvorem, může nás hřát snad jen to, že už jde o tradici. S trochou fantazie při podstrkování obálky možná uslyšíme i tóny valčíku...

Foto: Profimedia.cz