Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ukradněte tuhle knihu. Naučí vás krást!

| 6. 5. 2010 | Vstoupit do diskuze

Jsou knihy, u kterých musí recenzent zvážit, jestli není nemorální o nich vůbec jen psát. Spis Steal This Book (Ukradněte tuto knihu) z roku 1970 popisuje tolik způsobů, jak něco štípnout, až to o novinářovo svědomí dře jak nehty o tabuli.

Ukradněte tuhle knihu. Naučí vás krást!

Takže začneme důvody, proč článek vlastně přišel na svět: Znát praktiky zlodějů se hodí každému, kdo nechce být okraden. Nikdy navíc nevíte, kdy se budete muset odněkud někam dostat bez peněz. Anebo ještě hůř, přežít v postapokalyptickém světě, kde hodní kluci a holky pojdou hlady. Ani to ale není vše. Ukradněte tuto knihu je stěžejní publikací anarchistického hnutí 70. let a patří mezi nejradikálnější (a nejvtipnější) ekonomické publikace, na které můžete narazit - byť by se k vtipu i ekonomii hodily velké uvozovky.

Prasečí metody v boji proti Prasečí říši

V šedesátých letech došel americký radikální levičák Abbie Hoffman (1936-1989, na titulní fotografii) k přesvědčení, že je Amerika jedním velkým vězením a, doslovně citováno, Prasečí říší. "Je špatné okrást bratra nebo sestru. Ale neokrádat instituce, které tvoří pilíře Prasečí říše, je srovnatelně nemorální," stojí v úvodu jeho návodu pro máničky, které se rozhodly zničit kapitalismus.

Nad neomaleností Hoffmanových rad, jak co nejvíc oškubat stát i soukromé společnosti, by se zarazil i leckterý pražský radní:

  • "V luxusních restauracích si můžete objednat velké jídlo, a když budete v půlce, nenápadně položte na talíř mrtvého švába nebo skleněný střep. Vyskočte a rozčilte se na číšníka: 'Nikdy se mi nic takového nestalo! Mohlo mě to zabít!' Plivejte při tom do kapesníku. Můžete pak odejít bez placení, anebo počkat, až vám číšník vnutí nové jídlo jako omluvu za tohle příšerné nedopatření." (Z Hoffmana nedělá menší hovado ani prosba, abyste pak obsluze nechali slušné dýško.)

  • Pokud chcete zadarmo cestovat mezi dvěma městy, navrhuje autor, abyste si vyhlídli autobus, který do vašeho města přijíždí zpola plný. Můžete pak udělat scénu řidiči, že chtěl odjet bez vás, přičemž jste si z vozu jenom odskočili na záchod.

  • Vše vám líp projde, když budete dobře oblečení - nebo ještě lépe převlečení, třeba za kněze. Padá tu návrh na zřízení půjčovny kostýmů v každé hippie komuně.

  • Celou kapitolu věnuje Hoffman levným zbraním. Pokud byste se náhodou někdy pustili do boje s "prasaty" (jestli to jsou policisté, extrémní pravičáci anebo kterýkoliv do práce chodící měšťák, to autor neuvádí), mějte při ruce bumerang a prak.

Je zajímavé, jak Hoffman v několika stovkách takovýchto fíglů osciluje mezi absolutním kretenismem (trik se střepem) a ne úplně hloupými radami, které může ocenit a bez výčitek použít každý, kdo se ocitl v nouzi - třeba právě kvůli zlodějům.

  • V knize se dozvíte, které bylinky si můžete natrhat v parku a sníst je, nebo že se nemáte bát slušně poprosit na zeleninových trzích farmáře o nějaké jídlo zdarma.

  • Úsměvně působí pasáž, ve které Hoffman vysvětluje, které instituce vám zdarma dodají domácí zvíře - a popisuje v té době údajně fungující trik, jak od ministerstva vnitra získat bizona.

  • Autor přikládá seznam univerzit, které v roce 1970 nechtěly po svých posluchačích školné, a řadu dalších zajímavých informací.

Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu

Zkritizovat Hoffmana z pozice příznivce volné ekonomiky by zvládli bystřejší žáci páté třídy. Společnost, ani svůj vlastní život nevylepšíte destrukcí ani krádežemi. Tak se snad lze chovat v případě nějaké stalinistické diktatury, ale člověku nesmí chybět odvaha na to, aby svůj boj nasměroval proti špičkám moci.

Zajímavou a Hoffmanem nezodpovězenou otázkou je, nakolik se dá ekonomický systém zničit rozkrádáním. Zkušenost z československého socialismu napovídá, že masivní tunelování pod heslem "Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu" může společenskou přeměnu urychlit, těžko se ale dá označit za chvályhodnou, uvědomělou politickou činnost. Navíc je svědomitá práce mániček jen plácnutím do vody v porovnání s dílem byrokratů. Ti mohou provizí z jediné zakázky dostat ze systému více peněz, než se to podaří tisícihlavému publiku českotřebovského punkového festivalu Pod parou za celý život.

Co hůř, Ukradněte tuto knihu se dá odstřelit i z pozice radikálního levičáka: Abbie Hoffman totiž skrze své rady působí jako sociopatický imbecil s mesiášským komplexem, který si neuvědomoval, že okrádání restaurací nebo dopravních společností poškozuje v první řadě jejich majitele. Ti mohou být kvůli úvěrům, tvrdému konkurenčnímu boji a postrádání zaměstnaneckých jistot ještě větší "obětí Prasečí říše" než sám Hoffman.

Cestu k "lepší budoucnosti pro obyčejné lidi" v téhle knize nehledejte. Když se do ní ale pustíte s aspoň minimálním kritickým odstupem, můžete se pobavit - a cestovat časem do doby, kdy vám v převlečení za faráře procházely darebárny snáz.

Foto: profimedia.cz

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro...

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK