Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Já bych všechny ty porna zakázala!

Proč píšeme na FinMagu o pornografii? Předsudky stranou: jde o významný průmysl. A to nejen tím, kolik peněz jím proteče a skončí v kapsách producentů, na účtech výrobců HD televizí i ve státní kase.

Pornografie se v posledních desetiletích ocitla v centru diskusí o hranicích svobody slova i svobody podnikání - v Evropě i Spojených státech. Byla by škoda tuhle diskusi zužovat na souboj liberálů a konzervativců - víc a víc do ní promlouvají feministické organizace, a to z obou stran sporu.

Za knihou Hodné holky se dívají jinam. Feminismus a pornografie stojí Kateřina Lišková, socioložka přednášející třeba na brněnských genderových studiích. Útlý svazek na obalu slibuje odpověď na nelehké otázky: "Škodí pornografie ženám? Formuje nějak svět kolem nás? Co se stane, když je do hry o pornografii zatažen stát?"

Odpor je zbytečný, mladá dámo

Pro nás liberály je pornografie jasně legální záležitostí. Producent zaplatí muži a ženě, muži a muži nebo ženě a ženě peníze za to, aby před kamerou souložili. Ti souhlasí. Kdo se na výsledek chce dívat, ten si jej pak koupí. Dokud to tohoto řetězu nevstoupí někdo, kdo se svou účastí nesouhlasí, nebo mu je míň než osmnáct, anebo štěká či ržá, neděje se nic špatného.

"Antipornografické feministky" - protože jak Lišková připomíná, feministických směrů je hodně a některé následnice sufražetek pohled na obálku Českých ložnic neurazí - to vidí jinak: "Pornografie je vnímána jako prostředek konstrukce negativního obrazu žen, její definicí pak je reprezentace (ženského) těla sexuálně explicitním způsobem, který má za následek redukování žen na sexuální objekty. Pornografie může být otevřeně násilná nebo může násilí implikovat prostřednictvím zobrazení žen a jejich podřízenosti mužům," cituje Heather MacRae.

V knize ale nedojde jen na metaforickou řeč sociálních vědců, ale i na čísla: "Pornografie je podle D. Russell jednou z pěti příčin, které vedou muže ke znásilnění. Autorka se opírá o výzkumy, které tvrdí, že od 25 do 60 % amerických mužů udává jistou pravděpodobnost, že by se dopustili znásilnění, kdyby měli jistotu, že nebudou dopadeni, a že 25 až 30 % mužů sexuálně vzrušují obrazy znásilnění ženy," a právě za těmito čísly má stát pornografie, která chlapům ukazuje, co a jak dělat, a ženám vštěpuje, že je odpor zbytečný.

Proti tomu staví Lišková názory některých českých sexuologů, podle kterých je pornografie prevencí, nikoliv příčinou sexuálního násilí. V knize nejde o to, kdo to vyhraje - ale o to, kdo co říká a na koho se při tom obrací. Autorka trpělivě vysvětluje i ty nejradikálnější názory (muži jsou prý jiný druh než ženy a čuňata od narození), aby však neutrálně uzavřela: "Zakázat diskurs, v našem případě ten pornografický, je nejen nemožné, jelikož je opřen o legitimizovanou moc, ale je to především kontraproduktivní: k podlomení autoritativního diskursu je zapotřebí jeho prozkoumávání a zpochybňování, která v ideálním případě povedou k jeho delegitimizaci."

Věra Pohlová ví, na co se díváte. A nelíbí se jí to!

Citovaným antipornografickým feministkám nemůžu upřít talent objevovat nepopulární pravdy. Když si budou kluci od osmi let stahovat z internetu třebas jen mainstreamovou pornoprodukci, bude mít škola, rodina a později i přítelkyně velký problém vysvětlit jim, že dát si holku je opravdu něco jiného, než si dát cheeseburger. Podobně pro děvčata je asi dost frustrující zjištění, co a kam všude jim někdo může hned po patnáctých narozeninách vsouvat.

Jenomže: co s tím? Lišková si všímá, že se antipornografické feministky často obracejí na stát: "Zakažte to!" Sama to kritizuje výš citovanou pasáží. Napadá mě přitom několik dalších otazníků.

  • Jak může tolik vzdělaných lidí - mezi vzdělanými je to přesvědčení podle mne ještě silnější, než mezi nevzdělanými - věřit, že se dá něco jednoduše zakázat? Postavit mimo zákon ano, na to stačí pár týdnů - ale zakázat? Při čtení jsem opět myslel na Věru Pohlovou.

  • Co všechno zakázat? Průmyslovou pornoprodukci, nebo i amatérská díla, ve kterých to ženy často taky zrovna nevyhrávají?

  • Jak populární by bylo feministické hnutí a jeho další požadavky, kdyby vám trafikant na otázku "Už vyšlo nové Leo?" odpověděl: "Nevyšlo a nevyjde, to jste neslyšel o tom, že je to teď zakázaný?" Obecně mne fascinuje (a nemyslím to úplně zle) přístup mnoha levicových organizací, který se dá shrnout jako "My vás osvobodíme a učiníme šťastnými, i když o to nestojíte a budete nás za to nenávidět." Pravicové "krev, pot a slzy!" je najednou pro bábovky.

  • Nebylo by lepší místo regulace raději nutit stát i rodiče, aby vedli děti k umění kriticky přemýšlet nad tím, co sledují? Nezabily by tak feministky víc much jednou ranou? Odpolední televizní seriály nedělají pro obraz žen o nic lepší službu než to nejtvrdší porno. V pornografii ženy dosahují uspokojení přirozeně, koitem, zatímco na Primě v pět odpoledne spočívá ženská seberealizace v tom, že je sveze blonďák s červenou bugatkou.

Milion a čtvrt z daní na feministické porno

Kniha Hodné holky se dívají jinam. Feminismus a pornografie vyšla loni. Na podzim toho roku šel do švédských kin první pornofilm financovaný státním fondem pro kinematografii - Dirty Diaries. Ukázku si můžete pustit, pokud nejste v zaměstnání (nedělám si legraci, tohle je na vyhazov), na oficiální stránce.

Proč ta dotace? Jde o dvanáct krátkých feministicko-pornografických klipů. Od klasického porna se nijak zvlášť neliší - jen tu neuvidíte moc silikonů a vyholených rozkroků a zdá se, že si aktéři natáčení skutečně užívali.

Z principu jsem proti tomu, aby stát odíral svoje občany o peníze a pak jimi platil výrobu porna. Zarazilo mě ale, jak obrovskou vlnu nenávisti a posměchu zpráva o 500 000 švédských korunách (něco přes milion našich) pro eroťák v médiích vyvolala. Jako příslušník národa, který se ochotně složil Kateřině Neumannové na libereckou komedii, a který si za 120 korun měsíčně od každé rodiny vydržuje na Kavkách výsměch veřejnoprávnosti, nemám odvahu ukázat s davem ke Stockholmu a zvolat jací tam žijou blbci.

Zároveň jsou Dirty Diaries pro mě jako pro liberála vítaným potvrzení toho, že státy přestávají s pornografií po staletích marně bojovat a učí se s ní žít jako s něčím, co se nedá porazit, leda zlehka kontrolovat. A poděkovat za to můžeme - feministkám.

---

Kateřina Lišková: Hodné holky se dívají jinam. Feminismus a pornografie. Vyšlo v nakladatelství SLON v roce 2009, 178 stran, 250 Kč.

Foto: profimedia.cz

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK