Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Baťa má štěstí, že je kamennej

Máme tu příliš vysoké daně, legislativa a byrokracie dusí podnikatelskou iniciativu, lidi nejsou zvyklí měnit profese nebo bydliště, a ta infrastruktura! Špatné silnice, drahá a zpátečnicky organizovaná železnice – nejvyšší čas pustit se do reforem a do práce.

Nečtete předvolební program žádné polistopadové strany, natož programové prohlášení vlády, ale nejdůležitější myšlenky spisku „Budujeme stát pro 40 milionů lidí“, který v roce 1938 vydal Jan Antonín Baťa, nevlastní bratr Tomáše Bati.

Stojí za odfouknutí prachu, nebo spíš za stažení z internetu, a to ze dvou důvodů. Pravděpodobně nikdy nikdo nevytvořil tak komplexní a hutný plán na „budování“ československého státu, od infrastruktury dopravní až po ty měkké, jako je legislativa a vzdělávání. Zároveň nezbývá, než se zastydět nad tím, že i po 72 letech řešíme stále ty samé problémy.

D1, na které není Praha ani Brno

Tipněte si, jak dlouho trvala před druhou světovou válkou cesta z Chebu do Jasiny, tedy z jednoho konce Československa na druhý.

Bylo to rovných třicet hodin rychlíkem. Rychleji se dalo z Prahy dostat do Litvy anebo Anglie. Republika měla totiž tvar 900 kilometrů dlouhé nudle, která byla místy jen 60 kilometrů tenká. Surovin drahých na jednom konci byl na tom druhém nadbytek a kolem ní leželi ne zrovna přátelští a obchodu naklonění, povětšinou fašističtí sousedé – co s tím?

Baťa navrhoval stavbu východozápadní dálnice, která z dnešního pohledu nepochopitelně míjela Prahu, Brno i Bratislavu (nikoliv však Zlín), železničního koridoru a systému dopravních kanálů. Na téhle dopravní síti pak chtěl postavit výkonný průmysl dopovaný štědře podporovaným primárním i sekundárním výzkumem, a taky fungující liberální demokracii, která by šla příkladem hnědokošiláčům v okolních zemích.

Kalkulačky pro berňák

Zažíváte déja vu? Tak poslouchejte: „Člověk z roku 1859, stejně jako člověk ze sklonku minulého století, mohl očekávati, že vyučil-li se určitému řemeslu, najde v něm zaměstnání až do smrti. (…) Hospodářský a technický vývoj naší doby ukazuje, že nemá-li člověk býti ve svém životě hříčkou hospodářských a technických krisí a nemá-li se státi věčným břemenem pro státní pokladnu, musí ovládati několik druhů zaměstnání a musí zejména míti možnost přechodu z jednoho příbuzného zaměstnání do druhého.“

Mezinárodní výměny studentů? Máte je tam. Investice do komunikačních technologií a budování informační gramotnosti? Ani na to Baťa nezapomněl. Zmenšení administrativy spojené s výběrem daní? „Je zapotřebí vybaviti je [berní správy] moderním strojním zařízením pro rychlé účtování a počítání." Na dnešní dobu legračně působí snad jen keynesiánské rady, jak pomocí dotací rozvíjet automobilizmus – ačkoliv, duch šrotovného obcházel Mladou Boleslav ještě před pár měsíci.

Smíchy by řval a byl by v pase zlomenej

J. A. Baťu je nutné číst nejen pro připomenutí toho, co by se „mělo udělat“, ale pořád by se to neudělalo. Člověk díky němu mimo jiné zjistí, že za byrokracii, absurdní zákony, špatně fungující státní správu nebo řekněme ekonomickou negramotnost části obyvatel nevděčíme komunistům – spíš už Rakousko-Uhersku, a samozřejmě hlavně sami sobě. Dvakrát jsme na nápravu měli dvacet let, dvakrát se posunuli jen o slepičí krok.

"Státy se rozpadají, jakmile ztratí svou myšlenku,“ napsal Baťa prorocky jen pár měsíců před tím, než Československo přestalo být liberální demokracií a rozpadlo se do fašistických států a držav – a několik let před tím, než byl na základě Benešových dekretů odsouzen za to, že s Hermannem Göringem domlouval přesun Čechoslováků do Patagonie (soud tuhle fantasmagorii vyvrátil až v roce 2007).

Autorova socha dnes stojí ve Zlíně naproti mrakodrapu „21“, kde sídlí krajský úřad. Z upnutého saka kouká na to, jak lidi chodí pro zbytečná razítka, jak se centrem města šourají po rozbité silnici plné divokých křižovatek tisíce aut a jak mu současní politici na předvolebních billboardech kradou jeho tři čtvrtě století stará hesla. To už nelze brát jinak než s nadhledem – půjčme si slova Gábiny Osvaldové a zpěv Lucie Bílé: Baťa má štěstí, že je kamennej. Jinak by už nestál, smíchy by řval, a byl by v pase zlomenej...

Jan Antonín Baťa: Budujme stát pro 40 000 000 lidí. Vydáno v druhém, rozšířeném vydáním roce 1938 ve Zlíně

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK