Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Já, 25 dolarů a americký sen

| 11. 11. 2010

"Nevěřte pesimistům. Americký sen - tvrdě pracuj, dodržuj pravidla a dokážeš cokoliv - pořád funguje," hlásá obálka knihy Scratch Beginnings: Me, $25 and the Search for the American Dream, o které dnes bude řeč. Slibuje kuřecí polívku pro duši dříčů, dobrodruhů a zlatokopů.

Já, 25 dolarů a americký sen

Pětadvacetiletý Adam Shepard hned po promoci odcestoval do Charlestonu v Jižní Karolíně, aby zjistil, jestli se s 25 dolary, malým ranečkem oblečení a karimatkou dá v úplně cizím městě do roka vydělat na důstojné bydlení, byť se spolubydlícím, funkční auto a ještě ušetřit dva a půl tisíce babek. Stačilo mu na to jen něco přes půl roku.

Cesta nahoru je vycákaná krevní plazmou

Pravidla si přitom Shepard nastavil velmi přísná: nehodlal nijak porušovat zákony, zakázal si přijímat pomoc od své rodiny a známých a neoháněl se ani svým vysokoškolským titulem. Dodržel všechna.

Cestu nahoru - tedy z nejnižší do nízké společenské třídy, anebo jak sám říká: z roztrhaných hadrů do neroztrhaných hadrů - popisuje Shepard tak čtivě, že jsem se po ní společně s autorem vyšplhal během tří hodin. Od přespávání v azylovém domě ("Když vám bezdomovec řekne, že byste si měli koupit nové kalhoty, tak si uvědomíte, že byste si měli koupit nové kalhoty"), nádenických prácí, kde ho pravidelně oškubávala agentura, darování krevní plazmy, až po stálou práci stěhováka, přesun do bytu, nákup auta - a návrat k rodičům ve chvíli, kdy doprojektu nečekaně zasáhla nemoc Adamovy matky.

Všechno jde, když se chce (a jste bílý anglosaský protestant)

Shepard sice mohl schovat do šuplíku diplom i notýsek s telefonními čísly lidí, kteří by mu mohli pomoci, jednu věc ale rozhodně schovat nemohl: svou barvu kůže. Nejenže je bílý. Shepard je přesně ten urostlý árijský hezounek, od kterého byste v životě nečekali žádný podraz. Když máte na ksichtě napsáno Slušně vychovaný kluk, možná se vám blbě balí holky, zato práce se k vám žene horem dolem. Vím o tom svoje… A přiznává to i autor. Některé krize - pracovní úrazy, bitky s lumpenproletariátem – by rozhodně nezvládl tak dobře, kdyby byl černou svobodnou matkou třech dětí.

Nejsem si jistý, zdali to Sheperdův úspěšný pokus znehodnocuje: zřejmě by mu v černé kůži nebo ženském těle, případně v kombinaci obojího, trvala cesta za vytyčeným cílem déle a byla by složitější, skleněný strop ale dnes rozhodně není mezi nejnižší a nízkou společenskou vrstvou.

V příběhu je ale jiný háček. Aniž by to zvlášť reflektoval, Shepard si do Charlestonu přivezl ještě drajv. Dynamo, které v sobě nosí bílí anglosaští protestanti, neklid nutící člověka dřít a málo utrácet, protože tak by měl přece žít správný člověk. A tak coby nekuřák rozprodával v azylovém domě cigarety po kusech, protože si všiml, že spolubydlící nejsou schopni našetřit na celou krabičku. Což bylo mimochodem právě proto, že si kupovali drahé kusovky.

To byl však jen začátek. Shepard dělal spoustu věcí, které finančně negramotní lidé kolem něj ne: vytyčil si dlouhodobý cíl, ukládal peníze do banky a poctivě plnil všechno, co mu jeho středostavovské sudičky s potenciálem a ambiciózní rodiče nakukali.

Za white trash, nejnižší společenskou třídu, se zkrátka můžete převléct, nemůžete se ale přepnout do jejího myšlení. Představte si, že nevíte, co je to úspěch - ne že jste ho nikdy nepoznali, ale že jste ani nikdy nepřemýšleli nad tím, co by to slovo mohlo přesně znamenat. Další cvičení: jeden den si opakujte, že za všechny vaše problémy může okolí - rodiče, stát, zaměstnavatel, bohatí, přistěhovalci, Židi. Budete zralí na panáka už ve dvě odpoledne.

Český sen: dostat se do střední třídy ochcávkami

Smutná je tak vlastně už jen samotná existence Shepardovy knihy. Pokud se ve světové velmoci stane středně velkou literární senzací publikace, která potvrzuje, že pořád platí myšlenky, na nichž byla velmoc vystavěna, je to dobré znamení jen na první pohled.

A to jsou na tom Spojené státy - aspoň co se týče ctižádostivosti svých obyvatel - ještě dobře. V doslovu Shepard píše, že by se jeho příběh určitě nestal, kdyby žil ve Střední Americe nebo východní Evropě. Souhlasíte? Mě v tu chvíli napadl gonzo-žurnalistický experiment: Co takhle se v Česku během jednoho roku zkusit dopracovat k autu, bydlení a 50 tisícům zneužíváním sociálního systému, popřípadě jiným druhem zpronevěry státních peněz...

Díky tomu, že jde o český, a nikoliv americký sen, by při tom bylo možné porušovat pravidla, uplácet lékaře a úředníky a vysávat příbuzné. Bonusové body by se vám pak přičítaly za přesvědčení sama sebe, že byste mohli mít ještě víc, nebýt toho zpropadeného nepřejícného okolí, sousedů a pravičáků... Přihlásí se nějaký čerstvý absolvent?


Adam Shepard: Scratch Beginnings: Me, $25 and the Search for the American Dream. Vydalo nakladatelství Harper v roce 2010, 226 stran, 13,99 dolaru.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

Josef Platil | 15. 11. 2010 16:25

Jsou lidé, kteří dělají zprávy. Jsou lidé, kteří čtou zprávy a jsou lidé, kteří si lámou hlavu nad tím, co se to kolem děje. (str.221).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Platil | 12. 11. 2010 16:30

Americký sen je mrtvý. Zjistil jsem to v roce 2006 kdy vrcholila cena nemovitostí a USA Today napsal během mého pobytu "šokující" zprávu, že u některých nemovitostí klesla jejich cena. O dva roky později jsme pak viděli hypotéční krizi a teď (o další dva roky později) se divíme po shlédnutí filmu Wall Street 2, že finančnictví (v tom širokém významu) tvoří 40% HDP USA. Americký sen je možný i v Čechách a nikoli z chudáka na boháče. Economist tuhle nedávno napsal, že je v Evropě vyšší prostupnost tříd než v USA. Čím to je? Je to podobné jako když se na VŠE koncentrují ambiciozní studenti a je pak těžší se dostat na Erasmus a na ČZU na pobyt v cizině nával není a přes to vyjíždí (pravděpodobně) stejný počet studentů. Čili vyniknout v USA je těžší, když se všichni snaží vyniknout. Představme si, že se zuby nehty snažíte předběhnout někoho, kdo zrychluje. Vy běžíte rychlostí r, váš soupeř rychlostí r+10. Jenže když jste v Evropě, zajdete si po osmi hodinách v práci na film a váš soupeř do divadla, v USA má ten "flákač" 100 hodinový pracovní týden a jeho kolega 110.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš | 11. 11. 2010 16:43

Mrzí mne ten závěr recenze, jedna věc je na tyto smutné skutečnosti českého prostředí poukazovat a přinášet konkrétní případy, druhá věc je stavět na úroveň standardu a tak vlastně podporovat u lidí chápání korupce, podvodů, tunelů a dalších podobných činností jako nedílnou součást společnosti. Právě média mají vliv na veřejné povědomí a dokud nebudou zdůrazňovat neakceptovatelnost a nepřípustnost takového chování, budeme se v tom koupat dál a dál. Případy korupce a její účastníci by se měly stávat vyvrženci společnosti, ne novodobými Jánošíky...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Kašpárek | 11. 11. 2010 17:45
reakce na Tomáš | 11. 11. 2010 16:43

Chápu vaše rozhořčení, myslel jsem to ale v nadsázce; FinMag je to vzácné médium se sebevědomým a rozumným publikem, kde si tenhle žertík můžu dovolit - nikdo snad po přečtení článku nevstal a nešel "dojit systém".Fakt ale je, že bych si takovou knižní reportáž o vysávání štědrého státu skutečně rád přečetl. Nemyslím si, že by glorifikovala "Jánošíky" ,spíš by mohla být zatraceně zajímavou studií toho, jaké díry má státní hospodaření s naším společným majetkem, a jak strašně může dojení veřejných financí zdeformovat lidskou psychiku: i když jsem z principu proti tomu, aby stát nejdřív neadekvátně protežoval solární energii a pak ji neadekvátně zdanil, tak mi uplakaná vyznání elektrárníků, že "nebudou mít co dát do huby" přijdou buď jako excelentní herecký výkon, nebo jako psychiatrická diagnóza.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš | 12. 11. 2010 17:53
reakce na Michal Kašpárek | 11. 11. 2010 17:45

Nebylo to rozhořčení, spíš takové vystřízlivění na závěr, až skoro facka. A spíš byl záměr přidat jen komentář, než nějak kritizovat článek ;-) Pochopitelně, bez toho závěru by byl článek mnohem více povzbuzující. Ale souhlasím s tím výjimečným publikem, které skrz stromy vidí les a umí přemýšlet i počítat. A myslím, že se mnou budete souhlasit, že média hrají značnou roli v apatičnosti obyvatelstva vůči korupci, stejně tak vůči zneužívání sociálního systému (upřímně mi ale víc leží v žaludku korupce, náklady na zneužívání sociálního systému budou v porovnání zanedbatelné).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Kašpárek | 16. 11. 2010 12:09
reakce na Tomáš | 12. 11. 2010 17:53

"Upřímně mi ale víc leží v žaludku korupce, náklady na zneužívání sociálního systému budou v porovnání zanedbatelné" - naprostý souhlas. I korupce je ale jakousi vedlejší funkcí "štědrého státu", který nerozdává jen chudým, ale i stavebním a zbrojařským firmám. Zatímco ve volbách Češi řekli, že chtějí utáhnout první kohoutek penězovodu, u toho druhého se nám do toho bohužel moc nechce.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ester | 11. 11. 2010 15:24

Tak já se teda hlásím...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lukáš Kubec | 11. 11. 2010 15:15

A víte co? Můžeme to zkusit. Před půl rokem jsem se odstěhoval od rodičů, bylo mi 18. Na účtě nějaké 2000 Kč z brigády (jasně, je to víc, jak 25$), v pokoji jen postel a počítač :))Dnes mám na účtě rezervu 7000 Korun a měsíční příjem se z asi dvou až tří tisíc měsíčně vyšplhal na devatenáct, rezerva se slušně rozšiřuje.Bydlím v bytě se spolubydlícím. Spolubydla skoro nic nemá, já mám zařízený celý pokoj velmi dobrým nábytkem (velká krásná postel, nová skříň, stůl, nyní nové pohodlné kancelářské křeslo) a zbytek bytu zařízen tím, co tam bylo již dřív - elektroniku a spol. jsem již koupi já :)Budu maturovat a příští rok bych měl jí na výšku.Výchozí podmínky mám jistě o něco lepší, než autor, ale posun je to také :))
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Denis | 11. 11. 2010 11:13

nebyla tahle kniha jako reakce, nebo na tuto knihu nebyla reakce nějaké ženské co tvrdila, že se v americe nedá žít s minimální mzdou nebo něco podobného?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!