Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Já, 25 dolarů a americký sen

"Nevěřte pesimistům. Americký sen - tvrdě pracuj, dodržuj pravidla a dokážeš cokoliv - pořád funguje," hlásá obálka knihy Scratch Beginnings: Me, $25 and the Search for the American Dream, o které dnes bude řeč. Slibuje kuřecí polívku pro duši dříčů, dobrodruhů a zlatokopů.

Pětadvacetiletý Adam Shepard hned po promoci odcestoval do Charlestonu v Jižní Karolíně, aby zjistil, jestli se s 25 dolary, malým ranečkem oblečení a karimatkou dá v úplně cizím městě do roka vydělat na důstojné bydlení, byť se spolubydlícím, funkční auto a ještě ušetřit dva a půl tisíce babek. Stačilo mu na to jen něco přes půl roku.

Cesta nahoru je vycákaná krevní plazmou

Pravidla si přitom Shepard nastavil velmi přísná: nehodlal nijak porušovat zákony, zakázal si přijímat pomoc od své rodiny a známých a neoháněl se ani svým vysokoškolským titulem. Dodržel všechna.

Cestu nahoru - tedy z nejnižší do nízké společenské třídy, anebo jak sám říká: z roztrhaných hadrů do neroztrhaných hadrů - popisuje Shepard tak čtivě, že jsem se po ní společně s autorem vyšplhal během tří hodin. Od přespávání v azylovém domě ("Když vám bezdomovec řekne, že byste si měli koupit nové kalhoty, tak si uvědomíte, že byste si měli koupit nové kalhoty"), nádenických prácí, kde ho pravidelně oškubávala agentura, darování krevní plazmy, až po stálou práci stěhováka, přesun do bytu, nákup auta - a návrat k rodičům ve chvíli, kdy doprojektu nečekaně zasáhla nemoc Adamovy matky.

Všechno jde, když se chce (a jste bílý anglosaský protestant)

Shepard sice mohl schovat do šuplíku diplom i notýsek s telefonními čísly lidí, kteří by mu mohli pomoci, jednu věc ale rozhodně schovat nemohl: svou barvu kůže. Nejenže je bílý. Shepard je přesně ten urostlý árijský hezounek, od kterého byste v životě nečekali žádný podraz. Když máte na ksichtě napsáno Slušně vychovaný kluk, možná se vám blbě balí holky, zato práce se k vám žene horem dolem. Vím o tom svoje… A přiznává to i autor. Některé krize - pracovní úrazy, bitky s lumpenproletariátem – by rozhodně nezvládl tak dobře, kdyby byl černou svobodnou matkou třech dětí.

Nejsem si jistý, zdali to Sheperdův úspěšný pokus znehodnocuje: zřejmě by mu v černé kůži nebo ženském těle, případně v kombinaci obojího, trvala cesta za vytyčeným cílem déle a byla by složitější, skleněný strop ale dnes rozhodně není mezi nejnižší a nízkou společenskou vrstvou.

V příběhu je ale jiný háček. Aniž by to zvlášť reflektoval, Shepard si do Charlestonu přivezl ještě drajv. Dynamo, které v sobě nosí bílí anglosaští protestanti, neklid nutící člověka dřít a málo utrácet, protože tak by měl přece žít správný člověk. A tak coby nekuřák rozprodával v azylovém domě cigarety po kusech, protože si všiml, že spolubydlící nejsou schopni našetřit na celou krabičku. Což bylo mimochodem právě proto, že si kupovali drahé kusovky.

To byl však jen začátek. Shepard dělal spoustu věcí, které finančně negramotní lidé kolem něj ne: vytyčil si dlouhodobý cíl, ukládal peníze do banky a poctivě plnil všechno, co mu jeho středostavovské sudičky s potenciálem a ambiciózní rodiče nakukali.

Za white trash, nejnižší společenskou třídu, se zkrátka můžete převléct, nemůžete se ale přepnout do jejího myšlení. Představte si, že nevíte, co je to úspěch - ne že jste ho nikdy nepoznali, ale že jste ani nikdy nepřemýšleli nad tím, co by to slovo mohlo přesně znamenat. Další cvičení: jeden den si opakujte, že za všechny vaše problémy může okolí - rodiče, stát, zaměstnavatel, bohatí, přistěhovalci, Židi. Budete zralí na panáka už ve dvě odpoledne.

Český sen: dostat se do střední třídy ochcávkami

Smutná je tak vlastně už jen samotná existence Shepardovy knihy. Pokud se ve světové velmoci stane středně velkou literární senzací publikace, která potvrzuje, že pořád platí myšlenky, na nichž byla velmoc vystavěna, je to dobré znamení jen na první pohled.

A to jsou na tom Spojené státy - aspoň co se týče ctižádostivosti svých obyvatel - ještě dobře. V doslovu Shepard píše, že by se jeho příběh určitě nestal, kdyby žil ve Střední Americe nebo východní Evropě. Souhlasíte? Mě v tu chvíli napadl gonzo-žurnalistický experiment: Co takhle se v Česku během jednoho roku zkusit dopracovat k autu, bydlení a 50 tisícům zneužíváním sociálního systému, popřípadě jiným druhem zpronevěry státních peněz...

Díky tomu, že jde o český, a nikoliv americký sen, by při tom bylo možné porušovat pravidla, uplácet lékaře a úředníky a vysávat příbuzné. Bonusové body by se vám pak přičítaly za přesvědčení sama sebe, že byste mohli mít ještě víc, nebýt toho zpropadeného nepřejícného okolí, sousedů a pravičáků... Přihlásí se nějaký čerstvý absolvent?


Adam Shepard: Scratch Beginnings: Me, $25 and the Search for the American Dream. Vydalo nakladatelství Harper v roce 2010, 226 stran, 13,99 dolaru.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 9 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK