Ekonomie na LSD

Ne vždy jsem byl letos ve svých “knižních čtvrtcích” vážný - přesto bylo vždy nutné brát vážně aspoň autory a autorky, o kterých jsem psal. Pro oživení proto věnujme poslední, předsilvestrovský přírůstek do rubriky ekonomickým Felixům Holzmanům a Vladimírům Menšíkům. Postavičkám, jejichž úvahy můžou na první pohled působit legračně, ale které ve své naivitě zároveň ukazují kamsi daleko za všechny ty střízlivé myšlenky, které na Finmagu dostávají místo v průběhu roku.

J.R.N.V. (jednoduchý recept na vše)

Před posledními parlamentními volbami probublal twitterosférou text Věcný návrh na novou formu státu. Stanislav Mareš z Doks v něm popisuje doslova dechvyrážející vizi centrálně řízené ekonomiky. Bizarní na téhle ekonomické fantasy literatuře je ale ještě něco jiného. Ona totiž po několik týdnů visela na webu České strany sociálně demokratické, než buď a) editorovi rubriky “dopisy” došlo, že tohle už je moc, b) zavolal Bohuslav Sobotka, že patent na ekonomické perpetuum mobile je jeho a nenechá si na vlastním webu pěstovat takového konkurenta.

Mareše do výšin obrazotvornosti vytahuje strach ze sociální nerovnosti: “80 % obyvatel má nižší příjmy, než je průměrný udávaný plat. Většina těchto lidí má příjmy tak nízké, že žijí na úrovni přežití a na úkor zdraví člověka. Dvacet procent lidí má příjmy tak vysoké, že není možné tyto příjmy ani do konce života utratit, a tyto peníze pak svádějí k velikášství, despotizmu, útlaku, a také k vysoké kriminalitě.”

Ano, rozumíte dobře: ani lehce nadprůměrný, 25tisícový plat se nedá do konce života utratit. A abychom nedovolili tu hroznou možnost, že se příslušníci střední třídy zadusí tak vybranými lahůdkami, jako jsou rohlíky, uděláme to takto:

„Stát bude všem, ať už pracují, nebo ne, platit bez rozdílu pět tisíc korun měsíčně. Soukromí podnikatelé svým zaměstnancům budou vyplácet dalších pět až deset tisíc, navíc státu za každého odvedou rovnou třicítku, a zbytek si nechají.“

Autor si nelámal hlavu s tím, co by se stalo, kdyby všichni odmítli pracovat (popř. utekli), zato zcela jasně ví, že by v čele tohoto cirkusu měl stát diktátor, ehm, prezident s absolutní mocí.

Pozor, pan Mareš zná recept i na důchodovou reformu, se kterou si západní státy zcela zbytečně dělají těžkou hlavu: “Rodiče jsou povinni se řádně postarat o své děti až do věku plnoletosti a naopak děti jsou povinni od věku plnoletosti se postarat o rodiče. Na základě výše uvedených bodů odpadá sociální pomoc od státu.”

A vy jste si mysleli, jaká je to věda.

Ekonomické táraniny zo škol

Pro další lekci ekonomie na LSD zamíříme na Slovensko, kde si na jaře získal kultovní status text (a graf) Ako funguje bezuročná ekonomika, publikovaný na anarchistickém webu dolezite.sk. Bezúročná ekonomika, pochopitelně, funguje jednoduše. Centrální banka zkrátka půjčí bez úroku každému, kdo chce peníze a má čím ručit.

Autor (nepodepsaný, ale z komentářů vyplývá, že jde o jakéhosi “c.v.”) paradoxně tvrdí, že právě takovýto systém by znamenal konec inflace. Jako nejspíš první člověk v historii tak chce inflaci zlikvidovat extrémně levnými penězi. Šťávu pak dodává diskuse, vrcholící zhruba v půlce úvahami o židovském spiknutí a následně výzvou, aby ve Slovenském ráji soutěžily dva uzavřené tábory o 2 000 lidech, zdali se lépe rozvine společnost s úročnou či bezúročnou ekonomikou. Když se dočtete do konce, dozvíte se, že lze ekonomické problémy vyřešit i stanovením maximálního množství peněz, které může člověk vlastnit.

“Odporúčam Ti vyčistit si hlavu od ekonomických táranín, čo sa dnes učia na ekonomických školách,” radí rýpajícímu čtenáři c.v. a přiznám se vám, že už ji teď mám vyčištěnou poměrně slušně.

Tož to sú mé milionářské moresy

Abychom se nesmáli jen levicovým snílkům, ale taky korektně přiznali, že svět je půvabně jednoduchý i pro některé myšlenkové velikány na pravici, poslechněme si ještě dva příběhy o tom, kterak se dva chudí kluci dostali ke štěstí. Jeden díky přírodě štědře nadělující v jeho rozkroku, druhý skrze spamování všeho druhu.

Tím prvním je pornoherec Robert Rosenberg, který dal před časem dohromady svůj vlastní životopis (pozor, na stránkách je vzdychající erotická reklama, neotvírejte odkaz v práci anebo raději před nikým). Mezi úvahami o podnikání a holedbáním se titulem dvojnásobného zaměstnance měsíce v McDonalds najdete i spiknutí srovnatelné se šifrou mistra Leonarda:

“Moje žena vyrůstala v katolické rodině, a tak jsme si řekli, že pro její rodinu by bylo hezké mít tradiční veselku v kostele. Tak jsme několik měsíců chodili na faru na tu manželskou přípravu. Pravda, často to bylo tak, že jsem dotočil nějakou scénku s holkou, rychle se převlékl a jelo se do kostela. Několik dní před již předem zajištěným obřadem však přišlo od nějakého dobrého anonymního přítele na Žanetu udání, a celá naše svatba se začala probírat až ve Vatikánu. A Svatá stolice, záhada proč si tak říkají, rozhodla, že jsme pro církev nepřijatelní. A tak jsme měli občanský sňatek, na kterém se sešlo plno našich kamarádů, a byla to opravdu sranda. Svatební noc jsme si užili na super swingers party.”

Podobně obdivuhodná je i životní cesta ostravského podnikatele Radovana Kaluži, autobiograficky zaznamenaná v blogpostu Z bezdomovce milionářem. Z maringotky se dokázal dostat až ke společné dovolené se Sámerem Issou - a jeho firmě při tom v rozletu nezabránila ani pokuta od Úřadu na ochranu osobních údajů za rozesílání spamu, ani posměch od těch, pro které není moře se Sámerem vysněná dovolená.

Pokud chcete následovat mistrovy kroky, račte prostudovat archiv rubriky “politika, peníze”. Časem jistě i na vás čeká kolaudace luxusního, byť jednopatrového a malého, domu v Petřvaldu: “Byla to skvělá akce, hlavně mě bavilo, jak hostům šli (sic) otevřít tři krásné hostesky. Jedna vzala kabát, druhá boty a třetí uvedla do pokoje a podala alkohol dle výběru. Tož to su mé milionářské moresy. Fajné, mno ni!”

Foto: profimedia.cz