Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Cesta světovou literaturou za jeden den

Ty tam jsou doby, kdy bylo nejen možné, ale přímo samozřejmé uvelebit se na nějakou hodinku či dvě denně do klubovky a ponořit se do pátého dílu Hledání ztraceného času, nebo se pokoušet počtvrté zlomit osobní rekord v Joycově Odysseovi a dostat se za stránku třicet.

Pohotoví vydavatelé už desítky let uvádějí na trh „kondenzované“ verze slavných knih. Některé vydává například Reader´s Digest, tam se vám do jedné knihy vejdou zkrácené čtyři slavné romány a ani se nezapotíte. Sám jsem se učil anglicky četbou podobných „digestů“, které jsou nejen zkrácené, ale i osekané na slovní zásobu nějakých 300 slov.

Když pak člověk vyroste, anglicky se naučí, vkus se mu trochu zjemní, položí si otázku: K čemu je to dobré? Jde u umění o obsah, nebo spíš o formu? Čte někdo Zločin a trest proto, aby se dozvěděl, co se tam stalo a jak to všechno dopadlo? Není tahle ekonomicky úsporná instantní četba v kostce chuťově podobná houbové polévce z kostky?

Najdou se ale i výjimky, které v kondenzaci přinášejí novou kvalitu. Řada spisovatelů, napadá mě třeba J. G. Ballard, psali povídky jako kondenzované romány. Ještě lenivější byli J. L. Borges a Stanislaw Lem, ti už psali jen recenze na své nenapsané knihy – ale jaký požitek číst je!

Spíše do téhle skupinky řadím i knihu Henrika Langeho 90 klasických knih pro lidi v kalupu, kterou právě vydal Albatros. Autor tu vyjádřil desítky děl světové klasiky v podobě jednostránkových komiksů s vlastním stručným shrnutím děje. Často překvapivě přesně a vtipně zároveň. Třeba Ellisovo Americké psycho: „Patrick Bateman je finanční pupík z Wall Streetu. Zbožňuje peníze, sebe, svoje tituly, sebe, vizitky, sebe… - Jo, a kromě toho taky Patrick vraždí lidi. A pracuje na Wall Streetu. – Hrábne mu ještě o fous víc a není úplně jasné, jestli zas někoho zabil, anebo si to jen představuje. Ale je to finanční pupík z Wall Streetu. To je na beton.“

Nebo Camusův Cizinec: „Meursault je existencialistický týpek, který nevěří v nic. Na pohřbu matky se leda tak zpotí, ale neuroní ani slzu. – Jednoho slunečného dne Meursault odpráskne na pláži Araba, a inspiruje tak píseň od Cure. – Je odsouzen k smrti. Uklidní se, když mu dojde, že vesmíru jsme všichni srdečně buřt. To potěší.“

Kromě těchto komiksů je na sousední stránce uvedena vždy první a poslední věta z románu. Magie začátků a konců tu občas zajímavě funguje a dohromady tvoří mikropovídky samy o sobě: „Byl jasný, studený dubnový den a hodiny odbíjely třináctou. (…) Miloval velkého Bratra.“ (1984), „Vietname, dávno tě miluji. (…) Zůstala mi spousta jizev.“ (Pláž) nebo extrém stručnosti: „Jmenoval se Rambo. (…) Byl mrtev.“ (První krev)

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK