Krugman: vraťte mi budoucnost

Jeho účast na science fiction konferenci má ale mnohem osobnější důvody. Krugman se nedávno přiznal, že byl a je nadšeným čtenářem tohoto žánru. Po přečtení sci-fi románu Isaaca Asimova Nadace se ještě v chlapeckém věku rozhodl, že až bude velký, stane se psychohistorikem, což je Asimovem vymyšlená profese budoucnosti. Když Krugman vyrostl, zjistil, že ekonomie má k povolání psychohistorika nejblíže.

Ekonom se na konferenci zúčastnil veřejné diskuse s jedním z nejtalentovanějších současných sci-fi autorů, technologickým vizionářem Charlesem Strossem. Zatímco Stross tvrdil, že svět se za posledních 30 let neuvěřitelně změnil, Krugman mu oponoval. Když se v roce 1964 zúčastnil Světové výstavy v New Yorku, nabyl po prohlídce pavilonů o budoucnosti přesvědčení, že lidstvo na počátku 21. století bude pánem vesmíru. Dodnes se nemůže vzpamatovat ze zklamání, že dnes nejsou běžnou realitou podmořská města a raketové ruksaky. „Můj oblíbený test pokroku je kuchyňské vybavení – což o mně asi cosi vypovídá,“ řekl Krugman. Podle něj došlo k největší proměně kuchyní mezi lety 1840 – 1920, ale od té doby nic zásadního. „Jak říká můj kolega z Timesů: Kde jsou létající auta?“ dodává Krugman.

Vzápětí přechází k aktuálnímu tématu: světové krizi. „Překvapuje mě, jak je současná krize tradiční. (...) Přečtěte si, co psal Keynes o Velké hospodářské krizi 30. let. Stačí změnit jen pár slov a máte velmi přesný popis toho, co se se světem událo v posledním roce. Vůbec jsme nezměnili strukturu našeho počínání.“

Od čtení lidského genomu (které Stross považuje teprve za počátek genomiky, obdobný začátkům mikroprocesorové revoluce v 60. letech) a případného ekonomického potenciálu dlouhověkosti („víte, co by to udělalo s důchodovým systémem?“) se diskutující dostali až k významu informace a její hodnotě na internetu.

Krugman si povzdechl, že milióny lidí čtou NY Times na internetu, aniž by z toho vydavatel měl nějaký zisk. Stross navázal, že je třeba změnit celý přístup ke copyrightu, aby nedocházelo k situacím, kdy nahrávací společnosti vymáhají po třicetileté svobodné matce, stahovačce hudby ze sítě, milióny dolarů odškodného. Stross navrhuje řešení, jak rozumně zpoplatňovat dnes již univerzálně rozšířené sdílení souborů: odvádět daň produkčním společnostem v závislosti na množství stažených dat.

Paul Krugman na to navázal úvahou o ratingových agenturách, které jsou podle něj za současnou krizi spoluzodpovědné. Ve skutečnosti je na vině náš zvyk hledat informace na internetu zdarma. Podle Krugmana dříve vydělávaly ratingové agentury tak, že své výsledky prodávaly v podobě speciálních publikací. To již dnes není možné, v digitálním věku by takové knihy nikdo nekupoval, vše chceme hned, na obrazovce. Takže ratingové agentury přišly o svůj zdroj příjmu z koncových uživatelů. Proto se před několika dekádami rozhodlo, že agentury budou za své služby inkasovat od hodnocených finančních institucí. Tím ovšem přišly o svou nezávislost a vznikly podmínky pro korupční prostředí a produkci zavádějících informací.

Co s tím? Jak tento systém změnit? „Správně by ratingové agentury měly být veřejnoprávní, něco jako BBC,“ tvrdí Krugman.

Foto: Profimedia.cz