Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Stezkou odvahy do pobočky

Ivan Adamovič
Ivan Adamovič
26. 11. 2009

Banky prý hledají nové strategie jak obnovit užší kontakt se zákazníky a dostat je fyzicky do svých poboček. Píšeme o tom v chystaném prosincovém Finmagu. Ale když už se člověk dostaví, nestačí se divit.

Stezkou odvahy do pobočky

Má dlouholetá banka mě vyzvala, abych si šel na pobočku v místě svého bydliště vyzvednout novou platební kartu místo propadlé. Přijal mě úředník z oddělení informací, kartu mi vydal a pak postupoval dále podle programu „když už vás tu máme, tak jak bychom vás ještě využili?“.

V rychlosti mě vyzpovídal, zda nepotřebuji pomoci s penzijním připojištěním, nebo jestli netoužím po hypotéce, ale bez úspěchu. Nakonec jsem se přiznal, že uvažuji o spotřebitelském úvěru na dva roky a že bych si rád porovnal jejich podmínky s podmínkami jiné banky.

Zadal do počítače několik osobních dat a vytiskl mi předběžnou kalkulaci. Přitom se zmínil, že mi zaškrtává pojištění půjčky typu 1 (dlouhodobá pracovní neschopnost, úmrtí). Pak jsem se zeptal, jaké budu platit navýšení. Úředník vynásobil měsíční splátku počtem měsíců, navýšení se mi zdálo výhodné, dokud jsem si nevšiml, že nenásobí finální výši splátky, ale nějakou nižší cifru. Byla to cifra bez oněch měsíčních splátek za pojištění půjčky. „To pojištění je nepovinné,“ rychle se snažil zachovat tvář, protože když vynásobil splátky včetně pojištění, navýšení už moc výhodné nebylo.

Zamrazilo mě. Měl jsem být automaticky pojištěn poměrně vysokými částkami, ale přitom mít pocit, že mám velmi nízké navýšení. Při celkovém součtu dělalo pojištění půjčky polovinu celého navýšení. Napadlo mě zeptat se, co takové pojištění obnáší, jak vypadá plnění. „Tak to vám bohužel nepovím, nejsem odborník na úvěry,“ omluvil se a nabídl mi, že mi domluví schůzku s kolegyní z téže pobočky, která má úvěry na starosti. Navrhl jsem, že si vezmu její telefon a zavolám jí.

„Tak to nepůjde, tyto informace nemůžeme sdělovat po telefonu.“

„Vždyť se chci jen ptát na obecné podmínky.“

„Bohužel...“

Nakonec jsem si počkal na paní z úvěrů. Pojištění v případě dlouhodobé pracovní neschopnosti platí až do délky 12 měsíců pojišťovna té samé banky, dozvěděl jsem se. Přišlo mi to trošku jako uzavřený kruh, ale budiž. Ovšem opět nová informace – pojištění půjčky není ani povinné, ani nepovinné automaticky – rozhodne se o něm v rámci rozhodovacího řízení.

Pak jsem se zeptal, kolik bych doplácel, kdybych se v polovině spoření rozhodl částku doplatit a jakou část splátky by v té době činil úrok. Paní zaváhala. Na to prý nemá v počítači žádný program. Musela by to počítat měsíc po měsíci. „Víte, na takové věci se klienti obvykle neptají,“ klopila oči.

Zajímalo mě, jestli je to u splátek spotřebitelského úvěru stejné jako u hypoték, kdy se první měsíce (či roky) splácejí téměř jen úroky a dluh se umořuje minimálně. Nejprve jsem se dozvěděl, že nikoliv. Vzápětí mi paní dala za pravdu. Po krátkém přemýšlení se vrátila k první verzi, že nikoliv. Dokonce nějakým kouzlem z počítače vydolovala, jaký poměr úroku a umoření bude na začátku a na konci a omlouvala se, že spletla dvě věci do sebe.

„Takže když ty splátky vynásobím 24 měsíci, bude to vše, co vám zaplatím?“ opakoval jsem.

„Ano... a ještě poplatek 500 korun za vyřízení žádosti.“

„Aha, takže splátky krát 24 plus pět set?“

„Dá se to tak říct...“ připustila neochotně. Měl jsem pocit, že se dobíráme závažného bankovního tajemství. Chvíli zauvažovala, jak tuto možná negativní informaci zpozitivnět. Oči jí spočinuly na RPSN přesahující 21 procent. „Kvůli tomu poplatku je to RPSN tak vysoké,“ vyhrkla, „bez něj by samozřejmě bylo mnohem nižší.“

To jsem si opravdu oddechl. Další tajemství bych už asi neunesl, takže jsem poděkoval a šel po svých.

Doma jsem se podíval na malou kartičku, kterou mi dali zároveň s platební kartou. Pojištění platební karty pro případ ztráty. A pod tím anglicky: „The Insurance of Payment Cards against loos“. A ještě níže přeložili Varianta pojištění jako „variation of insurance“.

Na dokumentu jedné ze tří největších českých bank, člena nadnárodní bankovní skupiny, který dostávají tisíce klientů, byly ve dvou větách dvě chyby v překladu.

Máte také nějakou veselou historku z banky?

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (7)

Vstoupit do diskuze
Ivan Adamovič

Ivan Adamovič

Publicista a novinář původně zaměřený na kulturu. V roce 1995 spoluzaložil a řadu let řídil časopis Živel, působil také v měsíčníku Ikarie, byl šéfredaktorem webového deníku InZine.cz. Později vedoucí... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo