Čapí hnízdo je systémový problém

Nechci Andreje Babiše omlouvat ani mu dělat alibi. Není proč. V kauze Čapí hnízdo usvědčil z podvodu sám sebe: ačkoliv se farma při čerpání padesátimilionové dotace vydávala za malý a střední podnik, majitel stamiliardového Agrofertu o ní přinejmenším v časopise Včelařství a v dokumentu Matrix AB mluvil jako o svém projektu a svém nejlepším nápadu. Teď se z toho všelijak vymlouvá. Je chucpe, aby člověk, který na hospodaření soukromých podnikatelů uvalil permanentní dohled v podobě elektronické evidence tržeb, takhle mlžil o vlastním nakládání s veřejnými penězi.

Babiš by měl z politiky odejít. Ne dát si pauzu do voleb a koupit si v nich očistných třicet procent. Odejít. Premiér Stanislav Gross ve vládě skončil kvůli nejasnému nákupu soukromého bytu za částku desetkrát menší, než byla výše dotace pro Čapí hnízdo. Jenže Gross nebyl strana. Stejně jako nebyla strana Mirek Topolánek, který politiku opustil kvůli výrokům Židech a homosexuálech – korektnějších než Babišovy řeči o migrantech.

Co chci, je zdůraznit, že by pozornost nemělo přitahovat jen schovávání nehtů pana Čistého, jakkoliv je to ironické. Kauza Čapího hnízda totiž vynáší na světlo víc, než je jeden případ překročení „hrany elementární poctivosti,“ slovy Zuzany Kubátové. Vypovídá o tom, že regionální operační programy a podobné systémy rozdělování dotací v principu pomáhají hlavně těm, kteří pomoc potřebují ze všech nejméně.

Zdaň rohlíky, dotuj apartmány

Za prvé: stále nelze vyloučit, že veřejné peníze určené drobným a středním podnikům skončí v mamutích koncernech. Trik s Čapím hnízdem už sice nejde zkopírovat jedna k jedné kvůli omezení anonymních akcií. Advokát Jiří Matzner ale už v době diskuze o jejich zákazu stručně představil další možnosti zneprůhlednění vlastnictví firem.

Tresty za porušení dotačních pravidel jsou směšné: i původní šestimilionová pokuta by byla pro Babiše nic, a stát si stejně nakonec řekl jen o symbolickou setinu. Při rozdávání desítek milionů se tedy vážně spoléhá na zmíněnou „elementární poctivost“. Což je jako očekávat elementární zodpovědnost při vaření pervitinu.

Za druhé, i kdyby šlo nějakým způsobem dotovat jen malé firmy, které zůstanou malými, pořád jde o rozdávání veřejných peněz těm, kteří už peníze mají. U projektů jako Čapí hnízdo se tak děje na dvou rovinách. Jednak je dotovaným vždy držitel kapitálu, který dostane další kapitál. Peníze přitom k němu jdou třeba díky nepřímým daním, jako je DPH, i z kapes těch, kteří žádný kapitál nevlastní. Jednak dotace přinášejí těžko obhajitelné benefity klientům takových podnikatelů. Není morální, aby se někomu díky veřejným penězům snižovala cena dvojlůžkového pokoje na „pouhých“ 5500 Kč za noc. (Mám tedy s dotací pro různá Čapí hnízda stejný problém jako s dotováním elektromobilů.)

Namítnete, že takové dotace nemusí být morální, protože stačí, že jsou efektivní. Kapitál se takto rozptyluje po chudých regionech, pár lidí z Olbramovic a okolí získalo na Čapím hnízdu práci při kydání hnoje nebo převlékání postelí. Jsou to ale rychlé cukry ekonomické pomoci: zvyšuje se tak závislost nízkopříjmových skupin obyvatelstva na libovůli těch vysokopříjmových. Navíc ještě na těch, kteří umí v žádosti o dotace prodat luxusní hotel jako všeobecné dobro. Z takových se stávají novodobí feudální pánové českého venkova.

Budujme školy, ne Čapí hnízda

Co s tím? Puritáni navrhnou: omezit přerozdělování. Nabízí se ale klišé o vaničce a dítěti. Přerozdělování totiž může být užitečné, pokud zlepšuje situaci a rozšiřuje možnosti co největšího množství lidí. Ideálně bez ohledu na to, jestli si o dotace dovedou požádat. Promyšlené a dlouhodobé investice do vzdělání, dopravní infrastruktury, veřejné dopravy nebo zdravotnictví dávají nesrovnatelně větší smysl než nárazové lití peněz do Čapích hnízd.

I když se tak shodně tváří řada jejich odpůrců i zastánců, dotace nejsou nekontrolovatelná přírodní síla. Pravidla jejich rozdělování vyjednává česká vláda s evropskou komisí, jsou tedy pod jakousi, i když nepřímou, demokratickou kontrolou. Je proto nutné udělat z nich aspoň tak velké téma veřejné debaty, jako je ta, koho má Vladimír Vůjtek vzít do manšaftu na hokejové mistrovství.