Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Šéf Mastercard: Banky by lidem měly připomenout, že za kvalitní služby se platí

| 27. 2. 2016 | Vstoupit do diskuze

„Přijde mi, že někteří klienti mají pocit, že jim banka musí úplně všechno poskytovat zadarmo. Když ale jdete ke kadeřníkovi nebo když čerpáte energie, tak za to taky platíte,“ říká Miroslav Lukeš, generální ředitel MasterCard Europe pro Českou republiku, Slovensko a Rakousko v pokračování našeho rozhovoru.

Šéf Mastercard: Banky by lidem měly připomenout, že za kvalitní služby se platí

V prvním díle rozhovoru s Miroslavem Lukešem sme mluvili o tom, jak budeme v budoucnu platit v obchodech a proč podle něj nebudou existovat hotové peníze.

Dnes se budeme ptát hlavně na bankovní trh. Na nástup nových bank a ostrou válku o klienta, o tom, proč snížení mezibankovních poplatků nepřineslo zlevnění zboží a o tom, jestli si se svojí kartou budete moct nadále vybírat peníze z jakéhokoli bankomatu, nebo jestli dojde hrozby velkých bank, že svoje bankomaty pro „cizí“ zavřou.


Miroslav Lukeš

Miroslav Lukeš

Působil více než šest let u McKinsey & Company, kde se zaměřoval na strategie, sales a marketing v oblasti financí, hi-tech a telekomunikačních služeb. Měl také na starosti strategické plánování v GE Money Bank. V listopadu 2011 přišel do MasterCard, kde je nyní generálním ředitelem MasterCard Europe pro Českou republiku, Slovensko a Rakousko. Získal titul MBA na INSEAD, kde byl oceněn jako nejlepší student, vystudoval finance a IT management na Vysoké škole ekonomické v Praze a program Joint European Studies.

Je nějaký důvod, proč jsme si v Česku ještě nezvykli na kreditní karty?

Počet uživatelů kreditních karet tu není tak malý, jak by se mohlo zdát. Velký nárůst jsme v poslední době zaznamenali v oblasti prémiových kreditních karet. Afluentní klientela využívá kreditky stále víc jako úvěrový a transakční nástroj. A do budoucna bude kreditních karet určitě přibývat, protože v nich banky stále vidí potenciál. Těžko to ale změní vedoucí pozici debetních karet, v Evropě převážné platíme ze svého účtu.

Většina Čechů pořád nezná rozdíl mezi debetní a kreditní kartou. Všemu prostě říkáme kreditka. Změní se to někdy?

Možná s mladšími generacemi, které na tom už budou líp s finanční gramotností a budou se víc orientovat v bankovních produktech.

Regulací za nákup levněšjí?

Poplatky, které obchodníci odevzdávají bankám za každou vaši platbu kartou, radikálně klesnou. Nepočítejte ale s tím, že to poznáte na cenách.

V posledních dvou letech se hodně diskutovalo o evropské regulaci mezibankovních poplatků. Od loňského prosince platí i u nás nařízení, podle kterého měly obchodníkům výrazně klesnout poplatky za přijímání platby kartou. Jak to vypadá v praxi?

Mluvilo se o tom, že regulace mezibankovních poplatků přinese zlevnění zboží v obchodech a také větší prosazení elektronických plateb. Obavy byly naopak z toho, že se banky budou chtít zahojit na jiných poplatcích.

A jak to vypadá v praxi? Levnější zboží v obchodech, zejména ve velkých obchodních řetězcích, které by si to mohly dovolit, jsme zatím nezpozorovali. Akceptace platebních karet se v Česku rozšiřuje přirozeně, proto tu nevidíme žádný významný přínos regulace mezibankovních poplatků. No a banky se samozřejmě následky regulace, v tomto případě jde zhruba o výpadek zhruba tří miliard korun, snaží dohnat jinde.

Neobáváte se toho, že by se paradoxně platební karty mohly začít používat míň? Narážím například na to, že některé banky navýšily poplatek za platbu kartou v zahraničí, takže se v určitých případech vyplatí zajít do směnárny a platit v cizině hotovostí.

Pro klienty to není nic příjemného a byl bych radši, kdyby se to nedělo. Na druhou stranu chápu banky, že při tak obrovském výpadku příjmů musí na situaci nějak zareagovat. I ony ale vědí, že k poplatkové politice musí přistupovat velmi obezřetně, protože český bankovní trh je velmi konkurenční. Banky se teď snaží klienty zuby nehty udržet. Spíš tedy zdražují klientům, kteří jejich služby nepoužívají aktivně.

A zlepšila se v souvislosti s regulací mezibankovních poplatků alespoň pozice středních a menších obchodníků, nebo si polepšili jen ti největší?

Menší obchodníci jsou v nevýhodě, což ostatně přiznala i Evropská komise ve své dopadové studii. Velcí hráči na trhu si už díky regulaci lepší podmínky u bank dojednali, ti menší zpravidla nikoliv. Nezbývá jim nic jiného, než se aktivně začít zajímat o to, kolik vlastně bankám za využívání terminálu platí. Budou hledat a vyžadovat výhodnější nabídky jako třeba zákazníci telekomunikačních společností nebo dodavatelů energií.

Takže pokud se obchodník sám neozve, budou mu dál platit stejné podmínky jako před regulací poplatků?

Ano. Pokud chce dosáhnout na podmínky, které reflektují regulaci mezibankovních poplatků, musí se vydat za svojí bankou a změnit stávající smlouvu.   

V Česku s nástupem nových bank rozhořel nesmlouvavý boj o klienty. Velké banky s hustou sítí bankomatů například hrozily, že ke svým přístrojům zamezí přístup klientům malých bank

Výběr z bankomatu by měl být levný. Pokud je zdarma, tak na tom nevidím nic divného. Když někdo chce, aby se platilo kartami, nemůže přece chtít vysoké poplatky z bankomatů. Vyšší poplatky paradoxně vedou k tomu, že lidé vybírají najednou větší hotovost najednou, protože každý další výběr je drahý, a když už mají hotovost v peněžence, tak ji použijí místo karty.

Odhlédněme ale od konkurenčního boje, ke kterému tady dochází, a pojďme se na to podívat s odstupem. V celé Evropě se v posledních letech mezibankovní poplatky za využívání bankomatů snižují. Údržba i výměna přístrojů je nižší, protože obecně klesá i cena technologií. Další budování bankomatové sítě ale není nezbytné, protože v Česku stejně jako jinde v Evropě je už podle mě bankomatů dost. Přestože máme při přepočtu na obyvatele nižší počet bankomatů než třeba ve Španělsku, tak si nemyslím, že by nám tady chyběly. To platí zejména pro města, ale i v odlehlejších částech by jednou mohly vzniknout alternativní modely výběru hotovosti, například cashback nebo ve spolupráci s poštou.

Kdo šetří, má tyhle tři

Běžný účet, spořicí účet, kreditka. Tohle trio může ušetřit určitě pár stovek ročně. Když je správně vyladěné a když víte, kam ve správný čas přesunout kolik peněz. Dobrá zpráva: dneska to jde do značné míry zautomatizovat. Na začátku je to samozřejmě dost kombinování. Pomůžeme s porovnávním a výběrem.

Říkáte, že cena mezibankovních poplatků za výběr z bankomatů dlouhodobě klesá, MasterCard ale bude tento rok zdražovat. Proč?

Naše poplatky za výběry z bankomatu, které si mezi sebou platí banky, za poslední tři roky klesly asi o deset korun. Letošní zdražení bude určitou korekcí. Rozhodně nemáme v plánu zvyšovat tento poplatek nad evropské poměry. Na českých bankomatech není nic tak zvláštního, aby se za výběr muselo platit víc, než je běžné v jiných evropských státech.

Je podle vás dlouhodobě udržitelná strategie menších bank, které klientům výběry z cizích bankomatů hradí ze svého?

Myslím, že ano. Banky totiž můžou na klientech vydělávat úplně někde jinde. Paradoxně je ale stávající situace důsledkem politiky velkých bank, které se snažily propagovat vlastní bankomatovou síť a cizí bankomaty zdražily. Zavedly tedy pro své klienty rozlišování mezi výběrem z vlastního a cizího bankomatu, a protože ten rozdíl nastavili velký, klienti se na poplatky za bankomat zvykli zaměřit, takže dnes tyhle poplatky patří mezi hlavní parametry při výběru banky. Toho samozřejmě využívají menší banky při akvizici klientů. Velké banky si příliš nechtějí připustit, že je to reakce na jejich minulou poplatkovou politiku. Mimochodem, v řadě jiných zemí to takhle vůbec nefunguje, klienti nemají rozdílné poplatky u svých a cizích bankomatů.

Když šéf Komerční banky Albert Le Dirac’h zahrozil, že by mohl cizím klientům omezit přístup k bankomatům, malé banky se nechaly slyšet, že pokud se budou dál zvyšovat poplatky, pustí se do budování vlastní bankomatové sítě. Je podle vás tento scénář možný?

Domnívám se, že malé banky skutečně uvažují o vlastní síti bankomatů. Je celkem pochopitelné, že nechtějí být, jak říkají, rukojmí velkých hráčů. Vybudovat a udržovat síť bankomatů už dnes navíc není tak drahé, jako bývalo před deseti lety. Můžou také vznikat bankomatové aliance, případně sem může přijít nějaký hráč, od kterého budou menší banky outsourcovat. Ale nemyslím si, že to bude nezbytné. Bankomatová síť je zkrátka efektivnější, pokud je sdílená a využívají ji i cizí klienti. Kdyby se někdo snažil omezit přístup klientům cizích bank ke svým bankomatům, tak je to pro něj paradoxně dražší řešení a prodělá.

Jaký je z vašeho pohledu největší přínos nástupu nových bank?

Myslím si, že to popohnalo inovace a do jisté míry i finanční gramotnost. A týká se to nových i starších hráčů. Lidé mnohem víc využívají přímé kanály, ať už internet nebo mobilní bankovnictví. Je ale potřeba podotknout, že k výběru banky podle poplatků a inovací v obsluze klienta dochází za situace, kdy je český bankovní sektor extrémně stabilní a bezpečný, takže klienti neřeší důvěryhodnost té které banky. Spoléhají na to, že dohled centrální banky je ochrání, protože je kvalitní – a on kvalitní opravdu je. Banky i při poklesu poplatků mají stále dostatek kapitálu. V řadě jiných zemí vidíme, že to není vůbec samozřejmé. Už jsme zapomněli na to, jak vypadaly problémy bank v devadesátých letech a jaký dopad může mít jejich nedostatečná kapitálová přiměřenost na naši ekonomiku. Proto si můžeme zaměření na inovace dovolit.

A pokud byste měl najít negativa?

Přijde mi, že někteří klienti mají pocit, že jim banka musí úplně všechno poskytovat zadarmo. Banka je ale instituce, která nabízí nějakou službu. Když jdete ke kadeřníkovi nebo když čerpáte energie, tak za to taky platíte. Domnívám se, že banky by měly klientům připomenout, že kvalitní služby něco stojí.

Anketa

Máte účet zadarmo?

Buďte prosím konkrétnější. Jaká služba by podle vás nemusela být zadarmo?

Myslím, že za některé inovace by si klienti klidně rádi zaplatili. Bariéra nástupu mobilních NFC plateb je dána především tím, že se banky bojí vysokých nákladů. Při správném vysvětlení by si přitom řada lidí za tuhle službu dobrovolně připlatila. Třeba za Apple Pay. Když si koupí telefon za dvacet tisíc, proč by klienty neplatili třeba padesát korun měsíčně za komfortní platby iPhonem? Možná cesta je taky v tom, že základní bankovní služby budou zdarma, ale za nadstavbu si už bude klient muset připlatit, tedy tzv. freemium model.

V Americe se objevuje řada finančnětechnologických společností, které se nejen při platbách, ale i při sjednávání různých finančních služeb snaží obejít klasické banky. Co si o tom myslíte?

Banky to podle mě bedlivě sledují a přijdou s podobnými službami, které zaštítí svojí důvěryhodnou značkou. Jejich obrovská výhoda je v tom, že jim lidé velmi důvěřují. A to se může týkat i peer-to-peer platforem. Banky tedy nebudou prvními inovátory trhu, ale určitě si nebudou chtít nechat ujet vlak. 

Neobáváte se, že snaha finančnětechnologických start-upů dojde až tak daleko, že budou chtít podobným způsobem vynechávat z platebního procesu i karetní společnosti? 

Elektronické platby vyžadují síťový efekt akceptace na mnoha místech. Celá řada hráčů proto rychle pochopila, že je pro ně výhodnější využít stávající systémy. To je třeba i příklad Applu. Sice se jejich služba jmenuje Apple Pay a běží přes jejich vlastní aplikaci, ale samotná platba funguje standardně jako karetní transakce.

Neobávám se tedy toho, že by někdo mohl karetní společnosti jednoduše naradit, protože platby kartami a dalšími technologiemi, které zaštiťujeme, jsou levné a mají za sebou obří infrastrukturu a komplexní souhrn pravidel. Navíc jsou velmi bezpečné. Pro nás jsou navíc pokusy nahradit tradiční platební trh inspirací, kterou se snažíme využít ve vlastních inovacích.

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe Universität, kde se zabýval problematikou sociálních konfliktů a... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 78 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 27. 2. 2016 18:23

Arogance plynoucí z toho, že banky vklady klientů k ničemu nepotřebují, půjčovat mohou peníze, které si vycucají z prstu. Ty jsou pro ně mnohem levnější - vytvoří si je prakticky zadarmo, nemusí se obtěžovat s obsluhou drobných střadatelů, provozovat hustou síť poboček, atd...
Kdyby banky mohly půjčovat pouze ty peníze, které si k nim někdo jiný uložil (paradoxně mnoho lidí si stále myslí, že to takto funguje), předcházeli by si střadatele zcela jinak. Třeba by pak i dávalo smysl si něco uspořit na penzi a ne žít nezodpovědně z ruky do úst a ještě se zadlužovat.
Ještě že už i mainstreamovým ekonomům začíná docházet, že tudy cesta (na věčné časy) nepovede:
http://sichtarova.blog.idnes.cz/c/496795/zname-vinika-prichazejici-krize.html

+25
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 28. 2. 2016 12:09

Váše tvrzení stran toho, že banky vlastně nepotřebují vklady klientů, když půjčují peníze, je zcela správné, avšak Vaše tato skutečnost nemá potenciál způsobovat nějaké opovrhování bank vklady jejich klientů.

Banky na jedné straně nepotřebují vklady k tomu, aby mohly půjčit někomu peníze, protože banky ty vklady přímo vytvářejí právě v okamžiku, kdy někomu peníze půjčí. Současně ale platí, že vklady klientů jsou pro banky v podstatě ta nejméně nákladná pasiva, která se mohou v jejich bilanci objevit (pomineme-li vlastní kapitál). Proto banky samozřejmě o klienty soupeří. Alternativou k vkladům klientů jsou pak jen výrazně nákladnější pasiva, jako jsou např. půjčky od jiných bank, nebo od centrální banky.

Pokud mluvíte o tvorbě peněz zadarmo, je třeba si uvědomit, že tyto peníze nejsou tvořeny principiálně zadarmo. Principiálně je vždy s nově bankou vytvořenými penězi spojena spojena povinnost dlužníka platit bance úrok a povinnost banky platit úrok držiteli oněch peněz na vkladovém účtu. Pokud tedy bankou vytvořené peníze zůstanou na vkladovém účtu v bance, která je vytvořila, pak je banka příjemcem úrokové marže dané rozdílem přijímaných úroků z úvěru a placených úroků z vkladu. Jakmile však vklad z banky odejde, je banka nucena nahradit jej např. půjčkou od jiné banky, která je spojena s výrazně vyšším úrokem (a úroková marže se tak sníží). Proto banky vždy stály a budou stát o klienty a jejich vklady. Odliv vkladů z banky způsobuje, že riziko z poskytnutých úvěrů bance zůstává ale úroková marže banky, která má principiálně krýt selhání dlužníků, se snižuje. Nehledě na to, že při určité úrovni odlivu vkladů dochází ke stejným likvidním potížím jako při runu na banku.

Také zisky bank plynoucí s různých poplatků spojených s poskytováním služeb k vkladovým účtům jsou také nezanedbatelným motivem bank, proč usilovat o vkladatele.

"Kdyby banky mohly půjčovat pouze ty peníze, které si k nim někdo jiný uložil (paradoxně mnoho lidí si stále myslí, že to takto funguje), předcházeli by si střadatele zcela jinak." To je ale VollGeld v bleděmodrém, neboli 100% státní peníze. Navíc to je přece to, co označujete za podvod, když banka disponuje s penězi klienta. To je přece to Vaše nenáviděné frakční bankovnictví s rezervami ve výši 0% (banka by půjčovala jen peníze, které by do ní někdo vložil). Tady si zřejmě trošku protiřečíte. Pokud jste odpůrce frakčního bankovnictví, pak nemůžete současně obhajovat myšlenku, že banky musí půjčovat pouze peníze z vkladů klientů.

-7
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK