Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Šéf MasterCard Miroslav Lukeš: Bankovky už brzy nebudou potřeba

| 20. 2. 2016

„Každý z nás za sebou zanechává elektronickou stopu a množství těch údajů bude růst. Tak to zkrátka je a s tím už se nic neudělá,“ říká o světě bez hotových peněz generální ředitel MasterCard Europe pro Českou republiku, Slovensko a Rakousko. A ačkoli je ředitelem karetní společnosti, připouští v našem rozhovru bez rozpaků i zánik plastových platebních kartiček...

Šéf MasterCard Miroslav Lukeš: Bankovky už brzy nebudou potřeba

Bezkontaktní karta je dnes v Česku samozřejmost, boom tu zažívají i platby bezkontaktními nálepkami, mobilem nebo chytrými hodinkami. Paradoxní je, že i když u nás přes 70 procent karetních transakcí probíhá bezkontaktně, většina lidí pořád ještě nedokáže popsat rozdíl mezi debetní a kreditní kartou. „Myslím, že se to zlepší až s nástupem mladších generací, které na tom už budou líp s finanční gramotností a budou se víc orientovat v bankovních produktech. Banky teď klientům radši vysvětlují, co je hypotéka, životní pojistka a další produkty, které jim přinesou větší zisk,“ říká v úvodu našeho rozhovoru Miroslav Lukeš, který šéfuje karetní společnosti MasterCard Europe v Česku, na Slovensku a v Rakousku. Hotovostní platby už podle něj nebudou za pár let vůbec potřeba. A prý se o to přičiní i stát, který může zánikem bankovek výrazně přidusit šedou ekonomiku.


Miroslav Lukeš

Miroslav Lukeš

Působil více než šest let u McKinsey & Company, kde se zaměřoval na strategie, sales a marketing v oblasti financí, hi-tech a telekomunikačních služeb. Měl také na starosti strategické plánování v GE Money Bank. V listopadu 2011 přišel do MasterCard, kde je nyní generálním ředitelem MasterCard Europe pro Českou republiku, Slovensko a Rakousko. Získal titul MBA na INSEAD, kde byl oceněn jako nejlepší student, vystudoval finance a IT management na Vysoké škole ekonomické v Praze a program Joint European Studies.

Jak se podle vás bude řekněme za patnáct let platit v supermarketech?

Už teď jsme zvyklí na bezkontaktní platby a za patnáct let bude placení ještě mnohem rychlejší a pohodlnější. Se zbožím v košíku zkrátka vyjdeme z obchodu a v tu chvíli už budeme mít automaticky načteno v mobilu, co všechno jsme si odnesli, a jen potvrdíme platbu.

Nedávno jsme v Globusu představovali službu, při které si zboží naskenujete a nákup zaplatíte mobilním telefonem. To, že někomu fyzicky dáváme na pokladně peníze nebo platební kartu, zmizí. A prim budou hrát mobilní technologie.

A co hotovost? Stále častěji se mluví o jejím konci…

Hotovost nebude potřeba. Samozřejmě k tomu nedojde ze dne na den, ale postupně. Podívejte se třeba na Česko. Technologicky jsme na bezhotovostní ekonomiku připraveni už teď. Je tady rozšířená akceptační síť, většina lidí má bankovní účet a bezkontaktní platební kartu. Samozřejmě to je ale do určité míry politická otázka. Ale přínos elektronických plateb je pro stát nezpochybnitelný, protože elektronické platby omezují šedou ekonomiku.

Vymizí všechna hotovost, nebo jen bankovky?

Je pravda, že některé státy si představují konec hotovosti tak, že zmizí jen bankovky a zůstanou mince na malá vydání, třeba v automatech na jídlo, parkování nebo na lístky v hromadné dopravě. Pro šedou ekonomiku budou mince problém. Těžko si představit, že budete někoho uplácet s obřím kontejnerem plným kovových padesátikorun.

Já si ale myslím, že ani mince časem nebudou vůbec potřeba. S jejich vydáváním i přijímáním jsou spojené zbytečné náklady. Na drobnější náklady postačí předplacené platební karty nebo platební přívěsky na klíčích.

Cash je král

Je král mrtev?

Kdo měl pakl bankovek, panoval. Dávno to neplatí, pro prsten za milion si s kufříkem do klenotnictví nenakráčíte – hotově nesmíte platit víc než 270 tisíc, prý kvůli praní špinavých peněz. A tím to nekončí, v některých státech se dnes vážně debatuje o úplném zrušení hotovosti. Bude to pohodlné, bezbakteriální – a totálně pod kontrolou. Co si o tom myslí osobnosti ze světa financí?

Stejný osud jako hotové peníze ale potká i plastikové platební karty, nebo ne?

Ano. Všechno se stěhuje do mobilu. Platby budou probíhat digitálně, ať už s platebním terminálem, nebo bez něj, čistě digitálně na displejích našich mobilních zařízení. I terminál může být nahrazen dalšími zařízeními, která dokážou provést digitální platby. Dnešní plastové karty budou jen doplňkem, který můžou využívat děti, když se učí hospodařit s penězi, nebo třeba lidé na hudebních festivalech.

Není to voda na mlýn nejrůznějších hackerů a kyberteroristů? Nebudeme při absolutní digitalizaci plateb mnohem zranitelnější? Navíc v době, kdy o sobě přes nejrůznější platformy a přístroje – polohou přes GPS na mobilu počínaje a srdečním tepem na chytrých hodinkách konče – sdílíme spoustu osobních údajů?

Každý z nás za sebou zanechává elektronickou stopu a množství těch údajů bude růst. Tak to zkrátka je a s tím už se nic neudělá. Podle mě tedy nemá cenu řešit, jestli tato data sledovat a uchovávat, ale spíš jak s nimi pracovat a kdo k nim má mít přístup. Vezměte si jen to, kolika lidem zachránilo život, že se je podařilo lokalizovat podle mobilního telefonu. Zatím nejsou žádné závažné případy kyberterorismu nebo úniků dat, takže bych v tomto ohledu spíš aplaudoval technologickému pokroku. Pokud mě někdo ochrání a pomůže mi, tak je mi celkem jedno, že ví, kde jsem, protože nedělám nic špatného.

Česko, Slovensko a další země našeho regionu dnes fungují v oblasti platebních technologií jako malá laboratoř, ve které se zkoušejí novinky, než se uvedou na větší trhy. Považujete to za velkou výhodu?

Rozhodně ano. Získáváme tím technologický náskok. A neplatí to je pro finanční instituce, ale i pro technologické firmy a obchodníky. Dalším efektem je totiž to, že se tu daří vychovávat technologické experty, kteří pak mají uplatnění při exportu novinek do zahraničí. To se povedlo jak v oblasti bezkontaktních plateb, tak v případě digitálních peněženek. V Česku jsme například vyvinuli aplikaci InCard MasterPass, která se dnes exportuje do sedmi dalších zemí.

Kdo šetří, má tyhle tři

Běžný účet, spořicí účet, kreditka. Tohle trio může ušetřit určitě pár stovek ročně. Když je správně vyladěné a když víte, kam ve správný čas přesunout kolik peněz. Dobrá zpráva: dneska to jde do značné míry zautomatizovat. Na začátku je to samozřejmě dost kombinování. Pomůžeme s porovnávním a výběrem.

Čím to je, že se nám v této oblasti tak daří?

V první řadě jde o technickou zdatnost Čechů, tu máme historicky. Zároveň jsme stále ochotní přijímat novinky. Za poslední dvě a půl dekády jsme se museli ve všech směrech snažit dohánět vyspělejší země a prokázat schopnost přijmout řadu nových věcí. Věřím, že si ji dlouhodobě udržíme, protože je to nesmírně přínosné pro rozvoj. Třeba Rakousko, které také v MasterCardu vedu, je také technicky vyspělá země, ale ochota tamějších lidí přijímat novinky je daleko menší.

Od konce loňského roku už konečně na (některých) svých pobočkách zavádí možnost plateb kartami Česká pošta. V jakých dalších dosud opomíjených oblastech byste chtěli s platebními kartami prorazit?

Tam, kde si váží svých zákazníků, už platební karty přijímají. Je to zkrátka součást zákaznického servisu. V řadě oblastí to ale bohužel stále neplatí. Já bych se zaměřil na tři.

První z nich je veřejný sektor, který bývá v zavádění novinek typicky nejpomalejší. Akceptaci platebních karet se nám daří alespoň postupně prosazovat ve veřejné dopravě. Například v městské hromadné dopravě v Plzni můžete všude zaplatit jízdné bezkontaktní kartou. A ostatní města jako Brno, Liberec, Jesenicko, Ostrava a další se přidávají. Stát by měl samozřejmě podporovat také platby na městských úřadech, platby daní a tak dál. Je to bohužel běh na dlouho trať.

Druhá oblast se týká restauračních a ubytovacích zařízení a maloobchodu. Tam bohužel bují šedá ekonomika. Obchodníkům v tomto případě často nevadí, že by museli zaplatit jedno nebo dvě procenta na poplatku za přijatou platbu kartou, jde tu o „ušetření“ 21 procent na DPH. V této otázce velmi vítám aktivitu Ministerstva financí a jeho snahu zavést elektronickou evidenci tržeb. Myslím, že to bude prospěšné opatření, které narovná podnikatelské prostředí a ve velké míře zabrání daňovým únikům.

A třetí oblast?

To jsou místa, kde se na zákazníka moc nedbá. Jako příklad bych uvedl třeba lékařská zařízení. Celá řada soukromých lékařů platby kartou přijímá, spousta je naopak úplně ignoruje. Je jim jedno, jestli pacient musí dlouho čekat u automatu na rozměňování mincí nebo stát ve frontě při platbě na kartotéce.

Zmiňoval jste dopravní podniky v Plzni, Brně a Liberci. V těchto městech to zatím funguje tak, že si cestující přiloží k platebnímu terminálu kartu a vyjede mu papírová jízdenka. Kdy půjde využívat platební kartu jako jediný cestovní doklad?

To je samozřejmě náš cíl. Je to levnější a pohodlnější. Navíc se dá takový systém jednoduše aktualizovat podle potřeb dopravce. U revizora by se člověk prokazoval právě jen platební kartou, ze které by se při kontrole vše potřebné načetlo. Přepnutí na elektronický bezlístkový systém je otázka jednoduchého nastavení. Už teď máme tenhle systém připravený, ale s dopravními podniky jsme zvolili postupný vývoj, který umožní rychle si získat důvěru zákazníků.

Mezi městy, která zavádějí moderní platební technologie, chybí Praha, potýkající se s projektem Opencard. Zkoušeli jste s pražským magistrátem vyjednávat o možnosti využívání platebních karet?

Magistrátu v Praze jsme výhody platebních karet v dopravě prezentovali mnohokrát. Bohužel tu nejde o samotné technické provedení, ale o politiku. Mám pocit, že by Praha naše řešení uvítala, ale je teď uvězněná v kauze Opencard. Z hlediska technologické implementace je zavedení našeho řešení otázkou měsíců, politici o tom ale můžou rozhodovat roky. Věřím ale, že jim Plzeň a další progresivní města rozvážou ruce.

Bavili jsme se o českých úspěších na poli bezkontaktních plateb. V čem naopak za Západem v oblasti platebních technologií zaostáváme?

Například v tom, v jakém rozsahu tu k placení používáme hotovost. Asi osmdesát procent všech výdajů řeší Češi hotovostí. Na Západě je to mnohem méně.

Čím to je?

Je to otázka zvyku. Podívejte se, jak tu e-shopy bojují s dobírkou. Ta je mezi lidmi stále populární. A nic na tom nemění ani to, že si za ni většina internetových obchodů účtuje příplatky nebo že je nepohodlná, protože po vás kurýr často chce hotovost přesně. Nehledě na to, že u dobírky je nižší ochrana spotřebitele. Pokud za nákup na internetu zaplatíte kartou a obchodník zkrachuje nebo vám nedodá zboží, můžete platbu reklamovat u banky a ta vám peníze relativně rychle vrátí. Lidé jsou ale na dobírku zvyklí.

Anketa

Jak nejčastěji platíte za nákupy na webu?

A nebojí se lidé platit kartou na internetu prostě kvůli bezpečnosti?

Co se týče rizik při používání platebních karet, je dnes Česko jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. Dochází tu k minimu podvodů a zneužití. Největší problémy jsou paradoxně stále s tím, že si lidé společně s platební kartou nosí v peněžence i lísteček s PIN kódem. Velká výhoda používání karet je také v tom, že když už skutečně dojde k nějakému podvodu, který není způsobený nedbalostí klienta, tak banky vycházejí maximálně vstříc a v plné výši hradí vzniklou škodu.

Jaké je nejčastější zneužití platební karty?

Největší problém je asi se skimmingem, při kterém podvodník zkopíruje údaje z magnetického proužku na vaší kartě a klon karty následně použije při platbě v jiné zemi. Přestože to zní strašidelně, tak i tahle hrozba je minimální. Máme kvalitní bankomaty a musím si pochválit i spolupráci s policií. V neprospěch kriminálníků hraje především to, že elektronická platba zanechává stopu, která jde vypátrat. A banky už mají velmi sofistikované systémy, které podezřelé platby automaticky hlásí, takže se ještě dají zablokovat.

Podle mě by si majitelé platebních karet měli dávat pozor především na to, kde si svoji kartu registrují, tedy u nějakého obchodníka uloží číslo své karty. Nákupy přes zabezpečené prostředí s podporou 3D Secure, nebo prostřednictvím digitální peněženky jsou ale zcela bezpečné.

Čím to je, že se lidé ve Spojených státech nebojí používat karty, i když je tam proti Evropě mnohonásobně víc případů zneužití a úniků dat?

Evropa má jiný přístup k řízení rizika. Říkáme si tu, že riziko je špatné, a proto se musí co nejvíc eliminovat. Američan naopak bere riziko jako součást podnikání a života. Riziko chce hlavně kvantifikovat a dokázat s ním počítat ve svém byznysplánu. Dlouhou dobu ve Spojených státech platilo, že je pro finanční instituce výhodnější akceptovat riziko, než investovat do vylepšování bezpečnostních technologií. Když pak dojde k nějakému problému, tak klientům okamžitě vyplatí náhradu škody, protože je to součást podnikání. Pomalu se to ale mění i v USA, protože tam v posledních letech došlo u několika významných obchodníků k velkému úniku dat kreditních karet klientů.

Pokračování za týden

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Krejčí | 20. 2. 2016 10:36

"Pokud mě někdo ochrání a pomůže mi, tak je mi celkem jedno, že ví, kde jsem, protože nedělám nic špatného."
Teda čekal bych od Ondřeje Tůmy, obecně Finmagu i Lukeše trochu sofistikovanější přístup. Toto je odpověď jak pro diváky Déčka nebo čtenářky Mimibazaru.
Co když mě ten někdo nechce ochránit, ale třeba odvézt do lágru? Nebo poslat na vojnu bojovat proti mým přátelům? Co když mě chce zničit, protože jsem napsal článek o nepravostech v policii nebo na ministerstvech? Aspoň tento příměr by mohl novináře napadnout. Z principu se dlouhodobě ve státních funkcích kumulují lidi, které nejvíce láká moc nad druhými. Proto se už dva tisíce let každý svobodný myslící člověk musí ptát Quis custodiet ipsos custodes - kdo bude hlídat hlídače?

+64
+
-

Další příspěvky v diskuzi (10 komentářů)

Ladislav Novák | 5. 3. 2016 23:06

PR článek člověka, kterého bychom kdysi za totalitního komunistického režimu zařadili do kategorie MLAMOJ (MLadý MOderní Jinoch :) Nadšený a přesvědčený...
Chápu, že snem člověka jeho profese je, aby všechny peněžní obraty probíhaly pod kontrolou Mastercard a z každé transakce si připsal 3% podíl... Mně však jeho vize (kromě zdražení zboží obchodníky) nepřináší nic, co bych považoval za pádný argument obecného zrušení hotovostních plateb. Že o takovém režimu sní lidé typu Babiše, chápu. A proto budu vždy proti uskutečnění podobné totalitní vize, která umožní sledováni jednotlivce proti jeho vůli i v těch nejintimnějších věcech.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 20. 2. 2016 13:46

Každopádně na snahu zrušit hotovost bychom se měli připravit.
Je v zájmu jak představitelů režimu, tak v zájmu velkých finančních skupin.
http://proinvestory.cz/clanky-tydne-19-unora-2

Až jednoho dne vyhlásej, že bankovky přestávaj platit, že je lidé musejí během dvou měsíců donést do banky (a prokázat, jak k nim přišli), bude již pozdě - v této situaci budete zlaťák či bitcoin kupovat již velmi obtížně, respektive draho.
A pak na bankovní účty zavedou úrok minus 10%pa, případně z vašich vkladů zaplatí záchranu banky jako na Kypru (tedy například z vkladů nad 100tis seberou polovinu).
+21
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

foxy | 20. 2. 2016 13:00

Naštěstí politici nemůžou zrušit periodickou soustavu prvků. Až zmizí poslední papírový dolar, vždycky tu bude zlato. Nebo na venkově králíci.
+8
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 21. 2. 2016 17:09
reakce na foxy | 20. 2. 2016 13:00

Podle mne to je to jediné, co je ještě odrazuje od rozhodné akce.
Výhody pro NĚ jsou jasné (totální přehled a kontrola, možnost záporných úroků, zcela jednoduché měnové reformy, vystoupení či vyloučení z eurozóny na 3 clicky, jednoduché bail-INy bank), jen ten strach, že lidi mají alternativy (Au, Ag, BTC, ...) a že by tím vlastně mohli podrazit svůj skvělý monopol na padělání peněz.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

20. 2. 2016 10:46

To je nějaký PR článek nebo co ???!!!
+9
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Krejčí | 20. 2. 2016 10:36

"Pokud mě někdo ochrání a pomůže mi, tak je mi celkem jedno, že ví, kde jsem, protože nedělám nic špatného."
Teda čekal bych od Ondřeje Tůmy, obecně Finmagu i Lukeše trochu sofistikovanější přístup. Toto je odpověď jak pro diváky Déčka nebo čtenářky Mimibazaru.
Co když mě ten někdo nechce ochránit, ale třeba odvézt do lágru? Nebo poslat na vojnu bojovat proti mým přátelům? Co když mě chce zničit, protože jsem napsal článek o nepravostech v policii nebo na ministerstvech? Aspoň tento příměr by mohl novináře napadnout. Z principu se dlouhodobě ve státních funkcích kumulují lidi, které nejvíce láká moc nad druhými. Proto se už dva tisíce let každý svobodný myslící člověk musí ptát Quis custodiet ipsos custodes - kdo bude hlídat hlídače?
+64
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 21. 2. 2016 20:43
reakce na Jan Krejčí | 20. 2. 2016 10:36

Hezký den, já si myslím, že to tvrzení prostě koemntář nepotřebuje. Jako ho ostatně nepotřebujou ani ty řeči o rušení hotovosti.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Krejčí | 22. 2. 2016 10:43
reakce na Gabriel Pleska | 21. 2. 2016 20:43

Tak to jsem nepochopil, že účelem rozhovoru je demonstrovat jaký je ten člověk exot. Ale třeba by v rukávu měl nějaké rozumnější zdůvodnění, pokud by mu bylo naznačeno novinářem, že tento blábol obstojí tak možná v tiskové zprávě nebo záměru zákona z MF.
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 21. 2. 2016 05:03
reakce na Jan Krejčí | 20. 2. 2016 10:36

To přece říkal už jeden český policejní prezident, že "kdo nedělá nic špatného, nemá se čeho bát". To je oblíbená věta všech diktátorů a iniciátorů nejrůznějších druhů perzekuce, samozřejmě s tím, že oni stanovují, co je a co není špatné. Najednou zjistíte, že je špatné říci, že prezident je ožralý ruský agent nebo nevyvěsit ruskou, čínskou, evropskou nebo jinou vlajku o příslušných výročích nebo třeba svítit žárovkou a kritizovat řepkové dotace.
+13
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Vojtěch Drápal | 20. 2. 2016 22:10
reakce na Jan Krejčí | 20. 2. 2016 10:36

Vzal jste mi to z úst - ono to, že nedělám něco špatného automaticky neznamená, že to chci vytrubovat na veřejnost. Mohu mít tisíc legitimních důvodů, proč nechci, aby se vědělo, kde jsem, s kým jednám, co dělám, co od koho kupuji, atd. Proto existují obchodní tajemství a proto máme takové věci jako zákon na ochranu osobních údajů. Jenže jak chcete věřit státu, který sám nedokáže plnit své sliby vůči občanům (např. půl roku na to, aby církve doložili své nároky v restitucích - a ani po dvou letech není vydán zpět majetek, který je bezesporný a u nějž ani stát nezpochybňuje, že podléhá restitucím a má se vrátit, když si na to stát dal lhůtu šest měsíců, různé registry vozidel a dalších věcí, je kapitola sama pro sebe).
+11
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej TůmaOndřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!