Dotace na elektromobily je nemorální a neekologická

Motoristé by mohli už od poloviny příštího roku dostávat státní dotace na nákup auta na elektrický pohon nebo stlačený zemní plyn (CNG). Podle Hospodářských novin o jejich výši jednají ministři průmyslu a životního prostředí, Jan Mládek z ČSSD a Richard Brabec z hnutí ANO. Návrhy se pohybují v řádech desítek tisíc korun, přičemž elektromobily mají být kvůli vysoké ceně dotované silněji než auta na CNG.

Podobné motivační příspěvky znají ve skandinávských zemích, ve Francii a ve Spojených státech, což dává tušit, že většina dalších zpráv a komentářů vyloží novinku nekriticky jako součást „dohánění Západu“. Existují ale dva důvody, proč jí především u elektromobilů oponovat.

Nemajetní dotují vyšší střední třídu

První argument proti dotacím je morální: ztělesňuje přerozdělování od chudých k bohatým. iDnes informuje, že „program má být hrazen z poplatků za převod starších neekologických aut“. Ekonomická situace lidí, kteří mezi sebou převádějí favorita, je bezpochyby horší než těch, kteří si kupují nový Nissan Leaf. Program má sice zastropovat nejvyšší možnou cenu kupovaného auta, „aby se nepořizovaly luxusní vozy“. Jenomže momentálně jsou všechny elektromobily na českém trhu na místní poměry luxusní. Nejdostupnější rodinný model je právě Leaf za ceníkových 715 300 korun; v základní konfiguraci nabízí vyhřívání předních a zadních sedadel nebo volantu.

Nechci tím brnkat na strunu závisti: blahopřeju všem, kteří si na takové auto vydělali. Ale nepovažuju za správné, aby jim na ně přispíval důchodce vyměňující starou stodvacítku za o něco novější a čistější felicii, a to ani kdyby takový příspěvek byl efektivní. Což je druhý háček.

Na podobnou notečku

Je uhozená představa, že obnovování vozového parku prospívá životnímu prostředí. Podle té logiky by bylo ideální, aby si lidé kupovali nové auto každý rok – každý rok se automobilkám podaří vymyslet novotu, která sníží emise zlých plynů a bude míň vířit prach. Jenže – odkdy je výroba auta ekologická záležitost? Za kolik let ježdění asi vyprodukujete tolik svinstva, kolik ho vyrobí automobilka spolu s novým auťákem?

• Auta a ekodaň: Platit budou chudí, smrdět to tu bude stejně

Zelený apoštol rozplizávání měst do krajiny

Nezpochybňuji, že většina elektromobilů vyprodukuje při jízdě méně zplodin než většina automobilů na fosilní paliva: v Česku i s jeho tepelnými elektrárnami je to podle několika zdrojů mezi 50 až 100 gramy oxidu uhličitého na kilometr, Škoda Octavia s nejprodávanějším motorem 1,6 TDI se chlubí 109 gramy na kilometr. Elektromobil navíc jedy nevypouští do vzduchu, který dýchají krásní tvůrčí lidé v Praze na Letné, ale až za pár kopci zbytečným existencím v Prunéřově. Tím ovšem výčet výhod končí.

Elektromobil i vůz na plyn stejně jako jakékoliv jiné auto potřebují prostor: parkovací místa, větší část městských ulic vyhrazenou k jízdě a při současné oblibě individuální automobilové dopravy i gigantické stavební projekty, jako je tunelový systém Blanka. To všechno snižuje kvalitu životního prostředí a narušuje společenské vztahy. Jak navíc dokazuje Jeff Speck v knize Walkable City a mnoho dalších autorů, čím víc se dělá takových ústupků automobilové dopravě, tím více lidí jezdí auty, a tím více dalších ústupků se musí dělat.

Jestli v tom o něco ekologičtější druh pohonu hraje nějakou roli, pak spíš zápornou. Jednak může být pro některé motoristy odpustkem: můj elektromobil je čistší než starý diesel, proto není tak špatné, že zajedu pro malý nákup autem. Jednak jsou elektromobily při svém omezeném dojezdu (zmíněný Nissan Leaf jen výjimečně ujede více než 200 km) vyloženě předurčené pro ježdění po městě a blízkém okolí. Jsou tak ještě většími apoštoly rozplizávání sídel do krajiny než obyčejné vozy.

Patero pro zelenější dopravu

Není proto ekologické usilovat o to, aby co nejvíc lidí vlastnilo elektromobil nebo auto na plyn. Ekologické by bylo usilovat o to, aby co nejméně lidí potřebovalo auto a aby ti, co ho mají, jím jezdili co nejméně a s co největší posádkou. Pro vládu a radnice se nabízí řada možností:

• Zavádět pruhy pro auta s více pasažéry a jinak podporovat spolujízdu. Dva lidé v jednom benzinovém autě zanechají menší ekologickou stopu než dva lidé ve dvou nových elektromobilech.
• Motivovat domácnosti ke sdílení vozů, například vyhrazením parkovacích míst pro carsharingové služby.
• Vybírat v centrech měst mýtné. Než se rozkřičíte, pamatujte, že za ježdění po Praze a Brně ve špičce draze platíte už teď: svým časem.
• Neklást výstavbě kompaktních měst přívětivých pro pěší a cyklisty takové administrativní překážky, o jakých píše Adam Gebrian v Předpisovém panoptiku města pražského.
• Investovat do hromadné dopravy, ať už do infrastruktury, nebo do snižování jízdného.

Pouze poslední možnost ze seznamu by vyšla dráž než podpora vozů na elektřinu a na plyn. Paradoxně je škoda, že by šlo dopravu zezelenit tak levně. Vláda totiž především hledá způsob, jak ekologickými hesly obhájit finanční injekci automobilovému průmyslu.