https://www.finmag.cz/finance/300286-oldrich-bajer-mit-spoustu-penez-neni-zodpovednost-ktera-by-me-mela-svazovat
Oldřich Bajer: Mít spoustu peněz není zodpovědnost, která by mě měla svazovat
„Nesouhlasím s názory, že je trh na internetu nasycený a že se už nebudou opakovat příležitosti, které tu byly před rokem 2000,“ říká v exkluzivním rozhovoru Oldřich Bajer, jeden z nejúspěšnějších podnikatelů v historii českého internetu.
Když v roce 2007 dostal s parťákem Ondřejem Tomkem za prodej společnosti Centrum dohromady přibližně sto milionů eur, měl Oldřich Bajer jasno. S podnikáním na internetu je konec. „Měl jsem pocit, že to jde směrem, který mě už moc nebere. Navíc se všechno začalo neuvěřitelně zrychlovat a já nestíhal sledovat všechny nové trendy. Uspořádal jsem pro kolegy velký večírek a tam jsem jim oznámil, že v branži končím,“ vysvětluje vousatý sympaťák, se kterým jsem se sešel před konferencí, kde radil začínajícím podnikatelům. Bez internetu to ale nakonec dlouho nevydržel, po pár letech se stal investorem v projektu Zoot.cz, který se dnes zaměřuje na prodej módy na internetu. Vyprofilování firmy do dnešní podoby ale trvalo poměrně dlouho, byznysmodel projektu se několikrát od základu měnil. „Tak už to při podnikání chodí. Z každé chyby se musíte poučit, z každé slepé uličky se musíte vrátit a hledat správnou cestu,“ říká Oldřich Bajer, který se zároveň angažuje v kultuře – spolupořádá hudební festivaly Rock for People a Nouvelle Prague.
Oldřich Bajer
Narodil se v roce 1976. Vystudoval Dopravní fakultu v Pardubicích a v polovině 90. let se podílel na založení společnosti NetCentrum. Za tu se svým tehdejším podnikatelským parťákem Ondřejem Tomkem v roce 2007 inkasovali podle odhadů přibližně 100 milionů euro. V současné době se Oldřich Bajer angažuje na festivalech Rock for People či v projektu Kašpárek v rohlíku. Spoluzaložil také český showcase festival – Nouvelle Prague. Kromě hudby se věnuje i módě. Společně s Láďou Trpákem dnes řídí největší on-line obchod s módou Zoot.cz.
Když se ohlédnete do roku 2007, kdy jste prodali Centrum, podařilo se vám za těch necelých osm let splnit všechno, co jste si v té době předsevzal?
Podařilo. Jediné, co jsem tehdy opravdu chtěl, byla fungující rodina a čas strávený s dětmi. To mě dostatečně naplňuje. Nic dalšího jsem nepotřeboval.
Spousta lidí, kteří prodají firmu za velké peníze, se okamžitě vrhá do dalších projektů. Jiní si dají pauzu a cestují po světě. A někdo zase zvolní a třeba spíš jen zpovzdálí jako andělský investor podporuje menší projekty. Jak to bylo ve vašem případě?
Rok před prodejem firmy se mi narodil první syn, takže jsem věděl, že se mu chci naplno věnovat. Psychologové tvrdí, že z hlediska vývoje dítěte jsou nejdůležitější první tři roky jeho života. A já nechtěl být táta, kterého jeho dítě v téhle době skoro nevidí. Samozřejmě to bylo možné i díky tomu, že jsem měl peníze a nemusel jsem řešit, z čeho budu na konci měsíce platit složenky. Pauzu od podnikání jsem si ale dal taky kvůli tomu, že jsem už nechtěl pokračovat v internetovém byznysu. Měl jsem pocit, že vývoj už je na mě příliš rychlý a nestíhám zachytávat všechny trendy.
Je něco, co byste z dnešního pohledu udělal za posledních osm let jinak?
Asi bych ještě víc a déle cestoval. Rok jsme žili s rodinou v Londýně a během té doby poznávali různé kouty světa. Teď zpětně bych to klidně ještě o dva roky prodloužil. Byl jsem v životní fázi, která je neopakovatelná. Ani potom, co jsme se vrátili zpátky do Česka, jsem se ale do byznysu nehrnul. Spíš jsem se začal zajímat o kulturní projekty, protože jsem chtěl poznat jinou branži a jiné lidi.
Jak se začne člověk starat o svoje peníze ve chvíli, kdy mu na účet připlují stovky milionů za prodej firmy?
Myslím si, že se to většinou neliší od toho, jak s penězi nakládal do té doby. Jestliže si někdo šetřil a odkládal stranou, tak to pravděpodobně bude dělat dál. Když někdo rád investoval, tak v tom bude pokračovat. A pokud někdo hodně utrácel, tak bude dál rozhazovat. Všechno jen ve větším měřítku.
Já sám jsem peníze nikdy moc neřešil. Ať už jich bylo málo nebo hodně. Mít spoustu peněz na účtu nepovažuju za zodpovědnost, která by mě měla svazovat. Radši se zaměřuju na to, abych se zapojil do projektů, které mají smysl a které mě budou naplňovat. Nechci o tom přemýšlet tak, že bych musel svoje peníze neustále zhodnocovat.
Po pauze v podnikání jste začal se spolupořádáním hudebních festivalů. Proč?
Moji dobří kamarádi dělají festival Rock for People. Svým přístupem k životu a pohledem na svět mi vždycky imponovali. Byl jsem přesvědčený, že tenhle festival má pořád velký potenciál, tak jsem se k nim přidal. Bral jsem to spíš jako marketingový vedlejšák. Postupně jsem si v tom ale našel vyšší smysl. Mladé kapely a umělci to tady totiž mají nesmírně těžké. Místo toho, abychom se snažili podporovat jejich kreativitu, házíme jim klacky pod nohy. Jsme totiž dost zaprděnej národ.
Vycházející hvězdy byznysu
- Podnikat začal v devatenácti. Sestavuje výkonné počítače na míru. Čtyřikrát to dotáhl do finále Živnostníka roku, jednou se stal nejlepším živnostníkem Prahy.
Jan Prušák: Jméno mojí firmy bude synonymem pro počítač - Při studiích žurnalistiky na Karlově univerzitě založila v roce 2005 firmu na zážitky Allegria. Se svým nápadem zprostředkovávat lidem dárky v podobě zážitků vyhrála v roce 2006 prestižní ocenění Živnostník roku.
Linda Vavříková: Mám podnikání v krvi - „Chtěla bych dělat boty, ve kterých člověk může chodit každý den po městě, a přitom ho nebudou bolet nohy. Musí být pěkné i pohodlné. To se tak často nevidí,“ říká Eliška Kuchtová, jedna z nejnadějnějších designérek své generace.
Češi a móda? Bohužel vítězí uniformnost - Uznání odborníků sklidila už za projekt Tramvaj pro Prahu. Mediálně známá ale začala být až po vítězství v Národní ceně za studentský design s kolekcí erotických pomůcek. Mohla jít pracovat do zahraničí, ale zůstala v Česku a rozjela podnikání, které se netočí jen kolem Venušiných kuliček a vibrátorů.
Od tramvaje k vibrátoru: Cesta designerky Anny Marešové - Můžou se 3D tiskárny brzy objevit v běžných českých domácnostech? Nalezne tato nová technologie praktické využití? A nejsou řeči o technické revoluci, kterou by měl prý 3D tisk přinést, zatím jen science fiction? Ptáme se jejich propagátora a prodejce Davida Miklase.
David Miklas: 3D tisk otvírá neuvěřitelné možnosti. Časem ho budeme využívat všichni
Jak to myslíte?
Mladí čeští hudebníci nemají moc cest, jak se dostat k lidem. Vezměte si třeba Radiožurnál, kde hrají ze sedmdesáti procent zahraniční interprety. A i těch třicet procent českých písniček je vybíráno tak, aby je znal každý na tramvajové zastávce. Komerčním rádiím zase nemůžete diktovat, co mají hrát. Takže tady není prostor, jak se můžou mladí hudebníci dostat se svojí tvorbou mezi lidi. Proto jsme se vedle Rock for People rozhodli založit český showcase festival – Nouvelle Prague, který dává šanci mladým kapelám růst a uspět na našem i zahraničních trzích.
Berete to alespoň trochu jako byznys?
Moc ne. Řekli jsme si, že nebudeme dělat festival, který by měl prvoplánově vydělávat co nejvíc peněz. Toho dosáhnete tak, že pozvete pouze české kapely, dáte relativně levné vstupné a drahé pivo. Určitě bychom to zvládli, ale neměli bychom z toho dobrý pocit. Věřím, že se nám postupně podaří rozhýbat trh. Náš formát teď jednou vydělá a jednou prodělá. Časem to ale začne být komerčně zajímavé.
Jakou hudbu rád posloucháte?
Nejsem stylově vyhraněný, takže je toho strašně moc.
Dobře, tak jinak. Co jste poslouchal například tento týden?
V posledních dnech máme se synem rituál, že si každé ráno pouštíme vážnou hudbu. Jde ale o netradiční formát, který se jmenuje BBC Proms. Tenhle anglický festival otevírá cestu k vážné hudbě i lidem, kteří k ní normálně nemají vztah. Je to neformální záležitost plná emocí. Schválně si na Youtube najděte, když měl v roce 2012 na BBC Proms rozlučku náš famózní dirigent Bělohlávek. Najednou uslyšíte vážnou muziku v atmosféře, jakou jste nezažil. Lidi do toho mávají prapory, zpívají a křičí nadšením. Je to upřímná radost z toho, jak je vážná muzika krásná a inspirativní.
Na začátku našeho rozhovoru jste říkal, že v roce 2007 jste už nechtěl dál působit v internetových firmách. Proč jste se do branže po pár letech zase vrátil?
Za tu dobu se internetový byznys skvěle rozškatulkoval. Internet už je jen základní technologická platforma, na které fungují různá obchodní odvětví. Nesouhlasím s názory, že je trh nasycený a že se už nebudou opakovat příležitosti, které tu byly před rokem 2000. Podívejte se třeba jen na to, jak se dnes na internetu daří segmentu zdraví. Vznikají tisíce aplikací, specializovaných portálů a různých digitálních vychytávek. Všechno jde technologicky neuvěřitelně kupředu a to zvyšuje i příležitosti pro byznys.
Váš projekt Zoot se zabývá prodejem módy na internetu. E-shopů s oblečením je ale přece spousta. Jaká je přidaná hodnota toho vašeho? A není tenhle byznys ve srovnání s dalšími možnostmi na internetu tak trochu nuda?
Tohle mi říká řada lidí, se kterými se o tom bavím. Často slyším ironické poznámky, že prodej hadrů na internetu je vážně meta. Ono je to ale ve skutečnosti košatější a mnohem zajímavější, než to vypadá.
Povídejte…
Zoot neměl být prvotně e-shop s oblečením. Původně vznikal jako Facebook pro značky. Chtěli jsme podpořit vazbu mezi značkami a jejich zákazníky a fanoušky. To bylo v roce 2009. Já jsem do projektu v té době vstoupil jako andělský investor. Záhy nám ale došlo, že něco takového se nedá dělat z Česka, protože je potřeba neustálý kontakt s brandmanažery, kteří sedí v evropských a světových centrálách.
Takže jste změnili byznysmodel?
Ano, začali jsme hledat možnosti, jak projekt posunout a kam přesně cílit. Řekli jsme si, že ze Zoot uděláme jakýsi nadnakupovač, který lidem připraví agregovanou nabídku na míru. Zkrátka propojí lidi se zbožím, o které opravdu můžou mít zájem. V e-shopech s oblečením máte většinou obrovskou nabídku zboží, ve které se špatně orientujete. Chtěli jsme od lidí nejdřív zjistit, jaké mají rádi značky, styly oblékání, barvy a tomu pak přizpůsobit nabídku, která se jim zobrazí. Dost peněz ale bohužel nevydělával ani model agregátoru s módou. Pro spoustu lidí jsme sice byli dobrý inspirační zdroj, ale nefungovalo to obchodně.
Nebylo to pro vás frustrující?
Ani ne. Prostě jsme se zase rozvíjeli jiným směrem. V byznysu to takhle někdy chodí, musíte hledat. A vlastně díky nadnakupovači nám došlo, že v česku není pořádný internetový obchod s módou, samé outlety. A také jsme zjistili, že lidé nechtějí nakupovat módu on-line ze zahraničí, protože se bojí vratek. Postupně jsme se zaměřili na to, jak dělat správně internetový obchod s módou a designem. V roce 2012 jsme nakonec spustili finální verzi Zoot. Když se podíváte na trh s módou v kamenných obchodech, zjistíte, že se tady nabízí desetina toho, co najdete ve velkých evropských metropolích. Móda lidí na ulici je pak hodně unifikovaná. Není tady prostor, aby tu mohly prodávat malé nezávislé značky. My se snažíme o demokratizaci módy. Přinášíme na trh neobjevené věci, které by tu bez internetu nebyly. Od ostatních e-shopů s oblečením v Česku se odlišujeme také tím, že máme výdejny, které zároveň fungují jako zkušební kabinky. Navíc naše výdejny slouží také jako potkávací místa, kde pořádáme různé přehlídky, fashion talky. Chceme, aby lidé vnímali oblečení jako téma, ne pouze jako nějakou funkční vrstvu.
Chtějí ale Češi nakupovat neznámé značky? Často se mluví o tom, že tu je mezi lidmi až patologická snaha ukázat, že na sobě mají známou a drahou značku…
Tohle je spíš doména ještě východnějších národů. U nás se to už naštěstí hodně posunuje. Roste tu segment zákazníků, kteří se chtějí oblékat hezky, zajímavě a hlavně originálně. Každý kousek máme jen v několika kusech, takže nebudete potkávat stejně oblečené lidi na ulici. Máme ale nasmlouvané i velké značky, které do Česka samy nepůjdou. Věřím, že do tří let budeme větší než české H&M.
Říkal jste, že v prvních letech se Zoot moc obchodně nedařilo. Jsou teď už čísla lepší?
To bylo dáno právě hledáním správného modelu. Od spuštění Zoot jako obchodu je to ale jiné. První rok jsme měli obrat dvacet milionů korun. Druhý rok to už bylo devadesát milionů. Loni dvě stě dvacet. A letos to snad bude nějakých čtyři sta padesát milionů.
A za rok?
Věřím, že půjdeme dál po téhle trajektorii, takže bych si představoval obrat zhruba osm set až devět set milionů. Uvidíme, jak se nám podaří expanze na zahraniční trhy.
Říkáte, že kreativita otevírá cestu inovacím. Nezasahují už ale technologické inovace do našeho života tak moc, že kreativitu naopak ubíjejí?
Historici se na tuhle dobu budou dívat jako na něco revolučního. Zažíváme neskutečně rychlé společenské změny, kvůli technologiím. Já jsem ale přesvědčený, že se s tím společnost podle zákonů přírody vyrovná. Nemyslím si, že je problém v inovacích. Jen se je musíme naučit zvládat a rozlišit, co je opravdu prospěšné, a co je naopak ztráta času. Nesmíme se nechat zbytečně ubíjet nepotřebnými věcmi, kvůli kterým pak nevidíme skutečný svět kolem nás.
Další články autora
Související témata
Nejnovější podcasty
