Alternativní měny: E-gold, liberty dollar

Měnový monopol je pro stát jednou z nejdůležitějších věcí. Umožňuje státním představitelům systematicky provádět inflační politiku, která snižuje reálnou váhu státního dluhu a napomáhá tak udržení dlouhodobé mocenské stability – pochopitelně na účet těch, kdo drží namísto dluhu úspory. Čas od času se ovšem vyskytne snaha stav změnit a zavést do ekonomiky soukromou měnu, která by na rozdíl od státního monopolu reflektovala preference svých držitelů.

Kromě fanoušků kupní síly a libertariánů nenechávají obdobné počiny v klidu také státní úředníky.

E-gold

Digitální měna e-gold vznikla roku 1996. Svým uživatelům umožňovala držet účet se zůstatky vyjádřenými v gramech zlata (později také stříbra, platiny a paladia) a zároveň provádět on-line platby. Společnost Gold & Silver Reserve Inc. (GSR), která systém e-gold spravovala, garantovala stoprocentní krytí elektronického zlata zlatem skutečným – v bankovních sejfech v Londýně a Dubaji držela na vrcholu popularity v roce 2006 necelé čtyři tuny drahého kovu (což v dané době představovalo okolo osmdesáti pěti milionů dolarů).

V době největší slávy se v digitální zlaté měně otočilo přes dvě miliardy dolarů ročně, přičemž firma spravující e-gold si účtovala jedno procento z transakce, se stropem 0,05 g zlata, zhruba padesáti korun – a to za instantní, mezinárodní platby!

Systém byl využíván miliony uživatelů po celém světě, kterým umožňoval provádět rychlé a levné mezinárodní platby dříve než PayPal, který vznikl roku 1998. E-gold byl napodobován konkurencí, oslavován v libertariánských a „zlato-investičních“ kruzích a stal se jedním z prvních terčů hackerského útoku zvaného phishing.

E-goldu si všimli i členové podsvětí a začali ho využívat k praní špinavých peněz, zejména z podvodů s platebními kartami. V prosinci 2005 na základě této skutečnosti navštívili společnost  GSR agenti FBI a o e-gold se začali intenzivně zajímat. Douglas Jackson, zakladatel zlaté digitální měny, s agenty spolupracoval a z e-goldu se do budoucna stala vábnička na kyberzločince, díky které byli následně zadrženi jedni z nejhledanějších mezinárodních zlodějů. Přesto v dubnu 2007 byli Jackson a jeho kolegové z GSR obviněni z praní špinavých peněz a provozu směnárny bez odpovídající licence. Na tomto místě stojí za zmínku skutečnost, že společnost GSR situaci ohledně licencí monitorovala už léta (se zavedením Patriot Act byly totiž finanční služby ve Spojených státech podrobeny přísné regulaci), konzistentně ale dostával ze strany úřadů vyjádření, že jeho služba licenci nevyžaduje.

Roku 2008 byli provozovatelé odsouzeni k mírným trestům komunitní práce a domácího vězení. E-gold byl do doby zajištění odpovídajících licencí suspendován a prostředky GSR zabaveny úřady. Potřebné licence firma už nikdy nezískala; koncem roku 2013 vláda uvolnila zabavené prostředky k vyrovnání zmrazených uživatelských účtů.

Jedním z hlavních argumentů, pro vyšetřování a zastavení e-goldu bylo užívání systému k platbám spojeným s kriminální aktivitou. Těm se však nevyhne žádná skutečná měna, má-li být uživateli použitelná. Koneckonců celosvětově nejužívanější měnou pro kriminální aktivity je americký dolar. V každé zemi na světě užívají zločinci pro své aktivity hotovostní formu peněz, jelikož se jedná o nejvíce anonymní peníze, jež jsou k dispozici. Digitální měna praní špinavých peněz nijak neulehčuje – na rozdíl od hmotných peněz totiž zanechává digitální stopu, se kterou lze většinou jejího uživatele vypátrat. Tak tomu bylo i v případě e-goldu, jejíž správci se od kriminálních aktivit úspěšně očistili. E-gold naopak svými kroky přispěl k zadržení zločinců, kteří naivně věřili, že virtuální měna jim zajistí anonymitu.

E-gold se stal obětí pendrekového zákona Patriot Act, díky kterému lze bojovat proti „domácím teroristům“, kteří nebojují zbraněmi a bombami, ale myšlenkami a koncepty.

Na stejný problém narazila i měna, jež měla Američanům přinést návrat peněžní svobody.

Liberty dollar

„Svobodný dolar“ byl ve Spojených státech v oběhu mezi roky 1998 a 2009. Spravován byl nejprve organizací s odvážným názvem Národní organizace pro zrušení federálního rezervního systému a daňového zákona (NORFED), která se později přejmenovala na Liberty Services. Duchovním otcem liberty dollaru je Bernard von NotHaus, rovněž zakladatel Svobodné marihuanové církve v Honolulu. Explicitním cílem této alternativní měny byla přímá konkurence americkému dolaru.

Měnu tvořily zlaté a stříbrné mince, papírové certifikáty a virtuální jednotky. Mince byly investiční kvality s obsahem kovu 999/1000 a měly na sobě vyraženou nominální hodnotu v amerických dolarech. Certifikáty byly plně kryty zlatem či stříbrem, stejně jako virtuální jednotky užívané pro on-line platby. Certifikáty i virtuální jednotky byly rovněž denominované v amerických dolarech. Základní jednotkou měny však byla jednouncová stříbrná mince, která se rovněž stala symbolem liberty dollaru.

Zpočátku byla nominální hodnota jednouncové stříbrné mince $ 10. Nominální hodnota byla odvozena od tržní hodnoty obsaženého kovu; s růstem světové ceny stříbra se postupně navyšovala nominální hodnota mince na $ 20 a $ 50. Liberty dollary šlo nakupovat za nominální hodnotu, která byla ovšem často vyšší, než hodnota obsaženého kovu (například v době desetidolarového nominálu byla světová cena stříbra pět dolarů za unci). Registrovaní zákazníci a obchodníci tak zpravidla dojednávali slevy, díky kterým se při směně s liberty dollarem přiblížili aktuální spotové ceně. 

Jelikož von NotHausovým ambiciózním cílem byl návrat k původní americké měně (americký dolar byl roku 1792 definován jako 24,057 g čistého stříbra), přijal pro svou měnu označení „dolar“ a nominální hodnoty na mincích i certifikátech doprovázel symbol „$“.  Byly to právě tyto prvky, které posloužily americkým vládním úřadům jako záminka pro konfiskaci aktiv firmy Liberty services a obžalování von NotHause z padělání zákonného platidla Spojených států amerických.

V lednu 2007 uspořádaly úřady FBI a Secret Service razii, při které zabavily drahé kovy a dostupné záznamy spojené s provozováním alternativního dolaru. V červnu 2009 byl von NotHaus zatčen a obviněn z padělání a snahy o podvod svých zákazníků (které měl uvádět v omyl snahou napodobovat oficiální platidlo). Stejně jako v případě e-goldu předcházely razii ujištění ze strany vládních úředníků o legalitě celého podniku, které například stavěly na skutečnosti, že mince a certifikáty neobsahovaly zmínky o zákonném platidle, jakožto žádné další podobnosti s oficiálním dolarem.

Při rozsudku v roce 2011 státní zástupkyně uvedla, že Liberty dollar představuje formu domácího terorismu, jelikož je ztělesněním snah o podrytí důvěry v domácí měnu. Von NotHausovi hrozily desítky let vězení a miliony dolarů v pokutách, stejně jako trvalé propadnutí zabavených aktiv.

Skutečný trest byl nakonec mnohem mírnější – v prosinci 2014 (a pak, že jsou české soudy pomalé!) byl von NotHaus odsouzen k šesti měsícům domácího vězení. Osud zabavených aktiv je více než sedm let po razii stále nejistý – podle doporučení soudu by mělo ministerstvo financí vrátit držitelům papírových certifikátů podkladová aktiva, pokud prohlásí, že neměli v úmyslu podílet se na padělatelství.

Celý proces s liberty dollarem je velmi paradoxní, jelikož sama americká vláda činí do značné míry to samé při emisi oficiálních stříbrných mincí Silver Eagle, které mají rovněž zcela odlišnou nominální a reálnou hodnotu, tudíž rovněž nejsou „pravými“ dolary a zřejmě je za ně nikdo nemůže považovat. Jednouncový Silver Eagle má na rubu udanou nominální hodnotu „One Dollar“ – patrně nikdo při smyslech by však mincí neplatil za užití tohoto nominálu, poněvadž tržní hodnota mince je téměř dvacetkrát vyšší. Pravda – liberty dollar fungoval obráceně a nominál byl vyšší, než hodnota. Důvodem byla ovšem snaha o ražbu realističtějších nominálů, kdy tržní a nominální hodnota nejsou vzdáleny v desítkách násobků, ale pouze v jednotkách. Aby nemusely být mince v kontextu rostoucích cen stříbra (či klesající kupní síly oficiálního dolaru, chcete-li) každou chvíli taveny a přeráženy, byl nominál vždy o něco vyšší a rozdíl se při směně řešil smluvní slevou.

Bernard von NotHaus se po dlouholetých tahanicích s americkými úřady poučil, našel si stálou práci a už neprovokuje… Ba ne! Ještě před prosincovým rozsudkem spustil projekt New liberty dollar, který je s původním naprosto shodný; pouze na mince nechal vyrazit zkratku „MSRP“ (Výrobcem doporučená maloobchodní cena) a stránky projektu obsahují poučení, že se opravdu nejedná o oficiální platidlo, ale pouze okrasnou medaili (mrk, mrk).

Nový liberty dollar jde samozřejmě s dobou a je možné jej pořídit i za bitcoiny – které si rozebereme v dalším dílu seriálu.