Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Máme miliony eur na investice. Podnikatelů s ambicí dobýt svět je ale málo

„Chceme investovat do firem, které porostou o tři až sedm procent každý týden minimálně po dobu dvou tří let. Aplikujte tohle na firmy, které začínají a říkají si start-up. Zjistíte, že devadesát devět firem ze sta takovou ambici nemá. Za start-up se schovávají, aby omluvily, že nemají zisky, a taky proto, že to zní sexy,“ říká Andrej Kiska mladší v pokračování rozhovoru.

V prvním díle rozhovoru s Andrejem Kiskou mladším jsme si povídali především o tom, co pro něj obnáší být synem Andreje Kisky staršího: podnikatele, filantropa a od letoška také prezidenta Slovenska.

Dnes bude v hlavní roli Andrej junior a jeho práce. Společně s ním se podíváme pod pokličku české start-upové scény. Jak se hledají jehly v kupce sena? Těžko, ale jde to!


Andrej Kiska mladší

Andrej Kiska

Studoval na obchodní škole Virginské univerzity a při studiích se zaměřoval na finance a management. Pracuje ve firmě Credo Ventures, která vyhledává nadějné, zejména technologicky orientované start-upy a pomáhá jim s počátečním rozvojem.

Vystudoval jste prestižní vysokou školu v USA. Proč jste se nakonec rozhodl usadit v Praze?

Věděl jsem, že chci pracovat v investičním bankovnictví. Kde, to byla otázka. Hodně jsem váhal mezi Londýnem a Prahou. Shodou náhod psala moje kamarádka dizertační práci o private equity fondech a investičních bankách v Česku a na Slovensku a součástí té práce byl i seznam kontaktů. Takže jsem napsal motivační dopis a CV a poslal je každému ze seznamu. Ozvalo se mi pět firem. Jednou z nich byla i společnost Benson Oak. V té době jejich web působil jako web investiční, hned při prvním kole pohovoru mi ale řekli, že tím, co mají napsané na webu, už dávno nejsou, že investují vlastní peníze. Přišlo mi to zajímavé, navíc jsem si sedl s týmem, který je zčásti americký. Zakladatel společnosti Gabriel Eichler strávil dlouhé roky v Americe, takže tam byla i anglosaská kultura, na kterou jsem byl zvyklý ze školy.

Teď pracujete v rizikovém kapitálovém fondu Credo Ventures, jak jste se dostal tam?

Když jsem nastoupil do Benson Oak, byla jejich vlajkovou lodí firma AVG, zároveň měli podíly v ETA a Bochemii, postupně se ale klíčové podíly prodaly a řešilo se, co s volnými prostředky. Majitelé se rozhodli, že chtějí investovat taky do venture kapitálových fondů, ke kterým měli blízko. Jedním z nich bylo právě Credo Ventures. Brzy jsem pracoval na poloviční úvazek tam, další úvazek mi zůstal v Benson Oak. V praxi jsem ale měl místo dvou polovičních dva plné úvazky, takže jsem to musel postupně vybalancovat. Dnes věnuji osmdesát procent času Credu, zbytek pak práci pro Benson Oak. Firma taky investuje do start-upu v Izraeli, takže se mi práce hodně překrývá. Úkoly tak mám velmi podobné v obou společnostech, jen je plním v různých geografických zónách.

Jaký je rozdíl mezi private equity fondem a venture kapitálovým fondem?

Private equity fond je zaměřený na dlouhodobé financování vyspělejších firem, většinou jde o akvizici stoprocentního podílu. Venture kapitálový fond jako je Credo Ventures investuje do velmi malých rozbíhajících se společností, start-upů, obvykle pouze akvizicí minoritního podílu. Většinou jde o IT a softwarové firmy. Na globální úrovni je totiž velmi těžké prorazit s jiným typem produktu. Internet je skvělý distribuční kanál, produkt můžete poslat do celého světa. Spotřebiče ETA se budou v Americe prodávat těžko.

Investujete i do firem, které replikují globálně úspěšné nápady a lokalizují je do českého prostředí, nebo hledáte pouze české firmy, které chtějí jít ven s globálním nápadem?

Díky naší struktuře, složení našich investorů a zkušenostem jsme schopni přinést větší užitek českým firmám, které jdou do zahraničí, než projektům, které se snaží penetrovat jen český nebo slovenský trh. K tomu je potřeba úplně odlišné know-how.

Když dva dělají totéž...

... může to být totéž

Sebevědomí jsou čeští podnikatelé dost. O to bych se vážně nebál. Nerad bych zevšeobecňoval, ale mnohým úspěšným a talentovaným českým a slovenským podnikatelům chybí schopnost myslet ve velkém. Pořád si připouštějí nějaká omezení a limity. Proč bychom ale nemohli tvořit tady a prodávat třeba v Americe?

Anebo to může být parodie

Na stopu Fondu rizikového kapitálu mě přivedly vyplašené reakce účastníků podnikatelské konference Startup Summit. Před dravými kapitalisty tam sázel ministerský úředník jednu perlu za druhou. Hlášky jako „No my ty peníze jednoduše musíme vyčerpat!“ nebo „Nedostatek prostředků? My budeme mít opačný problém, tady se dostane na každého a ještě víc,“ naznačují, jak to asi bude s vybíráním projektů a snahou zhodnotit investice.

S jakou pracujete návratností a v jakém časovém horizontu? Kolik procent vašich investičních záměrů „krachne“?

Všeobecně se říká, že jedna z deseti investic je skutečná hvězda, které vám zaplatí zbytek s průměrnými výnosy i totální propadáky. Myslím, že my kopírujeme vývoj amerických fondů – třetina portfolia je totální propadák, třetina je průměrná, takže se nám alespoň vrátí vložené peníze. Teprve poslední třetina udělá minimálně pětinásobné zhodnocení peněz a skutečně zaplatí ztráty. Měli jsme jeden velký úspěch – Cognitive Security, který jsme prodali Ciscu, firma Klick2Contact měla průměrné zhodnocení a taky jsme měli jeden velký propadák – diskuzní platformu Beepl. Technologie byla určitě zajímavá, bohužel se ale tým rozpadl dřív, než projekt stihli realizovat. Většina start-upů v raných fázích končí právě kvůli osobnostním neshodám.

Kolikaprocentní podíly průměrně kupujete?

Bereme si okolo dvaceti až třiceti procent. Nechceme mít příliš málo, protože by nás podnikatel mohl vnímat jako nedůležitého investora, který stojí v pozadí. Chceme mít dost na to, abychom se mohli k věcem vyjadřovat a podnikateli radit. Zároveň požadujeme, aby majoritu firmy a rozhodující slovo měl stále on.

Vaší ambicí tedy není firmu ovládnout, ale aktivně se zapojovat do řízení. Radit, doporučovat, vést…

My investujeme do lidí, takže nejhorší, co bychom mohli udělat, je zainvestovat do firmy a lidi vyměnit. Myslím si, že nositel myšlenky má největší potenciál firmu vést. On na tom dělá od začátku, nejlépe rozumí trhu, a pokud má ambici být ředitelem, tak ho v tom podporujeme. Často se ale v technologických firmách setkáváme s tím, že zakladatel takovou ambici nemá, alespoň ne na začátku. Je strašně zajímavé sledovat, co se takovým člověkem, pokud je správně nastavený, stane za rok po naší investici. Na mnohé věci změní názor, začne dorůstat do pozice ředitele a nakonec se mu to třeba i začne líbit. My jsme spíš v pozadí, snažíme se poskytnout rady, ale konečné rozhodnutí je vždy na samotných podnikatelích.

Zkoušíte si klíčové lidi „pojistit“, aby z firmy po vaší investici neodešli?

Je strašně těžké a vlastně i zbytečné kohokoliv do čehokoliv tlačit. Snažíme se proto klíčovým lidem poskytovat co největší flexibilitu. Podnikatelé, kteří projekt založili, jsou většinoví akcionáři, takže je samotné by mělo bavit rozvíjet firmu dál a zůstat v ní co nejdéle. Samozřejmě dojde k tomu, že se tým rozhádá, majitele to přestane bavit, nebo se ukáže, že na to zkrátka nemá, taková už jsou ale rizika podnikání. Externí manažery řešíme, pouze pokud to je nezbytně nutné.

Cesta od dobrého nápadu k rozjetí reálného byznysu je velmi dlouhá. Investujete i do firem, které ještě žádné tržby nemají? Co je vlastně definice start-upu? Přijde mi, že nějaký ten start-upík mají dneska všichni…

Chceme investovat do firem, které porostou o tři až sedm procent každý týden minimálně po dobu dvou tří let. Aplikujte tohle na firmy, které začínají a říkají si start-up. Zjistíte, že devadesát devět firem ze sta takovou ambici nemá. Za start-up se schovávají, aby omluvili, že nemají zisky, a taky proto, že to zní sexy. Firma nemusí generovat zisk, ale musí mít ambici generovat tržby. Pokud nebude dost agresivní v expanzi do zahraničí, tak dřív nebo později přijde konkurent ze západní Evropy nebo z Ameriky s velmi podobným nápadem, podobnou technologií, ale s desetkrát větším rozpočtem na marketing. V Americe je dostupnost kapitálu obrovská, takže naše projekty může kdokoliv lehce převálcovat. Proto podporujeme podnikatele, kteří mají ambici dostat se do zahraničí a za co nejkratší dobu dobýt svět. Takových projektů je ale hrozně málo. Máme na investování osmnáct milionů eur, ale není jednoduché najít projekty, které by měly potenciál zrealizovat tak agresivní růst.

Máte volný kapitál ve výši stovek milionů korun a hledáte, ale nenacházíte kvalitní projekty, do kterých byste byli ochotni investovat…

V zahraničí spousta fondů rozinvestuje kapitál v horizontu dvou až tří let, my jsme si stanovili pětiletý horizont. Oproti Západu zkrátka máme velmi malé procento start-upu, do kterých investujeme. Setkáme se třeba s pěti sty projekty ročně, ale ve finále investujeme pouze do čtyř. V tomhle to není jednoduché a je to velká výzva. Snažíme se ale rozvíjet ekosystém jako takový. Proto jsme stáli při zrodu coworking centra TechSquare, prvního akcelerátoru start-upů. Snažíme se ho aktivně podporovat, protože si myslíme, že nejdřív musí vyklíčit podhoubí komunity, ze kterého postupně začnou vycházet firmy, o nichž se dá mluvit jako o zajímavých start-upech.

Anketa

Mít hodně peněz, dávali byste taky jiným na rozjezd podnikání?

Vnímáte jako konkurenci crowdfunding nebo crowdsourcing?

Myslím si, že ne. Jsou dva typy crowdfundingu . První funguje na principu sbírky, třeba Kickstarter.com. Ten vnímáme spíše jako marketingový nástroj, ale taky jako validaci produktu – lidi ukázali, že mají zájem produkt koupit, i když není na trhu. Uspět na Kickstarteru je ale čím dál tím těžší, projektů je mnoho. Lidé si také stále myslí, že úspěch na Kickstarteru stačí – projekt začne, sám nabobtná a vykvete a ještě díky tomu získají marketingovou kampaň. Přitom je to opačně – musíte si udělat velmi dobrou marketingovou kampaň na to, abyste podpořili kickstarterový projekt. Stále není dost projektů, které by si tím prošly. Jak jsem říkal, pro nás je to skvělý validátor, ale jenom sebrat peníze z něčeho jako Kickstarter nestačí, nedostane k tomu žádné know-how. Možná stačí pro ty, kteří rozjíždí třeba čtvrtý projekt, ti už vědí, jak na to. Ale asi 95 procent našich firem zakládají lidé, kteří předtím žádný start-up neměli. Proto potřebují relativně hodně pomoci.

Pak jsou tu ještě webové stránky typu AngelList, které agregují investory a dovolují jim investovat on-line. To je přímější konkurence, ale u nás se zatím moc nevyskytuje. Trpí ale stejným problémem – anonymně dostanete peníze, ale nedostáváte pomoc, která by se vám mohla hodit.

Není frustrující neustále potkávat další a další projekty, když víte, že reálně vyjde každý stý?

Na tohle člověk musí mít povahu. Musíte si říct, že děláte charitativní práci. Scházíte se s podnikateli a na 99 procent víte, že do nich v nejbližších dvou letech určitě investovat nebudete. Ale navzdory tomu se jim snažíte pomoci – dáte jim zpětnou vazbu a radíte tak, aby měli v budoucnu potenciál start-up založit. A pak musíte doufat, že budete v pozici, která vám dovolí do nich zainvestovat. Nemůžeme čekat, že z každého, s kým se potkáme, hned vypadne zajímavý, tedy nejlépe milionový start-up.

 

Martin Vlnas

Martin Vlnas

Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Na univerzitě Sungkyunkwan v jihokorejském Soulu se rok zabýval východoasijskou kulturou a sociálními systémy. Během studia publikoval reportážní texty... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK