Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ondřej Zach: Je jaksi hodně slimáčků a málo salátu

Věta z titulku rozhovoru s jednatelem HBO Europe Ondřejem Zachem se týká nedostatku kvalitních scénářů. Vystihuje ale víc. V šoubyznysu nemá žádné odvětví své jisté. Například kinoprůmysl, strádá nejen ekonomicky, ale navíc se stále častěji musí sklonit před kvalitou produkce televizních kanálů, jako je HBO. Na další frontě ale stále silnějšími zbraněmi chřestí internet…

Rozhovor s jednatelem HBO Europe Ondřejem Zachem o úspěších a záměrech původní tvorby středoevropské HBO a budoucnosti televize jako média vznikl po tiskové projekci prvních dílů chystaného seriálu Jana Hřebejka Až po uši, který je po Terapii a Hořícím keři dalším tuzemským původním projektem čekajícím na přijetí diváky. Vyplatí se tuzemské HBO vlastní tvorba a vyplatí se vůbec ještě televize? Nebo se naopak dokonce nevyplatí sázet na cokoli jiného, jak se začíná zdát při pohledu na rozmach především americké seriálové produkce? Komplikovaná situace kinoprůmyslu a televizního průmyslu stále nemá jasnou budoucnost a nikdo přesně neví, jestli obě formy zábavy ustojí konkurenci internetu.


Ondřej Zach

Studoval filmovou vědu na FF UK a začínal jako novinář v časopise Cinema. Od roku 1994 do roku 1998 se v týmu Dr. Evy Zaoralové a Jiřího Bartošky podílel na programu MFF Karlovy Vary.

V HBO Europe (dříve HBO Česká republika) působí, nyní v nejvyšší funkci jednatele, od roku 2006. Předtím deset let pracoval na různých pozicích pro televizi Nova a společnost AQS, která pro televizi Nova zajišťovala nákup zahraničních pořadů

Kolik původního obsahu vlastně produkujete?

Vzhledem k celkovému vysílacímu času jen málo. Zatím. Terapie byla delší, ale jinak spolu s dokumenty do patnácti hodin ročně.

Kolik volnosti máte při rozhodování? Máte za úkol vybírat určité licence?

Máme samostatné oddělení vlastní tvorby, u nás jej vede kolegyně Tereza Polachová, jež má poměrně velkou míru volnosti. Podobná oddělení fungují na každém teritoriu a vyhledávají vhodné scénáře nebo formáty s potenciálem k realizaci. A tato oddělení pak spadají pod centrální oddělení vlastní tvorby se sídlem v Budapešti, které jejich úsilí řídí. Takže když najdeme projekt, u nějž věříme, že stojí za námahu, musíme samozřejmě ještě projít ohněm jeho obhajoby na této úrovni. Ale v tom jsme byli až dosud velmi úspěšní. Tímhle způsobem vznikl Hořící keř i všechny další připravované projekty, žádný nám nebyl „nařízen shora“. Na druhou stranu když existuje nějaký formát provedený úspěšně v okolních zemích, jako třeba u připraveného Hřebejkova Až po uši, které podle izraelského originálu vzniklo už v Maďarsku a v Rumunsku, není důvod, abychom ho nepoužili také.

Jaký je vlastně zájem Američanů mít středoevropskou pobočku produkující vlastní obsah?

Jednoznačně velký! Jde o celkové strategické rozhodnutí, které vychází s filozofie HBO na americkém teritoriu a týká se všech zahraničních poboček HBO. V Latinské Americe produkuje tamní pobočka své věci úspěšně už deset let, v HBO Asia vznikl první původní seriál vloni a letos už točí další.

Dokázala by středoevropská HBO existovat bez americké podpory v zádech?

Dokázala. A velmi dobře. Sice se nabízí otázka, zda by jí nechybělo to krásné logo, ale ekonomicky funguje evropská HBO velmi dobře.

Co je vlastně vaším cílem, kolik předplatitelů zhruba máte a kolik by jich byl váš krátkodobý a dlouhodobý cíl?

Všechno, co děláme, děláme s cílem vytvořit základ dlouhodobého růstu. Proto ostatně americká matka podporuje vlastní tvorbu – protože právě v ní se skrývá potenciál k růstu a k dlouhodobé spokojenosti předplatitelů. Na což přišli Američané v pozdních osmdesátých letech a stejný model nyní rozvíjíme my.

Se lvy se nepočítalo

Víte, jaký má vlastní tvorba reálný dopad na předplatitele? Přibyli díky Terapii nebo Hořícímu keři?

Jsme schopni vidět, že v obdobích, kdy vysíláme premiéru vlastní tvorby, měly realizované prodejní kampaně třeba dvojnásobnou úspěšnost než obvykle. A bylo to pro mne osobně překvapení, předpokládal jsem, že dlouhodobě se nám tato snaha vyplatí, ale byl jsem původně spíš skeptický k tomu, že by takhle fungovala už naše první série. Ale fungovala.

Bezpochyby největší úspěch byl pro vás Hořící keř, který se málem dostal na Oscary. Rychle byl z minisérie přestříhán do filmové podoby, odbyla se premiéra a doufalo se v přijetí v Kalifornii. Nakonec z účasti na soutěži sešlo právě kvůli televiznímu původu projektu a museli jste se spokojit se sprchou Českých lvů. Proč pro vás bylo tak zásadní se do toho boje pouštět? Na jaké úrovni jste tušili, že k tomu může dojít, na začátku produkce?

Málokdo asi tuší, že dělá oscarový projekt, když začíná. Dokonce si nemyslím, že s takovým záměrem reálně lze úspěšný projekt zrealizovat. Udělali jsme zkrátka ten film, jak jen jsme nejlíp mohli, a mysleli jsme při tom především na diváky v Čechách, na Slovensku a ve středoevropském regionu. Teprve když jsme se setkali se silným mezinárodním ohlasem, začali jsme se zabývat myšlenkou, kam s Hořícím keřem dál.

HBO se mi nejeví jako organizace, která by nepočítala se všemi možnostmi.

Já vám garantuju, že rekordních jedenáct Českých lvů jsme jako možnost nebrali. Jak říkám, především chceme všechno dělat tak, jak nejlépe dokážeme. Dát divákům HBO něco, co jim nedá nikdo jiný – a věřím, že s Hořícím keřem se nám to podařilo. Ceny jsou pak samozřejmě příjemná nadstavba a možná jistý doklad toho, že opravdu dokážeme víc než jiní. Stejně tak cesta filmu po světových festivalech a prodej práv do zahraničí – Hořící keř se prodal do čtyřiceti zemí. Předně ale vždycky myslíme na samotné předplatitele HBO v Čechách.

Nyní promujete Až po uši, Hřebejkův seriál podle izraelské licence. Bylo v něm ale provedeno hodně změn, z melodramatu se stala v českém prostředí komedie. Proč se spíš nepustit rovnou do dalšího původního projektu?

Protože je jaksi hodně slimáčků a málo salátu – dobrých scénářů máte zkrátka vždycky nedostatek. Je praktické a dává smysl využít kvalitní kostru příběhu, i když v něm pak provádíme změny, protože vybudovat takovou kostru od základu není vůbec triviální zadání. Podívejte se po příkladech z celého světa – vůbec není samozřejmost, aby měl seriál hlavu a patu. I proto je prodej a realizace formátů vyzkoušených seriálů běžná a užitečná věc, kterou dělají televize po celém světě, od německých, britských, francouzských až po americké. Včetně americké HBO.

U téhle komedie proč ne, izraelské a české prostředí se dost odlišují. U Terapie mi ale přišlo, že česká verze existuje jen proto, aby existovala česká verze, tedy aby „něco bylo“. Že není důvod neodvysílat když ne originál, tak skvělou americkou mutaci In Treatment, která by byla pro českého diváka určitě plně srozumitelná.

Nechci říct, že máte pravdu v tom, že když už existuje dobrá jedna americká adaptace, je zbytečné točit další, lokální. Ale pravda je, že když jsme hledali, čím bychom naši původní tvorbu zahájili, bylo pro nás výhodné opřít se o formát, jehož kvalita byla takto prověřená. Další výhodou se jevil fakt, že se odehrává takřka v jedné místnosti, takže není příliš náročný na realizaci. Terapie nám svou relativní produkční nenáročností dovolila zachovat vysokou kvalitu výsledku, aniž bychom se zruinovali. Jak víte, nejdražší na natáčení je vždycky čas, proto dnes většina českých televizních věcí vypadá, jak vypadá; a nám tento koncept dovolil dopřát tomu dílu, režisérovi, kameramanovi i hercům, dost času na to, aby výsledek mohl vypadat k světu.

Pirátství zabíjí filmy

Jaký máte názor na stav televize v Čechách? Co říkáte na dělení na komerční a veřejnoprávní stanice?

Myslím si, že je funkční.

Musím říct, že takový názor mě od vás jako ředitele kabelové televize překvapuje. Čekal bych, že budete, jako tolik jiných, spíš protestovat proti existenci stanice, kterou si lidé v podstatě musejí předplácet.

To, jak je Česká televize financována, že jí ve prospěch dvou komerčních televizních stanic byla odejmuta reklama a že jsme všichni nuceni býti jejími předplatiteli, je jiný problém. Ale existence státem financované veřejnoprávní televize se mi jeví zcela v pořádku, stejně jako je v pořádku existence televize komerční a stejně tak placené.

Funguje Česká televize nejen v principu, ale i v praxi?

Myslím, že ano. Zejména s novým managementem udělala velký pokrok.

Poslední dobou se hodně řeší splývání televizní a filmové produkce. HBO coby celek je za tento trend zodpovědná jako málokterá jiná stanice. Jak na to pohlížíte?

To souvisí se spoustou věcí a mimo jiné s vývojem technologií. Ty natolik zlevnily, že umožňují televizní produkci přiblížit se kvalitativně produkci filmové.

A zatímco u nás filmaři nové možnosti vítají, v Americe se tohoto trendu děsí, protože jejich stamilionové produkce ztrácejí diváky. U nás přitom také chodí neustále míň a míň lidí do kina.

Slepice a vejce. Podle mě to odlivem diváků z kin začíná, ne končí. Problém spočívá v současné fragmentaci konzumace obsahu. Digitální technologie změnily rytmus lidského života i způsob přístupu lidí k audiovizuálnímu obsahu. Všechno teď máme k dostání z domova, lidé tedy míň chodí do kina. Nemluvě o pirátství, které se stalo velkým problémem.

Anketa

Kradete seriály nebo filmy?

Co kdybych ale namítl, že pirátství HBO v jistém ohledu prokazuje službu? Hra o trůny by se bez něj nikdy nestala celosvětovým fenoménem. Je jím proto, že si ji desítky milionů lidí stahují a tímto způsobem konzumují. A při zapnutí každého dílu vidí na začátku logo HBO. Není to úžasná reklama?

Vidíte jen jednu stránku věci. Další je, že stále méně filmových producentů zvládne zafinancovat své středněrozpočtové projekty, protože už na ně nedostanou lidi do kina. Proto pak tvůrci odcházejí do televize, která se tomu na jisté úrovni dokáže ubránit. A film chřadne.

To mi zní jako dvojí výhra pro vás – přijdete o filmovou konkurenci a získáte schopné lidi. Skoro by se zdálo, že za pirátství můžete být rád.

No nejsem. Podle mě pirátství zabíjí film, protože mu krade peníze. Ano, všichni vidíme, že ekosystém obsahu se mění. Co léta a desetiletí fungovalo v relativně stabilní podobě, se bortí a v dlouhodobém horizontu se promění v úplně novou strukturu. A ano, pirátství můžeme považovat za živelný a přirozený projev téhle situace. Jenže to nic nemění na tom, že peníze z pirátsky šířeného obsahu se nevracejí zpátky do tvůrčího procesu. Celý ten zdánlivě rigidní a z pohledu on-line uživatelů nepružný systém zpoplatněného šíření obsahu, teritoriálních licencí a časových „oken“ pro jednotlivé formy distribuce, byl při všech svých nevýhodách schopen zajistit návrat prostředků vynaložených na vznik jednotlivých děl, a umožňoval tak vznik dalších. Což pirátství evidentně nijak neřeší a jiná alternativa zdá se na obzoru není.

Problém s televizními diváky u nás je, že výrazně stárnou. Veřejnoprávní televizi to může být jedno, stejně tak komerční televizi si starý člověk zapne, říkám si ale, jestli s tím nebude mít problém placená televize.

Jakožto placenou televizi si nás logicky mohou pořídit především lidé, kteří už mají vlastní příjem, což nás automaticky posouvá někam do oblasti středního věku, ale myslím, že demograficky jsme se vždycky pohybovali především v oblasti 35–45 let.

Což by byl skvělý výsledek, o řád nižší než u celoplošných stanic. Zbývá otázka, nakolik je možné tuhle demografickou skupinu dlouhodobě rozšiřovat, když se její preference mění. A televize coby pasivní médium přestává mladým stačit.

Otázka věku je opravdu zajímavá a možná bychom se jí měli postupně zabývat víc. Naším hlavním ukazatelem zájmu mladších uživatelů je ostatně úspěch HBO GO [on-line šíření obsahu HBO pozn. aut.], které je samo o sobě výrazem našeho hledání technologií reagujících na preference těchto skupin. Nikdo, a tím myslím nikdo z nás, kteří pracujeme v televizním průmyslu, ale zatím neumíme odpovědět na otázku, jestli se současná mladá generace, až se změní v generaci střední, vrátí k pasivnímu médiu typu stávajícího modelu televize, nebo už ne. Třeba já o sobě vím, že digitální obrazovku nemůžu večer po práci ani vidět, trávím u ní celý den a neumím si představit, že bych k ní chodil za zábavou. Ostatně i u HBO GO je nakonec nejčastěji využívaným koncovým zařízením právě televizní obrazovka

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK