Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ivo Toman: Největší brzda je bordel v hlavě

Kudy vede cesta ke štěstí a k úspěchu? „Bez vnitřní motivace to nejde. Potřebujeme motor, který nás neustále žene vpřed. Důležité je ale najít i rovnováhu, ta je ke štěstí taky třeba,“ říká v pokračování exkluzivního rozhovoru motivátor Ivo Toman.

Odmala bojuje se zdravotním handicapem, Touretteovým syndromem, kvůli kterému trpí neovladatelnými pohybovými a zvukovými tiky. Přesto se mu podařilo nepřízeň osudu překonat a stát se vyhledávaným školitelem a autorem knih o motivační psychologii. Minulý víkend navštívila v pražské Lucerně jeho přednášku O štěstí přibližně tisícovka lidí, které nevadilo utratit za lístek tři tisíce korun. Pro radu si k němu ale občas zajdou i úspěšní čeští podnikatelé. Proč? „S jídlem zkrátka roste chuť. Pořád to chtějí nandat konkurenci a ukázat, že jsou hlavní samci ve stádě. I když to naplno neřeknou, je to tak,“ vysvětluje s šibalským úsměvem Ivo Toman.


Jak se vám podařilo eliminovat negativní důsledky vaší nemoci?

Nemocný člověk si musí najít práci, při které zapomene, že má nějaký handicap. Musí se dostat do stavu proudění. Myšlenky se vám valí jedním směrem a tehdy zapomínáte na okolní svět včetně vašich starostí. Musíte se při tom ale zaměřit na vnější svět, ne na ten vnitřní. Jinak se brzy dostane do psychických problémů, protože budování vnitřních světů znamená jen útěk z reality.

Lukáš Kovanda

O „proudění“ – anglicky flow – psal ve svém exkurzu do takzvané ekonomie štěstí Lukáš Kovanda

Flow prožívá například člověk, který je právě zcela ponořený do činnosti, která je mu koníčkem. Náruživý filatelista se svému hobby může věnovat soustavně třeba několik desetiletí a pokaždé, když do alba zařadí novou známku nebo se bude sbírkou „jen“ kochat, pocítí flow v plně obnovené míře. Ten pocit zkrátka nevyprchává tak jako potěšení z nově pořízené televize či auta.

Švába, nebo srdíčko?

Vzpomenete si, kdy jste si řekl, že byste mohl svoje poznatky a postřehy předávat i dalším lidem?

Bylo to v době, když jsem dělal prodejce v multilevelovém marketingu a firma po mě chtěla, abych přednášel ostatním. Já se na ně nevěřícně díval a říkal, že se asi zbláznili. Jak bych mohl s tiky a záškuby těla někomu přednášet? Později mi došlo, že to pro ně bylo velmi motivační. Ti noví, kteří měli teprve začít prodávat a shánět zákazníky, si většinou moc nevěří. Když mě vidí přednášet, tak si ale řeknou Když to dokázal tenhle, tak proč bych neměl já?

K přednášení jste se tedy dostal spíš shodou okolností než z vlastního zájmu…

Byl to ale jeden z hlavních zlomů mého života. Všichni poslouchali, na konci mi zatleskali. A já si říkal, že to asi nebylo tak špatné a začal jsem si víc věřit. Za týden jsem šel přednášet zase. Motivovalo mě navíc i to, že jsem za hodinovou přednášku dostal tisícovku. Když měl člověk takové dluhy jako tehdy já, tak to vážně nemohl odmítnout.

Ivo Toman

Ivo Toman


Narodil se v roce 1966 ve Frýdku-Místku. Vystudoval Vysokou školu lesnictví a dřevařství ve slovenském Zvolenu. Po revoluci začal podnikat, v roce 1993 zprivatizoval stolařský podnik, ze kterého mu však vznikly mnohamilionové dluhy. Začal působit jako prodejce zboží v rámci multilevel marketingu. Později si založil i vlastní firmu. Obří úspěch však zaznamenal až s metodou výuky cizích jazyků, kterou vymyslel spolu se svojí manželkou. Od devadesátých let se rovněž zajímá o oblast motivační psychologie. Časem začal přednášet a školit. Od roku 1995 vydal deset knih. Svými aktivitami pomáhá zdravotně postiženým, kterým se snaží prezentovat i svůj vlastní příběh. Narodil se totiž s Touretteovým syndromem, který se projevuje pohybovými a zvukovými tiky. Baví ho plavání, zejména v moři, cestování za teplem a čtení odborných i detektivních knih.

Z čeho dnes máte největší příjmy?

Nedá se to úplně jasně říct. Je to taková trojnožka – angličtina, knížky a přednášky se školeními. Každý rok je to trochu jiné.

Koho nejčastěji školíte?

Lidi, kteří dělají přímý prodej. Školím u makléřů, pojišťoven, realitek. Ale je to i spousta jednotlivců a různých firem.

Setkání s vámi si domlouvají i veleúspěšní byznysmeni a podnikatelé. O čem se s vámi baví, s čím chtějí poradit? Někdo by si mohl říct, že oni moc rad už potřebovat nebudou…

S jídlem roste chuť. Když jsou miliardáři, tak to ještě neznamená, že nechtějí dosahovat větších úspěchů. Proč za mnou přesně chodí, na to byste se asi měl zeptat spíš jich. Já si ale myslím, že chtějí pomoct uspořádat myšlenky. Že zkrátka hledají někoho zvenčí, kdo by jim ukázal zase jiný pohled na věc. Často za mnou chodí na základě toho, že si přečetli nějakou moji knížku.

Takže tou hlavní motivací je spíš srovnání myšlenek v hlavě než snaha dosáhnout další maximalizace zisků?

Často to jde ruku v ruce. Nikdo vám naplno neřekne, že to dělá hlavně proto, aby to nandal konkurenci. Zkrátka se chtějí stát největším a nejlepším samcem ve stádě. To je často příčinou jejich úspěchu, jejich hnacím motorem. Je ale pravda, že někdy se mnou řeší i to, jak by se měli zklidnit, jak si práci uspořádat tak, aby s ní netrávili tolik času, nebo jak předávat svoje kompetence druhým. Asi nejvíc je ale zajímá, jak správně vést lidi. Když to řeknu ostře: jak s nimi manipulovat, aby dělali to, co je potřeba.

Takže je učíte, jak manipulovat s lidmi? To zní docela divoce.

Proč? Máte sebemanipulaci, kterou dokážete ovlivňovat sám sebe. A pak manipulaci s druhými, tedy jak působit na lidi v okolí. Taková manipulace může být pozitivní i negativní. Vím, že je to nelíbivé slovíčko a že bych mohl víc používat výraz ovlivňovat, ale pro mě jsou to synonyma. Manipulovat s lidmi přece nemusíte kvůli nějaké špatné věci. Můžete někým manipulovat, tedy ovlivnit ho, aby dal peníze na Jedličkův ústav nebo aby dodržoval rychlost na silnicích.

Dobře, vaše školení ale navštěvují také různí podomní prodejci. Mezi nimi se logicky najdou i takoví, kteří prodávají důchodcům předražené hrnce a další výrobky. V takovém případě se rozhodně nejedná o pozitivní manipulaci. Nemáte pocit, že jim v tom určitým způsobem pomáháte?

S tímhle názorem se bohužel občas setkávám. V Blesku byla jednou dokonce celá strana s titulkem Šmejd školí šmejdy. Kdybych byl neúspěšný, tak se mi to nestane. Jsem ale v oboru vidět, tak je to zajímavé i pro bulvární média. Já s tím nic nenadělám. Když si někdo přes mobil objedná vraždu nebo jím odpálí bombu, tak taky nejdete za prodejcem mobilů s tím, že je grázl, protože pomáhá kriminálníkům. Já lidi učím, jak mají být úspěšní v prodeji nebo obecně v životě. Nesmíme ale zapomínat na to, že úspěch a morálka od sebe můžou být dost daleko. Takový je dnešní svět, nehrajme si na to, že je to jinak.

Dá se poznat už při samotném školení, že někdo z vašeho kurzu půjde touhle cestou a bude prodejní techniky využívat k manipulaci se slabšími jedinci, aby se na nich obohatil?

Myslím si, že to moc dobře poznat nejde. Základem podvodníka je totiž to, že ho nikdo nesmí odhalit. Nejlepší podvodníci jsou příjemní sympaťáci, kteří jsou vtipní, umí se skvěle vyjadřovat. Podvodník, kterému to vidíte na očích, nikoho nepodvede.

Anketa

Pracujete na sobě nějak? Rozvíjíte se?

Pokud se člověk rozhodne na sobě pracovat, aby dosáhl nějakého úspěchu, kde by měl začít?

Předně by měl najít svoje silné stránky a dál na nich pracovat. Taky by se měl pokusit odstranit nejkritičtější slabinu, která ho případně limituje.

Co nás při cestě za úspěchem a štěstím nejvíc brzdí?

Asi to, že si nedokážeme udělat debordelizaci v hlavě. Utřídit myšlenky, soustředit se jen na to podstatné. Člověk by se měl také naučit vzdát se dvou věcí v životě, které většinou považuje za dané. Když je člověk nešťastný a neúspěšný ve vztahu nebo v práci, měl by se umět rozejít, respektive dát výpověď. Někdo to bohužel nedokáže. Můj otec celý život nadával na šachtu, ale každý den tam stejně jezdil a ničil si zdraví, aniž se pokusil o nějakou změnu. Spousta lidí je se svým partnerem až do smrti, i když je terorizuje a psychicky týrá.

Jaká je podle vás nejslabší stránka Čechů ve srovnání se západoevropskými národy?

Myslím si, že chyba je už v tom, že takhle vůbec uvažujeme. Proč se vůbec zabýváme tím, v čem jsme horší než ostatní? Já si nemyslím, že bychom měli mít oproti jiným zemím nějaké výraznější nedostatky. Všude najdete spoustu chytráků i blbců. Proč jste se radši nezeptal, v čem jsme lepší než jiné země?

Ta otázka by hned následovala…

Je dobře, že jsme relativně klidní a bezkonfliktní. Na spoustě národů se mi nelíbí, jak moc jsou agresivní. My agresivní choutky jedinců umíme dobře zvládat. Možná se to někomu může zdát jako nepodstatné, ale určitě nám to ušetřilo spoustu zbytečných problémů.

Vítejte v Bábovkově!

Muž, který učil počítač porozumět tomu, co člověk říká. Skoro dvě desítky let dohlížel na vývoj software pro rozpoznávání přirozených jazyků v IBM a Google. Vrátil se do Česka na „svou“ univerzitu a učí české studenty porozumět tomu, jak funguje svět úspěšných.

Když jsem dělal rozhovor s veleúspěšným vývojářem Janem Šedivým (viz box vpravo), stýskal si, že Češi většinou nemají moc velké ambice a že jsou se sebou moc brzy spokojeni a nesnaží se víc zlepšovat. Souhlasíte?

Těžko říct. Nemám dostatek zkušeností se zahraničím, takže bych nerad dělal nepřesné závěry. Nechci být jako Okamura, který má odpověď na všechno.

Kdo je podle vás příkladem úspěšného Čecha?

Slovák Babiš. Ale vážně, opravdu úspěšných podnikatelů je tu spousta. Tomáš Březina z Bestu, Ivo Lukačovič ze Seznamu. Podívejte se taky na úspěchy českých antivirových programů, to je přece něco fantastického!

Měl by si člověk vždy klást co nejvyšší cíle, nebo tím na sebe jen vytváří tlak, který je pak o to těžší ustát?

Čím vyšší cíle máte, tím víc si snižujete prostor pro štěstí. Musíte si umět říct, kdy už máte dost. Rozhodně tím ale netvrdím, že by si lidé měli stanovovat nízké cíle, právě naopak. Potřebujeme motor, který nás žene vpřed. Důležitá je ale rovnováha, bez ní štěstí nedosáhneme.

Jak si co nejlíp zorganizovat pracovní čas? Má smysl celý den dřít, nebo je podle vás lepší víc odpočívat a snažit se pracovat intenzivněji a kratší dobu?

Já sám moc nedodržuji to, že by měla být rovnováha mezi pracovním a osobním životem. Když máte velkou osobní motivaci, tak mezi tím moc nedokážete rozlišovat. Netvrdím, že to musí platit u všech. Asi je to u každého trochu jiné.

Ke čtení?

Baseballový statistik a politolog Nate Silver radí, jak přemýšlet o budoucnosti. Jeden tip za všechny? Nedržte se jak klíště své Velké Pravdy a hodnoťte informace spravedlivě.

A jak tedy vypadá váš pracovní den?

Většinou pracuji dlouho do noci, takže nejsem žádné ranní ptáče. Když vstanu, vypravím se do bazénu, kde se trochu čvachtám a protahuju. Pak jdu do kanceláře – buď té, kterou mám doma, nebo do firemní na Pankráci. Doma se pak ještě snažím alespoň hodinu cvičit. Večer si čtu, nebo dodělávám nějakou práci. Když mám školení a přednášky, tak se to může měnit.

Co teď čtete?

Čtení mě nesmírně baví. Teď zrovna finišuju s knížkou 50 největších mýtů moderní psychologie. Nedávno jsem dočetl Signál a šum. Rád si také čtu životopisy úspěšných lidí. Když jedu k moři, tak si s sebou vždycky beru spoustu knížek. Pokud si chci pročistit hlavu, tak čtu severské krimi.

Která kniha vás nejvíc ovlivnila?

Těch bylo hodně. Jedna z těch prvních a nejdůležitějších je asi Myšlením k bohatství od Napoleona Hilla. Velmi mě zaujal a motivoval taky Churchillův životopis.

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe Universität, kde se zabýval problematikou sociálních konfliktů a... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK