Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Druhý pilíř: Přispívá stát účastníkům, nebo účastníci státu?

| 2. 7. 2014 | Vstoupit do diskuze

Druhý pilíř prohrál v boji o image a nejspíš kvůli tomu prohrál všechno. Zvítězil jeho obraz jakožto parazita, který odklání peníze z hromádky určené všem někam do ztracena, mimo dohled a kontrolu. Ano, vyvádí peníze mimo kontrolu politiků, proto je u nich tak nepopulární. Ve skutečnosti ale nejde o protivníka prvního, státního pilíře, ale o jeho bratra v boji.

Druhý pilíř: Přispívá stát účastníkům, nebo účastníci státu?

Nejprve východiska: Jaká je úloha státu, pokud jde o penze? Snad bychom se mohli shodnout na tom, že stát si vzal na bedra povinnost postarat se občanům alespoň minimální důstojné existenční zajištění ve stáří. Bude ale schopen svému závazku při současném nastavení systému sociálního zabezpečení dostát třeba za padesát let? Připomeňme si demografické trendy: roste věk dožití, klesá podíl ekonomicky aktivních, populace stárne.

Na důstojné důchody z průběžného systému lze tváří v tvář faktům zapomenout.

Stát i já, občan, máme stejný zájem: zajistit rozumné žití a mezigenerační smír pro současné i budoucí důchodce. Pokud jsem schopný se o sebe postarat sám, je to jedině dobře, ale i já, ekonomicky samostatný občan, mám zájem na sociálním smíru a udržitelnosti systému pro další generace.  

Dnešní druhý pilíř interpretují zhusta média, ale i „odborná“ veřejnost jako vyvedení peněz, které by jinak směřovaly do průběžného systému, někam do „nicoty“. První pilíř je v tomto podání o tyto peníze chudší, oslabený. Ve skutečnosti sice dojde ke krátkodobému oslabení, z dlouhodobého hlediska ale první pilíř zesílí. Pořád se jedná o stejné důchody, stejné lidi pobírající tyto důchody – první a druhý pilíř jsou součástí jednoho penzijního systému, jednoho nedělitelného celku. Účelem tohoto systému není přinést nadstandardní důchody, ale zajistit udržitelnou úroveň důchodů všem a dosáhnout aspoň minimální zásluhovosti. O nějakém nadstandardu nemůže být v systému prvního a druhého pilíře řeč.

Kalkulačka budoucího důchodu

Kolik to sype?

Kolik platíte měsíčně na sociálním pojištění, to asi víte. (Pokud ne, vyzkoušejte na Peníze.cz kalkulačku čisté mzdy, je to poučné.) Děláte to prý kvůli důchodu. Kolik to tak může sypat? Peníze.cz mají kalkulačku, která propočte, s jak vysokým důchodem při výši svých odvodů na důchodové pojištění můžete počítat. Pokud máte do penze ještě daleko, tak alespoň orientačně.

Rozšířená verze kalkulačky

Další kalkulačky

Odložená státní spotřeba

Má myšlenka zní následovně: Státe, má generace někdy jistě dosáhne věku, kdy bude na tobě zajistit ji důstojné žití. Víme, že na úkor budoucí, početně slabší generace našich synů a dcer to nelze. Zajistit se na úkor našich rodičů a prarodičů, tedy dnešních důchodců bez rezerv, také není možné. Pojďme společně využít čas současných generací v produktivním věku k vytvoření společných rezerv na naše budoucí skromné důchody.

Peníze (tři procenta hrubé mzdy, respektive daňového základu) účelově vyvedené z prvního do druhého pilíře představují především odloženou spotřebu státu, odloženou na financování budoucích důchodů a podpořenou příspěvkem uvědomělého občana (dvě procenta). Tyto peníze navíc umožňují do systému přinést prostředky navíc – výsledek zhodnocení na trzích.  Jinými slovy, umožňují využít ekonomické výsledky celé společnosti. Tento občan zároveň dobrovolně na sebe přebírá investiční rizika a dobrovolně přistupuje na krácení svého důchodu z pilíře prvního v poměru k vyvedeným prostředkům. Efekt odložené spotřeby zná každý dobrý hospodář.

Debata o zhodnocení a rizicích je na samostatný článek. Nicméně – při předpokladu soukromého vlastnictví, a tedy logické snahy každého člověka/firmy/akcionáře být sám sobě řádným hospodářem, můžeme i o následujících desetiletích jistě říci, že společnosti působící na třeba i globálně stagnujícím trhu budou vždy nadinflačně ziskové.

Proč si to dovolím tvrdit? Pro ziskovost vyspělých trhů není třeba, aby akciové indexy atakovaly každoročně maxima, stačí, když všechno na světě bude stagnovat, firmy neporostou, nebude žádný vývoj, lidé nebudou chtít víc, než mají, spokojí se stejnými byty, auty, mobily, úrovní zdravotnictví, nebudou vyžadovat IT vývoj atd.  a všechno budou pouze obnovovat podle opotřebení a nebudou mít žádné nové tužby. Jistě nepravděpodobný scénář. Nadinflační zisk je tedy dán prostým ziskem na každém vyprodukovaném výrobku/službě při logickém předpokladu přenesení inflačních nákladů firem ze vstupů na konečného spotřebitele. Fondová část důchodového systému tedy do systému dlouhodobě vždy přinese hodnotu participací na celkových výsledcích společnosti.

Konzervativní část dluhopisových fondů je jen recyklace státních dluhů a participace důchodového systému na výnosu dluhopisů, plynoucím z neschopnosti vlád sestavit vyrovnané rozpočty.

Dnešní třetí pilíř je druhému pilíři technicky podobný jako vejce vejci (téměř stejné fondy, penzijní společnosti, oddělení majetku správce od účastníků…), ale s rozdílem, že ve třetím pilíři se jedná o odloženou spotřebu občana, podpořenou státem. Uvědomělý občan si zde zajišťuje nadstandard oproti standardu definovanému prvním a druhým pilířem.

Proč tedy mít dva fondové pilíře a proč má vláda tak velký odpor k pilíři druhému?

Reformátor?

Martin Potůček

„Evropská komise v rámci hodnocení Národních rozvojových projektů nedávno České republice vytýkala, že má příliš složitý důchodový systém. Na jednu stranu bych nás rád trochu bránil, protože ve světě existují ještě mnohem složitější důchodové systémy. Na druhou stranu si ale musíme připustit, že neúspěch druhého pilíře byl daný i tím, že ho lidé nechápali,“ říká šéf nové důchodové komise, poradního orgánu české vlády, Martin Potůček v rozhovoru pro Peníze.cz.

Jeho úkolem nyní bude vymyslet důchodovou reformu. A v první řadě škrtnout důchodové spoření, druhý pilíř. Dokázal dát konkrétní odpovědi?

Nebylo by na úplatky

Hlavní důvod je čistě pragmatický, vedlejší důvod je neznalost a finanční negramotnost v kombinaci s pseudoideologií.

Je to ono odložení spotřeby: druhý pilíř nutí vládu šetřit, omezuje prostředky, které má ministr práce a sociálních věci na rozhazovačnou sociální politiku a tvoří účelové rezervy na budoucnost. Není tedy kde brát na sociální předvolební „úplatky“; stát by dal signál, že chce být byrokraticky menší a efektivnější. Bohužel aktuální politická důležitost ministerstva je dána pouze množstvím peněz jím přerozdělovaným, ne jeho dlouhodobou efektivitou.

Oproti tomu třetí pilíř vládu šetřit nenutí, proto je mezi politiky populární. Státní příspěvek je nad rámec vybraného sociálního pojistného a je vždycky zahrnutý mezi mandatorní výdaje, na které si stát musí půjčit. Mandatorní výdaje má každá vláda ráda, protože ji zbavují odpovědnosti. Vláda dává na úkor budoucích generací a nemusí šetřit. Vláda říká, že na důchody není, ale šetřit musí jen občan – který ale kvůli extrémním odvodům do prvního pilíře už nemusí mít z čeho. Přirozeně pak svůj plán na počet dětí omezuje na jedno maximálně na dvě na pár. Tím se ovšem prohlubuje demografický problém. Přitom vláda má na sociální úplatky nesamostatným stejné prostředky. Tento stav vyhovuje levicovým politikům, finančně negramotným lidem obecně a také odborům, které samy veřejně prohlašují, že se dívají maximálně dvacet let dopředu. To je bohužel příliš málo, moje generace půjde do státního důchodu za dvojnásobek této doby. Jedno mají odbory jisté, trh (ale především řadoví občané) bude vládě nejspíš těch dvacet let ještě půjčovat, teď na tom nejsme tak špatně. Časem bude situace nejspíš horší, ale to budou páni Falbr, Štěch, Zavadil, Pícl a Středula dávno členy největší volební skupiny a bude jim to jedno, však ono se to nějak zařídí na úkor jiných…

Druhý pilíř je jistě špatně parametricky nastavený, ale základ je velmi dobrý. Bohužel byl prosazený silou slabé vlády a opozici i pseudoodborné veřejnosti se podařilo vykreslit ho jako parazita na současném systému. Přitom je to ve skutečnosti jeho „bratr v boji za stejnou věc“.

Účastníků druhého pilíře je něco málo přes 80 000. A mě to nutí položit si otázku, jaká je finanční gramotnost finančních poradců a lidé zaměstnaných ve finančních institucích. Aktivně jich pracuje přibližně také 80 000 a já nevěřím, že účastníci druhého pilíře jsou jen poradci, co si informaci o jeho významu nechali jen pro sebe. Pokud by každý měl jen dvacet klientů, tak jsme jinde. Vstoupil váš poradce do druhého pilíře? Jaké důvody pro nevstoupení do druhého pilíře byly rozhodující pro vás? Velmi rád rozpoutám plodnou debatu pod článkem a ke každému věcnému názoru se rád vyjádřím.  

Autor je poradce Partners

Komentáře

Celkem 21 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK