Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Daniel Hůle: Pět nebankovních společností nabízí férovou půjčku, jiné pořád stejný podfuk

Petra Dlouhá
Petra Dlouhá
17. 5. 2014
 42 502

„Pět nebankovních společností nabízí férové půjčky, které obstojí v konkurenci bank. Tisíce jiných zkouší pořád stejný podfuk. Jejich cílem je udělat si z dlužníka vazala, dojnou krávu, která nedej bože, aby splácela,“ říká Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni. Kde má smysl si půjčit? Komu se vyhnout obloukem? I o tom jsme si povídali v první části našeho rozhovoru.

Daniel Hůle: Pět nebankovních společností nabízí férovou půjčku, jiné pořád stejný podfuk

Dluhy a nebezpečné spotřebitelské půjčky. Když dojde na tohle téma, napadne mě vaše jméno – říkám Danielovi Hůlemu, když s malým zpožděním a velkou omluvou doběhne na naši schůzku v pražské centrále Člověka v tísni. „To je taková mediální škatulka. Neumím novinářům říkat ne. Hodně to dělá Česká televize… Když jste ochotný přijít v sedm ráno do studia, zařadí si vás a zvou pořád. A dopadá to jako dneska – nestíhám,“ vypráví. Je to prý otázka posledních pár let, dřív totiž téma dluhů a předluženosti média vůbec nezajímalo. „V roce 2008, když se u nás začala projevovat hospodářská krize, nastal zlom. To, co bylo do té doby standardem v sociálně vyloučených lokalitách – předlužení a neschopnost splácet – se začalo týkat i střední vrstvy. A v tu chvíli to začalo zajímat média.“ Ve stejné době spustil Člověk v tísni velkou mediální kampaň namířenou proti úvěrovým žralokům – začal vydávat index predátorského úvěrování. 


Index etického úvěrování

Index etického úvěrování připravuje společnost Člověk v tísni od roku 2011, kdy jím nhradila dřívější Index predátorského úvěrování. Člověk v tísni sleduje smluvní podmínky největších nebankovních půjčovačů peněz. Čím vyššího skóre dosáhnou, tím lépe pro ně – a především pro jejich klienta. Poslední zveřejněný index vidíte níže (zvětšíte klikem), nová verze je podle Člověka v tísni právě ve výrobě.

Index etického úvěrování se skládá z devíti sledovaných parametrů:

  • Srozumitelnost smluvních podmínek
  • Přítomnost úroků z prodlení nad rámec zákonné úpravy
  • Náklady na jednu zpožděnou splátku v podobě sankcí
  • Cena produktu v případě řádného splácení
  • Využívání institutu rozhodčí doložky
  • Využívání zajišťovacích titulů jako je směnka, exekutorský zápis, dohoda o srážkách ze mzdy atd.
    Klienta zbavují práva na spravedlivé posouzení situace.
  • Úprava započítávání příchozích plateb
    Parametr sleduje, zda jsou ze splátek nejdříve hrazeny sankce či jsou určeny na splátku jistiny.
  • Náklady soudního, resp. rozhodčího řízení
    Na základě závazného prohlášení sleduje, zda společnost při některém z typů řízení bude požadovat úhradu nákladů spojených s řízením dle vyhlášky 484/2000 Sb., o odměnách advokátů.
  • Slučování žalob
    Na základě závazného prohlášení sleduje praxi společností v oblasti vymáhání pohledávek po dlužníkovi.

Od roku 2009 vydává Člověk v tísni index predátorského úvěrování, v roce 2011 ho nahradil index etického úvěrování. Jde o srovnání podmínek největších nebankovních společností poskytujících úvěry. Co se za pět let změnilo?

Na začátku jsme vybrali pět kritérií – srozumitelnost smluvních podmínek, přítomnost úroků z prodlení nad rámec toho, co umožňuje zákon, sankce za opožděnou splátku, cenu produktu a využívání rozhodčích doložek. Velké nebankovní společnosti jsme oslovili s tím, že mají možnost předem něco v podmínkách změnit. Tehdy zareagoval jen Cofidis, zrušil jednu sankci a poposkočil na žebříčku. Ostatní zvažovaly, zda nás mají žalovat za poškozování dobrého jména, nebo spolupracovat. Nakonec všechny přistoupily na naši metodu a začaly podmínky měnit.  Provident už v prosinci 2009 zrušil rozhodčí doložku, kterou tehdy kromě Cofidisu využívaly všechny sledované společnosti.

A jak vypadají podmínky, za kterých půjčují dnes?

Všechny sledované společnosti se vzdaly rozhodčích doložek, všechny se vzdaly nákladů na právní zastoupení u pohledávek do deseti tisíc, upustily od úroků z prodlení, výrazně zjednodušily a zkrátily smluvní podmínky – Home Credit asi o 70 procent.

To je poměrně velký posun…

V podstatě jsme vzali jejich zbraň – smluvní podmínky – a obrátili ji proti nim. Řekli jsme, že kašleme na to, jak to funguje v praxi, jak to v reálu uplatňují… Že vycházíme jen ze smluvních podmínek. Říkali, že jsme detailisti, že se chovají mírněji, než jim umožnují podmínky. Ale my na to – tak to zmírněte i ve smluvních podmínkách. A to zafungovalo. Když si dnes člověk vezme podmínky Providentu, Cetelemu nebo Home Creditu, se stavem před pěti lety se to nedá srovnat.

Jak si dnes největší nebankovní společnosti stojí ve srovnání s bankami – z hlediska toho, jak výhodné půjčky a podmínky nabízejí?

Když vezmeme pět velkých bank – Českou spořitelnou, Komerčku, Raiffku, ČSOB, GE Money – a pět největších nebankovních společností, pořadí bude prolnuté. Rozhodně nebude v pořadí pět bank a za nimi pět nebankovních společností. Vždy je ale důležité pohlížet na produkt možnostmi a potřebami dlužníka.

Daniel Hůle

Daniel Hůle

Narodil se v roce 1976. Studoval demografii a sociologii na Přírodovědecké fakultě UK (ukončil bez titulu). V letech 1996 až 2007 se podílel na řízení romského komunitního centra v Praze na Smíchově. V letech 2003 až 2005 pracoval jako vychovatel v diagnostickém ústavu. Od roku 2006 je vedoucím programu kariérního a dluhového poradenství ve společnosti Člověk v tísni. Je ženatý a má tři děti.

Co to znamená konkrétně?

Když byste k nám do poradny přišla vy, měla byt, dobrou práci a chtěla si půjčit sto tisíc na rekonstrukci kuchyně, bude v podstatě jedno, jestli si úvěr vezmete u Home Creditu, GE Money nebo Komerčky. Asi bych vám doporučil spíš Home Credit, i když by bylo třeba podívat se na detailní parametry produktů. Cenou se v podstatě neliší. Nedoporučil bych vám Provident, protože je drahý a protože by nehrozilo, že přestanete splácet. Kdyby přišel někdo, kdo nemá stálou práci, je ve zkušebce, nemá vzdělání a podobně, tak bych se ho nejdřív snažil od půjčky odradit. Jenže může být v situaci, kdy je úvěr racionální volbou… Pak bych mu doporučil Provident. Protože u Providentu je úvěr sice dražší než u Home Creditu nebo Komerčky, ale když o práci přijde, nepřeplatí na sankcích skoro nic. U Home Creditu nebo Komerčky by hrozily sankce.

Řekl jste – že úvěr může být racionální volbou. Jak jste to myslel?

Většina lidí na půjčky nahlíží jako na rozmařilost, kterou si člověk vždycky může odpustit. V praxi ale úvěr může být strategickým rozhodnutím. Třeba, přijde vám platební rozkaz za jízdu na černo, máte zaplatit přes šest tisíc, což zahrnuje pokutu, náklady právního zastoupení a podobně. Chudý člověk na to nemá. Když nezaplatí, skončí v exekuci a dluh naroste o dalších deset tisíc. Celkově zaplatí přes šestnáct tisíc. Nebo si vezme šest tisíc na úvěr od Providentu, přeplatí o jeden a půl tisíce a vyjde ho to celkem na sedm a půl tisíce. Díky úvěru ušetří devět tisíc.

Celou dobu mluvíme o pěti velkých nebankovních společnostech sdružených v České leasingové a finanční asociaci – Provident, Home Cdredit, Cetelem, Cofidis, Essox –, co společnosti, které nejsou v asociaci? Jak velké riziko je půjčit si u nich?

Půjčovat si od společností mimo asociaci striktně nedoporučujeme. Zvláštní skupinou jsou ještě společnosti nabízející takzvané finské půjčky – to jsou půjčky na krátkou dobu a malý obnos. Do pěti tisíc, na dva nebo tři týdny. RPSN vychází vysoké, jenže je to zkreslený údaj, protože je půjčka krátkodobá a malá. Rizikovost toho produktu je minimální. Většina těch společností pohledávky ani pořádně nevymáhá, riziko umořují z ceny produktu. Půjčí vám třeba čtyři tisíce, když musíte zaplatit za popelnice, jinak skončíte v exekuci. Umím si představit, že takovou společnost bychom klientovi doporučili. Je to trh, který hodně roste, za poslední rok a půl takových společností vzniklo deset, patnáct, teď nově založily asociaci. Je otázka, kam se to vyvine. Zatím bych se na to nedíval přísně.

Pak je tady ale celá džungle dalších poskytovatelů a zprostředkovatelů úvěrů…

Podle Ministerstva průmyslu a obchodu máme padesát tisíc živností zprostředkování a poskytování úvěrů. Ani ministerstvo neví, kolik z toho jsou poskytovatelé a kolik zprostředkovatelé. To je katastrofální situace. Domníváme se, že mezi nimi jsou stovky až tisíce poskytovatelů a desetitisíce zprostředkovatelů. U těchto firem člověk podle mě musí en bloc uplatňovat pravidlo nebrat si půjčku. Většina lidí, kteří úvěr potřebují, jeho rizika vůbec nedokáže vyhodnotit. Proto se jim to snažíme zjednodušit. Říkáme: od velkých společností, sdružených v asociaci, má smysl si úvěr vzít, můžete je porovnávat podle různé míry rizika a konkrétních podmínek, ale všechny jsou do značné míry férové. O ostatních nemá vůbec smysl přemýšlet.

Zneužít rozumové slabosti...

Šrouby do hlavy

Lichva je podle českých zákonů trestný čin. Nikde ale nenajdete vyčíslení, co ještě lichva není, co už lichva je. A jistě by ho nebylo třeba, pokud bychom mohli spoléhat na zdravý úsudek našich prokurátorů a soudců.

Co říká 1. odstavec § 218 trestního zákoníku:

Lichva

Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

Hodně se v této souvislosti mluví o lichvářských půjčkách. Nevím ale, že by někdo byl za lichvu odsouzen nebo stíhán… Je zákon špatně nastavený? Nebo se jeho dodržování nevymáhá?

Lichva je postižitelná v trestněprávní i v občanskoprávní rovině. Upravují to dvě silné legislativní normy, ale ani podle jedné se lichvu nedaří stíhat. Problém je i v tom, že pojem lichva má složitou historickou tradici. Za lichvu bylo od raného středověku, kdy to oživil Tomáš Akvinský – a scholastici to udržovali po staletí –, považováno veškeré půjčování na úrok. Což je z dnešního pohledu absurdní, protože na půjčování peněz stojí celý pokrok západní civilizace.

Mají dnešní problémy s lichvou tak hluboké historické kořeny?

Tóra Židům zakazovala půjčovat bratrům na úrok, ale nezakazovala tak půjčovat ne-bratrům. Křesťani nesměli na úrok půjčovat nikomu. Židé mohli vykonávat jen málo obchodních činností, takže se často specializovali na půjčování ne-bratrům. Když přišla katastrofa, třeba cholera, a lidi přestali být schopni splácet – podobně jako dnes v hospodářské krizi – uspořádali pogrom na věřitele, vyvraždili Židy. Řekli, že Židé otrávili studny a byli příčinou cholery. Tak došlo ke ztotožnění Žida a lichváře. Dnes vám většina lidí řekne, že lichva byla spojená s Židy, protože půjčovali na nekřesťanský úrok – nekřesťanský byl ale proto, že žádný úrok nemohl být křesťanský. To jsou všechno souvislosti, které ve výsledku v lidech vyvolávají odpor k lichvě a povědomí, že vždycky byla nějaká populace nositelem toho hnusného chování. Ale zároveň nikdo nedokáže fakticky pojmenovat, co lichva je.

Ani zákon?

Dnes legislativa neupravuje lichvu jen ve vztahu k ceně produktu, je třeba splnit i další atributy – jako zneužití rozumové slabosti dlužníka, jeho tísně a podobně. A to policie nedokáže odstíhat, je tam častá důkazní nouze. Prokázat, že věřitel, který někomu půjčoval před nějakou dobou, zneužil rozumové slabosti nebo tísně dotyčného, se téměř nedá. Navíc dnes máme dvě specifické oblasti lichvy. Jednak poskytovatele problematických úvěrů – nejde ani tak o cenu, jako spíš o tvrdá pravidla sankcí a rychlost, se kterou se snaží dostat k majetku dlužníka, protože je tam často zakomponovaná třeba zástava nemovitosti. A vedle toho máme zónu, o které většina lidí vůbec neví. To jsou tradiční lichváři v chudých lokalitách – ti kašlou na zákony, půjčují často i vzdáleným příbuzným. Kdo dluh nesplatí, ví, že mu nepřijde platební rozkaz, ale že mu lichvář přijde rozbít hubu.

Tenhle typ lichvy by se ale snad odstíhat dal…

Často se to týká Romů, kteří tady nepožívají moc spravedlnosti. Když nastane konflikt mezi Romy, tváří se orgány činné v trestním řízení, že si to mají vyřešit sami, nechtějí se do toho plést. A toho lichváři zneužívají. Tenhle typ lichvy navíc není ochoten nikdo hlásit, ani oběti lichvy, protože by byli odsouzeni i ze strany příbuzných. Chybí ten, kdo by to žaloval.

RPSN: seznamte se

Tak tohle je RPSN. Tedy vzorec pro její výpočet. 

A tady je kalkulačka pro ty, co ho vzdají:

Rozšířená verze kalkulačky

Další kalkulačky

Co říkáte na návrhy stanovit v zákoně cenu úroku, od které už jde o lichvu? Nebo stanovit maximální výši RPSN.

To by byla katastrofa. Naposledy se hovořilo o stropu na 25 procentech. Většina lidí si myslí, že úvěr za 25 procent RPSN je drahý. Ale když půjdete v Praze do pekárny, v jedné koupíte vanilkového šneka za jedenáct korun a v druhé za devadesát. Je to pořád ten samý vanilkový šnek. Jenže někdo jde radši do drahé pekárny, aby si připadal hoch. A je to problém? Že někdo prodává nějaké zboží desetkrát dráž? Nebo koupíte přívěsný vozík za obvyklou cenu deset tisíc. Při běžných cenách nájmu 300 korun na den můžete za rok nájmem vydělat až sto tisíc, tedy desetinásobek vstupní investice. Ale nikoho ani ve snu nenapadne, že je to lichva. Peníze jsou jako zboží a skutečnost, že někdo na jejich půjčení vydělává, přece není problém. Navrhovat regulaci ceny úvěrů je populismus, který nic neřeší. 

Jaké by zastropování RPSN mělo dopady?

Kdyby se zastropovalo na 25 procentech, žádná společnost by nemohla férově půjčit lidem, kteří mají nestabilní příjem. Protože z nich dluh nikdy nevymůže a zároveň nikde neuspokojí riziko. To by vytěsnilo ještě víc lidí na černý trh. Absolutně by to neřešilo problém lokalitních lichvářů. Ti na zákon kašlou. Nejvíc by to potěšilo právě je, protože by jim to vehnalo klientelu do náruče. My se snažíme klienty zbavit závislosti na lichváři i tak, že jim pomáháme najít nějaký férový a legální produkt, kde jim i v případě prodlení nehrozí, že jim někdo rozbije hubu. A často jim nehrozí ani exekuce.

Kromě RPSN by spotřebitelským úvěrům nějaká přísnější regulace neprospěla?

Zásadně by pomohlo, kdyby byl přísněji regulován trh. Pět společností nabízí férový produkt, který obstojí v konkurenci bank, pak tu ale máme tisíce společností, které nabízejí jeden a ten samý podfuk. Úvěr je často krytý zástavou nemovitosti. Věřitel například může podle smluvních podmínek nemovitost prodat, když dlužná částka dosáhne trojnásobku měsíční splátky. A na jiném místě podmínek je napsáno, že když se dlužník zpozdí s platbou – byť o jediný den – věřitel si může účtovat sankci ve výši trojnásobku měsíční splátky. Dlužník si to nedá dohromady, protože smlouvu ani nepřečetl. Když se dlužník opozdí s platbou o den, věřitel mu může prodat dům.

To se děje často?

Takhle fungovala třeba Teplická investiční, děje se to běžně i u jiných společností. Dobře vědí, že dlužník nebude schopen splácet. Férový věřitel, ať už to je Home Credit nebo Komerčka, chce půjčovat, točit peníze. Chce, aby člověk, který si od nich půjčí a úvěr splatí, si od nich příště půjčil znovu a nešel ke konkurenci. Proto banky běžně prvních pět měsíců dlužníka obvolávají, urgují, aniž by se dluh navyšoval o větší sankce. Chtějí dlužníka rozplatit, zatímco u řady jiných firem je cílem udělat si z dlužníka vazala, dojnou krávu, která nedej bože, aby splácela.

Zregulovat trh znamená zregulovat, kdo na něj může vstupovat?

Přesně tak. Banky mají licenci, jsou pod kontrolou České národní banky.  Nějaká regulace vstupu na trh by měla být i u nebankovních společností. Může vycházet z nějakého základního kapitálu nebo něčeho jiného. Rozhodně není zájmem společnosti, aby tu fungovaly tisíce firem, které se snaží jen zneužívat zákon a důvěřivé, nedůsledné nebo hloupé lidi a dohánět je do krizových situací. Nakonec to zaplatí daňoví poplatníci. Každá rozumná, i tradiční společnost, by se s tím dokázala vyrovnat líp než naše postmoderní, normalizací pokřivená společnost. Kdo nekradl, okrádal rodinu… Úplně se nám rozmazalo vidění toho, co je a není správné a morální.

První díl rozhovoru s Danielem Hůlem byl o „půjčování si“. V druhé části jsme si povídali o tom, co bývá smutným důsledkem – nabobtnávání dluhů a exekuce. Proč se v Česku z vymáhání dluhů stal tak výnosný a atraktivní byznys? 

Daňové přiznání online

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Petra Dlouhá

Petra Dlouhá

Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK, během studií pracovala jako stážistka v Lidových novinách. Od roku 2011 píše pro Peníze.cz a Finmag.

Související témata

člověk v tísnidluhyexekucelichvanebankovní společnostipůjčkyregulacerozhodčí doložkarpsnspotřebitelské úvěryúrokyúvěrové společnostiúvěry
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo